35 C 265/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 54 551 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 535 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 535 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 53 016 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 3 811,13 Kč,</b> <b>-) s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 4 085,59 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 35 533,30 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 1 629,74 Kč,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 085,59 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 533,30 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 998,30 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 5. 2021 po žalovaném domáhala zaplacení částky 54 551 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zaprvé právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 16. 1. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1201114276 (dále jen„ Smlouva č. 1201114276“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému jistinu ve výši 36 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 6 120 Kč (úroková sazba 21,27 % ročně), s odměnou za administrativní činnost ve výši 7 200 Kč, s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 18 720 Kč a doplňkovou službou životního pojištění ve výši 858 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 884 Kč, počínaje dnem 23. 1. 2018 a konče dnem 16. 7. 2019. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 19 224 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 21,27 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 49 674 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 35 533,30 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 14 140,70 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 21,27 % ročně z částky 35 533,30 Kč od 17. 7. 2019 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 2 855,22 Kč a od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 533,30 Kč od 24. 7. 2019 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 1 273,28 Kč a od 30. 11. 2019 do zaplacení. Zadruhé Společnost a žalovaný uzavřeli dne 31. 10. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1201087586 (dále jen„ Smlouva č. 1201087586“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému jistinu ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 3 780 Kč (úroková sazba 23,66 % ročně), s odměnou za administrativní činnost ve výši 5 400 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 800 Kč v 58 týdenních splátkách po 821 Kč, počínaje dnem 7. 11. 2017 a konče dnem 11. 12. 2018. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 42 241 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,66 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 4 877 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 4 085,59 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 791,41 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,66 % ročně z částky 4 085,59 Kč od 12. 12. 2018 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 955,91 Kč a od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 085,59 Kč od 19. 12. 2018 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 356,46 Kč a od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř., soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Společnost a žalovaný si ujednali dne 31. 10. 2017 Smlouvu č. 1201087586, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 3 780 Kč (23,72 % p. a.), s poplatkem ve výši 5 400 Kč, s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 800 Kč, a s pojistným za pojištění Credit Life ve výši 638 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 47 618 Kč (RPSN 204 %) v 58 týdenních splátkách po 821 Kč, kdy první splátku je žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření Smlouvy. Strany se dohodly na tom, že částka 13 496 Kč ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 1201013550 se započítává oproti nároku žalovaného na vyplacení spotřebitelského úvěru. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal v hotovosti zbylou výšku jistiny ve výši 13 504 Kč (viz Smlouva č. 1201087586). Společnost ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu. Žalovaný uvedl, že bydlí ve spoluvlastnictví společně s partnerkou a s jiným rodinným příslušníkem, je rozvedený, je OSVČ, kdy pracuje jako taxikář s příjmem 25 000 Kč měsíčně, má jinou zápůjčku u Společnosti, jinou zápůjčku či úvěr nemá. Výdaje žalovaného tvoří výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč, osobní výdaje ve výši 7 000 Kč a další výdaje (sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních apod.) 4 500 Kč. Celkové výdaje tedy činí 13 500 Kč a použitelný příjem činí 11 500 Kč. Žalovaný prohlásil, že vůči němu jsou vedeny exekuce. Dle dokumentů k ověření Společnost tyto údaje ničím neověřila. (viz karta zákazníka ze dne 31. 10. 2017). Žalovaný uhradil celkově částku 42 241 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z přehledu plateb na č. l.

21. Ke dni 29. 11. 2019 evidovala Společnost celkový dluh ve výši 5 377 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 4 085,59 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 1 291,41 Kč (viz přehled plateb na č. l. 21).

5. Společnost a žalovaný si ujednali dne 16. 1. 2018 Smlouvu č. 1201114276, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 6 120 Kč (21,27 % p. a.), s administrativním poplatkem ve výši 7 200 Kč, s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 18 720 Kč, a s pojistným za pojištění Credit Life ve výši 858 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 68 898 Kč (RPSN 163,52 %) v 78 týdenních splátkách po 884 Kč (poslední ve výši 830 Kč), kdy první splátku je žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření Smlouvy. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal v hotovosti jistinu (viz Smlouva č. 1201114276). Společnost ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu. Žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení společně s manželkou a s jiným rodinným příslušníkem, je OSVČ, kdy pracuje jako taxikář s příjmem 35 200 Kč měsíčně, má jinou zápůjčku u Společnosti, jinou zápůjčku či úvěr nemá. Výdaje žalovaného tvoří výdaje na bydlení ve výši 3 500 Kč, osobní výdaje ve výši 6 000 Kč a spoření/pojištění ve výši 1 500 Kč a další výdaje (sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních apod.) 4 500 Kč. Celkové výdaje tedy činí 15 500 Kč a použitelný příjem činí 19 700 Kč. Žalovaný prohlásil, že vůči němu nejsou vedeny exekuce. Dle dokumentů k ověření Společnost tyto údaje ničím neověřila (viz karta zákazníka ze dne 16. 1. 2018). Žalovaný uhradil celkově částku 19 224 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z přehledu plateb na č. l.

20. Ke dni 29. 11. 2019 evidovala Společnost celkový dluh ve výši 49 674 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 35 533,30 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 14 140,70 Kč (viz přehled plateb na č. l. 20).

