35 C 271/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 28 561 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 000 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 14 561 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 4 505,31 Kč a ve výši 29 % ročně z částky 14 340,50 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 2 552,53 Kč,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 340,50 Kč od 21. 1. 2020 do 18. 5. 2020 a</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 340,50 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 5. 2021 po žalované domáhala zaplacení částky 28 561 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 1. 11. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy, a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 333 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 3 577 Kč (úroková sazba 29,00 % ročně), odměny za zpracování a doručení ve výši 5 340 Kč a částky za administrativní činnost ve výši 8 416 Kč, v 60 týdenních splátkách po 623 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 26. 12. 2018. Žalovaná naposledy uhradila dne 8. 11. 2017. Ke dni 14. 5. 2018 činila dlužná jistina 14 340,50 Kč a dlužný poplatek činil částku 14 220,50 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29,00 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka za žalovanou vyplývající ze Smlouvy včetně příslušenství postoupena žalobkyni s účinností k témuž dni. Žalovaná částka 28 561 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 14 340,50 Kč a dlužné části poplatku ve výši 14 220,50 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 14 340,50 Kč od 27. 12. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 4 505,31 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 14 340,50 Kč od 16. 11. 2017 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 2 552,53 Kč a od 21. 1. 2020 do zaplacení. Dlužná částka nebyla žalovanou do dnešního dne zaplacena navzdory zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Dne 1. 11. 2017 si Společnost a žalovaná ujednaly Smlouvu, na jejímž základě Společnost poskytla žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč, a to tak, že částka bude žalované vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, a žalovaná se zavázala zaplatit Společnosti dlužnou jistinu a poplatek ve výši 17 333 Kč, sestávající se a) z úroku ve výši 3 577 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve smyslu čl. 18 smluvních podmínek), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 340 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 8 416 Kč, celková dlužná částka tak činila 37 333 Kč (RPSN činilo 231,71 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 623 Kč (poslední splátka ve výši 576 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že v hotovosti převzala jistinu zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky o zápůjčce (dále jen„ SP“) – (viz Smlouva). Dle čl. 6 SP každá jednotlivá splátka bude započtena na 1) náklady spojené s vymáháním pohledávek, 2) splatné splátky celkové dlužné částky, a to v pořadí od nejdříve splatné, a to nejprve na poplatek, 3) splatné sankční poplatky, 4) nesplatná část jistiny zápůjčky, 5) nesplatná část poplatku. Dle čl. 13 SP pokud je zákazník v prodlení se zaplacením splátky celkové dlužné částky, zavazuje se žalobkyni uhradit náklady řízení spojené se soudním vymáháním závazku. Dle čl. 16 sankčními poplatky se rozumí zákonný úrok z prodlení, smluvní pokuta za prodlení, poplatek za upomínku, poplatek za osobní upozornění na výši nedoplatku a poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením centrálního vymáhání pohledávek Providentu. Dle čl. 18 SP je smlouva uzavřena na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání (viz smluvní podmínky).

5. Společnost a žalovaná společně vyplnily dne 1. 11. 2017 zákaznickou kartu, podle níž Společnost ověřila totožnost žalované pomocí občanského průkazu. Žalovaná sdělila, že je spoluvlastnicí, je partnerka, má učňovské vzdělání, má 1 vyživovací povinnost, pracuje jako dělnice na plný pracovní úvazek ve [právnická osoba] [anonymizováno], její čistý příjem činí 12 289 Kč, ostatní příjmy činí 6 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 28 400 Kč, celkový příjem činí 46 689 Kč. Běžné měsíční výdaje činí 5 000 Kč, externí splátky činí 3 900 Kč. Společnost ověřila následující dokumenty: pracovní smlouva od 3. 10. 2011 na dobu neurčitou a 3 výplatní pásky za měsíce 7–9/ 2017 (viz zákaznická karta ze dne 1. 11. 2017).

6. Žalovaná uhradila na zápůjčku toliko dne 8. 11. 2017 částku 6 000 Kč. Ke dni 21. 1. 2020 evidovala žalobkyně dlužnou částku 40 761 Kč, z toho nesplacená jistina ve výši 14 340,50 Kč (viz tabulka umoření).

