35 C 329/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o nahrazení rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu <b>I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 24. 5. 2021, č.j. ČTÚ-111 949/2016-603 bylo změněno a nahrazeno rozsudkem soudu:</b> <b>- v odst. II. výroku tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 695 Kč s úrokem z prodlení ve výší 8,05 % z částky 35 695 Kč od 24. 8. 2013 do zaplacení;</b> <b>- v odst. III. výroku tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 153 Kč.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1) Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu dne 27. 9. 2021 ve znění částečného zpětvzetí žaloby, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Okresního soud ve Zlíně ze dne 23. 11. 2021, č.j. 35 C 329/2021-105, domáhala, aby bylo rozsudkem soudu změněno a nahrazeno ve výroku citované rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 695 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady správního řízení. Žalobu odůvodnila v podstatných skutečnostech tím, že návrhem podaným u ČTÚ žalobkyně uplatnila po žalovaném nárok mj. na zaplacení částky 35 695 Kč z titulu pěti měsíčních plateb ve výši 5 900 Kč měsíčně bez DPH, tzn. 7 080 Kč měsíčně včetně DPH, z titulu ceny za služby elektronických komunikací za období od 1. 4. 2013 do 31. 8. 2013, k jejíž úhradě se žalovaný zavázal na základě smlouvy o pevném připojení k síti internet č. B [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 9. 9. 2010 ve znění dodatku ze dne 25. 5. 2011. V období od 1. 4. 2013 do 31. 8. 2013 sice bylo (a to již od 25. 3. 2013) pozastaveno poskytování služeb žalovanému z důvodu nezaplacení ceny služby účtované za období od ledna do března 2013 (když faktury vystavené za období od ledna do března 2013 byly uhrazeny až 23. a 24. 9. 2013), nicméně podle všeobecných obchodních podmínek, které byly součástí smlouvy, skutečnost omezení či přerušení poskytování služeb, tedy omezení možnosti jejich využívání žalovaným, se nedotýká povinnosti žalovaného hradit sjednané paušální úhrady, kdy uvedené ujednání je založeno na principu paušální platby jakožto pevně stanovené finanční částky k pravidelné úhradě. Správní orgán I. stupně návrhu žalobkyně vyhověl, nicméně k rozkladu podanému žalovaným správní orgán II. stupně rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnil tak, že co do částky 35 695 Kč s příslušenstvím návrhu žalobkyně vyhověno nebylo s tím podstatným odůvodněním, že jestliže uzavřením smlouvy vznikla žalobkyni povinnost poskytovat žalovanému sjednané služby elektronických komunikací a žalovanému povinnost hradit ceny za tyto služby, pak argumentem a contrario lze dospět k závěru, že nejsou-li sjednané služby žalovanému v důsledku přerušení navrhovatelem poskytovány, není žalovaný za tyto povinen hradit sjednané ceny. S podrobnou argumentací, proč rozhodnutí správního orgánu II. stupně žalobkyně považuje za nesprávné a za popření principu paušálních plateb, čímž byla žalobkyně dotčena na svých právech, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí soudu, kterým by bylo rozhodnutí správního orgánu změněno a nahrazeno rozhodnutím soudu, který návrhu žalobkyně vyhoví. Svůj nárok žalobkyně uplatnila nejprve žalobou podanou dne 26. 7. 2021 k Městskému soudu v Praze, který ji však usnesením ze dne 25. 8. 2021, č.j. 11 A 162/2021-16 odmítl, proto žalobkyně v souladu s poučením o možnosti do jednoho měsíce od právní moci usnesení podat v téže věci žalobu dle § 244 o.s.ř. tak činí žalobou podanou v této věci. 2) Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Bránil se v podstatných skutečnostech tím, že s účinností ke dni 1. 9. 2012 žalobkyně změnila všeobecné obchodní podmínky, které byly součástí smluvního vztahu účastníků, aniž by o této změně žalovaného sjednaným způsobem informovala, čímž žalovanému upřela možnost odstoupit od smlouvy ke dni nabytí účinnosti nových obchodních podmínek, které v určitých bodech vedou ke zhoršení jeho postavení, proto žalovaný považuje ke dni 1. 9. 2012. Dále namítal, že nebyl upomenut o úhradu plateb za služby v období leden až březen 2013 v souladu s ust. § 65 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích tak, aby poskytování služeb pro neplacení mohlo být pozastaveno už k březnu 2013. Jediná upomínka, která mu byla doručena, je až upomínka vystavená v červnu 2013, v níž mu byla stanovena lhůta pro zaplacení dlužné částky do 23. 6. 2013, takže k pozastavení poskytování služeb mohlo dojít až po datu 23. 6. 2013. Žalobkyně tak žádá zaplacení ceny za dobu, kdy ještě žalovaného nemohla blokovat. Žalovaný má přitom za to, že mu žalobkyně služby nedodávala již od prosince 2012, kdy došlo k pozastavení služeb, neboť nebylo osvědčeno, že po úhradě dlužné platby na konci prosince 2012 bylo poskytování služeb znovu aktivováno. Sporoval také, že poskytování služeb žalobkyní bylo aktivní před 25. 3. 2013, když žalobkyně žalovanému omezila poskytování služeb již v roce 2012 a nebylo doloženo, že službu od 1. 1. 2013 znovu aktivovala, když aktivace je zpoplatněna, ale žalovanému žádné aktivační poplatky účtovány nebyly a nebyl ani vyrozuměn, že by aktivační poplatek mu byl odpuštěn. 3) Správní orgán ve svém vyjádření ze dne 29. 10. 