35 C 268/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 25 580 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 600 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 19 980 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 18 091,76 Kč a ve výši 23,72 % ročně z částky 19 699,62 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 6 109,07 Kč,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 699,62 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 099,62 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení.</b> III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 26. 5. 2021 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 25 580 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zaprvé po předchozím posouzení úvěruschopnosti žalované uzavřely společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná dne 3. 3. 2015 smlouvu o půjčce č. 142323 (dále jen„ Smlouva č. 142323“), na jejímž základě poskytla Společnost žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 1 680 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, počínaje dnem 10. 3. 2015 a konče dnem 12. 4. 2016. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, když uhradila pouze částku 7 000 Kč. Žalovaná částka 13 880 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 10 689,22 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 3 190,78 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 10 689,22 Kč od 13. 4. 2016 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 9 388,33 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 689,22 Kč od 20. 4. 2016 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 3 169,44 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení. Zadruhé uzavřely Společnost a žalovaná po předchozím posouzení úvěruschopnosti žalované dne 21. 10. 2014 smlouvu o půjčce č. 102488 (dále jen„ Smlouva č. 102488“), na jejímž základě poskytla Společnost žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 2 100 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, počínaje dnem 28. 10. 2014 a konče dnem 1. 12. 2015. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, když uhradila pouze částku 11 700 Kč. Žalovaná částka 11 700 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 9 010,40 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 2 689,60 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 9 010,40 Kč od 2. 12. 2015 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 8 703,43 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 010,40 Kč od 9. 12. 2015 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 2 939,63 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 21. 10. 2014 Smlouvu č. 102488, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 11 100 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úrokem ve výši 2 100 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky (viz Smlouva č. 102488). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu, žalovaná uvedla, že bydlí ve vlastním bydlení, nemá jinou půjčku. Nemá nezaopatřené děti. Pracuje na částečný pracovní poměr jako uklízečka v [anonymizována tři slova]. [příjmení] [anonymizováno] [obec] s příjmem 9 000 Kč, další blíže nespecifikovaný příjem činí 7 792 Kč, tj. celkem příjem 16 792 Kč měsíčně. Žalovaná hradí na nájmu/inkasu částku 1 500 Kč, výdaje domácnosti činí 7 000 Kč, splátky/půjčky/alimenty 2 500 Kč, výdaje za telefon činí 500 Kč, tj. celkem výdaje 11 500 Kč a celkový použitelný příjem činí 5 292 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z občanského průkazu, z pracovní smlouvy a z výměru státní podpory (viz karta zákazníka ze dne 20. 10. 2014).

5. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 3. 3. 2015 Smlouvu č. 142323, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 8 880 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, úrokem ve výši 1 680 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 20 880 Kč v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření Smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky (viz Smlouva č. 142323). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu, žalovaná uvedla, že bydlí ve vlastním bydlení, má jinou půjčku u Společnosti, avšak jinde nikoliv. Nemá nezaopatřené děti. Pracuje na hlavní pracovní poměr jako sanitářka v [anonymizována tři slova]. [příjmení] [anonymizováno] [obec] s příjmem 10 380 Kč, další blíže nespecifikovaný příjem činí 14 000 Kč, tj. celkem příjem 24 380 Kč měsíčně. Žalovaná hradí na nájmu/inkasu částku 2 800 Kč, výdaje domácnosti činí 4 000 Kč a výdaje za telefon činí 1 000 Kč, tj. celkem výdaje 7 800 Kč a celkový použitelný příjem činí 16 580 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z občanského průkazu, výplatní pásky, z výpisu z účtu, z pracovní smlouvy a ze SIPO (viz karta zákazníka ze dne 3. 3. 2015).

6. Pokud jde o Smlouvu č. 102488, žalovaná uhradila celkově částku 14 400 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný ze splátkového kalendáře na č. l.

19. Ke dni 6. 12. 2019 evidovala společnost [právnická osoba], celkový dluh ve výši 11 700 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 9 010,40 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 2 689,60 Kč (viz přehled plateb na č. l. 19). Pokud jde o Smlouvu č. 142323, žalovaná uhradila celkově částku 7 000 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný ze splátkového kalendáře na č. l.

18. Ke dni 6. 12. 2019 evidovala společnost [právnická osoba], celkový dluh ve výši 13 880 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 10 689,22 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 3 190,78 Kč (viz přehled plateb na č. l. 18).

