35 C 257/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 8 513 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované na zaplacení 35 670 Kč <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 513 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 8 513 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení o žalobě částku 33 734,80 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 35 570 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Vzájemný návrh žalované se zamítá v části, v níž se žalovaná po žalobkyni domáhala zaplacení částky 100 Kč.</b> <b>V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu částku 49 174,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované.</b> 1) Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu dne 27. 8. 2020 ve znění jejích doplnění částečných zpětvzetí žaloby po žalované domáhala zaplacení částky 8 513 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila v podstatných skutečnostech tím, že žalobkyně jako vlastník bytové jednotky š. [číslo] v budově [adresa] ve [obec], ul. [obec] a jako pronajímatelka a žalovaná jako nájemkyně uzavřely dne 1. 11. 2017 smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu jednoho roku a dne 31. 10. 2018 nájem prodloužily o jeden rok. Nájemné činilo 5 600 Kč a výše záloh na služby spojené s bydlením činila 2 700 Kč. Nájem byl ukončen výpovědí ze dne [datum] a žalovaná byt vyklidila dne [datum]. Žalovaná žalobkyni dluží částku 3 929 Kč z titulu nájemného za září 2019 (původně bylo žalováno dlužné nájemné za srpen 2019 ve výši 4 169 Kč a září 2019 ve výši 5 600 Kč), částku 180 Kč z titulu koncesionářských poplatků televizního a rozhlasového vysílání, částku 1 426,35 Kč z titulu vyúčtování elektřiny za období 28. 2. – [datum], částku 697,29 Kč z titulu vyúčtování plynu za období od 10. 7. 2018 do 30. 9. 2019, částku 2 280,67 Kč z titulu vyúčtování„ služeb spojených s bydlením“ od 1. 1. do 30. 9. 2019 (topení, TUV, SV a společná elektřina). 2) Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Bránila se v podstatných skutečnostech tím (pomine-li soud obranu co do maximální zjednodušenosti, nepřehlednosti, formální neúpravě či minimální diakritice, což vede k nesrozumitelnosti skutkových tvrzení žalobkyně), že žalovaná na zálohách spojených s užíváním bytu platila částku 2 700 Kč, avšak žalobkyně v roce 2019 na týchž zálohách platila částku pouze 2 038 Kč měsíčně, není zřejmé, jak žalobkyně nakládala s částkou 662 Kč rozdílu mezi zálohami placenými žalovanou žalobkyni a žalobkyní dodavatelům služeb. Žalovaná pak provedla svůj výpočet spotřeby služeb a dospěla k tomu, že by uznatelným nárokem žalobkyně na nedoplatky na službách představovala částka 1 534,44 Kč, nicméně při započítání žalovanou zaplacených záloh za období 1. 6. 2019 – 30. 9. 2019 by žalované vznikl přeplatek ve prospěch žalované ve výši 9 265,56 Kč. Předložila svůj rozpis vyúčtování energií, z něhož jsou patrné jednotlivé částky odpovídající ceně za spotřebu jednotlivých médií za jednotlivá období i jejich součet, jakož i souhrn zaplacených záloh, přičemž dospěla k tomu, že rozdíl mezi zálohami zaplacenými žalovanou již jen od 1. 11. 2017 do 31. 5. 2019 a mezi spotřebou jednotlivých médií činí 2 628,56 Kč. Z tohoto rozdílu vyplývá přeplatek ve prospěch žalované, nikoli jakýkoli nedoplatek. Na základě vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za období od 1. 11. 2017 do 31. 12. 2018 (za spotřebu teplé a studené vody a vytápění), respektive do 23. 2. 2018 (za spotřebu elektrické energie) a do 11. 7. 2018 (za spotřebu plynu), zaplatila žalobkyně dne 31. 10. 2018 žalované částku ve výši 289 Kč, jakožto přeplatek. Na základě vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 (za spotřebu teplé a studené vody a vytápění) a od 24. 2. 2018 do 27. 2. 2019 (za spotřebu elektrické energie), zaplatila žalobkyně dne 21. 5. 2019 žalované částku ve výši 3.874 Kč, jakožto přeplatek. Celkově žalobkyně zaplatila žalované na přeplatcích na službách spojených s užíváním bytu částku ve výši 4 16 Kč. V této fázi je uznatelným nárokem žalobkyně na nedoplatky na službách spojených s užíváním bytu částka ve výši celkem 1 534,44 Kč. Nad rámec uvedeného žalovaná uvádí, že za období od 1. 6. 2019 do 30. 9. 2019 měla na zálohách na služby spojené užíváním bytu zaplatit celkem 10 800 Kč. Při započítání těchto záloh a uznatelného nároku žalobkyně na by naopak vznikal přeplatek ve prospěch žalované ve výši 9 265,56 Kč. Žalovaná předložila vlastní vyhotovený rozpis vyúčtování energií a přehled uhrazených záloh, z něhož jsou patrné jednotlivé shora uvedené částky odpovídající ceně za spotřebu jednotlivých médií za jednotlivá období i jejich součet, jakož i souhrn zaplacených záloh. Z rozpisu též vyplývají platby žalobkyně za přeplatky na energiích uvedené shora v celkové výši 4 163 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení nedoplatků za spotřebu služeb spojených s užíváním bytu tedy žalovaná co do výše 4 49,56 Kč neuznává. Žalovaná dále namítala, že po výzvě žalobkyně uskutečněné prostřednictvím jejího právního zástupce, na částku ve výši 22 400 Kč (mělo se jednat o dlužné nájemné á 5 600 Kč, za měsíce červen, červenec, srpen a září 2019), k jejímuž zaplacení byla žalovaná vyzvána, zaplatila částku ve výši 12 631 Kč. Částka ve výši 12 631 Kč pak byla doplatkem po započtení nároku žalované na vrácení složené peněžité jistoty, včetně úroku dle ust. § 2254 odst. 2 ve spojení s ust. § 1802 občanského zákoníku ve výši 9 769 Kč, proti nárokům uplatněným žalobkyní. Žalovaná přitom nesprávně počítala s úrokem ve výši 9,06 % (správná výše úroku činí 9,20 % a její odůvodnění je uvedena níže). Zápočet žalovaná oznámila žalobkyni prostřednictvím jejího právního zástupce, dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně však zjevně zápočet vzájemných nároků nebrala v potaz a v žalobních nárocích zohledňuje evidentně pouze zaplacenou částku ve výši 12 631 Kč. Zároveň nelze pominout, že žalobkyně dosud nevrátila žalované složenou jistotu ve výši 8 300 Kč, a to ani zčásti, nehovoříc přitom o zákonném úroku dle ust. § 2254 odst. 2 věta druhá občanského zákoníku. Žalovaná tedy na dlužnou částku, a sice na dlužné nájemné za měsíce červen, červenec, srpen a září 2019, zaplatila žalobkyni již celkem 22 400 Kč. Proto žalovaná nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši původně žalované 9 769 Kč, z titulu dlužného nájemného za měsíce srpen a září 2019 neuznává. Žalovaná uplatnila námitku započtení a proti žalobním nárokům žalobkyně na zaplacení dlužného nájemného původně žalované za měsíce srpen a září 2019 v celkové výši 9 769 Kč a proti žalobním nárokům žalobkyně na zaplacení nedoplatků za služby spojené s užíváním bytu ve výši 1 534,44 Kč, uplatňuje svou pohledávku ve výši 8 300 Kč a též zákonný úrok ze složené jistoty dle ust. § 2254 odst. 2 věta druhá ve spojení s ust. § 1802 občanského zákoníku a zákonný úrok z prodlení z pohledávky na vrácení jistoty, jakož i z úroku ze složené jistoty. Zákonný úrok z prodlení v souladu s ust. § 1970 uplatňuje žalovaná z částky 8 300 Kč od 30. 