2021 setrval na závěrech obsažených v napadeném správním rozhodnutí. Shrnul, že pokud bylo poskytování služeb v období od 25. 3. 2013 blokováno, nejsou sjednané služby poskytovány a v takovém případě není žalovaný povinen sjednané ceny hradit. Ujednání všeobecných obchodních podmínek nejen obchází, ale i popírá ustanovení § 64 zákona o elektronických komunikacích, a nelze mu tedy možno přiznat právní ochranu bez ohledu na skutečnosti, zda se jedná o smlouvu uzavřenou mezi podnikateli. Nárok na paušální platbu žalobkyni přísluší v případě, že se uživatel sám rozhodne, že poskytované služby zcela nebo zčásti nevyužije. Jestliže však poskytovatel pro neplacení zamezí účastníku poskytování účtované služby zamezením aktivního přístupu k ní, pak v době blokace poskytovatel služby neposkytuje, a tedy mu nenáleží právo na úhradu paušální ceny. 4) Rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro jihomoravskou oblast ze dne 3. 11. 2016, č.j. ČT – 68 432/2014-637/ bylo vyhověno návrhu žalobkyně a žalovanému byla uložena povinnost za zúčtovací období 1. 4. 2013 – 31. 8. 2013 zaplatit žalobkyni částku 35 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 24. 8. 2013 do zaplacení, a na náhradě nákladů řízení částku 1 434 Kč za zaplacený soudní poplatek a částku 4 719 Kč za právní zastoupení, vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí. 5) K rozkladu podanému žalovaným dne 19. 11. 2016 předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu rozhodnutím ze dne 24. 5. 2021, č.j. ČT -111 949/2016-603: odstavcem I. výroku napadené rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro jihomoravskou oblast ze dne 3. 11. 2016, č.j. ČT – 68 432/2014-637/ změnila tak, že -) odstavcem I. návrhu žalobkyně částečně vyhověla a žalovanému uložila povinnost za zúčtovací období 1. 4. 2013 – 31. 8. 2013 zaplatit žalobkyni částku 145 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 24. 8. 2013 do zaplacení, -) odstavcem II. návrhu žalobkyně na uložení povinnosti žalovanému uhradit žalobkyni částku 35 695 Kč s příslušenstvím za zúčtovací období 1. 4. 2013 – 31. 8. 2013 nevyhověla a -) odstavcem III. uložila žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 3 997,50 Kč a odstavcem II. výroku uložila žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení o rozkladu. 6) Smlouvou o pevném připojení k síti internet číslo B [číslo] uzavřenou mezi žalobkyní jako poskytovatelem a žalovaným jako účastníkem, který při uzavírání smlouvy vystupoval jako fyzická osoba podnikatel, dne 9. 9. 2010 ve znění dodatku ze dne 25. 5. 2011 (ve správním spise pořadové č. 1/ na straně 9 a 10) bylo prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému konkretizované služby sítě internet a žalovaný se zavázal platit měsíční paušál za internet 5 900 Kč bez DPH (tuto cenu s účinností od 25. 5. 2011). U údajů konkretizujících uživatele je jako emailová adresa uvedena adresa: [email] Smlouva byla uzavřena na dobu 15 měsíců. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že převzal Všeobecné obchodní podmínek [právnická osoba] [rok] [anonymizováno] pro provoz v bezdrátové síti a eth modemů, které jsou nedílnou součástí smlouvy, že se s nimi seznámil a že s nimi bez výhrad souhlasí. 7) Podle Všeobecných obchodních podmínek a řádu služeb [anonymizováno] [rok] pro provoz v bezdrátové síti a ethernet síti účinných od 1. 11. 2004 (ve správním spise pořadové č. 1/ na straně 11): 2.5 účastník se zavazuje řádně platit ceny za sjednané služby v souladu s platnými ceníky poskytovatele; 2.13 účastník je povinen průběžně sledovat novelizace těchto všeobecných podmínek na www stránkách poskytovatele v souladu s body 10.1 a 12.6; čl. 5 účastník hradí služby poskytovatele a cenu zařízení na základě řádného daňového dokladu (dále jen„ faktury“), který je běžně splatný do 10 dnů od jeho vystavení. Faktury jsou účastníkovi zaslány obyčejnou poštou na jeho adresu uvedenou v záhlaví smlouvy. V pochybnostech se má za to, že faktura byla účastníkovi doručena třetího dne po jejím odeslání - případné tvrzení o nedoručení faktury nezbavuje účastníka povinnosti uhradit poskytovateli cenu za službu; čl. 5 v případě, že účastník nezaplatí řádně a v termínu splatnosti podle čl. 5 1. všeobecných podmínek fakturu za služby, je poskytovatel oprávněn okamžitě omezit nebo úplně zablokovat poskytování služeb. Ujednání čl. 5 všeobecných podmínek platí i v tomto případě; čl. 5 nárok poskytovatele na úhradu cen za sjednané služby, zařízení a periodické platby není dotčen omezením nebo přerušením služeb zablokováním dle všeobecných podmínek. čl. 8 pokud je smlouva uzavřena na dobu určitou, prodlužuje se po uplynutí sjednané doby smluvní vztah o stejné časové období (prolongace), není-li jedním z účastníků ve lhůtě jednoho měsíce před jeho uplynutím vůči druhé straně písemně projevena vůle smluvní vztah k danému datu ukončit. čl. 8 pokud je smlouva uzavřena na dobu určitou, prodlužuje se po uplynutí sjednané domy smluvní vztah o stejné časové období (prolongace), není-li jedním z účastníků ve lhůtě 1 měsíce před jeho uplynutím vůči druhé straně písemně projevena vůle smluvní vztah k danému termínu skutečně ukončit (projev vůle musí být ve lhůtě doručen druhému účastníku smlouvy). Účastník svým podpisem na smlouvě výslovně potvrzuje, že s tímto ujednáním