35 C 265/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o výživné zletilého dítěte <b>I. Vyživovací povinnost žalované vůči žalobkyni, stanovená naposledy usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 5. 12. 2018, č.j. 36 C 358/2018-69 na částku 2 000 Kč měsíčně, se s účinností od 1. 9. 2020 zvyšuje na částku 3 500 Kč měsíčně, splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.</b> <b>II. Nedoplatek na takto zvýšeném výživném, který činí za dobu od 1. 9. 2020 do 30. 4. 2021 částku 12 000 Kč, je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši po 2 000 Kč splatných spolu s běžným výživným vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby vyživovací povinnost žalované vůči žalobkyni, stanovená naposledy usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 5. 12. 2018, č.j. 36 C 358/2018-69 na částku 2 000 Kč měsíčně, byla s účinností od 1. 9. 2020 zvýšena o dalších 1 500 Kč měsíčně až na částku 5 000 Kč měsíčně.</b> <b>IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu dne 1. 9. 2020 domáhala zvýšení výživného zletilého dítěte z částky 2 000 Kč na částku 5 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 9. 2020. V podstatných skutečnostech návrh odůvodnila tím, že je studentkou III. ročníku vysoké školy, přičemž od doby posledního rozhodování o výživném v roce 2018 došlo ke změně poměrů na straně obou účastnic, která odůvodňuje změnu rozhodnutí o výživném. Tuto změnu žalobkyně spatřovala ve skutečnosti, že se zvýšily výdaje žalobkyně a její otec jí aktuálně přispívá nižším výživným, takže není schopná pokrýt veškeré své potřeby, aby mohla nadále studovat. Žalované se zvýšil příjem.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Bránila se v podstatných skutečnostech poukazem na probíhající insolvenční řízení, v němž je úpadkyní, a srovnáním životní úrovně obou rodičů s tím, že životní úroveň žalované, která má v péči nezletilého syna, je výrazně nižší, přičemž příjem žalované s ohledem na nutnost zajistit bydlení a základní životní potřeby žalované a jejího nezletilého syna neumožňuje hradit vyšší výživné.

3. Spisem Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 36 C 358/2018 bylo prokázáno, že usnesením ze dne 5. 12. 2018 č.j. 36 C 358/2018-69 byl schválen smír uzavřený žalobkyní a žalovanou ve věci výživného, kdy se žalobkyně po žalované domáhala, aby jí žalovaná s účinností od 22. 10. 2018 přispívala na její výživu částkou 5 000 Kč měsíčně, přičemž účastnice se ve smíru dohodly na výživném ve výši 2 000 Kč měsíčně s účinností od 22. 10. 2018. V té době se dne 12. 10. 2018 žalobkyně od žalované odstěhovala k otci. Byla studentkou I. ročníku Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Za skripta na začátku 1. semestru zaplatila 3 443 Kč. Bydlela v Brně na kolejích, za které platila 3 720 Kč měsíčně. Stravovala se v menze, kde platila 1 500 Kč měsíčně. Za MHD v Brně a za jízdné z Brna do Zlína zaplatila kolem 500 Kč měsíčně. Žalovaná potvrdila, že žalobkyně se od ní v říjnu 2018 odstěhovala. Žalovaná tedy žila s nejmladším synem [jméno], který nastoupil do 1. třídy základní školy. Za bydlení v pronajatém bytě 3+1 platila nájemné včetně inkasa ve výši 16 000 Kč měsíčně. Bydlení jí hradili rodiče. Byla zaměstnána jako poradenský pracovník – speciální pedagog na ZŠ [ulice] s průměrným měsíčním čistým výdělkem za období srpen až říjen 2018 ve výši 19 745 Kč. Na výživu syna [jméno], který žije s otcem, měla stanoveno výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Soud vyšel z nesporných skutečností, provedl následující dokazování, z něhož činí následující závěry o skutkovém stavu, přičemž dále je uvedeno i to, z jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