9. 2019 do zaplacení, přičemž ke dni 12. 11. 2020 činí zákonný úrok z prodlení celkem 930,36 Kč. Úroková sazba dle ust. § 1802 občanského zákoníku, tj. sazba, za níž banky v říjnu 2017, kdy byla složena peněžitá jistota (konkrétně dne 17. 10. 2017), poskytovaly úvěry, činila v průměru 9,20 % ročně (dle statistik České národní banky). Od 18. 10. 2017 do 12. 11. 2020 tedy úrok ze složené jistoty činí celkem 2 345,47 Kč. Žalovaná dále namítala, že v souladu s ust. § 1806 má zároveň nárok na zákonný úrok z prodlení i z částky 2 345,47 Kč, a to ode dne uplatnění pohledávky u soudu. Pohledávky žalované z titulu nároku na vrácení složené jistoty, tj. jistota, zákonný úrok a úrok z prodlení ke dni 12. 11. 2020 činí celkem 11 575,83 Kč. Celkově tak žalovaná proti (uznatelným) nárokům žalobkyně co do výše 11 303,44 Kč uplatňuje, v rámci námitky započtení, svou pohledávky na vrácení složené jistoty, včetně zákonného úroku a zákonného úroku z prodlení ke dni 26. 10. 2 020, co do výše 11 303,44 Kč. K nároku žalobkyně na zaplacení nedoplatku na koncesionářských poplatcích, které měla žalovaná dle tvrzení žalobkyně hradit měsíčně ve výši 180 Kč měsíčně (sestávající z rozhlasového poplatku ve výši 45 Kč a televizního poplatku ve výši 135 Kč), žalovaná odkazovala na ust. § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, podle kterého„ Poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku.“ Namítala, že pronajatý byt, jakož ani případné televizní či rozhlasové přijímače v bytě, nikdy neužívala k podnikání. Žalovaná přitom hradila rozhlasové i televizní poplatky v místě svého trvalého bydliště a je přesvědčena, že i žalobkyně řádně poplatky v místě svého trvalého bydliště hradila a hradí. 3) Vůči námitce započtení žalované vznesla svoji námitku započtení žalobkyně tak, že jistota ve výši 8 300 Kč byla použita na žalovanou způsobené škody, kdy mělo dojít k poškození -) interiérových dveří z důvodu přemístění do sklepa, kde vlivem vlhka došlo k jejich pokroucení, se škodou ve výši 1 000 Kč, -) zámku poštovní schránky se škodou ve výši 69 Kč za nový zámek a 271 Kč za práce při výměně zámku, -) žaluzií se škodou ve výši 600 Kč za práce při opravě žaluzií, -) lednice v podobě chybějících dvířek výparníku, pro které bylo nutno zakoupit lednici novou v ceně 5 127 Kč, kterou bylo nutno přivézt a starou odvézt, což žalobkyně ocenila částkou 500 Kč, -) kuchyňské linky v podobě upadených madel se škodou ve výši 160 Kč, -) umyvadlové baterie v koupelně v podobě chybějícího jednoho kohoutku ve výši 100 Kč, -) zárubní s opravou v ceně ve výši 240 Kč. 4) Žalovaná pak nad rámec námitky započtení jako vzájemný návrh dle ust. § 97 odst. 1 a § 98 o.s.ř., uplatnila vůči žalobkyni své pohledávky ve výši 35 942,39 Kč, sestávající z: -) částky ve výši 272,39 Kč z titulu nároku na vrácení jistoty (pozn. soudu: rozdíl mezi částkou 11 575,83 Kč, na kterou žalovaná vyčíslila nárok na vrácení kauce včetně všech úroků, a částkou 11 303,44 Kč, kterou žalovaná uplatnila k započtení vůči pohledávce žalobkyně na zaplacení dlužného nájemného a nedoplatků z vyúčtování spotřebovaných služeb); -) částky ve výši 3 420 Kč z titulu bezdůvodného obohacení za inkasované televizní a rozhlasové poplatky, -) částky ve výši 32 250 Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení žalobkyně se splněním povinnosti předložit žalované vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu. Vzájemný návrh odůvodnila tím, že platby ve výši 180 Kč měsíčně, které žalobkyně od žalované inkasovala za účelem placení rozhlasových a televizních poplatků od [datum] do [datum], jsou bezdůvodným obohacením dle ust. § 2991 občanského zákoníku (když podrobnější argumentaci žalovaná rozvedla ve vztahu k nároku žalobkyně na zaplacení částky 180 Kč z titulu těchto poplatků). Žalovaná má tedy zároveň vůči žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 3 420 Kč. Nárok na zaplacení smluvní pokuty žalovaná odůvodnila tím, že žalobkyně jako pronajímatelka žalované poskytovala opožděně vyúčtování jednotlivých služeb spojených s užíváním bytu - oproti lhůtě stanovené v čl. IV. odst. 9 smlouvy o nájmu, podle kterého byla žalobkyně povinna předložit žalované vyúčtování jednotlivých médií nejpozději do 15 dnů od obdržení vyúčtování od jednotlivých dodavatelů. Žalovaná tak dovozuje svůj nárok na smluvní pokutu ve smyslu § 13 odst. 1, 2 zák. č. 67/2013 Sb., tedy 50 Kč za každý den prodlení Ve vztahu k dojití faktur žalobkyni, z kterého žalovaná vychází pro výpočet smluvní pokuty, uplatňuje žalovaná domněnku doby dojití dle ust. § 573 občanského zákoníku, která stanoví, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dojití níže uvedených vyúčtování (faktur) žalobkyni je nesporné, zejména s ohledem na to, že se jich žalobkyně sama dovolává. K době dojití žalovaná připočítává vždy jeden den navíc jako dobu„ prodlení“ poskytovatele služeb s odesláním vyúčtování žalobkyni. Nároky žalované na smluvní pokutu tedy podle žalované vyplývají z následujících skutečností: 1. vyúčtování za spotřebu plynu za období od 1. 11.2017 do 9. 7. 2018 bylo žalované předloženo až dne 29. 10. 2018, ačkoli příslušná faktura dodavatele plynu byla vystavena již dne 10. 7. 2018, s připočtením doby k odeslání a s využitím domněnky doby dojití došla faktura žalobkyni dne 14. 7. 2018, a tedy lhůta pro předložení vyúčtování byla do 29. 7. 2018. Vyúčtování tedy bylo žalované předloženo s prodlením 92 dnů. Smluvní pokuta za toto prodlení žalobkyně tedy činí 4 600 Kč. 2. vyúčtování za spotřebu elektrické energie za období od 1. 11. 2017 do 23. 2. 2018 bylo žalované předloženo až dne 29. 10. 2018, ačkoli příslušná faktura dodavatele elektřiny byla vystavena již dne 8. 3. 2018, s připočtením doby k odeslání a s využitím domněnky doby dojití došla faktura žalobkyni dne 12. 3. 2018, a tedy lhůta pro předložení vyúčtování byla do 27. 3. 2018. Vyúčtování tedy bylo žalované předloženo s prodlením 216 dnů. Smluvní pokuta za toto prodlení žalobkyně tedy činí 10 800 Kč. 3. vyúčtování za spotřebu elektrické energie za období od 24. 2. 2018 do 27. 2. 2019 bylo žalované předloženo až dne 20. 5. 2019, ačkoli příslušná faktura dodavatele elektřiny byla vystavena již dne 14. 3. 2019, s připočtením doby k odeslání a s využitím domněnky doby dojití došla faktura žalobkyni dne 15. 3. 2019, a tedy lhůta pro předložení vyúčtování byla do 2. 4. 2019. Vyúčtování tedy bylo žalované předloženo s prodlením 48 dnů. Smluvní pokuta za toto prodlení žalobkyně tedy činí 2 400 Kč. 4. vyúčtování za spotřebu teplé a studené doby a vytápění za období od 1. 