souhlasí. čl. 10 poskytovatel je oprávněn Všeobecné podmínky novelizovat pod podmínkou oznámení účastníkovi v souladu s čl. 12 těchto Všeobecných podmínek. Pokud účastník se změnou výslovně nesouhlasí, postupuje se podle článku 8.2.4 Všeobecných podmínek. Po uplynutí lhůty 30 kalendářních dnů od zveřejnění se stává aktualizované znění Všeobecných podmínek závazné pro uzavřený smluvní vztah jako změna jeho původně sjednaných podmínek s účinností ode dne účinnosti uvedeného v příslušné novelizaci Všeobecných podmínek. čl. 10 tyto Všeobecné podmínky jsou platné po dobu platnosti smlouvy a jsou nedílnou součástí smlouvy. čl. 11 právní vztahy vzniklé smlouvou na základě Všeobecných podmínek, jež zde nejsou výslovně uvedené, se řídí zákonem č. 513/1991 Sb. v platném znění, obchodní zákoník. čl. 12 pokud v těchto Všeobecných podmínkách nebylo ustanoveno jinak, platí, že účastníkovi byly oznámeny změny služeb, změny ceníku služeb a změny těchto všeobecných podmínek uplynutím lhůty 30 dnů od odeslání těchto změn účastníkovi el. poštou nebo jejich zveřejnění na www stránkách poskytovatele. V závěru písemného vyhotovení těchto podmínek je připojen podpis žalovaného a listina je opatřena otiskem razítka obchodní firmy žalovaného. 8) Listinou Všeobecné podmínky [anonymizováno] [rok] bylo prokázáno, že jde o všeobecné podmínky vydané dle § 63 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, které stanovují podmínky pro poskytování služeb elektronických komunikací uživatelům ze strany žalobkyně (čl. 1 těchto podmínek) s tím, že tyto Všeobecné podmínky nabývají účinnosti dne 1. 9. 2012 (čl. 13). 9) Žalobkyně neprokázala, kdy tyto Všeobecné podmínky [anonymizováno] [rok] byly zveřejněny na www stránkách poskytovatele nebo kdy byly odeslány žalovanému elektronickou poštou. 10) Žalovaný navrhoval provedení dokazování prinstcreenem obrazovky (ve spise č.l. 76) k dokumentu, který má obsahovat obchodní podmínky a ve kterém se po otevření nabídky vlastnosti dokumentu objeví, že dokument byl vytvořen dne 17. 7. 2012, takže se s ním žalovaný nemohl seznámit podle faktur zaslaných v červenci a srpnu 2012, když na fakturách bylo napsáno, že nové VOP budou na stránkách žalobkyně zveřejněny od 15. 7. 2012 s platností od 15. 8, 2012. V této souvislosti předkládal také emailovou komunikaci, se kterou mu měl být dokument obsahující obchodní podmínky zaslán. Z takto provedeného dokazování soud pro věc nečiní žádná relevantní skutková zjištění, když s ohledem na závěry rozebrané dále právní vztah mezi účastníky neposuzoval dle Všeobecných podmínek [anonymizováno] [rok] a nepovažoval právní vztah ukončený k datu 1. 9. 2012. 11) Ve vztahu k všeobecným obchodním podmínkám a v nich obsaženém ujednání o paušální platbě žalobkyně navrhovala provedení dokazování všeobecnými podmínkami jiných velkých operátorů na trhu elektronických komunikací (ve spise na č.l. 91-101), kterým chtěla prokázat, že ujednání obsažená ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně jsou běžnou praxí a nijak výrazně se neodlišují od obchodních podmínek od jiných poskytovatelů služeb elektronických komunikací. Dle názor soudu není takové srovnání pro posouzení merita sporu relevantní, když podstatné je posouzení konkrétních smluvních podmínek platných pro konkrétní právní vztah, proto z takto provedeného dokazování nečiní pro věc žádná relevantní skutková zjištění. 12) Výpisem z veřejné části živnostenského rejstříku (ve správním spise pořadové č. 1/ na straně 6) bylo prokázáno, že žalovaný byl ke dni 11. 11. 2014 (datum vyhotovení tohoto výpisu) podnikatelem s předmětem podnikání výroba, ochod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení, výroba, instalace, opravy elektrických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení. 13) Žalobkyně v řízení předkládala výpis z evidence podnikatelů v elektronických komunikacích podle všeobecného oprávnění (ve spise na č.l. 9), ze kterého vyplývá, že žalovaný zahájil podnikatelskou činnost veřejná pevná komunikační síť ke dni 8. 11. 2012 a v období od 8. 11. 2012 do 22. 12. 2016 provozoval činnost poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací spočívající ve službě přístupu k síti Internet. Soud má za to, že ze skutečnosti, že od 8. 11. 2012 je žalovaný podnikatelem v oboru elektronických komunikací nelze dovozovat žádné dopady na smluvní vztah mezi účastníky založený smlouvou uzavřenou dne 9. 9. 2010 ve znění dodatku ze dne 25. 5. 2011, kdy v tomto období byl žalovaný podnikatelem, ale v jiném oboru s provozováním služeb elektronických komunikací nesouvisícím. S aktuálním působením žalovaného jako podnikatele v oboru elektronických komunikací nelze spojovat zvláštní znalost či odbornost mající dopad na vztahy mez účastníky regulované smlouvou o připojení k síti internet, která byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným jako sice podnikatelem, při jeho podnikatelské činnosti a byla též smluvně (v rámci VOP) podřízena působnosti obchodního zákoníku, nicméně to nezbavuje žalobkyni povinnosti postupovat vůči žalovanému jako účastníkovi dle zákona a smluvně sjednaných podmínek. 