5. Bylo nesporné, že: 6. žalobkyně je studentkou III. ročníku Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně Částku 3 000 Kč vydá za pořízení skript a učebnic v každém semestru. Výdaje na stravování představuje částka 4 000 Kč měsíčně, když kromě nákladů na stravování v menze si žalobkyně sama hradí výdaje na veškeré ostatní jídlo. Pobývá převážně v místě svého studia v Brně, jednou za dva týdny jezdí na prodloužený víkend ke svému otci. Za ubytování v soukromí v Brně hradí částku 4 250 Kč měsíčně, částku 800 Kč měsíčně hradí za internetové připojení. Částku cca 500 Kč měsíčně vydá za cestovné z bydliště do Brna a zpět a MHD. Výdaje na telefon činí částku 600 Kč měsíčně. Náklady na ostatní potřeby (ošacení, hygienické potřeby, kultura) činí částku 2 000 Kč měsíčně; rodiče žalobkyně darovali žalobkyni spoluvlastnický podíl na rodinném domě, který rodina v minulosti společně obývala, žalobkyně tento spoluvlastnický podíl prodala za částku 3 500 000 Kč, kterou hodlá investovat do koupě bytu. Touto částkou v současné době nedisponuje, když částka je stále deponována v advokátní úschově a její výplata je vázána na splnění podmínek. Otec žalobkyně žalobkyni přispívá na její výživu částkou nižší, než o které se žalobkyně domnívala, že jí přispívat bude, přičemž žalobkyni aktuálně přispívá částkou nikoliv vyšší než 5 000 Kč s tím, že jí přislíbil v měsících 7 a 8/ 2020 vypomoci, bude-li žalobkyně výživné řešit také vůči žalované; 7. žalovaná pracuje jako speciální pedagog na základní škole, nicméně v souvislosti s pandemií covid-19 a s tím spojeným uzavřením škol a distanční výukou nezletilého [jméno], který má závažnou vadu řeči a distanční vzdělávání bez vedení matky a intenzivní spolupráce se školou je pro něj nemožné, je s ním žalobkyně doma a čerpá dávky nemocenského pojištění spočívající v ošetřovném. Příjmy ze zaměstnání má žalovaná v obdobích, kdy je nezletilý [jméno] v péči svého otce. Žalovaná stále bydlí v pronajatém bytě o velikosti 3+1, kde nájemné včetně inkasa činí částku 15 000 Kč, přičemž náklady na bydlení za žalovanou hradí její otec, který jí také umožňuje v případě potřeby užívat osobní automobil. Probíhá insolvenční řízení, v němž je žalovaná dlužníkem a úpadcem, které má vést k oddlužení žalované.

8. Přehledy o příjmech pracovníka vystavenými Základní školou Zlín, [ulice a číslo], Zlín, bylo prokázáno, že čistý příjem žalované činil: v lednu 2020 částku 25 690 Kč v únoru 2020 částku 21 472 Kč v březnu 2020 částku 20 247 v dubnu 2020 částku 11 474 Kč v květnu 2020 částku 11 917 Kč v červnu 2020 částku 25 045 Kč v červenci 2020 částku 28 332 Kč v srpnu 2020 částku 27 309 Kč v září 2020 částku 27 970 Kč v říjnu 2020 částku 16 218 Kč v listopadu 2020 částku 7 264 Kč v prosinci 2020 částku 27 513 Kč v lednu 2021 částku 8 264 Kč 9. Zprávami Okresní správy sociálního zabezpečení bylo prokázáno, že žalované byly vyplaceny dávky nemocenského pojištění ze zaměstnání, a to ošetřovné: za období od 24. 2. 2020 do 2. 3. 2020 ve výši 4 904 Kč za období od 27. 3. 2020 do 31. 3 2020 ve výši 3 085 Kč za období od 1. 4. 2020 do 29. 4. 2020 ve výši 13 168 Kč za období od 4. 5. 2020 do 24. 5. 2020 ve výši 13 991 Kč za období od 14. 10. 2020 do 14. 10. 2020 ve výši 735 Kč za období od 19. 10. 2020 do 28. 10. 2020 ve výši 7 350 Kč za období od 2. 11. 2020 do 11. 11. 2020 ve výši 7 350 Kč za období od 16. 11. 2020 do 25. 11. 2020 ve výši 7 350 Kč za období od 4. 1. 2021 do 16. 1. 2021 ve výši 9 464 Kč za období od 21. 1. 2021 do 27. 1. 2021 ve výši 5 096 Kč. Případ nemocenského pojištění ošetřování člena rodiny zahájený ke dni 14. 10. 2020 stále trvá.