11. 2017 do 31. 12. 2017 bylo žalované předloženo až dne 29. 10. 2018, ačkoli příslušné vyúčtování, dle data vystavení a doručení následujících vyúčtování bylo žalobkyni doručeno nejpozději 31. 3. 2018 (samotné vyúčtování žalovaná nemá k dispozici), a tedy lhůta pro předložení vyúčtování byla do 15. 4. 2018. Vyúčtování tedy bylo žalované předloženo s prodlením 197 dnů. Smluvní pokuta za toto prodlení žalobkyně tedy činí 9 850 Kč. 5. vyúčtování za spotřebu teplé a studené doby a vytápění za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 bylo žalované předloženo až dne 20. 5. 2019, ačkoli příslušné vyúčtování bylo vystaveno již dne 25. 3. 2019, s připočtením doby k odeslání a s využitím domněnky doby dojití došlo vyúčtování žalobkyni dne 29. 3. 2019, a tedy lhůta pro předložení vyúčtování byla do 13. 4. 2019. Vyúčtování tedy bylo žalované předloženo s prodlením 37 dnů. Smluvní pokuta za toto prodlení žalobkyně tedy činí 1 850 Kč. 6. vyúčtování za spotřebu teplé a studené doby a vytápění za období od 1. 1. 2019 do 30. 9. 2019 bylo žalované předloženo s dopisem žalobkyně ze dne 29. 5. 2020 až dne 1. 6. 2020, ačkoli příslušné vyúčtování bylo vystaveno již dne 19. 3. 2020, s připočtení doby k odeslání a s využitím domněnky doby dojití došlo vyúčtování žalobkyni dne 23. 3. 2020, a tedy lhůta pro předložení vyúčtování byla do 7. 4. 2020. Vyúčtování tedy bylo žalované předloženo s prodlením 55 dnů. Smluvní pokuta za toto prodlení žalobkyně tedy činí 2 750 Kč. Ve vztahu k předložení tohoto vyúčtování posléze po vyjádření žalobkyně k těmto nárokům žalované žalovaná považovala za nesporné, že vyúčtování bylo žalované předloženo dne [datum], tedy že smluvní pokuta za toto období bude nižší o smluvní pokutu za dva dny, tzn. bude nižší o částku 100 Kč. V rámci vzájemného návrhu však žalovaná setrvala na částce 2 750 Kč. Celkově tedy nárok žalované na smluvní pokuty spojené s prodlením žalobkyně se splněním povinnosti předložit žalované vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu činí 32 250 Kč. 5) Ve vztahu k vzájemnému návrhu žalobkyně namítala, že uplatněný nárok je v rozporu s dobrými mravy, když žalobkyně je těžce nemocná seniorka. Dále se bránila tím, že vyúčtování služeb byla žalované předložena včas, když nesouhlasila s tím, že měla být předkládána po obdržení vyúčtování vždy od jednotlivých dodavatelů služeb spojených s užíváním bytu, ale měla být podle názoru žalobkyně předkládána vyúčtování souhrnná až poté, co žalobkyně obdrží vyúčtování od posledního dodavatele. Výše záloh žalované na jednotlivé služby a energie není v nájemní smlouvě samostatně určena, ale je v čl. IV. odst. 3-5 určena částkou 2 700 Kč za měsíc. Do obdržení vyúčtování od posledního dodavatele tak nějaké relevantní vyúčtování provést nelze. Ke konstrukci domněnky doby dojití vyúčtování od jednotlivých dodavatelů žalobkyni, jak z ní pro výpočet smluvní pokuty vycházela žalovaná, žalobkyně namítala, že se jedná o konstrukci vyvratitelné domněnky, která je imperfektní. Takový postup by byl v pořádku, kdyby žalovaná prokázala den odeslání vyúčtování dodavatelů služeb žalobkyni, což neučinila. Žalobkyně pak má za to, že v různých obdobích jí některá vyúčtování dodavatelů služeb byla zasílána poštou, některá emailem, ale není schopna určit s odstupem času, jakým způsobem jí bylo to které vyúčtování doručeno. 6) Na tomto místě považuje soud za potřebné uvést, že žalobou uplatněný nárok se stal v průběhu řízení bagatelním nárokem nepřesahujícím částku 10 000 Kč v době vyhlášení rozhodnutí, proto proti rozhodnutí o takovém nároku, a to ani nárocích souvisejících – na náhradu nákladů řízení - není podle § 202 odst. 2 o.s.ř. odvolání přípustné. Na tom podle názoru soudu nic nemění skutečnost, že v řízení je ve společném řízení projednáván i vzájemný návrh, kterým žalovaná uplatnila svůj nárok vůči žalobkyni, kdy s ohledem na výši vzájemným návrhem požadované částky je proti rozhodnutí o vzájemném návrhu odvolání přípustné. Vzájemným návrhem uplatněný nárok je nárokem samostatným, na žalobě nezávislým a mohl by být vyloučen k samostatnému řízení, neboť s ohledem na odlišné procesní důsledky ne/přípustnosti odvolání proti těmto nárokům (zejména s ohledem na problematiku nákladů řízení) se tyto dvě věci ke spojení nehodí. Soud vzájemný návrh k samostatnému řízení nevyloučil pouze z procesní hospodárnosti, když z žalobního nároku se bagatelní nárok s nepřípustností odvolání stal až v téměř samém závěru řízení, což by při nutnosti vyhotovení dvou samostatných spisů při vyloučení vzájemného návrhu k samostatnému řízení znamenalo zbytečně zvýšenou administrativní zátěž. Nicméně tímto konstatováním je sledováno podpoření závěru o tom, že proti rozhodnutí o žalobě včetně rozhodnutí o nákladech řízení s tím souvisejících odvolání přípustné není, zatímco proti rozhodnutí o vzájemném návrhu odvolání přípustné je, což má odlišný dopad i na obsahovou stránku odůvodnění rozhodnutí, když podle § 157 odst. 4 o.s.ř., v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, zatímco v odůvodnění rozsudku, proti kterému odvolání přípustné je, podle § 157 odst. 2 o.s.ř. soud uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. 7) V dalších pasážích odůvodnění tak odůvodnění rozhodnutí o žalobním nároku bude mít obsahové náležitosti dle § 157 odst. 4 o.s.ř., zatímco odůvodnění rozhodnutí o vzájemném bude provedeno v intencích ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. 8) Pro odůvodnění rozhodnutí o obou nárocích, žalobním i uplatněném vzájemným návrhem, je společný závěr o tom, že bylo nesporné a v tomto směru soud činí závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně jako pronajímatelka a žalovaná jako nájemce dne 1. 11. 2017 uzavřely smlouvu o nájmu bytu, ve znění dodatku č. 1 k této smlouvě o nájmu, jejímž předmětem bylo užívání bytové jednotky [číslo] vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, nacházející se v budově s [adresa], bytový dům, postavené na pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, včetně podílu na společných částech o velikosti id. [číslo], zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrálním pracovištěm Zlín, na listu vlastnictví [číslo] (budova s [adresa] a pozemek parc. č. st. [číslo] jsou zapsány na listu vlastnictví [číslo]), pro obec a k. ú. [obec]. Předmětný byt je o dispozici 1+1 a sestává z kuchyně s jídelnou, společného prostoru (obývák společně s ložnicí), předsíně a koupelny s toaletou. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 11. 2017 do 1. 11. 2018 a následně byla doba užívání bytu dodatkem č. 1 prodloužena do 1. 11. 