14) Už vůbec žádný závěr pro meritum věci soud nečiní z výpisu z databáze subjektů podnikajících v elektronických komunikacích týkající se žalobkyně (ve spise na č.l. 131), který předložil žalovaný po koncentraci řízení ke skončení prvního jednání, navíc bez jakýchkoli průvodních skutkových tvrzení, ze kterých by bylo zřejmé, k prokázání jaké sporné skutečnosti tento výpis předkládá, navíc s odůvodněním, proč tak činí po koncentraci řízení, kdy už nové skutečnosti lze uvádět pouze za striktně vymezených podmínek. 15) Fakturami s průvodními emaily bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě paušální částky za internet následovně: fakturou č. 5306234 ze dne 1. 1. 2013 (ve správním spise pořadové číslo 21/, dokumenty na straně 6 průvodní email a 3 faktura) k úhradě částky 7 139 Kč četně DPH jako měsíční paušál za internet v období od 1. 1. 2013 do 31. 1. 2013, faktura byla splatná 11. 1. 2013; faktura byla zaslána žalovanému na adresu [email] dne 1. 1. 2013; fakturou č. 5311125 ze dne 1. 2. 2013 (ve správním spise pořadové číslo 21/, dokumenty na straně 7 průvodní email a 4 faktura) k úhradě částky 7 139 Kč četně DPH jako měsíční paušál za internet v období od 1. 2. 2013 do 28. 2. 2013, faktura byla splatná 11. 2. 2013; faktura byla zaslána žalovanému na adresu [email] dne 1. 2. 2013; fakturou č. 5312483 ze dne 1. 3. 2013 (ve správním spise pořadové číslo 21/, dokumenty na straně 8 průvodní email a 5 faktura) k úhradě částky 7 139 Kč četně DPH jako měsíční paušál za internet v období od 1. 3. 2013 do 31. 3. 2013, faktura byla splatná 11. 3. 2013; faktura byla zaslána žalovanému na adresu [email] dne 1. 3. 2013. 16) Bylo nesporné, že částku v celkové výši 21 417 Kč fakturovanou shora uvedenými fakturami za období měsíců leden až březen 2013 žalovaný uhradil až dne 23. 9. 2013 a 24. 9. 2013. 17) Listinami označenými jako upomínky bylo prokázáno, že žalobce vyhotovil listinu upomínka ze dne 14. 2. 2013, jejímž obsahem bylo upomenutí žalovaného o úhradu faktury č. 5306234 ze dne 1. 1. 2013 (ve správním spise pořadové č. 21/ dokument na straně 11), upomínka ze dne 14. 3. 2013, jejímž obsahem bylo upomenutí žalovaného o úhradu faktury č. 5306234 ze dne 1. 1. 2013 a faktury č. 5311125 ze dne 1. 2. 2013 (ve správním spise pořadové č. 21/ dokument na straně 10), upomínka ze dne 16. 5 2013, jejímž obsahem bylo upomenutí žalovaného o úhradu faktury č. 5306234 ze dne 1. 1. 2013, faktury č. 5311125 ze dne 1. 2. 2013 a faktury č. 5312483 ze dne 1. 3. 2013 (ve správním spise pořadové č. 21/ dokument na straně 9). 18) Žalobkyně neprokázala, kdy byla každá jednotlivá upomínka doručena žalovanému, když tvrdila, že upomínky byly zasílány prostřednictvím pošty, přičemž s ohledem na velký časový odstup již žalobkyně nedisponuje listinným potvrzením. Zároveň žalobkyně v souvislosti s prokazováním doručování upomínek uvedla (v podání na č.l. 111 spisu), že„ dále byly tyto faktury zasílány prostřednictvím elektronické pošty a za potvrzení doručení považuje skutečnost, že byly ze strany žalovaného uhrazeny“. 19) Nelze pominout, že žalobkyně v této souvislosti zaměňuje faktury k úhradě paušální částky za internet za období měsíců leden až březen 2013, konkrétně fakturu č. 5306234 ze dne 1. 1. 2013, fakturu č. 5311125 ze dne 1. 2. 2013 a faktury č. 5312483 (které jsou ve správním spise založeny včetně průvodních emailů jako složka pod pořadovým číslem 21, dokumenty na straně 6 a 3 – faktura č. 5306234 s průvodním emailem, 7 a 4 – faktura č. 5311125 s průvodním emailem a 8 a 5 – faktura č. 5312483 s průvodním emailem) s upomínkami o jejich úhradu, které jsou konstatovány odstavci 17. 20) Soud nečiní pro věc žádná relevantní zjištění z emailové komunikace vedené mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizováno] dne 18. 9. 2013 a 23. 9. 2013 (ve spise na č.l. 127 a 128), která taktéž byla předložena po koncentraci řízení ke skončení prvního jednání, byť v reakci na doplněné tvrzení žalobkyně, která dovozovala, že upomínky o úhradu plateb za období ledna až března 2013 žalovanému musely být doručeny, když žalovaný dlužné částky za toto období uhradil. Touto emailovou komunikací žalovaný zpochybňoval dovozované doručení upomínek, když namítal, že upomínky mu doručeny nebyly a že úhradu dlužné částky za období od ledna do března 2013 provedl na základě výzev, které obdržel od [právnická osoba] [anonymizováno], a dokládal to právě emailovou komunikací s touto společností. 21) Jednak bylo povinností žalobkyně prokázat tvrzenou skutečnost, že upomínky byla žalovanému doručeny, což se žalobkyni nemohlo podařit, když podle jejích vlastních tvrzení dokumenty k doručení nedisponuje, jednak úhrada provedená v září 2013 rozhodně není v takové blízké časové souvislosti s upomínkami ze dne 14. 2., 14. 3. a 16. 5. 2013, aby bylo možno dovodit, že žalovaný platil na jejich základě a tedy že mu byly doručeny. 22) Nebylo sporné, že žalobkyně od 25. 3. 2013 žalobkyně omezila poskytování služeb žalovanému. Byl sice spor o to, zda vůbec žalobkyně žalovanému poskytovala služby v období od 1. 1. 2013, když žalobkyně měla pro neplacení pozastavit poskytování služeb již v prosinci 2012 a od 1. 1. 2013 měla poskytování služeb znovu aktivovat, kdy žalovaný dovozoval, že aktivace od 1. 1. 2013 nemohla proběhnout, nicméně tímto sporem se soud jako pro meritum věci irelevantním nezabýval a neprováděl v tomto směru žádné dokazování. Relevantní pro meritum věci je, že paušální měsíční platby za období leden až březen 2013 žalovaný neuhradil k datům splatnosti uvedeným ve fakturách, které mu byly doručeny nejméně emailem, a že tyto platby uhradil až dne 23. 