10. Spisem Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. [spisová značka], bylo prokázáno, že rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 6. 2017, č.j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení ze dne 16. 8. 2017, č.j. [číslo jednací] a ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín ze dne 9. 3. 2018, č.j. 59 Co 348/2017-1223, bylo otci stanoveno výživné pro nezl. [jméno] [příjmení] od 5. 9. 2017 do právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství rodičů a pro dobu od právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství rodičů částkou 6 000 Kč měsíčně.

11. Spisem Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. [spisová značka], bylo prokázáno, že rozsudkem ze dne 17. 2. 2021, čj. [číslo jednací], byla vyživovací povinnost žalované ke zletilému [jméno] [příjmení] zvýšena z částky 3 000 Kč na částku 5 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2020. Rozsudek dosud nenabyl právní moci.

12. Výpisem z katastru nemovitostí vedeného u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, LV č. 1403 a smlouvou o advokátní úschově ve spojení se shodnými tvrzeními bylo prokázáno, že žalovaná tehdy spolu s manželem darovali spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na rodinném domě zapsaném na tomto LV žalobkyni, kdy v souvislosti s darováním bylo zřízeno k tomuto domu věcné břemeno užívání pro žalovanou, toto věcné břemeno je doposud zapsáno na LV, ze kterého také vyplývá, že žalobkyně svůj podíl prodala, nicméně jak je zřejmé ze smlouvy o advokátní úschově, vyplacení kupní ceny ve výši 3 500 000 Kč se váže na prodej zbylého spoluvlastnického podílu, který vlastní nezl. [jméno] [příjmení].

13. Z výstupu z insolvenčního rejstříku, detailu insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně sp. zn. [insolvenční spisová značka] vyplývá, že žalovaná podala dne 9. 1. 2019 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka], bylo schváleno oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Ze zprávy insolvenčního správce pro oddlužení ze dne 11. 10. 2019 vyplývá, že insolvenční správce v tabulce příjem dlužníka uvedl příjem žalované ve výši 26 140 Kč, a stejný příjem konstatoval Krajský soud v Brně v usnesení ze dne 2. 6. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka], kterým bylo schváleno oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Z návrhu na oddlužení vyplývá, že žalovaná vlastní nemovitý majetek – pozemek v k. ú. [část obce] a další majetek ve společném jmění manželů, přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že u Okresního soudu ve Zlíně je pod sp. zn. [spisová značka] vedeno řízení o vypořádání společného jmění manželů, jehož majetková hodnota dosahuje cca 12 mil. Kč, řízení dosud nebylo ukončeno. Z návrhu na povolení oddlužení pak vyplývá, že žalovaná uvedla, že její závazky činí 230 000 Kč z dlužného nájemného věřitele [příjmení] [jméno], [anonymizována tři slova], dále 100 000 Kč ze smlouvy o půjčce věřitele [anonymizováno] [jméno] [příjmení], 10 000 Kč ze smlouvy o půjčce věřitele [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a také dlužné výživné.