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupila Společnost žalobkyni své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze č. 1 této smlouvy; v příloze č. 1 byla pod č. 3 547 uvedena pohledávka za žalovanou ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, potvrzení o zaplacení úplaty a příloha č. 1 k této smlouvě). Dne 14. 2. 2020 zaslala Společnost žalované dopis, v němž jí oznámila postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz dopis ze dne 20. 1. 2020 vč. podacího lístku). Dne 12. 5. 2020 zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 11. 5. 2020, v níž ji vyzval k úhradě dlužné částky 37 271,83 Kč nejpozději do 18. 5. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním, že pokud dluh nezaplatí ve stanoveném termínu, bude podána žaloba o zaplacení dluhu včetně nákladů řízení (viz předžalobní výzva ze dne 11. 5. 2020 vč. podacího lístku). <b>Právní posouzení věci</b> <i>8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze Smlouvy postoupila Společnost ke dni 20. 1. 2020 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou, seznamem pohledávek a potvrzením o zaplacení úplaty za postupované pohledávky, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 20. 1. 2020, daným k poštovní přepravě 14. 2. 2020, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti i ve vztahu k žalované. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>11. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>12. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>15. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 18. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 1. 11. 2017 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 17 333 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 3 577 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve smyslu čl. 18 smluvních podmínek), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 340 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 8 416 Kč, celková dlužná částka tak činila 37 333 Kč (RPSN činilo 231,71 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 623 Kč (poslední splátka ve výši 576 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy.

19. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 24. 8. 2021, č. j. 35 C 271/2021-12, jakým způsobem Společnost ověřila úvěruschopnost žalované a jaké doklady si za tímto účelem od žalované vyžádala, reagovala žalobkyně tak, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované, současně Společnost z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení; k uvedenému žalobkyně dodala, že Společnost neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, neboť ta by se mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu. S uvedeným se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo.

20. Přesto soud přezkoumal předloženou zákaznickou kartu ze dne 1. 11. 2017, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 12 289 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím pracovní smlouvy a potvrzení o příjmu; tyto listiny žalobkyně soudu nepředložila. Společnost pak nijak nezkoumala tvrzené ostatní příjmy žalované ve výši 6 000 Kč a další čisté příjmy domácnosti ve výši 28 400 Kč. Za zásadní pochybení Společnosti lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, tj. částkou 5 000 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost adekvátním způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“, kde ve vztahu k výdajům není uvedená žádná listina). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, což platí bez ohledu na to, že žalovaná má bydlet ve vlastním bydlení, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení, jakož i s náklady osob s žalovanou spolužijících (žalovaná uvedla, že má 1 vyživovanou osobu, navíc je stavu partnerském; problematičnost částky 6 500 Kč vyplývá již jen z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2017 činila 3 410 Kč a dle nařízení vlády č. 449/2016 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2017 v případě bydlení v družstevních bytech a bytech vlastníků činila v obci do 9 999 obyvatel (pro obec Podkopná Lhota) pro 1 osobu 4 357 Kč, pro 2 osoby 6 429 Kč, pro 3 osoby 8 880 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost s výjimkou údajného nahlédnutí do insolvenčního rejstříku prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

21. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

22. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 14 340,50 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 14 220,50 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

23. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti v hotovosti částku 20 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 6 000 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 14 000 Kč.

24. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

25. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky 14 000 Kč nepochybně vyzvána až předžalobní výzvou ze dne 11. 5. 2020, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 18. 5. 2020. Jelikož žalovaná dlužnou částku 14 000 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

26. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 18. 5. 2020 dlužnou částku 14 000 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem 19. 5. 2020 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, tedy méně, než nač měla nárok a soud při vázanosti žalobním návrhem nemohl tento požadavek překročit. S ohledem na uvedené soud shledal nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 000 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení.

27. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 000 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 14 561 Kč s úrokem v kapitalizované výši 4 505,31 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 14 340,50 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 552,53 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 340,50 Kč od 21. 1. 2020 do 18. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 340,50 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 15 645,73 Kč (jistina ve výši 14 000 Kč + úrok z prodlení od 19. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 645,73 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 45 109,73 Kč (jistina + poplatky ve výši 28 561 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 4 505,31 Kč + smluvní úrok od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 7 428,77 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 2 552,53 Kč + úrok z prodlení od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 062,12 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 34,68 % v poměru k neúspěchu 65,32 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 30,64 %. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

29. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.