9. 2013 a 24. 9. 2013. Došlo-li ze strany žalobkyně pro neplacení k omezení poskytování služeb v období od 25. 3. 2013 a předmětem řízení je nárok na zaplacení paušálních plateb za období trvání omezení poskytování služeb od 1. 4. 2013 do 31. 8. 2013, je zcela irelevantní, zda služba byla či nikoliv poskytována v období před 25. 3. 2013, neboť toto není předmětem tohoto řízení. 23) Upomínkou ze dne 13. 6. 2013 (ve správním spise pořadové č. 29/dokument na straně 4 a ve spise na č.l. 77) bylo prokázáno, že žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu faktury č. 5306234 ze dne 1. 1. 2013, faktury č. 5311125 ze dne 1. 2. 2013 a faktury č. 5312483 ze dne 1. 3. 2013, lhůtu k úhradě stanovila do 23. 6. 2013. Bylo přitom nesporné, že tato upomínka byla žalovanému doručena. 24) Výzvou k platbě č. 730184 (ve správním spise pořadové č. 1/ na str. 13) s podacím lístkem (ve spise na č.l. 111) bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě mj. měsíčního paušálu za internet v množství 8,00 ve výši 42 700 Kč bez DPH, doklad byl vystaven za období 1. 4. 2013 – 30. 11. 2013. Doklad byl vystaven dne 13. 3. 2013, splatnost byla stanovena na 23. 8. 2013. Z podacího lístku pak vyplývá, že žalobkyně podala dne 13. 8. 2013 k poštovní přepravě zásilku k doručení žalovanému. 25) Reklamací (ve správním spise pořadové č. 1/ na str. 15) bylo prokázáno, že žalovaný dne 10. 10. 2013 sepsal reklamaci„ faktury Výzva č. 730184“, reklamace byla doručena žalobkyni dne 11. 10. 2013. 26) Z listiny Výpověď smlouvy (ve správním spise pořadové č. 1/ na straně 12) vyplývá, že žalovaný dne 30. 9. 2013 vyhotovil listinu, kterou vypověděl smlouvu o pevném připojení k síti internet číslo smlouvy B [číslo]. V návrhu na rozhodnutí sporu o peněžitém plnění žalobkyně uvádí, že akceptovala výpověď ze dne 30. 9. 2013 a že smluvní vztah zanikl dne 30. 11. 2013. Ve výzvě o zaplacení dlužné částky ze dne 9. 10. 2013 adresované žalovanému (ve správním spise pořadové č. 1/ na st. 14) žalobkyně uvádí, že„ smlouva byla vypovězena žalovaným dne 30. 9. 2013, smluvní vztah tedy skončí 1. 12. 2013“. Ve výzvě ze dne 21. 10. 2013 (ve správním spise pořadové č. 1/ na straně 16) pak žalobkyně dovozuje, že výpověď smlouvy žalovaným ze dne 30. 9. 2013 znamená ukončení smlouvy ve lhůtě jednoho měsíce před skončením doby trvání smlouvy na dobu určitou prolongované ve smyslu příslušných ustanovení VOP, když smlouva uzavřená na 15 měsíců byla prolongována ke dni 1. 9. 2012 a k druhé prolongaci mělo dojít ke dni 1. 12. 2013, k té však pro ukončení smlouvy před uplynutím lhůty jednoho měsíce před jejím skončením dle čl. 8 VOP už nedošlo a smluvní vztah tak byl ukončen ke dni 30. 11. 2013. Konečně nelze v této souvislosti pominout závěry správního orgánu vyjádřené v rozhodnutí ze dne 11. 3. 2014 (ve správním spise pořadové č. 1/ na straně 18), že žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 20. 1. 2014 (které se ve spise nepodařilo dohledat) uvedla, že vzhledem k tomu, že žalovaný nereagoval na upomínky o zaplacení dlužných částek za období leden až březen 2013, byla dne 13. 8. 2013 vyhotovena podle čl. 8 .4.3 výpověď smluvního vztahu pro neplacení s výpovědní lhůtou 3 měsíce do 30. 11. 2013. Spolu s touto výpovědí bylo vyhotoveno i vyúčtování č. 730184„ Protože nebylo možno dohledat doklad o zaslání výpovědi žalovanému ze dne 13. 8. 2013, žalobkyně respektovala výpověď smlouvy žalovaným ze dne 30. 9. 2013 a smluvní vztah zanikl shodně jako u nedoložené výpovědi k 30. 11. 2013“. 27) Je evidentní, že u ukončení smluvního vztahu existuje řada nesrovnalostí, odvíjející se od toho, zda vůbec mohl smluvní vztah skončit výpovědí učiněnou žalovaným listinou ze dne 30. 9. 2013, když podle VOP čl. 8 .2.1 může sice smluvní vztah ukončit účastník výpovědí, avšak s výpovědní lhůtou 3 měsíce a toto ustanovení nelze použít na smluvní vztah založený na dobu určitou, což je právě smluvní vztah mezi účastníky, či v jiných, tam formulovaných případech, který ani jeden nedopadá na právní vztah mezi účastníky. Výpověď podaná žalobkyní byla pouze zmíněna v rámci řízení u správního orgánu o vyřízení reklamace, avšak nebyla doložena. Jediná úvaha o ukončení smlouvy se pak nabízí ukončením před automatickou prolongací. 28) Nicméně pro dané řízení není podstatné, zda a kdy došlo k ukončení právního vztahu mezi účastníky výpovědí či ukončením před prolongací. Podstaté je, že v období od 1. 4. 2013 do 31. 8. 2013, za které žalobkyně nárokuje paušální platby, tento smluvní vztah trval (otázka ukončení smluvního vztahu k datu nabytí účinnosti novelizovaných obchodních podmínek dovozovaného žalovaným byla vyhodnocena v jiných pasážích odůvodnění). Soud se proto v řízení podrobněji prokazováním ukončení smluvního vztahu nezabýval. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 29) Žalobkyně jako poskytovatel a žalovaný jako uživatel, který při uzavírání smlouvy vystupoval jako fyzická osoba podnikatel, uzavřeli smlouvou o pevném připojení k síti internet číslo B [číslo] dne 9. 9. 2010 ve znění dodatku ze dne 25. 5. 