35 C 288/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 52 414 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 294 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 294 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 34 120 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 8 196,34 Kč a</b> <b>-) s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 29 074,11 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem ve výši 19,12 % ročně z částky 8 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 3 947,15 Kč,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 074,11 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 780,11 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení a</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 18 294 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou dne 26. 5. 2021 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 52 414 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zaprvé po předchozím posouzení úvěruschopnosti žalované uzavřely společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná dne 1. 10. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1401029507 (dále též„ Smlouva č. 1401029507“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 1 600 Kč (úroková sazba 19,12 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a doplňkovou službou životního pojištění ve výši 240 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 244 Kč, počínaje dnem 8. 10. 2018 a konče dnem 25. 11. 2019. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 2 888 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 19,12 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 11 752 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 3 752 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 19,12 % ročně z částky 8 000 Kč od 26. 11. 2019 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 1 771,79 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 26. 11. 2019 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 926,67 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení. Zadruhé Společnost a žalovaná uzavřely dne 10. 7. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1401001443 (dále též„ Smlouva č. 1401001443“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 5 100 Kč (úroková sazba 21,27 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč a doplňkovou službou životního pojištění ve výši 780 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 737 Kč, počínaje dnem 17. 7. 2018 a konče dnem 7. 1. 2020. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 16 818 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 21,27 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 40 662 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 29 074,11 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 11 587,89 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 21,27 % ročně z částky 29 074,11 Kč od 8. 1. 2020 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 6 424,55 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 074,11 Kč od 8. 1. 2020 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 3 020,48 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 10. 7. 2018 Smlouvu č. 1401001443, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 5 100 Kč, s administrativním poplatkem ve výši 6 000 Kč, s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč a s pojistným za pojištění Credit Life ve výši 780 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 57 480 Kč (RPSN 163,87 %) v 78 týdenních splátkách po 737 Kč, kdy první splátku je žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (viz Smlouva č. 1401001443). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu, žalovaná uvedla, že je svobodná, má středoškolské vzdělání, žije s rodiči, v domácnosti se nachází„ jiný rodinný příslušník“, nemá nezaopatřené děti. Pracuje jako pokladní, nemá jinou zápůjčku, její čistý příjem činí 15 575 Kč, výdaje činí celkem 7 000 Kč, z toho na bydlení 1 000 Kč a na osobní výdaje 6 000 Kč. Společnost ověřila výplatní pásky, pracovní smlouvu a potvrzení o příjmu od zaměstnavatele (viz karta zákazníka ze dne 10. 7. 2018). Žalovaná uhradila celkově částku 16 818 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z přehledu plateb na č. l.

22. Ke dni 15. 1. 2021 evidovala Společnost celkový dluh ve výši 40 662 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 29 074,11 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 11 587,89 Kč (viz přehled plateb na č. l. 22).

5. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 1. 10. 2018 Smlouvu č. 1401029507, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 1 600 Kč, s administrativním poplatkem ve výši 1 600 Kč, s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a s pojistným za pojištění Credit Life ve výši 240 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 14 640 Kč (RPSN 217,25 %) v 60 týdenních splátkách po 244 Kč, kdy první splátku je žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (viz Smlouva č. 1401029507, zařazení zákazníka do pojistného programu). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu, žalovaná uvedla, že je svobodná, má středoškolské vzdělání, žije s rodiči, v domácnosti se nachází„ jiný rodinný příslušník“, nemá nezaopatřené děti. Pracuje jako pokladní, má jinou zápůjčku u Společnosti ve výši 30 000 Kč, kdy měsíčně splácí 2 948 Kč, její čistý příjem činí 14 678 Kč, výdaje činí celkem 10 748 Kč, z toho na bydlení 800 Kč a na osobní výdaje 7 000 Kč. Společnost ověřila výplatní pásky a pracovní smlouvu (viz karta zákazníka ze dne 1. 10. 2018). Žalovaná uhradila celkově částku 2 888 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z přehledu plateb na č. l.

21. Ke dni 15. 1. 2021 evidovala Společnost celkový dluh ve výši 11 752 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 8 000 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 3 752 Kč (viz přehled plateb na č. l. 21).

