35 C 284/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 14 250 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 560 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 7 690 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 7 847,37 Kč a ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 2 663,21 Kč,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021 a</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 440 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou dne 26. 5. 2021 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 25 580 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zaprvé po předchozím posouzení úvěruschopnosti žalované uzavřely společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná dne 1. 9. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 1 400 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a s doplňkovou služnou životního pojištění ve výši 290 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, počínaje dnem 8. 9. 2016 a konče dnem 12. 10. 2017. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, když uhradila pouze částku 3 440 Kč. Žalovaná částka 14 250 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 4 250 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 13. 10. 2017 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 7 847,37 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 13. 10. 2017 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 2 663,21 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 1. 9. 2016 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 7 400 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Dále si strany sjednaly, že Společnost zajistí žalované zařazení do pojištění Credit Life, zač se žalovaná zavázala uhradit částku 290 Kč. Celkově tak byla žalovaná povinna Společnosti uhradit částku 17 690 Kč v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky (viz Smlouva, zařazení zákazníka do pojistného programu). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu, žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí jako spolubydlící, nemá jinou půjčku. Pracuje na hlavní pracovní poměr jako dělnice s příjmem 10 852 Kč, další příjmy činí 2 830 Kč, celkem příjem 13 682 Kč měsíčně. Žalovaná hradí na nájmu/inkasu částku 3 000 Kč, výdaje domácnosti činí 5 100 Kč, tj. celkem výdaje 8 100 Kč a celkový použitelný příjem činí 5 582 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z občanského průkazu, z pracovní smlouvy, výplatních pásek a z nájemní smlouvy (viz karta zákazníka ze dne 1. 9. 2016). Žalovaná uhradila celkově částku 3 440 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z přehledu plateb na č. l.

17. Ke dni 15. 1. 2021 evidovala společnost [právnická osoba], celkový dluh ve výši 14 250 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 10 000 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 4 250 Kč (viz přehled plateb na č. l. 17). Dne 30. 9. 2016 zanikla Společnost v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, spisová značka [anonymizováno] [číslo], která má nově firmu [právnická osoba] (viz výpis z OR Společnosti, a z OR společnosti [právnická osoba], [IČO]). Dne 15. 1. 2021 si společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 20221, potvrzení o úhradě, přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 12. 2. 2021 oznámila společnost [právnická osoba], žalované postoupení pohledávek na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 13. 5. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 25 801,93 Kč do 28. 5. 2021 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 13. 5. 2021 vč. podacího lístku); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>6. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. V důsledku fúze sloučením Společnosti se společností [právnická osoba], jako společností nástupnickou, která má nově firmu [právnická osoba], přešlo podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb. veškeré jmění zanikající Společnosti ke dni 30. 9. 2016 na společnost [právnická osoba], [IČO] [právnická osoba], [IČO], následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupila pohledávku za žalovanou ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, potvrzením o úhradě a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba], [IČO], dopisem ze dne 12. 2. 2021, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>8. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>10. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 13. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 1. 9. 2016 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 7 400 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a dále s pojistným ve výši 290 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 17 690 Kč v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy.

14. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Současně žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalované. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti žalované neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Vyjde-li soud z předložené karty zákazníka ze dne 1. 9. 2016, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované, z této karty se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 10 852 Kč, což měla Společnost ověřit pracovní smlouvou a výplatními páskami. Dále měla mít žalovaná blíže příjem ve výši 2 830 Kč, který ověřen nebyl a není ani patrno, z čeho měl pocházet. Pokud jde o výdajovou stránku, ve vztahu k ní byly údajně ověřeny náklady na bydlení, žalobkyně nicméně kopii nájemní smlouvy nebyla schopná předložit. Ve vztahu k ostatním výdajům nebyl dle„ dokumentů na ověření finanční situace“ předložen žádný dokument k ověření, tedy je patrné, že Společnost se případně spolehla na tvrzení žalované, jak ostatně uvádí opakovaně v obdobných sporech. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

15. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 10 000 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 4 250 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

16. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 10 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 3 440 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 6 560 Kč.

17. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 28. 5. 2021. Jelikož žalovaná dlužnou částku 6 560 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

18. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 28. 5. 2021 dlužnou částku 6 560 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 560 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení.

19. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 560 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 7 690 Kč s úrokem v kapitalizované výši 7 847,37 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 663,21 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 440 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k splnění</b> 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 6 832 Kč (jistina ve výši 6 560 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 272 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 27 554,60 Kč (jistina + poplatek ve výši 14 250 Kč + úrok v kapitalizované výši 7 847,37 Kč + úrok kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 086,06 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 2 663,21 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 707,96 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 24,79 % v poměru k neúspěchu 75,21 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 50,42 %. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

21. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.