35 C 310/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 21 700 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 420 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 16 280 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 15 712,20 Kč a ve výši 23,72 % ročně z částky 16 711,68 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 5 332,35 Kč,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 711,68 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021 a</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 291,68 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 29. 6. 2021 po žalované domáhala zaplacení částky 21 700 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely zaprvé dne 19. 2. 2016 smlouvu o půjčce č. 211697 (dále jen„ Smlouva č. 211697“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 1 680 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, počínaje dnem 26. 2. 2016 a konče dnem 31. 3. 2017. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 5 480 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Zadruhé Společnost a žalovaná uzavřely dne 1. 10. 2015 smlouvu o půjčce č. 188862 (dále jen„ Smlouva č. 188862“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 1 400 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje dnem 8. 10. 2015 a konče dnem 10. 11. 2016. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 11 100 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala nástupce Společnosti společnost [právnická osoba] (dnes [právnická osoba]), [IČO], která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupila pohledávku za žalovanou vyplývající z obou smluv včetně příslušenství na žalobkyni s účinností k témuž dni. Pokud jde o Smlouvu č. 211697, žalovaná částka 15 400 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 11 859,79 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 3 540,21 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 11 859,79 Kč od 1. 4. 2017 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 10 830,60 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 859,79 Kč od 1. 4. 2017 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 3 675,65 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení. Pokud jde o Smlouvu č. 188862, žalovaná částka 6 300 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 4 851,89 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 1 448,11 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 4 851,89 Kč od 11. 11. 2016 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 4 881,60 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 851,89 Kč od 11. 11. 2016 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 4 881,60 Kč a od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 30. 9. 2015 Smlouvu č. 188862, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 7 400 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (dále jen„ SP“) – (viz Smlouva č. 188862). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu. Žalovaná uvedla, že požaduje půjčku ve výši 10 000 Kč, bydlí v nájemním bydlení, má jinou půjčku u Společnosti, nemá však jinou půjčku u jiné společnosti, má 3 nezaopatřené děti (rok narození 2009, 2007 a 2002), je v domácnosti (individuální výuka), pobírá státní podporu ve výši 11 300 Kč + 10 200 Kč, tj. celkem příjem 21 500 Kč. Výdaje žalované činí nájem/inkaso ve výši 9 440 Kč, výdaje domácnosti ve výši 8 000 Kč, výdaje na telefon ve výši 600 Kč, takže použitelný příjem činí 3 460 Kč. Společnost ověřila následující dokumenty: občanský průkaz, SIPO, výměr státní podpory (viz karta zákazníka ze dne 30. 9. 2015). Žalovaná uhradila celkově částku 11 100 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z přehledu plateb na č. l.

20. Ke dni 15. 1. 2021 evidovala společnost [právnická osoba], celkový dluh ve výši 6 300 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 4 851,89 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 1 448,11 Kč (viz přehled plateb na č. l. 20).

5. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 19. 2. 2016 Smlouvu č. 211697, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 8 880 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, úrokem ve výši 1 680 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 20 880 Kč v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily SP (viz Smlouva č. 211697). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu. Žalovaná uvedla, že požaduje půjčku ve výši 12 000 Kč, bydlí v nájemním bydlení, je vdaná, bydlí s manželem, má 3 nezaopatřené děti, má středoškolské vzdělání, má jinou půjčku u Společnosti, nemá však jinou půjčku u jiné společnosti, má 3 nezaopatřené děti (rok narození 2009, 2007 a 2002), je v domácnosti, kdy je nezaměstnaná, příjem státní sociální dávky činí 26 000 Kč, přídavky na děti činí 1 830 Kč, výdaje činí nájem ve výši 9 400 Kč a výdaje domácnosti činí 10 000 Kč, takže použitelný příjem činí 8 430 Kč. Společnost ověřila následující dokumenty: nájemní smlouva, SIPO, výměr podpory/důchodu, příspěvek na byt, přídavek na děti, doplatek do životního minima. Žalovaná prohlásila, že má u Společnosti dluh se splátkami 3 181 Kč měsíčně a že proti ní nejsou vedeny exekuce (viz karta zákazníka ze dne 19. 2. 2016). Žalovaná uhradila celkově částku 5 480 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z přehledu plateb na č. l.

19. Ke dni 15. 1. 2021 evidovala společnost [právnická osoba], celkový dluh ve výši 15 400 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 11 859,79 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 3 540,21 Kč (viz přehled plateb na č. l. 19).