2011, kterou se žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému konkretizované služby sítě internet a žalovaný se s účinností od 25. 5. 2011 zavázal platit měsíční paušál za internet 5 900 Kč bez DPH. Smlouva byla uzavřena na dobu 15 měsíců. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že převzal Všeobecné obchodní podmínek [právnická osoba] [rok] s.r.o. pro provoz v bezdrátové síti a eth modemů, které jsou nedílnou součástí smlouvy, že se s nimi seznámil a že s nimi bez výhrad souhlasí. Konkrétně se jedná o VOP účinné od 1. 11. 2004 a konkrétní pro věc relevantní znění těchto podmínek je popsáno shora, soud tak na předchozí pasáže pro stručnost odkazuje. Smluvní vztah mezi účastníky touto smlouvou založený trval nejméně do data 30. 9. 2013, tedy trval i v období od 1. 4. 2013 do 31. 8. 2013. 30) Žalovaný k datům splatnosti neuhradil měsíční paušály za poskytované služby za období od ledna do března 2013, účtované fakturou č. 5306234 ze dne 1. 1. 2013 za období od 1. 1. 2013 do 31. 1. 2013, faktura byla splatná 11. 1. 2013; faktura byla zaslána žalovanému na adresu [email] dne 1. 1. 2013; fakturou č. 5311125 ze dne 1. 2. za období od 1. 2. 2013 do 28. 2. 2013, faktura byla splatná 11. 2. 2013; faktura byla zaslána žalovanému na adresu [email] dne 1. 2. 2013; fakturou č. 5312483 ze dne 1. 3. za období od 1. 3. 2013 do 31. 3. 2013, faktura byla splatná 11. 3. 2013; faktura byla zaslána žalovanému na adresu [email] dne 1. 3. 2013. Tyto částky žalovaný uhradil až platbami zaplacenými dne 23. 9. 203 a 24. 9. 2013. 31) Dne 25. 3. 2013 žalobkyně omezila poskytování služeb elektronických komunikací žalovanému pro prodlení s úhradou plateb. 32) Žalobkyně žalovaného prokazatelně k úhradě dlužných částek za období od ledna do března 2013 vyzvala až upomínkou ze dne 13. 6. 2013, v níž byla lhůta splatnosti stanovena do 23. 6. 2013. <b>Právní posouzení věci</b> 33) Protože účastnická smlouva byla uzavřena dne 9. 9. 2010 ve znění dodatku ze dne 25. 5. 2011, je nutno v souladu s § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Tyto právní poměry vzniklé před jeho účinností posuzovat podle dosavadních právních předpisů, tzn. podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., resp. zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. <i>34) Podle § 244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.</i> <i>35) Podle § 246 odst. 1 o.s.ř. k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.</i> <i>36) Podle § 247 odst. 1 o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.</i> <i>37) Podle § 247 odst. 2 o.s.ř. žaloba je nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné řádné opravné prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány.</i> <i>38) Podle § 250e odst. 1 o.s.ř. soud není vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem.</i> <i>39) Podle § 250e odst. 2 o.s.ř. soud může vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu. Možnost zopakovat důkazy provedené před správním orgánem není dotčena.</i> <i>40) Podle § 250i o.s.ř. soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně.</i> <i>41) Podle § 250j odst. 1 dospěje-li soud k závěru, že o sporu nebo o jiné právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé rozsudkem.</i> <i>42) Podle § 250j odst. 2 rozsudek soudu podle odstavce 1 nahrazuje rozhodnutí správního orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno. Tento následek musí být uveden ve výroku rozsudku.</i> <i>43) Podle § 250k o.s.ř. zastaví-li soud řízení o žalobě z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 250h, nebo odmítne-li žalobu anebo zamítne-li žalobu, zůstává rozhodnutí správního orgánu nedotčeno.</i> <i>44) Podle zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích ve znění účinném do 31. 12. 2011:</i> <i>45) § 2 písm. a) účastníkem je každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb;</i> <i>46) § 2 písm. b) uživatelem každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací;</i> <i>47) § 64 odst. 1 účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby;</i> <i>48) § 65 odst. 2 nezaplatil-li účastník ve lhůtě splatnosti uvedené na vyúčtování ceny za poskytnuté služby, podnikatel uvedený v odstavci 1 jej prokazatelně upozorní a stanoví náhradní lhůtu plnění ne kratší než 1 týden ode dne dodání upozornění. Po marném uplynutí náhradní lhůty může podnikatel účastníku omezit poskytování dotčené samostatně účtované služby zamezením aktivního přístupu ke službě, s výjimkou uskutečňování volání na čísla tísňového volání.</i> <i>49) Podle § 273 odst. 1 obchodního zákoníku část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.</i> 50) Jestliže rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu bylo žalobkyni doručeno dne 25. 5. 2021, dne 26. 7. 2021 žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí žalobu k Městskému soudu v Praze, jehož usnesením ze dne 25. 8. 2021, č.j. 11 A 162/2021-16, které bylo žalobkyni doručeno dne 26. 8. 2021, byla žaloba odmítnuta a žalobkyně podala ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení, když tak učinila dne 27. 9. 2021, žalobu k místně příslušnému okresnímu soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení, bylo v souladu s ust. § 46 odst. 2 soudního řádu správního řízení zahájeno dnem, kdy došla odmítnutá žaloba krajskému soudu, a tedy žaloba byla podána v dvouměsíční lhůtě dle § 247 odst. 1 o.s.