14. Jestliže bylo provedeno dokazování zprávou insolvenčního správce pro oddlužení ze dne 11. 10. 2019, z níž vyplývá, že insolvenční správce v tabulce příjem dlužníka uvedl příjem žalované ve výši 26 140 Kč, a žalobkyně pak navrhovala provedení dokazování zprávou insolvenčního správce o struktuře příjmu 26 140 Kč uvedeného ve zprávě pro oddlužení ze dne 11. 10. 2019, takový důkazní návrh soud zamítl, neboť z logiky věci, když zpráva pro oddlužení byla vypracována dne 11. 10. 2019, vyplývá, že se jedná o příjem žalované v roce 2019, nicméně pro účely projednávané věci je relevantní zjištění příjmů žalované v roce 2020.

15. Jestliže žalobkyně argumentovala zprávou insolvenčního správce o plnění oddlužení ze dne 22. 12. 2020 a příjmy žalované, které insolvenční správce uvedl za měsíce červenec až listopad, které mají přesahovat částku 26 000 Kč, pak ze srovnání této zprávy s přehledem příjmů vystaveným zaměstnavatelem žalované vyplývá, že insolvenční správce uvedl příjmy žalované ze závislé pracovní činnosti, byť došlo k posunu v měsících, za které jsou tyto příjmy uváděny, vždy o jeden měsíc, když např. příjem ve výši 28 332 Kč podle zprávy zaměstnavatele byl žalované vyplacen za měsíc 7/ 2020, zatímco insolvenční správce částku tohoto příjmu uvedl v měsíci 8/ 2020. Obdobně částka 27 309 Kč byla podle zprávy zaměstnavatele žalované vyplacena v 8/ 2020, zatímco insolvenční správce tuto částku ve své zprávě uvedl jako příjem za měsíc 9/ 2020, atd. Soud má za to, že pro účely tohoto řízení postačí konstatování, že pro posouzení změny poměrů soud vyšel z příjmů žalované vykázaných jejím zaměstnavatelem, přičemž o správnosti jejich výše uvedené zaměstnavatelem žalované soud nemá žádnou pochybnost.

16. Z přehledu příjmů vykázaných zaměstnavatelem žalované a ze zprávy insolvenčního správce ze dne 22. 10. 2020 pak vyplývá, že z příjmů žalované jsou prováděny srážky, které jsou zasílány na účet majetkové podstaty.

17. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení dokazování zprávou zaměstnavatele žalované, zda má žalovaná možnost pracovat formou home office a zda tuto možnost využívá, neboť využívá-li v době pandemie covid-19 možnost čerpat dávky nemocenského pojištění vyplácené při ošetřování člena rodiny, je saturována těmito dávkami a nelze ji nutit pracovat formou home office.

18. Sice bylo provedeno dokazování zprávou Finančního úřadu pro Zlínský kraj o základu daně žalované za zdaňovací období 2019 a daňovým přiznáním žalované za zdaňovací období 2019, nicméně soud z těchto důkazů nečiní pro věc žádná relevantní skutková zjištění, když pro posouzení změny poměrů v příjmech na straně žalované a pro rozhodnutí ve věci vyšel z příjmů žalované za rok 2020.

19. Usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 28. 5. 2020, č.j. [číslo jednací] vyplývá, že bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. 2. 2020, č.j. [číslo jednací], přičemž podstatné pro dané řízení je, že jde o věc výkonu rozhodnutí pro dlužné a běžné výživné, kdy povinným je otec žalobkyně. Nicméně z tohoto usnesení, resp. ze skutečnosti, že vůči otci žalobkyně probíhá řízení o výkon rozhodnutí pro dlužné a běžné výživné nelze dovodit, že na straně otce žalobkyně došlo ke změně poměrů, která otci žalobkyně neumožňuje platit žalobkyni výživné v dosavadní výši, jak tvrdila žalobkyně.

20. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 2. 2020, č.j. [číslo jednací] byl otec žalobkyně zproštěn obžaloby a rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. 3. 2020 byl otec 21. žalobkyně zproštěn návrhu na potrestání, v obou případech podaných pro neplnění vyživovací povinnost pro nezl. [jméno] [příjmení], a to v období od 5. 9. 2017 do února 2019 (ve věci [spisová značka]) a od března 2019 do listopadu 2019 (ve věci [spisová značka]). Nicméně ani z těchto rozhodnutí nelze dovodit, že na straně otce žalobkyně došlo ke změně poměrů, která otci žalobkyně neumožňuje platit žalobkyni výživné v dosavadní výši, jak tvrdila žalobkyně. <b>Právní posouzení věci</b> <i>22. Dle § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.</i> <i>23. Dle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>24. Dle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.</i> <i>25. Dle § 913 odst. 2 občanského zákoníku při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.</i> <i>26. Dle § 915 odst. 1 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.</i> <i>27. Dle § 163 věty první o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek.</i> 28. Alimentace a vyživovací vztahy jsou projevem rodinné solidarity a zajišťují funkčnost rodiny samotné. Jedná se o zákonem uloženou povinnost pomoci druhému v materiálním slova smyslu tak, aby se oprávněný neocitl ve stavu nouze a aby jeho životní úroveň odpovídala jeho odůvodněným potřebám. Vyživovací povinnost rodičů k dětem je dána přímo ze zákona a trvá do té doby, dokud děti nejsou schopny se samy živit. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné dítěte je jeho potřebnost (tzv. stav odkázanosti na výživu), resp. jak praví zákon„ neschopnost sám se živit“. Jak přitom plyne z důvodové zprávy k ustanovení § 911 občanského zákoníku„ zásadní podmínkou přiznání výživného je potřeba dítěte, jeho schopnost sám se o sebe – pokud jde o výživu - postarat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14, bod 22.).

29. Schopnost samostatně se živit znamená, že oprávněný je schopen samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to jak hmotné, kulturní a další včetně potřeby bytové. Jinými slovy to znamená, že oprávněný má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. II. ÚS 3113/10).

30. Žalobkyně, která se studiem na vysoké škole stále připravuje na své budoucí povolání, není schopna se sama živit, proto stále trvá vyživovací povinnost rodičů vůči ní, tedy také vyživovací povinnost žalované, o které je třeba rozhodnout, když žalobkyně se svou matkou nežije ve společné domácnosti a žalovaná tak jinou formou než placením výživného neuhrazuje potřeby žalobkyně.

31. Poslední úprava výživného, resp. stanovení výživného žalované pro žalobkyni byla provedena usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 5. 12. 2018, č.j. 36 C 358/2018-69, kterým bylo výživné stanoveno na částku 2 000 Kč.

32. Předmětem posuzování je tak v daném případě otázka, zda a v jakém rozsahu došlo ke změně poměrů od minulé úpravy. Soud se v tomto řízení nezabývá správností předcházejícího rozhodnutí, ale hodnotí pouze to, zda a nakolik se změnily poměry v časovém odstupu. Pokud nedojde k podstatné změně poměrů účastníků, nelze připustit ani změnu rozhodnutí postupem dle ustanovení § 163 o. s. ř. (viz nález Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. IV. ÚS 14/2000 a Občanské soudní řízení soudcovský komentář, Kniha III. podle stavu k 1. 2. 2016, Jaromír Jirsa a kol.).

33. Předmětem posouzení v dané věci je, zda jsou dány důvody pro změnu původního rozhodnutí soudu o výživném žalobkyně a zvýšení výživného pro žalobkyni žalované jako jeho matce od 1. 9. 2020, příp. v jakém rozsahu.

34. V době poslední úpravy výživného byla žalobkyně studentkou I. ročníku Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Na tomto statusu studentky vysoké školy se u žalobkyně nic nezměnilo kromě toho, že postoupila do vyššího ročníku. Náklady na bydlení v době posledního rozhodování na koleji byly představovány částkou 3 720 Kč měsíčně, zatímco v současné době jsou představovány náklady na bydlení v soukromí částkou 4 250 Kč měsíčně, došlo tak ke zvýšení těchto nákladů. Náklady na cestování do místa studia i náklady na pořízení skript zůstaly na stejné výši. Zvýšily se sice výdaje žalobkyně na stravování, avšak pouze z toho důvodu, že kromě stravování v menze, které zůstaly na přibližně stejné výši 1 500 Kč měsíčně, si žalobkyně veškeré ostatní výdaje na stravování hradí sama. Zvýšení výdajů za internet a výdaje za telefon je pouze marginální změnou.