6. Dne 30. 9. 2016 zanikla Společnost v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, spisová značka [anonymizováno] [číslo], která má nově firmu [právnická osoba] (viz výpis z OR Společnosti, a z OR společnosti [právnická osoba], [IČO]). Dne 15. 1. 2021 si společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byly specifikovány pohledávky za žalovanou z obou smluv (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 12. 2. 2021 oznámila společnost [právnická osoba], žalované postoupení pohledávek na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 13. 5. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 44 484,83 Kč do 28. 5. 2021 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 14. 5. 2021 vč. podacího lístku); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, fúzí sloučením dochází k zániku společnosti nebo družstva nebo více společností nebo družstev a přechodu jmění zanikající společnosti nebo družstva na nástupnickou společnost nebo družstvo; nástupnická společnost nebo družstvo vstupuje do právního postavení zanikající společnosti nebo družstva, nestanoví-li zvláštní zákon něco jiného.</i> <i>8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. V důsledku fúze sloučením Společnosti se společností [právnická osoba], jako společností nástupnickou, která má nově firmu [právnická osoba], přešlo podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb. veškeré jmění zanikající Společnosti ke dni 30. 9. 2016 na společnost [právnická osoba], [IČO] [právnická osoba], [IČO], následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2001 postoupila pohledávky za žalovanou z obou smluv na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba], [IČO], dopisem ze dne 12. 2. 2021, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>11. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <b>a. Ke Smlouvě č. 188862</b> 16. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 30. 9. 2015 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 7 400 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy.

17. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 188862 je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo, kdy žalobkyně na výzvu soudu v usnesení ze dne 22. 9. 2021, č. j. 35 C 310/2021-14, sdělila, že se spolehla na údaje sdělené žalovanou. Vyjde-li soud z předložené karty zákazníka ze dne 30. 9. 2015, z této se podává, že žalovaná měla mít měsíční příjem ve výši 21 500 Kč, což Společnost ověřila z výměry podpory, kterou však soudu nebyla s to doložit. Pokud jde pak o výdaje žalované, zde Společnost měla toliko ověřovat SIPO, které však nebyla schopná doložit, takže není patrno, jaké veškeré výdaje z něj měly vyplynout. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

18. Jestliže je Smlouva č. 188862 neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 188862. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 4 851,89 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 1 448,11 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

19. Při závěru o neplatnosti Smlouvy č. 188862 je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 10 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 11 100 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak bylo nejenže zcela uhrazeno, ale dokonce co do částky 1 100 Kč přeplaceno.

20. S ohledem na uvedené zamítl soud žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 6 300 Kč s úrokem v kapitalizované výši 4 881,60 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 4 851,89 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 656,70 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 851,89 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení (výrok II.). <b>b. Ke Smlouvě č. 211697</b> 21. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 19. 2. 2016 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 8 880 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, úrokem ve výši 1 680 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 20 880 Kč v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy.

22. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 211697 je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo, kdy žalobkyně na výzvu soudu v usnesení ze dne 22. 9. 2021, č. j. 35 C 310/2021-14, sdělila, že se spolehla na údaje sdělené žalovanou. Vyjde-li soud z předložené karty zákazníka ze dne 19. 2. 2016, z této se podává, že žalovaná měla mít měsíční příjem ve výši 26 000 Kč v podobě sociálních dávek, což Společnost měla ověřit z výměr podpory, které však soudu nebyla s to doložit. Pokud jde pak o výdaje žalované, zde Společnost měla toliko ověřovat nájemní smlouvu a SIPO, které však nebyla schopná doložit, takže není patrno, jaké veškeré výdaje z něj měly vyplynout. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

23. Jestliže je Smlouva č. 211697 neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 211697. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 11 859,79 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 3 540,21 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

24. Při závěru o neplatnosti Smlouvy č. 211697 je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 12 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 5 480 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva č. 211697 je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení. Dále je nutno použít na snížení dluhu přeplatek na bezdůvodném obohacení založeném poskytnutím plnění na základě neplatné Smlouvy č. 188862 ve výši 1 100 Kč, takže bezdůvodné obohacení ze Smlouvy č. 211697 aktuálně činí částku 5 420 Kč.

25. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 28. 5. 2021. Jelikož žalovaná dlužnou částku 5 420 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

26. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 28. 5. 2021 dlužnou částku 5 420 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,25 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 420 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení.

27. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 420 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 9 980 Kč s úrokem v kapitalizované výši 10 830,60 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 11 859,79 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 675,65 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 859,79 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 439,79 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k splnění</b> 28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 5 961,35 Kč (jistina ve výši 5 420 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 271,35 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 47 995,67 Kč (jistina + poplatky ve výši 21 700 Kč + úrok v kapitalizované výši 15 712,20 Kč + úrok kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 920,57 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 5 332,35 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 330,55 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 12,42 % v poměru k neúspěchu 87,58 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 75,16 %. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

29. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.