7. Dne 30. 9. 2016 zanikla Společnost v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, spisová značka [anonymizováno] [číslo], která má nově firmu [právnická osoba] (viz výpis z OR Společnosti, a z OR společnosti [právnická osoba], [IČO]). Dne 6. 12. 2019 si společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byly specifikovány pohledávky za žalovanou z obou smluv (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, potvrzení o zaplacení úplaty, přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 6. 12. 2019 oznámila společnost [právnická osoba], žalované postoupení pohledávek na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 3. 9. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 54 509,53 Kč do 18. 9. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 3. 9. 2020 vč. podacího lístku); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. V důsledku fúze sloučením Společnosti se společností [právnická osoba], jako společností nástupnickou, která má nově firmu [právnická osoba], přešlo podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb. veškeré jmění zanikající Společnosti ke dni 30. 9. 2016 na společnost [právnická osoba], [IČO] [právnická osoba], [IČO], následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávky za žalovanou z obou smluv na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba], [IČO], dopisem ze dne 6. 12. 2019, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>11. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <b>a. Ke Smlouvě č. 102488</b> 16. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 21. 10. 2014 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 11 100 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úrokem ve výši 2 100 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy.

17. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 102488 je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy č. 102488, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti žalované neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přesto soud přezkoumal předloženou kartu zákazníka ze dne 20. 10. 2014, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované. Z této karty se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 9 000 Kč, což Společnost nijak dle karty neověřila. Dále měla mít žalovaná blíže nespecifikovaný příjem ve výši 7 792 Kč, tedy shrnuto celkový příjem 16 792 Kč zůstal toliko v rovině tvrzení; i kdyby soud zohlednil, že částka 7 792 Kč měla být ověřena výměrem státní podpory (není přitom jasno, o jakou podporu by se mělo jednat), pak by doložený příjem činil pouze 7 792 Kč, tedy pak je patrno, že by žalovaná nemohla být úvěruschopná, jestliže měla mít tvrzené (Společností ostatně nijak neověřované) celkové výdaje ve výši 11 500 Kč. Nadto Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

18. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 102488. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 9 010,40 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 2 689,60 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

19. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 15 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 14 400 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva č. 102488je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 600 Kč.

20. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 3. 9. 2020, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 18. 9. 2020. Jelikož žalovaná dlužnou částku 600 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

21. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 18. 9. 2020 dlužnou částku 600 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 600 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení.

22. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 600 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 11 100 Kč s úrokem v kapitalizované výši 8 703,43 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 9 010,40 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 939,63 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 010,40 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 410,40 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>b. Ke Smlouvě č. 142323</b> 23. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 3. 3. 2015 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 8 880 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, úrokem ve výši 1 680 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 20 880 Kč v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření Smlouvy.

24. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 142323 je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy č. 142323 je, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti žalované neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přesto soud přezkoumal předloženou kartu zákazníka ze dne 3. 3. 2015, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované. Z této karty se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 10 380 Kč a další blíže nespecifikovaný příjem ve výši 14 000 Kč, aniž by jej na výzvu soudu doložila; celkový příjem 18 380 Kč zůstal toliko v rovině tvrzení. Shodně i výdaje v celkové výši 7 800 Kč zůstaly v rovině tvrzení, bez adekvátního prokázání předložením příslušných listin. Problematičnost výdajů ve výši 7 800 Kč navíc vyplývá i z toho, že ještě dne 21. 10. 2014 (viz karta zákazníka ze dne 21. 10. 2014) měly činit výdaje na domácnost 11 500 Kč, z toho na splátky/půjčky/alimenty částka 2 500 Kč, přičemž uvedeného data navíc měla žalované vzniknout povinnost hradit Společnosti částku 450 Kč týdně, tj. 1 800 Kč – 2 250 Kč měsíčně, avšak v kartě zákazníka ze dne 3. 3. 2015 nejsou žádné výdaje na splátky/půjčky/alimenty uvedeny. Nadto Společnost i zde opětovně zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

25. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 142323. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 10 689,22 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 3 190,78 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

26. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 12 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 7 000 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva č. 142323 je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 5 000 Kč.

27. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 3. 9. 2020, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 18. 9. 2020. Jelikož žalovaná dlužnou částku 5 000 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

28. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 18. 9. 2020 dlužnou částku 5 000 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení.

29. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 8 880 Kč s úrokem v kapitalizované výši 9 388,33 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 689,22 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 169,44 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 689,22 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 689,22 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k splnění</b> 30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 6 106,38 Kč (jistina ve výši 5 600 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 506,38 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 61 732,12 Kč (jistina + smluvní úrok ve výši 25 580 Kč + úrok v kapitalizované výši 18 091,76 Kč + úrok kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 028,26 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 6 109,07 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 8 923,03 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 9,89 % v poměru k neúspěchu 90,11 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 80,22 %. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

31. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.