35. Náklady na stravu, ošacení, obutí, volnočasové aktivity žalobkyně se mění pouze se změnou cenových hladin a případných preferencí žalobkyně, neboť potřeby žalobkyně v tomto směru se oproti době posledního rozhodování již měnit nemohou – již v době posledního rozhodování byla žalobkyně dospělou ženou s potřebami přiměřenými věku, takže v tomto směru nemohlo dojít ke změně v souvislosti s fyziologickým vývojem.

36. Za změnu poměrů, která by měla ovlivnit výši výživného ze strany žalované, resp. která by tak měla být přičítána k tíži žalované v tom směru, že by měla vést ke zvýšení výživného, nemůže být dle názoru soudu považována skutečnost, že otec žalobkyně žalobkyni přispívá nižším výživným (z 8 000 Kč měsíčně oproti době posledního rozhodování na 5 000 Kč měsíčně v současné době). I když to pro žalobkyni znamená nikoliv nevýznamný výpadek příjmu, jde o vztah mezi ní a jejím otcem a jeho případná neochota hradit žalobkyni vyšší výživné (z jakýchkoliv důvodů) nemůže sama o sobě vést ke zvýšení vyživovací povinnosti žalované vůči žalobkyni, aniž by pro zvýšení výživného žalované byly dány jiné skutečnosti.

37. Ke změně poměrů od doby posledního rozhodování došlo na straně žalované, a to především v její příjmové situaci. Žalovaná je stále zaměstnána jako speciální pedagog na ZŠ [ulice] [obec]. V době posledního rozhodování měla žalovaná průměrný měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 19 745 Kč. Za období od 1. 1. 2020 do 31. 1. 2021 (tedy 13 měsíců) byla žalobkyni vyplacena čistá mzda ze zaměstnání ve výši 258 715 Kč a dávky nemocenského pojištění spočívající v ošetřovném člena rodiny ve výši 72 493 Kč Celkem tak příjmy žalované za toto období jsou představovány částkou 331 208 Kč, což znamená průměrnou měsíční částku 25 477,53 Kč. Došlo tak ke zvýšení příjmu žalované o částku 5 732 Kč oproti době posledního rozhodování, tzn. ke zvýšení příjmu žalované o 29 %.

38. Stejně jako v době posledního rozhodování, tak i v současné době žalovaná užívá byt o velikosti 3 +1, v němž za bydlení platí zhruba stejnou částku (16 000 Kč v době posledního rozhodování nájemné včetně inkasa oproti částce 15 000 Kč v současné době), přičemž jako v době posledního rozhodování, tak i v současné době tyto náklady za žalovanou hradí její rodiče. Stejně jako v době posledního rozhodování, tak i v současné době má žalovaná k dispozici osobní automobil, který jí poskytuje její otec. Žalovaná má stále další dvě vyživovací povinnosti, k dosud nezletilému [jméno], kterého má žalovaná ve své péči, na jehož výživu jeho otec - stejně jako v době posledního rozhodování o výživném pro žalobkyni - má přispívat částkou 6 000 Kč měsíčně. Dále má žalovaná vyživovací povinnost k již zletilému synu [jméno], která jí byla zatím nepravomocně rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 2. 2021, č.j. [číslo jednací] zvýšena na částku 5 000 Kč měsíčně oproti částce 3 000 Kč měsíčně v době posledního rozhodování.

