35 C 258/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 8 520 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 080 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 080 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 4 440 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 3 961,24 Kč a ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 1 334,96 Kč,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 920 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 5. 2021 po žalované domáhala zaplacení částky 8 520 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 28. 1. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 840 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, počínaje dnem 4. 2. 2016 a konče dnem 9. 3. 2017. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 1 920 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala nástupce Společnosti společnost [právnická osoba] (dnes [právnická osoba]), [IČO], která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávku za žalovanou vyplývající ze Smlouvy včetně příslušenství na žalobkyni s účinností k témuž dni. Žalovaná částka 8 520 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 2 520 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od 10. 3. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 3 961,24 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 17. 3. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 1 334,96 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 o. s. ř., soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

5. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 28. 1. 2016 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 4 440 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, úrokem ve výši 840 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 10 440 Kč v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření Smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily SP (viz Smlouva). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu. Žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, má 1 nezaopatřené dítě narozené v roce 2012, má půjčky u jiného poskytovatele, je na rodičovské, kdy její příjmy činí rodičovský příspěvek ve výši 4 300 Kč a doplatek na bydlení ve výši 5 623 Kč, celkově tedy příjem činí 9 923 Kč, výdaje žalované činí nájem/inkaso ve výši 3 250 Kč, výdaje domácnosti ve výši 4 000 Kč, splátky/půjčky/alimenty ve výši 800 Kč, celkové měsíční výdaje tedy činí 8 050 Kč a použitelný příjem činí 1 873 Kč. Společnost uvedla, že ověřila nájemní/ubytovací smlouvu a výměr státní podpory (viz karta zákazníka ze dne 28. 1. 2016).

6. Žalovaná uhradila celkově částku 1 920 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z přehledu plateb na č. l.

20. Ke dni 6. 12. 2019 evidovala společnost [právnická osoba], celkový dluh ve výši 8 520 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 6 000 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 2 520 Kč (viz přehled plateb na č. l. 20).

7. Dne 30. 9. 2016 zanikla Společnost v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, spisová značka [anonymizováno] [číslo], která má nově firmu [právnická osoba] (viz výpis z OR Společnosti, a z OR společnosti [právnická osoba], [IČO]). Dne 6. 12. 2019 si společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 6. 12. 2019 oznámila společnost [právnická osoba], žalované postoupení pohledávek na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 7. 5. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 14 631,63 Kč do 14. 5. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 7. 5. 2020 vč. podacího lístku); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>8. Podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, fúzí sloučením dochází k zániku společnosti nebo družstva nebo více společností nebo družstev a přechodu jmění zanikající společnosti nebo družstva na nástupnickou společnost nebo družstvo; nástupnická společnost nebo družstvo vstupuje do právního postavení zanikající společnosti nebo družstva, nestanoví-li zvláštní zákon něco jiného.</i> <i>9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. V důsledku fúze sloučením Společnosti se společností [právnická osoba], jako společností nástupnickou, která má nově firmu [právnická osoba], přešlo podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb. veškeré jmění zanikající Společnosti ke dni 30. 9. 2016 na společnost [právnická osoba], [IČO] [právnická osoba], [IČO], následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávky za žalovanou ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba], [IČO], dopisem ze dne 6. 12. 2019, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>12. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>14. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 17. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 28. 1. 2016 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 4 440 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, úrokem ve výši 840 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 10 440 Kč v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření Smlouvy.

18. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti žalované neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo, kdy žalobkyně na výzvu soudu v usnesení ze dne 6. 9. 2021, č. j. 35 C 258/2021-26, sdělila, že se spolehla na údaje sdělené žalovanou. Uvedené podporuje i předložená karta zákazníka ze dne 28. 1. 2016, z níž se podává, že žalovaná měla mít měsíční příjem ve výši 4 300 Kč, který jí ovšem zjevně nepostačoval ani na úhradu nájmu a běžných výdajů na domácnost, a proto žalovaná pobírala doplatek na bydlení ve výši 5 623 Kč. Jestliže žalovaná za této situace živila nejen sebe, ale ještě jedno nezletilé dítě ve věku cca 4 let a navíc měla údajně splácet ještě měsíčně částku 800 Kč, pak rozhodně nelze považovat za řádný postup při ověřování úvěruschopnosti, pokud se Společnost výhradně spolehla jen na údaje sdělené žalovanou. Nelze pominout ani skutečnost, že Společnost zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

19. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 6 000 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 2 520 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

20. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 6 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 1 920 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 4 080 Kč.

21. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 14. 5. 2020. Jelikož žalovaná dlužnou částku 4 080 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

22. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 14. 5. 2020 dlužnou částku 4 080 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 080 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení.

23. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 080 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 080 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 4 440 Kč s úrokem v kapitalizované výši 3 961,24 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 334,96 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 920 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k splnění</b> 24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 4 583,91 Kč (jistina ve výši 4 080 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 503,91 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 17 576,38 Kč (jistina + smluvní úrok ve výši 8 520 Kč + úrok v kapitalizované výši 3 961,24 Kč + úrok kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 807,41 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 334,96 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 952,77 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 26,08 % v poměru k neúspěchu 73,92 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 47,84 %. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

25. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.