2019. Byly sjednány platby nájemného za užívání bytu ve výši 5 600 Kč měsíčně a platby záloh na služby spojené s užíváním bytu (dle smlouvy o nájmu a dodatku č. 1 se těmito službami rozumí elektrická energie, plyn, vodné a stočné, dodávky tepla a teplé vody) ve výši 2 700 Kč. Dne 16. 8. 2019 žalované byla doručena výpověď z nájmu předmětného bytu. Ke dni 29. 9. 2019 žalovaná předmětný byt vyklidila a předala zpět žalobkyni, o čemž žalobkyni informovala dopisem ze dne 29. 9. 2019. Ke dni 29. 9. 2019 tedy došlo k ukončení nájemního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. 9) Společné je také právní posouzení, že strany uzavřely dne [datum] písemnou nájemní smlouvu ve smyslu § 2 201 občanského zákoníku, podle kterého nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné, přičemž se jednalo o smlouvu o nájmu bytu, pro kterou se uplatní zvláštní ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu ve smyslu § 2235 a následujících občanského zákoníku. 10) Na základě této smlouvy se žalobkyně jako pronajímatelka zavázala přenechat žalované jako nájemci k užívání předmětný byt, žalovaná se zavázala platit nájemné ve výši 5 600 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 2 700 Kč měsíčně. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy vyplývající, přenechat žalované k užívání předmětný byt splnila, když v době od [datum] do [datum] žalované umožnila předmětný byt užívat. Předmětem řízení pak bylo posouzení, jak žalobkyně jako pronajímatelka a žalovaná jako nájemce plnily své jiné povinnosti z nájemního vztahu vyplývající. <b>K ŽALOBNÍMU NÁROKU</b> <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 11) Žalovaná neuhradila nájemné za měsíc září 2019 v žalobou požadované výši 3 929 Kč. 12) Žalovaná žalobkyni složila dne 17. 10. 2017 jistotu na nájemné ve výši 8 300 Kč, tuto jistotu žalobkyně po skončení nájmu žalobkyni nevrátila. Zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 8 300 Kč od 30. 9. 2019 do 12. 11. 2020 činí podle programu Justtarif částku 932,32 Kč, žalovaná nárokuje pouze částku 930,36 Kč. Úroková sazba, za níž banky v říjnu 2017, kdy byla složena peněžitá jistota (konkrétně dne 17. 10. 2017), poskytovaly úvěry, činila v průměru 9,20 % ročně (dle statistik České národní banky). Od 18. 10. 2017 do 12. 11. 2020 tedy úrok 9,2% ročně z částky 8 300 Kč činí podle programu Justtarif celkem částku 2 347,28 Kč, žalovaná nárokuje pouze částku 2 345,47 Kč. Nárok žalované na vrácení jistoty včetně úroku a úroku z prodlení vyčíslený žalovanou v částce nižší, než jak vychází výpočtu soudu, činí částku 11 575,83 Kč. 13) Při vrácení bytu žalobkyni po skončení nájmu chyběl jeden kohoutek na vodovodní baterii, částka za opravu činila 100 Kč. <b>Právní posouzení věci</b> <i>14) Podle § 2254 občanského zákoníku</i> <i>odst. 1 ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného.</i> <i>odst. 2 při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.</i> <i>15) Podle § 1982 občanského zákoníku</i> <i>odst. 1 dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.</i> <i>odst. 2 započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.</i> 16) V prvé řadě je nutno vyhodnotit žalobkyní uplatněné nároky co se týká jejich konkretizace a určitosti skutkových tvrzení, z nichž tyto nároky žalobkyně dovozuje. 17) Jediný neproblematický byl nárok na dlužné nájemné za měsíc září 2019 a bylo nesporné, že žalovaná nájemné za měsíc září 2019 žalobkyni neuhradila. Žalobou ve znění jejích částečných zpětvzetí žalobkyně požadovala toto nájemné ve výši 3 969 Kč. Jestliže toto dlužné nájemné nebylo uhrazeno, svědčí žalobkyni právo na jeho doplacení. 18) ve vztahu k ostatním žalobou uplatněným nárokům žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, co se týká jejich konkretizace, mechanismů výpočtu u nedoplatků za spotřebu služeb, a nemohla pak unést ani břemeno důkazní ve smyslu § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. 19) Podle § 101 odst. 1 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména: a) tvrdit pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. 20) Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve sporném řízení naplněním projednací zásady, která stanoví, že je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve vzájemné jednotě. Rozsah důkazní povinnosti je určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti (teorie hovoří o břemenu tvrzení). Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i po poučení soudem zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Teoreticky protismyslný a také z hlediska konstrukce dokazování nezákonný je postup, při kterém soud zjišťuje skutkovou verzi účastníka až z prováděných důkazů. Nesplnění povinnosti důkazní a povinnosti tvrzení je sankcionováno rozhodnutím, které vyzní nepříznivě pro účastníka, který tuto povinnost nesplnil. O neunesení břemene tvrzení jde tehdy, když z pohledu právního posouzení věci účastník vůbec netvrdil rozhodnou skutečnost pro takové posouzení, a proto ta věc podle práva ani nemohla být posouzena. 21) U částky 180 Kč požadované z titulu koncesionářských poplatků za televizi a rozhlas žalobkyně přes poskytnutá poučení nedokázala konkretizovat, o poplatky za jaké konkrétní období se má jednat a jak žalobkyně dospěla na tuto částku. V souladu s principem koncentrace řízení ke skončení prvního jednání ve smyslu § 118b žalobkyně konkretizovala tento svůj nárok u jednání konaného dne 11. 5. 2021, kdy koncentrace řízení nastala, tak, že„ zaplacené zálohy tam byly 3 420, náklady dle dokladů se mělo platit 3 600 Kč, proto je tam ten nedoplatek 180 Kč“. Jestliže dle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, činí měsíční výše rozhlasového poplatku 45 Kč a měsíční výše televizního poplatku 135 Kč, celkem tedy měsíční výše těchto poplatků v součtu činí částku 180 Kč, což je částka, kterou žalobkyně po žalované požaduje, bylo by možno dovodit, že žalobkyně žaluje koncesionářské poplatky za jeden měsíc, avšak skutková tvrzení, jak dospěla na výši žalované částky, za žalobkyni takto dovozuje soud. Kromě toho není zřejmé, za jaký konkrétní měsíc jsou tyto koncesionářské poplatky žalobou požadovány. Vyjde-li soud z žalobních tvrzení, že se„ mělo platit 3 600 Kč“, pak lze při výši měsíčního poplatku 180 Kč dovodit, že 3 600 Kč mělo být hrazeno za 20 měsíců (3 600: 180). Nájemní vztah nicméně trval 23 měsíců (od 1. 11. 2017 do 29. 9. 2019). Bez konkrétních skutkových tvrzení, za jaký jeden konkrétní měsíc z období trvání nájemního vztahu má žalovaná žalobkyni koncesionářské poplatky dlužit, nelze konkretizovat, co je vlastně v této části předmětem řízení, který musí být vymezen naprosto jednoznačně, aby v případě ještě nějakého jiného potencionálního sporu o zaplacení koncesionářských poplatků nedošlo k dvojímu uplatnění téhož. Nárok na zaplacení částky 180 Kč z titulu koncesionářských poplatků tak nemohl být vyhodnocen jako důvodný a žalobě o jeho zaplacení nemohlo být vyhověno. 