6. Dne 15. 1. 2021 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byly specifikovány pohledávky za žalovanou z obou smluv (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, potvrzení o úhradě, přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 19. 2. 2021 oznámila Společnost žalované postoupení pohledávek na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 13. 5. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 68 301,06 Kč do 28. 5. 2021 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 13. 5. 2021 vč. podacího lístku); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupila pohledávky za žalovanou z obou smluv na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 19. 2. 2021, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <b>a. Ke Smlouvě č. 1401001443</b> 16. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 10. 7. 2018 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 5 100 Kč, s administrativním poplatkem ve výši 6 000 Kč, s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč a s pojistným za pojištění Credit Life ve výši 780 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 57 480 Kč (RPSN 163,87 %) v 78 týdenních splátkách po 737 Kč, kdy první splátku je žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy.

17. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 1401001443 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy č. 1401001443, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 22. 9. 2021, č. j. 35 C 288/2021-28, aby žalobkyně upřesnila svá tvrzení ohledně příjmu a výdajů žalované včetně jejich ověření, jakož i upřesnila, zda a jak zkoumala Společnost, zda žalovaná má jiné dluhy, reagovala žalobkyně tak, že pokud jde o výdaje, tyto Společnost ověřovala na základě údajů sdělených žalovanou, stejně jako splátky zápůjček či jiné dluhy. Současně uvedla, že dalšími důkazy nedisponuje. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou kartu zákazníka ze dne 10. 7. 2018, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 15 575 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek; tyto však soudu nebyla schopna předložit. Za zásadní pochybení Společnosti lze především považovat to, že se Společnost spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, tj. částkou 7 000 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, což platí bez ohledu na skutečnost, že žalovaná má bydlet s rodiči, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

18. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

19. Jestliže je Smlouva č. 1401001443 neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 1401001443. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 29 074,11 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 11 587,89 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

20. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 30 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 16 818 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 13 182 Kč.

21. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

22. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky 13 182 Kč nepochybně vyzvána až předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 28. 5. 2021. Jelikož žalovaná dlužnou částku 13 182 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 28. 5. 2021 dlužnou částku 13 182 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem 29. 5. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, domáhala se úroku z prodlení ve vyšší výši, než na který má nárok S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 182 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení.

24. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 182 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 182 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 27 480 Kč s úrokem v kapitalizované výši 6 424,55 Kč, s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 29 074,11 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 020,48 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 074,11 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 892,11 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 13 182 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>b. Ke Smlouvě č. 1401029507</b> 25. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 1. 10. 2018 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 1 600 Kč, s administrativním poplatkem ve výši 1 600 Kč, s odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a s pojistným za pojištění Credit Life ve výši 240 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 14 640 Kč (RPSN 217,25 %) v 60 týdenních splátkách po 244 Kč, kdy první splátku je žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy.

26. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 1401029507 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy č. 1401029507, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 22. 9. 2021, č. j. 35 C 288/2021-28, aby žalobkyně upřesnila svá tvrzení ohledně příjmu a výdajů žalované včetně jejich ověření, jakož i upřesnila, zda a jak zkoumala Společnost, zda žalovaná má jiné dluhy, reagovala žalobkyně tak, že pokud jde o výdaje, tyto Společnost ověřovala na základě údajů sdělených žalovanou, stejně jako splátky zápůjček či jiné dluhy. Současně uvedla, že dalšími důkazy nedisponuje. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou kartu zákazníka ze dne 1. 10. 2018, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 14 678 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek; tyto však soudu nebyla schopna předložit. Za zásadní pochybení Společnosti lze především považovat to, že se Společnost spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, tj. částkou 10 748 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, což platí bez ohledu na skutečnost, že žalovaná má bydlet s rodiči, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

27. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

28. Jestliže je Smlouva č. 1401029507 neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 1401029507. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 8 000 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 3 752 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

29. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 8 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 2 888 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 5 112 Kč.

30. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

31. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky 5 112 Kč nepochybně vyzvána až předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 28. 5. 2021. Jelikož žalovaná dlužnou částku 5 112 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

32. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 28. 5. 2021 dlužnou částku 5 112 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem 29. 5. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, domáhala se úroku z prodlení ve vyšší výši, než na který má nárok S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 112 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení.

33. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 112 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 112 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 6 640 Kč s úrokem v kapitalizované výši 1 771,79 Kč, s úrokem ve výši 19,12 % ročně z částky 8 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 926,67 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 888 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 5 112 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k splnění</b> 34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 19 120,99 Kč (jistina ve výši 18 294 Kč + úrok z prodlení od 29. 5. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 826,99 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 74 385,35 Kč (jistiny + poplatky ve výši 52 414 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 8 196,34 Kč + smluvní úrok od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 7 037,40 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 3 947,15 Kč + úrok z prodlení od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 790,46 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 25,71 % v poměru k neúspěchu 74,29 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 48,58 %. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

35. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.