6. Dne 29. 11. 2019 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byly specifikovány pohledávky za žalovaným z obou smluv (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 29. 11. 2019 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 30. 4. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 65 270,15 Kč do 7. 5. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 30. 4. 2020 vč. podacího lístku); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupila pohledávky za žalovaným z obou smluv na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 29. 11. 2019, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <b>a. Ke Smlouvě č. 1201087586</b> 16. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 31. 10. 2017 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, kdy částka 13 496 Kč byla započtena na dluh žalovaného vůči Společnosti ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 1201013550 a kdy částka 13 504 Kč byla žalovanému vyplacena, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 3 780 Kč, s administrativním poplatkem ve výši 5 400 Kč, s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 800 Kč a s pojistným za pojištění Credit Life ve výši 638 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 47 618 Kč (RPSN 204 %) v 58 týdenních splátkách po 821 Kč, kdy první splátku je žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy.

17. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 1201087586 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy č. 1201087586, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 22. 9. 2021, č. j. 35 C 265/2021-29, aby žalobkyně upřesnila svá tvrzení ohledně příjmu a výdajů žalované včetně jejich ověření, jakož i upřesnila, zda a jak zkoumala Společnost, zda žalovaný má jiné dluhy, reagovala žalobkyně tak, že pokud jde o příjem žalovaného, ten byl ověřen na základě sdělení žalovaného. Stejně tak výdaje žalovaného byly ověřeny na základě sdělení žalovaného, totéž se pak týká splátek zápůjček či jiných dluhů. Současně uvedla, že nedisponuje kopiemi dokladů žalovaného, kdy tyto se předkládají pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou kartu zákazníka ze dne 31. 10. 2017, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Z karty zákazníka se podává, že žalovaný měla mít čistý měsíční příjem ve výši 25 000 Kč, což Společnost nijak neověřila. Za další pochybení Společnosti lze považovat to, že se Společnost spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, tj. částkou 13 500 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, což platí bez ohledu na skutečnost, že žalovaný má bydlet ve spoluvlastnictví, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Společnost zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

18. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy č. 1201087586 v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

19. Jestliže je Smlouva č. 1201087586 neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené touto smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 4 085,59 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 1 291,41 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

20. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 27 000 Kč náležející Společnosti, a sice tak, že částka 13 496 Kč ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 1201013550 a částka 13 504 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 42 241 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak bylo nejenže zcela uhrazeno, nýbrž co do částky 15 241 Kč dokonce přeplaceno. Žalovaný tak žalobkyni z titulu Smlouvy č. 1201087586 ničeho nedluží.

21. S ohledem na uvedené soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 877 Kč s úrokem v kapitalizované výši 955,91 Kč, s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 4 085,59 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 356,46 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 085,59 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení (výrok II.). <b>b. Ke Smlouvě č. 1201114276</b> 22. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 16. 1. 2018 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 6 120 Kč (21,27 % p. a.), s administrativním poplatkem ve výši 7 200 Kč, s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 18 720 Kč, a s pojistným za pojištění Credit Life ve výši 858 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 68 898 Kč (RPSN 163,52 %) v 78 týdenních splátkách po 884 Kč (poslední ve výši 830 Kč), kdy první splátku je žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy.

23. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 1201114276 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy č. 1201114276, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 22. 9. 2021, č. j. 35 C 265/2021-29, aby žalobkyně upřesnila svá tvrzení ohledně příjmu a výdajů žalované včetně jejich ověření, jakož i upřesnila, zda a jak zkoumala Společnost, zda žalovaný má jiné dluhy, reagovala žalobkyně tak, že pokud jde o příjem žalovaného, ten byl ověřen na základě sdělení žalovaného. Stejně tak výdaje žalovaného byly ověřeny na základě sdělení žalovaného, totéž se pak týká splátek zápůjček či jiných dluhů. Současně uvedla, že nedisponuje kopiemi dokladů žalovaného, kdy tyto se předkládají pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou kartu zákazníka ze dne 16. 1. 2018, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Z karty zákazníka se podává, že žalovaný měla mít čistý měsíční příjem ve výši 35 200 Kč, což Společnost nijak neověřila. Za další pochybení Společnosti lze považovat to, že se Společnost spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, tj. částkou 15 500 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, což platí bez ohledu na skutečnost, že žalovaný má bydlet ve spoluvlastnictví, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Společnost zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

24. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy č. 1201087586 v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

25. Jestliže je Smlouva č. 1201114276 neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené touto smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 35 533,30 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 14 140,70 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

26. Žalovaný uhradil celkově částku 19 224 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z přehledu plateb na č. l.

20. Ke dni 29. 11. 2019 evidovala Společnost celkový dluh ve výši 49 674 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 35 533,30 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 14 140,70 Kč (viz přehled plateb na č. l. 20).

27. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 36 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 19 224 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení. Vedle toho je nezbytné zhodnotit přeplatek žalovaného na bezdůvodném obohacení plněním na Smlouvu č. 1201087586 ve výši 15 241 Kč. Bezdůvodné obohacení tak aktuálně činí 1 535 Kč.

28. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

29. Žalovaný byla k vydání bezdůvodného obohacení – úhradě dlužné částky 1 535 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne 30. 4. 2020, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 7. 5. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku 1 535 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

30. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 7. 5. 2020 dlužnou částku 1 535 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 8. 5. 2020 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně, jehož se žalobkyně domáhala. S ohledem na uvedené soud shledal nárok na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 535 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení.

31. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 535 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 535 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 48 139 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 855,22 Kč, s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 35 533,30 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 273,28 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 533,30 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 998,30 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k splnění</b> 32. Žalovaný byl v řízení procesně neúspěšný toliko v nepatrném rozsahu, a proto má podle § 142 odst. 3 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

33. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.