22) Ve vztahu k nedoplatkům ve výši 1 426,35 Kč za elektrickou energii, ve výši 697,29 Kč za plyn (ve výši 2 147,29 Kč před částečným zpětvzetím žaloby), ve výši 2 280,67 Kč z titulu nedoplatku za vyúčtování služeb od SVJ, je nutno konstatovat, že žalobkyně přes poskytnutá poučení nedoplnila skutková tvrzení k mechanismům výpočtu jednotlivých nedoplatků, aby bylo zřejmé, z jakých konkrétních vstupních hodnot, jakými matematickými postupy, při zohlednění jakých jednotkových částek dospěla na výši jednotlivých vyčíslených nedoplatků. Žalobkyně sice ve vztahu k nedoplatku elektřiny a plynu předložila jednotlivé faktury od dodavatelů (ve vztahu k nedoplatku služeb poskytovaných SVJ pak žalobkyně nepředložila žádné podklady), nicméně ve fakturách jsou účtovány jiné částky, než které vyčísluje žalobkyně jako nedoplatky žalované, nebylo možno spárovat - při absenci naprosto konkrétních údajů od žalobkyně – jednotlivé předložené faktury s v řízení uplatněnými nároky. Při absenci konkrétních údajů od žalobkyně také nebylo možno posoudit, zda výše žalobkyní požadovaných jednotlivé dlužných částek z titulu nedoplatku vyúčtování jsou správné, resp. důvodné. Při sporu o správnosti výši částky vyúčtované jako nedoplatek není podle názoru soudu dostačující uvést pouze celkový náklad, aniž by bylo vysvětleno, jak na výši celkového nákladu bylo dospěno, a úhrn zaplacených záloh. Nároky na zaplacení částek z titulu nedoplatků z vyúčtování spotřeby služeb tak nemohly být vyhodnoceny jako důvodné a žalobě o jejich zaplacení nemohlo být vyhověno. 23) Jediný žalobou uplatněný nárok, který je vyhodnocen jako důvodný, je tak nárok žalobkyně na zaplacení dlužného nájemného za září 2019. Oproti tomuto nároku žalovaná započetla nárok na vrácení složené jistoty s příslušenstvím vyčíslený pro účely započtení na částku 11 303,44 Kč, oproti kterému žalobkyně započetla nárok na započtení toho, co jí má žalovaná dlužit z nájmu, vyčíslený na částku 8 067 Kč. 24) Je však nutno dovodit, že oproti nároku žalobkyně na vrácení jistoty včetně úroku a úroku z prodlení si žalobkyně může započíst v intencích § 2254 odst. 2 občanského zákoníku pouze částku 100 Kč z titulu opravy vodovodní baterie, což spadá pod běžnou údržbu bytu, kterou podle nařízení vlády č. 258/1995, které sice bylo zrušeno, avšak strany je učinily součástí smluvních ujednání smlouvy o nájmu, má provádět nájemce, a pokud tak neučiní, vzniká pronajímateli nárok na náhradu škody. Ostatní nároky žalobkyně uplatněné k započtení nebyly prokázány. Nárok žalované na vrácení kauce, který žalovaná započítává na nároky žalobou uplatněné, se tak po započtení nároku na náhradu škody žalobkyně ve výši 100 Kč sníží na částku 11 203,44 Kč. 25) Jestliže jediný nárok žalobou důvodně uplatněný je nájemné za září 2019 ve výši 3 929 Kč, a žalovaná proti tomuto nároku může započíst částku 11 203,44 Kč, pak žalobkyně nemá nárok na zaplacení dlužného nájemného za září 2019, když tento zanikl v důsledku započtení oproti pohledávce žalované na vrácení kauce. 26) Ostatní žalobou uplatněné nároky pak nebyly shledány důvodnými. 27) Po zhodnocení všech shora rozebraných skutečností soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. <b>KE VZÁJEMNÉMU NÁVRHU</b> <b>K nároku na vydání bezdůvodného obohacení 3 420 Kč z titulu koncesionářských poplatků</b> <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 28) Bylo nesporné, a v tomto směru soud činí i závěr o skutkovém stavu, že žalovaná za dobu trvání nájemního vztahu žalobkyni uhradila na koncesionářských poplatcích částku 3 420 Kč. 29) Z emailové komunikace, vedené dne 20. 5. 2019 mezi osobou označenou jako [anonymizováno] a žalovanou, přičemž žalovaná osobu s ní komunikující oslovuje jako„ pane [příjmení]“ vyplývá mj. že žalovaná sdělila„ k vyúčtování: koncesionářský poplatek hradím v domácnosti na adrese trvalého bydliště. Nečiní mi však problém ho hradit podruhé i v pronájmu“. 30) Návrh žalobkyně na provedení dokazováni zprávou České televize o tom, že Česká televize informovala žalobkyni, že žalovaná nebyla nalezena v databázi televizních poplatků, soud zamítl. Tento důkazní návrh byl učiněn v rozporu s pravidly koncentrace řízení ke skončení prvního jednání, soud tak k němu nemůže přihlížet. Navíc z něho nevyplývá pro věc žádná relevantní skutečnost, když předmětem řízení není posouzení, zda a jak si žalovaná plní svoje zákonem stanovené povinnosti vůči veřejnoprávnímu médiu, kterým je Česká televize, ale zda se v nájemním vztahu žalovaná zavázala hradit tyto koncesionářské poplatky žalobkyni. <b>Právní posouzení věci</b> <i>31) Podle § 2991 občanského zákoníku</i> <i>odst. 1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil;</i> <i>odst. 2 bezdůvodně se obohatí mj. zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.</i> <i>Podle § 2999 odst. 1 věta první občanského zákoníku není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.</i> 32) Soud se neztotožňuje s argumentací žalobkyně, že platba koncesionářských poplatků žalovanou byla mezi stranami sporu ujednána, když žalobkyně dovozuje, že čl. IV odst. 3 nájemní smlouvy obsahuje pouze demonstrativní výčet plnění, za které se zálohy platí. 33) V čl. IV. odst. 3 nájemní smlouvy je sjednáno, že v ceně nájemného jsou zahrnuty úhrady za spotřebu plnění spojených s užíváním bytu elektrická energie, spotřeba tepla, teplá a studená voda, vodné, stočné, plyn atd. 34) Lze sice souhlasit s tím, že se jedná o výčet demonstrativní, když je formulace doplněna slovem„ atd.“, takže tento výčet nemusí být úplný a může zahrnovat i případné jiné než výslovně konkretizované služby spojené s užíváním bytu. Nicméně koncesionářský poplatek vůči veřejnoprávnímu médiu není plněním spojeným s užíváním bytu. Podle § 1 zák. č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích rozhlasový poplatek slouží k financování veřejné služby Českého rozhlasu a televizní poplatek slouží k financování veřejné služby České televize, což jsou služby, které neposkytuje nájemci pronajímatel, ale právě to konkrétní veřejnoprávní médium. Zákon tako stanoví, kdo je poplatníkem těchto poplatků, a tím není nájemce vůči pronajímateli, takže nelze koncesionářský poplatek zahrnout pod pojem„ služby spojené s užíváním bytu“, které poskytuje nájemci pronajímatel. 35) Je možno samozřejmě ve smlouvě sjednat, že nájemce bude pronajímateli hradit částku, kterou bude kompenzovat platbu těchto veřejnoprávních poplatků pronajímatelem. Nicméně v daném případě uzavřená nájemní smlouva takovou povinnost nájemce nereguluje. 