ř., která by uplynula dne 26. 7. 2021. 51) Žalobkyně jako poskytovatel a žalovaný jako účastník uzavřeli dne 9. 9. 2010 písemnou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 a násl. zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Nedílnou součástí smlouvy ve smyslu § 273 obchodního zákoníku učinili Všeobecné obchodní podmínky a řád služeb [anonymizováno] [rok] pro provoz v bezdrátové síti a ethernet síti účinné od 1. 11. 2004, podle jejichž čl. 11 3 právní vztahy vzniklé smlouvou na základě Všeobecných podmínek, jež zde nejsou výslovně uvedené, se řídí zákonem č. 513/1991 Sb. v platném znění, obchodní zákoník. 52) Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal platit ceny za sjednané služby, které byly ve smlouvě sjednány jako měsíční paušální, a to s účinností od 25. 5. 2011 ve výši 5 900 Kč bez DPH. 53) V prvé řadě se soud musel vypořádat s tím, jakými konkrétními smluvními podmínkami se měl právní vztah účastníků řídit v období roku 2013, které je předmětem řízení, když součástí smlouvy se staly Všeobecné obchodní podmínky účinné od 1. 11. 2004, které byly s účinností od 1. 9. 2012 novelizovány. 54) Všeobecné obchodní podmínky obsahují řadu ustanovení v souvislosti s možnou změnou a novelizací těchto obchodních podmínek, kdy podle 2.13 účastník je povinen průběžně sledovat novelizace těchto všeobecných podmínek na www stránkách poskytovatele v souladu s body 10.1 a 12.6; čl. 10 poskytovatel je oprávněn Všeobecné podmínky novelizovat pod podmínkou oznámení účastníkovi v souladu s čl. 12 těchto Všeobecných podmínek. Pokud účastník se změnou výslovně nesouhlasí, postupuje se podle článku 8.2.4 Všeobecných podmínek. Po uplynutí lhůty 30 kalendářních dnů od zveřejnění se stává aktualizované znění Všeobecných podmínek závazné pro uzavřený smluvní vztah jako změna jeho původně sjednaných podmínek s účinností ode dne účinnosti uvedeného v příslušné novelizaci Všeobecných podmínek a podle čl. 12 6. pokud v těchto Všeobecných podmínkách nebylo ustanoveno jinak, platí, že účastníkovi byly oznámeny změny služeb, změny ceníku služeb a změny těchto všeobecných podmínek uplynutím lhůty 30 dnů od odeslání těchto změn účastníkovi el. poštou nebo jejich zveřejnění na www stránkách poskytovatele. 55) Ve vztahu mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, resp. vztazích podřízených úpravě obchodního zákoníku není jednostranná změna obchodních podmínek přípustná, jestliže nebyla výslovně stranami ujednána. Je-li ujednána, strany si mohou sjednat zvláštní mechanismus takové jednostranné změny smlouvy, podle něhož však strana, které je návrh učiněn, musí mít možnost volby mezi akceptací návrhu na změnu smlouvy nebo předčasným ukončením smlouvy. 56) Strany si ve všeobecných podmínkách tvořících součást smlouvy ze dne 9. 9. 2010 ve znění dodatku ze dne 25. 11. 2011 sjednaly v článku 10.1 oprávnění poskytovatele jednostranně měnit všeobecné podmínky, a to při dodržení podmínek uvedených v článku 12.6 těchto podmínek, podle něhož jsou novelizované podmínky oznámeny účastníkovi uplynutím lhůty 30 dnů od jejich zaslání účastníkovi elektronickou poštou nebo uveřejnění na www stránkách poskytovatele a případě, že účastník nebude s novým zněním podmínek souhlasit, má právo vypovědět smlouvu s poskytovatelem. 57) Nicméně ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že jakožto poskytovatel ujednaný postup dodržela (tj. oznámila žalovanému změnu obchodních podmínek způsobem uvedeným v čl. 12, aby bylo zachováno právo žalovaného smlouvu při nesouhlasu s novelizovanými podmínkami vypovědět ve smyslu čl. 8 .2.4 VOP. 58) V řízení totiž nebylo prokázáno, kdy žalobkyně uveřejnila změnu VOP na www stránkách nebo odeslala tyto změny žalovanému elektronickou poštou, když z tvrzení žalobkyně vyplývá, že pro velký časový odstup již není schopna konkretizovat data, kdy byly novelizované VOP uveřejněny na www stránkách příp. odeslány žalovanému elektronickou poštou. Nebylo tak prokázáno, kdy začala plynout a kdy uplynula lhůta 30 dnů, po jejímž uplynutí byly účastníkovi tyto změny oznámeny. Lze tak mít za to, že není-li prokázáno uveřejnění novelizace podmínek způsobem podle čl. 12, pak k novelizaci podmínek nemůže dojít a závazkový vztah účastníků se řídí dosavadními obchodními podmínkami ve znění, které se na základě souhlasného projevu vůle stalo nedílnou součástí smlouvy. Soud se tak neztotožňuje s názorem žalovaného, že původní všeobecné obchodní podmínky pozbyly účinnosti a závazkový vztah tak se změnou obchodních podmínek zanikl k datu nabytí účinnosti novelizovaných obchodních podmínek. 59) V čl. 5 VOP byla sjednána možnost žalobkyně omezit nebo úplně zablokovat poskytování služeb, nezaplatí-li účastník řádně a v termínu splatnosti fakturu za služby. V tomto ujednání smluvních podmínek je promítnuta možnost daná poskytovateli ustanovením § 65 odst. 2 zkona o elektronických komunikacích, který však kromě možnosti omezit v takovém případě poskytování služby ještě podrobněji konkretizuje podmínky, za kterých se tak může stát, a to tehdy, pokud poskytovatel uživatel prokazatelně upozorní a stanoví náhradní lhůtu plnění ne kratší než 1 týden ode dne dodání upozornění, přičemž k omezení poskytování služeb může dojít až po marném uplynutí náhradní lhůty. I když znění čl 5.5 VOP se o náhradní lhůtě k plnění a upozornění nezmiňuje, má soud za to, že poskytovatel musí respektovat kogentní ustanovení § 65 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích, a k omezení poskytování služeb může přistoupit pouze tehdy, upozornil-li prokazatelně uživatele na nezaplacení v termínu a poskytne mu náhradní lhůtu k plnění. 