39. Za kritérium rozhodné pro posouzení změny poměrů soud nehodnotí potencionální očekávané majetkové přírůstky na straně žalobkyně i žalované - u žalobkyně příjem z prodeje spoluvlastnického podílu na nemovitosti a u žalované očekávanou náhradu za zrušení věcného břemene na této nemovitosti, zmiňovanou žalobkyní, když v současné době jde o finanční částky, kterými ani žalobkyně ani žalovaná nedisponují a není zřejmé, zda a kdy s nimi disponovat budou.

40. Změna rozhodnutí o výši výživného nemůže být limitována probíhajícím insolvenčním řízením žalované s povoleným oddlužením, když vyživovací povinnost má přednost před ostatními finančními závazky povinného rodiče. Plnění zákonné vyživovací povinnosti k dítěti má tedy přednost před oddlužením žalované. Pohledávky výživného ze zákona jsou totiž v insolvenčním řízení pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou a v jeho průběhu se uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (§ 169 odst. 1 písm. e), odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb. insolvenční zákon).

41. Po zvážení těchto skutečností soud dospívá k závěru, že podmínky pro zvýšení výživného zejména dány jsou, nikoliv však o takovou částku, kterou žádá žalobkyně.

42. Jestliže pro určení výše výživného se nabízí jako jedno z východisek tzv. ministerská tabulka pro stanovení výši výživného, když dle těchto doporučujících kritérií Ministerstva spravedlnosti České republiky by se měla pohybovat vyživovací povinnost rodiče na potřeby dítěte ve věku žalobkyně v rozsahu 19 – 25 % z čistého příjmu povinného rodiče, nelze pominout, že tato tabulka sice určuje doporučená rozmezí pro stanovení výživného, avšak nezohledňuje nijak změny poměrů, které jsou podstatné pro posouzení změn výše již dříve stanoveného výživného, což je nutno posuzovat v daném případě.

43. Zvýšení příjmu žalované oproti době předchozího rozhodování představuje zvýšení o 29 %. Tento poměr zvýšení promítnutý do zvýšení výživného, které je doposud stanoveno na 2 000 Kč, znamená zvýšení výživného o 580 Kč (29% z částky 2 000 Kč) S přihlédnutím ke zvýšení výdajů žalobkyně v souvislosti s bydlením na studiu a zvýšením výdajů na stravu soud považuje za přiměřené majetkovým poměrům, možnostem a schopnostem žalované zvýšení výživného o částku 1 500 Kč měsíčně, tzn. na částku 3 500 Kč měsíčně. Je to zvýšení stávajícího výživného o 75 %, ačkoliv příjem žalobkyně se zvýšil pouze o 29 %.

44. Po zvážení těchto skutečností soud žalobě vyhověl co do zvýšení výživného o částku 1 500 Kč měsíčně na částku 3 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2020 (odst. I. výroku), když od tohoto data, spojeného se zahájením dalšího ročníku studia na VŠ a zvýšením výdajů na straně žalobkyně lze považovat za datum, ke kterému došlo ke změně poměrů, s níž je možno spojit zvýšení výživného. Žalobu pak zamítl v části, v níž se žalobkyně domáhala zvýšení výživného o dalších 1 500 Kč měsíčně (odst. III. výroku).

45. Zvýšení výživného o 1 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2020 znamená, že za období od 1. 9. 2020 do 30. 4. 2021 (kdy již k datu rozhodování bylo splatné výživné za měsíc duben 2021), tedy období 8 měsíců, vznikla na zvýšeném výživném doplatek ve výši celkem 12 000 Kč (8 x 1 500). Tento doplatek soud žalované s ohledem na výši jejího příjmu a výdajovou situaci (především placení výživného pro zletilého syna) umožnil uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši po 2 000 Kč, takže tento doplatek bude uhrazen v horizontu šesti měsíců (odst. II. výroku). <b>Náklady řízení</b> 46. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Zvýšení výživného o 1 500 Kč měsíčně, zatímco žalobkyně požadovala zvýšení o 3 000 Kč měsíčně, znamená, že žalobkyně měla v řízení úspěch ve výši jedné poloviny a neúspěšná byla také co do jedné poloviny, takže odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. IV. výroku).