36) Soud se nadto zabýval i posouzením, zda by takovou platební povinnost nájemce vůči pronajímateli nebylo možno dovodit z čl. IV. odst. 5 nájemní smlouvy, v němž je ve větě druhé konstatováno, že„ platba za spotřebovaná média, energie a cenu služeb spojených s užíváním bytu je ve výši 2 700 Kč“, zda by ji bylo možno zařadit pod pojem„ spotřebovaná média“, 37) Podle Slovníku spisovného jazyka českého význam slova medium, množné číslo média, znamená: zprostředkující osoba, prostředí, činitel, výplň prostoru nebo látka, ve které je předmět uložen, přičemž užití pojmu média v češtině je trojí: 1. v nejširším slova smyslu je médium vše, co dovede přenést informaci (elektřina, vzduch), jde tedy o extenzi člověka, 2. v užším slova smyslu se jedná o média přímo určená pro komunikaci (telefon, řeč) = sdělovací prostředky 3. v nejužším slova smyslu se jedná o média určená pro masovou komunikaci (internet, tv, rádio) = masmédia (popř. hromadné sdělovací prostředky) 38) Bylo tedy nutno zabývat se tím, co ve smlouvě použitý pojem„ spotřebovaná media“ měl znamenat, jaký je výklad tohoto pojmu, co si tedy strany sjednaly, když ve smlouvě použily pojem„ platba na spotřebovaná média“. 39) Strany se neshodly (u jednání konaného dne [datum]), zda pod tento pojem lze zahrnout koncesionářské poplatky. Žalobkyně vůbec nevysvětlila, co si představuje pod tímto pojmem, žalovaná vysvětlovala, že to má zahrnovat energie a vodu. V té souvislosti poukazovala i na dodatek nájemní smlouvy, v němž pak jsou„ poplatky za služby“ konkretizovány bez koncesionářských poplatků. 40) Soud tedy uzavřel, že v nájemní smlouvě povinnost žalované platit žalobkyni platbu odpovídající koncesionářským poplatkům sjednána nebyla. 41) Sjednání takové platební povinnosti nelze dovodit ani z emailové komunikace vedené mezi žalovanou a panem [příjmení], protože nejde o komunikaci mezi pronajímatelkou - žalobkyní a žalovanou, takže nelze dovodit, že by došlo ke změně nájemní smlouvy v tom, že nad rámec plateb stanovenými smlouvou by byla žalovaná povinna platit žalobkyni jako pronajímatelce taky platby odpovídající koncesionářským poplatkům. 42) Jestliže žalovaná žalobkyni v průběhu trvání nájemního vztahu zaplatila částku 3 420 Kč jako platbu na koncesionářské poplatky, jednalo se o plnění bez právního důvodu, které je ve smyslu § 2291 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodným obohacením žalobkyně na úkor žalované, které žalobkyně povinna žalované vydat ve smyslu § 2999 odst. 1 občanského zákoníku. 43) Protože tuto svou povinnost žalobkyně dosud nesplnila, zavázal ji k jejímu splnění svým rozhodnutím soud, když vyhověl vzájemnému návrhu žalované domáhající se splnění této povinnosti žalobkyně. <b>K nároku na zaplacení smluvní pokuty</b> 44) Skutková tvrzení žalované týkající se data, kdy žalobkyně žalované doručila jednotlivá vyúčtování spotřeby služeb v pronajatém bytě, byla nakonec nesporná, když žalovaná souhlasila s tím, že vyúčtování za spotřebu teplé a studené doby a vytápění za období od 1. 1. 2019 do 30. 9. 2019 bylo žalované předloženo dne 29. 5. 2020. 45) Data vystavení vyúčtování jednotlivými dodavateli elektřiny, plynu byla prokázána jednotlivými ve spise založenými vyúčtováními. 46) Bylo sporné, kdy se vyúčtování vystavená jednotlivými dodavateli dostala do dispoziční sféry žalobkyně. Žalovaná, která vzájemný návrh na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje, je v tomto směru osobou s informačním deficitem, z logiky věci nemůže takovými informacemi disponovat, když je to žalobkyně, které byla vyúčtování vystavená jednotlivými dodavateli doručována. Protože bylo nesporné, že jednotlivá vyúčtování byla žalobkyni doručena, žalobkyně jimi argumentovala pro svůj žalobou uplatněný nárok a soudu je předkládala k důkazu, tak nastoupila vysvětlovací povinnost žalobkyně k tomu, kdy byla jednotlivá vyúčtování od dodavatelů služeb žalobkyni doručena, což má význam pro vyhodnocení počátku prodlení žalobkyně s předložením vyúčtování spotřeby služeb žalované. Této vysvětlovací povinnosti žalobkyně nedostála, když nejprve uvedla k dotazu soudu, kdy se ta která faktura od dodavatele služeb dostala do dispozice žalobkyně, že„ doklady SVJ za topení, vodu, ohřev, je tam datum vystavení“, a po konstatování soudu, že datum vystavení, které si lze přečíst na faktuře, nic nevypovídá o tom, kdy se ta která faktura s vyúčtováním dostala do dispozice žalobkyně, uvedla, že takovou informaci k dispozici nemá. Po následném poučení žalobkyně uvedla, že v různých obdobích jí některá vyúčtování dodavatelů služeb byla zasílána poštou, některá emailem, ale s odstupem doby není schopna konkrétně určit, jakým způsobem jí bylo to které vyúčtování doručováno. Nemůže tak učinit žádná relevantní skutková tvrzení. 47) Za této situace se soud ztotožňuje s argumentací žalované, že je nutno využít domněnku doby dojití dle ust. § 573 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 1. vyúčtování za spotřebu plynu za období od 1. 11.2017 do 9. 7. 2018 bylo žalované předloženo až dne 29. 10. 2018, ačkoli příslušná faktura dodavatele plynu byla vystavena již dne 10. 7. 2018, s připočtením doby k odeslání a s využitím domněnky doby dojití došla faktura žalobkyni dne 14. 7. 2018, a tedy lhůta pro předložení vyúčtování byla do 29. 7. 2018. Vyúčtování tedy bylo žalované předloženo s prodlením 92 dnů. 2. vyúčtování za spotřebu elektrické energie za období od 1. 11. 2017 do 23. 2. 2018 bylo žalované předloženo až dne 29. 10. 2018, ačkoli příslušná faktura dodavatele elektřiny byla vystavena již dne 8. 3. 2018, s připočtením doby k odeslání a s využitím domněnky doby dojití došla faktura žalobkyni dne 12. 3. 2018, a tedy lhůta pro předložení vyúčtování byla do 27. 3. 2018. Vyúčtování tedy bylo žalované předloženo s prodlením 216 dnů. 3. vyúčtování za spotřebu elektrické energie za období od 24. 2. 2018 do 27. 2. 2019 bylo žalované předloženo až dne 20. 5. 2019, ačkoli příslušná faktura dodavatele elektřiny byla vystavena již dne 14. 3. 2019, s připočtením doby k odeslání a s využitím domněnky doby dojití došla faktura žalobkyni dne 15. 3. 2019, a tedy lhůta pro předložení vyúčtování byla do 2. 4. 2019. 4. vyúčtování za spotřebu teplé a studené doby a vytápění za období od 1. 11. 2017 do 31. 12. 2017 bylo žalované předloženo až dne 29. 10. 2018, ačkoli příslušné vyúčtování, dle data vystavení a doručení následujících vyúčtování bylo žalobkyni doručeno nejpozději 31. 3. 2018, a tedy lhůta pro předložení vyúčtování byla do 15. 4. 2018. Vyúčtování tedy bylo žalované předloženo s prodlením 197 dnů. 5. vyúčtování za spotřebu teplé a studené doby a vytápění za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 bylo žalované předloženo až dne 20. 5. 2019, ačkoli příslušné vyúčtování bylo vystaveno již dne 25. 3. 2019, s připočtením doby k odeslání a s využitím domněnky doby dojití došlo vyúčtování žalobkyni dne 29. 3. 2019, a tedy lhůta pro předložení vyúčtování byla do 13. 4. 2019. Vyúčtování tedy bylo žalované předloženo s prodlením 37 dnů. 6. vyúčtování za spotřebu teplé a studené doby a vytápění za období od 1. 