60) Ze skutkových zjištění vyplývá, že i když žalovaný nezaplatil paušální platby za měsíce leden až březen 2013, k jejichž úhradě byl vyzván fakturami, které mu byly doručeny na emailovou adresu uvedenou ve smlouvě jako adresa žalovaného, žalobkyně neprokázala, že žalovaného o zaplacení těchto faktur, resp. paušálních plateb upomenula před tím, než dne 25. 3. 2013 pozastavila poskytování služeb žalovanému s poskytnutím náhradní lhůty k plnění. Žalobkyně sice předkládala upomínky ze dne 14. 2. 2013 a 14. 3. 2013, o nichž však neprokázala, že by byly žalovanému doručeny. Upomínka ze dne 16. 5. 2013 pak byla vyhotovena až poté, co došlo k omezení poskytování služeb žalovanému, navíc nebylo prokázáno, že byla žalovanému doručena, takže i tato upomínka ztrácí pro posouzení oprávněnosti omezení poskytování služeb žalovanému ke dni 25. 3. 2013 relevanci. 61) Ze skutkových zjištění soudu vyplývá, že prokazatelně ve smyslu § 65 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích žalobkyně žalovaného o úhradu plateb za období ledna ž března 2013 upomenula upomínkou ze dne 13. 6. 2013, která se dostala do dispozice žalovaného a v níž byla lhůta k náhradnímu plnění stanovena do 23. 6. 2013. Teprve po marném uplynutí této lhůty mohla žalobkyně v souladu s § 65 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích ve spojení s čl. 5 VOP omezit poskytování služeb žalovanému. 62) Jestliže žalobkyně omezila poskytování služeb žalovanému již od 25. 3. 2013, učinila tak neoprávněně. Pokud žalobkyně v období od 25. 3. 2013 do 23. 6. 2013 neposkytovala služby, k jejichž poskytování se smlouvou zavázala, není její požadavek na úhradu ceny za služby v tomto období důvodný. 63) Ve vztahu k období od 24. 6. 2013 do 31. 8. 2013 pak lze omezení poskytování služeb žalovanému vyhodnotit jako učiněné v souladu s ustanovením s § 65 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích ve spojení s čl. 5 VOP. 64) Zbývá pak posoudit, zda žalobkyni při omezení poskytování služeb pro neplacení ze strany žalovaného přísluší po dobu trvání omezení poskytování služeb paušální platba, k jejíž úhradě se žalovaný zavázal ve smlouvě, jak tuto možnost koncipuje čl. 5 VOP. 65) V tomto směru se pak soud plně ztotožňuje s argumentací rozvedenou v napadeném správním rozhodnutí a také ve vyjádření správního orgánu k podané žalobě. 66) Nutno zdůraznit, že podle ustanovení § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích je uživatel povinen platit cenu za službu poskytnutou. Toto zákonné ustanovení je nutno považovat za kogentní, když soukromoprávní vztah mezi účastníky, kterým poskytování služeb elektronických komunikací je, je regulován zákonem č. 127/2005 Sb., který do těchto vztahů vnáší prvek veřejnoprávní. 67) Je-li uživatel povinen platit cenu za službu poskytovanou, pak v případě, že služby mu poskytovány nejsou, není povinen sjednanou cenu hradit. Nelze připustit, aby nastala situace, kdy poskytovatel – ve snaze přinutit uživatele plnit jeho závazky – využije sice své oprávnění vyplývající ze zákona i VOP a omezí poskytování služeb, tedy službu neposkytuje, ale přesto požaduje úhradu sjednané ceny. Paušální platba má samozřejmě pro poskytovatele i uživatele svůj význam, dává oběma určitou jistotu – pro poskytovatele jistotu příjmu, pro uživatele jistotu výhodnější ceny. Nicméně jedním z pojmových znaků paušálních plateb je skutečnost, že je to uživatel, který rozhoduje o tom, nakolik sjednané a poskytované služby využije či nikoliv. Pokud se poskytovatel rozhodne využít možnosti omezit poskytování služby při naplnění podmínek § 65 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích, pak to nebylo rozhodnutí uživatele ne/využití poskytované služby, a nutno uzavřít, že v takovém případě poskytovatel službu neposkytuje a nemá tak v souladu s ust. § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích nárok na zaplacení ceny. Ustanovení VOP, které v případě neposkytování služeb uživateli nárok na úhradu pevné platby zakládá, je v rozporu s ust. § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, a jako k takovému k němu nelze přihlížet. 68) Po vyhodnocení všech shora rozvedených skutečností soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí správního orgánu, který žalobkyni nevyhověl a nárok na úhradu částky 35 695 Kč žalobkyni nepřiznal, je věcně správné. 69) Podle § 250i o.s.ř. tak soud žalobu v plném rozsahu zamítl, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení, který jako příslušenství musí sledovat osud věci hlavní. <b>Náklady řízení</b> 70) Zamítnutí žaloby znamená, že ve věci měl plný úspěch žalovaný, kterému tak podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přísluší právo na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k obraně jeho práva. Protože se žalovaný náhrady nákladů řízení vzdal, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno v odst. II. výroku.