1. 2019 do 30. 9. 2019 bylo žalované předloženo dne 29. 5. 2020, ačkoli příslušné vyúčtování bylo vystaveno již dne 19. 3. 2020, s připočtení doby k odeslání a s využitím domněnky doby dojití došlo vyúčtování žalobkyni dne 23. 3. 2020, a tedy lhůta pro předložení vyúčtování byla do 5. 4. 2020. Vyúčtování tedy bylo žalované předloženo s prodlením 53 dnů. <b>Právní posouzení věci</b> <i>48) Podle § 13 zák. č. 67/2013 Sb. o poskytování plnění spojených s užíváním bytů a nebyt. prostorů</i> <i>odst. 1 jestliže mj. poskytovatel služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, mj. nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany;</i> <i>odst. 2 výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.</i> <i>49) Podle čl. IV. odst. 9 nájemní smlouvy zálohová plnění služeb pronajímatel zúčtuje nájemci podle spotřeby nejpozději do 15 dnů od obdržení vyúčtování od dodavatelů služeb.</i> 50) Žalobkyně jako pronajímatelka nesplnila svou povinnost doručit nájemci včas vyúčtování, je proto povinna zaplatit žalované ve smyslu § 13 zák. č. 67/2013 Sb. smluvní pokutu ve výši 50 Kč za každý den prodlení, když výše smluvní pokuty nebyla ujednána. 51) Soud se neztotožnil s argumentací žalované, že jestliže ujednání čl. IV odst. 9 nájemní smlouvy hovoří o povinnosti vyúčtovat„ zálohová plnění služeb“, tedy v množném čísle, povinností žalobkyně tedy nebylo předkládat žalované jednotlivá vyúčtování za plyn, vodu, elektřinu apod., ale vyúčtování souhrnná. Strany sporu si navíc ujednaly lhůtu pro vyúčtování energií a služeb až po„ obdržení vyúčtování od dodavatelů služeb“. Rovněž z použití množného čísla v tomto ujednání jednoznačně vyplývá, že žalobkyně měla povinnost toto vyúčtování provést až poté, co obdrží vyúčtování od posledního dodavatele. Způsob ujednání lhůty pro vyúčtování služeb navíc vyplývá i ze samotné skutečnosti, že výše záloh na jednotlivé služby a energie není v nájemní smlouvě samostatně určena, ale je v čl. IV odst. 3-5 určena částkou 2 700 Kč za měsíc s tím, že tato částka zahrnuje zálohy na elektrickou energii, spotřebu tepla, teplou a studenou vodu, vodné, stočné, plyn atd. Žalobkyně opět upozorňuje, že se jedná o demonstrativní výčet. Je tedy více než logické, že až po obdržení vyúčtování od posledního dodavatele lze nějaké relevantní vyúčtování provést. 52) Ve smlouvě nebylo sjednáno, že by vyúčtování měla pronajímatelka provést až po obdržení vyúčtování služeb od všech jednotlivých dodavatelů. Použití množného čísla u pojmu„ zálohová plnění“ to taktéž nevyjadřuje, protože již z povahy věci byly zálohy hrazeny na množství různých služeb, z toho také logicky vyplývá použití množného čísla ve vztahu k pojmu„ zálohová plnění“. Byla-li na všechny zálohy na služby spojené s užíváním bytu žalovanou hrazena souhrnná částka 2 700 Kč, bylo žalobkyni známo, jakou konkrétní částku z této souhrnné použije na zálohu na elektřinu, na zálohu na plyn, na zálohu na další služby dodávané SVJ, když každý dodavatel ve vyúčtování zaslané žalobkyni uvedl souhrn přijatých záloh. Žalobkyně tedy měla všechny podklady pro provedení vyúčtování záloh zaplacených žalovanou vždy po obdržení vyúčtování každé jednotlivé služby spojené s užíváním bytu. Nelze tedy ani na základě této argumentace dovodit, že vyúčtování měla žalobkyně vůči žalované provést až po obdržení posledního vyúčtování od posledního dodavatele služeb, tedy vyúčtování„ souhrnné“. 53) Soud nepovažuje za relevantní ani argument žalobkyně, že požadavek na smluvní pokutu je v rozporu s dobrými mravy, když žalobkyně je nemocná seniorka. Takový skutečnost sama o sobě nezpůsobuje, že by nebylo spravedlivé ve smyslu § 13 odst. 2 smluvní pokutu po žalobkyni požadovat, či že by požadavek na smluvní pokutu byl v rozporu s dobrými mravy. Konkrétní tvrzení o tom, jaké skutečnosti na straně žalobkyně nastaly, pro které žalobkyně nepředložila žalované vyúčtování včas, co konkrétního - jaký reálný problém vyplývající z jejího zdravotního a životního (věk) stavu, jak se tento problém projevoval - jí znemožnilo vyúčtovat spotřebu energií včas, žalobkyně neuvedla, tedy ani neprokázala. 54) Za této situace soud uzavřel, že nárok žalované na zaplacení smluvní pokuty je důvodný co do základu. Pokud pak jde o jeho výši, soud uzavřel, že jestliže 1. vyúčtování za spotřebu plynu za období od 1. 11.2017 do 9. 7. 2018 bylo žalované s prodlením 92 dnů, smluvní pokuta za toto prodlení žalobkyně tedy činí 4 600 Kč; 2. vyúčtování za spotřebu elektrické energie za období od 1. 11. 2017 do 23. 2. 2018 bylo žalované předloženo s prodlením 216 dnů, smluvní pokuta za toto prodlení žalobkyně tedy činí 10 800 Kč; 3. vyúčtování za spotřebu elektrické energie za období od 24. 2. 2018 do 27. 2. 2019 bylo žalované předloženo s prodlením 48 dnů, smluvní pokuta za toto prodlení žalobkyně tedy činí 2 400 Kč; 4. vyúčtování za spotřebu teplé a studené doby a vytápění za období od 1. 11. 2017 do 31. 12. 2017 bylo žalované předloženo s prodlením 197 dnů, smluvní pokuta za toto prodlení žalobkyně tedy činí 9 850 Kč; 5. vyúčtování za spotřebu teplé a studené doby a vytápění za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 bylo žalované předloženo s prodlením 37 dnů, smluvní pokuta za toto prodlení žalobkyně tedy činí 1 850 Kč. 6. vyúčtování za spotřebu teplé a studené doby a vytápění za období od 1. 1. 2019 do 30. 9. 2019 bylo žalované předloženo s prodlením 53 dnů. Smluvní pokuta za toto prodlení žalobkyně tedy činí 2 650 Kč. Smluvní pokuta tedy celkem činí částku 32 150 Kč. 55) Protože svou povinnost k úhradě takto vyčíslené smluvní pokuty žalobkyně vůči žalované nesplnila, zavázal ji k jejímu splnění svým rozhodnutím soud, když vyhověl vzájemnému návrhu žalované. 56) Jestliže se žalovaná vzájemným návrhem domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši celkem 32 250 Kč, když smluvní pokutu za prodlení s předložením vyúčtování za spotřebu teplé a studené doby a vytápění za období od 1. 1. 2019 do 30. 9. 2019 počítala za prodlení trvající 55 dnů, tedy na částku ve výši 2 750 Kč, žádala o 100 Kč více, než na co má nárok. Soudu tak nezbylo, než vzájemný návrh co do částky 100 Kč zamítnout. <b>Náklady řízení</b> 57) O náhradě nákladů řízení o žalobě soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Zamítnutí žaloby znamená, že v řízení o žalobě měla plný úspěch žalovaná, které tak přísluší právo na plnou náhradu nákladů řízení o žalobě účelně vynaložených k obraně jejího práva. 58) O náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu soud rozhodoval dle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Žalovaná vzala vzájemná návrh zpět co do částky 272,39 Kč a vzájemný návrh byl zamítnut co do částky 100 Kč, tedy celkem co do částky 372,39 Kč je nutno vyhodnotit neúspěch žalované v řízení o vzájemném návrhu, což v procentuálním vyjádření vzhledem k uplatněnému požadavku 35 942,39 Kč znamená neúspěch ve výši 1,03 % a úspěch ve výši 98,97 %. Jde tak o nepatrný neúspěch žalované v řízení o vzájemném návrhu, soud proto ve smyslu § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznal žalované plnou náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu. 59) Vzhledem k tomu, jak procesně rozdílné důsledky mají v řízení uplatněné nároky, když do rozhodnutí o žalobě není odvolání přípustné a není tedy přípustné ani do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení o žalobě, zatímco do rozhodnutí o vzájemném návrhu a s ním spojeném rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odvolání přípustné je, vyslovil soud rozhodnutí o nákladech řízení ve dvou samostatných výrocích, ačkoliv by jinak vydal rozhodnutí o nákladech řízení pouze jedno, když pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení by sečetl částky, o kterých bylo v celém řízení jednáno. Při přijaté formě rozhodnutí o nákladech řízení ve dvou samostatných výrocích pak bylo pro stanovení výše odměny vycházeno ze samostatných výší – nároku uplatněného žalobou a nároku uplatněného vzájemným návrhem. 60) Náklady řízení žalované o žalobě tedy činí: odměna za zastoupení žalované advokátem dle vyhl. č. 177/1996 Sb., a to v plné výši za následující úkony právní pomoci: 1) převzetí a přípravu zastoupení, 2) písemné podání odporu proti PR se vzájemným návrhem, 3) písemné vyjádření ze dne 12. 2. 2021 (čl. 95), 4) písemné vyjádření ze dne 19. 4. 2021 (čl. 124), 5) písemné vyjádření ze dne 8. 10. 2021 (čl. 203), 6) písemné vyjádření ze dne 24. 3. 2021 (čl. 212), 7) písemné vyjádření ze dne 24. 5. 2022 (č.l. 223); 8) účast zástupce žalované u jednání konaného dne 2. 3. 2021, 9, 10, 11) účast zástupce žalované u jednání konaného dne 11. 5. 2021 (za toto jednání přísluší odměna za 3 úkony, když jednání trvalo od [číslo] hod do [číslo] hod, tedy za 3x započaté dvě hodiny), 12,13) účast zástupce žalované u jednání konaného dne 14. 9. 2021 (za toto jednání přísluší odměna za 2 úkony, když jednání trvalo od [číslo] hod do [číslo] hod, tedy za 2x započaté dvě hodiny), 14) účast zástupce žalované u jednání konaného dne 29. 3. 2022, 15) účast zástupce žalované u jednání konaného dne 27. 9. 2022; žalované nebyla přiznána odměna za: - studium spisu dne 11. 11. 2020, když toho dne proběhlo pouze nahlížení do spisu s pořízením kopií ze spisu, a to v době od 9.58 do 10.04 hodin, což nemůže vystihnout podstatu studia spisu, nadto studium spisu je dle názoru soudu zahrnuto pod úkon převzetí a příprava zastoupení, za což odměna byla žalované přiznána; - návrh smírného řešení žalobkyni ze dne 19. 3. 2021, když poskytnutí takového úkonu právní služby nebylo soudu doloženo; - písemné vyjádření ze dne 31. 5. 2021 (na čl. 160), které není účelně vynaloženým úkonem, kdy jeho obsahem bylo sdělení týkající se navržených svědků; předmětem řízení s ohledem na částečná zpětvzetí žaloby byly v následujících obdobích následující částky: od 27. 8. 2020 do 19. 1. 2021 částka 15 453 Kč (žalobkyně v podání doručeném soudu dne 19. 1. 2021 na čl. 67 vzala žalobu zpět o tuto částku, následně u jednání konaného dne 2. 3. 2021 upřesňovala toto částečné zpětvzetí a zastaveno řízení bylo až u jednání konaného dne 11. 5. 2021, což ale žalobkyně nemohla ovlivnit, takže soud vychází z toho, kdy bylo učiněno částečné zpětvzetí žaloby, nikoliv kdy soud učinil příslušné procesní rozhodnutí) od 20. 1. 2021 do 14. 9. 2021 částka 14 903 u jednání konaného dne 14. 9. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 5 840 Kč od 15. 9. 2021 do 29. 3. 2022 částka 9 063 Kč u jednání konaného dne 29. 3. 2022 žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 550 Kč od 30. 3. 2022 dosud částka 8 513 Kč sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby: z tarifní hodnoty 15 453 Kč činí podle § 7 bod 5 citované vyhlášky částku 1 740 Kč z tarifní hodnoty 14 903 Kč činí podle § 7 bod 5 citované vyhlášky částku 1 700 Kč z tarifní hodnoty 9 063 Kč činí podle § 7 bod 4 citované vyhlášky částku 1 500 Kč z tarifní hodnoty 8 513 Kč činí podle § 7 bod 4 citované vyhlášky částku 1 500 Kč odměna za zastoupení žalované advokátem činí: za úkony ad 1), 2) částku 3 480 Kč (2x 1 740 Kč) za úkony ad 3), 4) částku 3 400 Kč (2x 1 700 Kč) za úkony ad 5-15) částku 16 500 (11x 1 500 Kč) celkem částku 23 380 Kč 15 režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění) souvisejících s každým jednotlivým úkonem právní pomoci, celkem tedy 4 500 Kč; DPH 21 % ze základu 27 880 Kč, tedy DPH ve výši 5 854,80 Kč. Náklady žalované v řízení o žalobě tak činí částku 33 734,80 Kč. 61) Náklady žalované v řízení o vzájemném návrhu pak činí: zaplacený soudní poplatek ve výši 1 798 Kč; odměna za zastoupení žalované advokátem dle vyhl. č. 177/1996 Sb., a to v plné výši za následující úkony právní pomoci: 1) převzetí a přípravu zastoupení, 2) písemné podání odporu proti PR se vzájemným návrhem, 3) písemné vyjádření ze dne 12. 2. 2021 (čl. 95), 4) písemné vyjádření ze dne 19. 4. 2021 (čl. 124), 5) písemné vyjádření ze dne 8. 10. 2021 (čl. 203), 6) písemné vyjádření ze dne 24. 3. 2021 (čl. 212), 7) písemné vyjádření ze dne 24. 5. 2022 (č.l. 223); 8) účast zástupce žalované u jednání konaného dne 2. 3. 2021, 9, 10, 11) účast zástupce žalované u jednání konaného dne 11. 5. 2021 (za toto jednání přísluší odměna za 3 úkony, když jednání trvalo od 9.00 hod do 13.30 hod, tedy za 3x započaté dvě hodiny), 12) poradu s klientem dne 9. 9. 2021 13,14) účast zástupce žalované u jednání konaného dne 14. 9. 2021 (za toto jednání přísluší odměna za 2 úkony, když jednání trvalo od [číslo] hod do [číslo] hod, tedy za 2x započaté dvě hodiny), 15) účast zástupce žalované u jednání konaného dne 29. 3. 2022, 16) účast zástupce žalované u jednání konaného dne 27. 9. 2022; žalované nebyla přiznána odměna za: - písemné vyjádření ze dne 31. 5. 2021 (na čl. 160), které není účelně vynaloženým úkonem, kdy jeho obsahem bylo sdělení týkající se navržených svědků - návrh smírného řešení žalobkyni ze dne 19. 3. 2021, když poskytnutí takového úkonu právní služby nebylo soudu doloženo; sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 35 942,39 Kč činí podle § 7 bod 5 citované vyhlášky částku 2 540 Kč celkem tak odměna za zastoupení žalobce advokátem činí částku 40 640 Kč; režijní paušály související s každým jednotlivým úkonem právní pomoci v řízení o vzájemném návrhu žalovaná nepožadovala; DPH 21 % ze základu 40 640 Kč, tedy DPH ve výši 8 534,40 Kč. Náklady žalované v řízení o vzájemném návrhu tak činí částku 49 174,40 Kč. 62) Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 o.s.ř. jako třídenní, když pro stanovení jiné lhůty neshledal důvody.