35 C 333/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 24 574,79 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 24 574,79 Kč od 17. 5. 2019 do 13. 2. 2020.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 971,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 971,84 Kč od 14. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 602,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 602,95 Kč od 14. 2. 2020 do zaplacení.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou dne 25. 8. 2020, ve znění doplnění ze dne 19. 11. 2020 a 26. 1. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 574,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 24 574,79 Kč od 17. 5. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyní žalobkyně – [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu dne 16. 1. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému úvěrový limit do výše 35 000 Kč na dobu neurčitou, kdy žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé částky v měsíčních splátkách ve výši 12,5 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru nebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která ze dvou částek je vyšší, do 30. dne v měsíci. Žalovaný čerpal celkově částku 38 848 Kč, přičemž nesplacená výše jistiny úvěru činí 24 574,79 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na [právnická osoba], která dále na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

2. V podání ze dne 26. 1. 2021 žalobkyně uvedla, že technickou chybou se domáhala zákonného úroku z prodlení od 17. 5. 2019, kdy správně domáhá zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 574,79 Kč od 14. 2. 2020 do zaplacení. Soud uvedené podání v této části obsahově posoudil jako částečné zpětvzetí žaloby, proto v souladu s § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného k tomu zpětvzetí, neboť k částečnému zpětvzetí návrhu došlo dříve, než začalo jednání ve věci (výrok I.).

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

5. Dne 16. 1. 2018 uzavřeli Společnost a žalovaný prostřednictvím internetu Smlouvu, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat neúčelový, bezhotovostní úvěr do úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč (čl. II.2) a naopak se zavázal hradit Společnosti úrok ve výši 8,5 % měsíčně (RPSN 264,42 %) a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru (čl. IV.), a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která částka je vyšší (čl. V.). Ačkoliv předložená smlouva o revolvingovém úvěru nebyla ani z jedné ze smluvních stran podepsána, dovodil soud v tomto konkrétním případě souhlas obou smluvních stran se Smlouvou a jednání v souladu s ní z dalších k důkazu provedených listin, konkrétně z potvrzení o odeslání jistiny úvěru, sdělení Banky žalovaného a jí předloženého výpisu z účtu žalovaného, z občanského průkazu žalovaného, jakož i z výpisů účtu vystavených Společností. Na základě provedeného dokazování zůstalo nicméně nejasno, zdali Společnost před uzavřením Smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalovaného.

6. Společnost ThePay.cz s. r. o. poskytla z účtu Společnosti na účet žalovaného dne 16. 1. 2018 částku 10 000 Kč, dne 19. 2. 2018 částku 1 000 Kč, dne 18. 3. 2018 částku 685 Kč, dne 17. 4. 2018 částku 7 000 Kč a 3 000 Kč, dne 12. 6. 2018 částku 5 000 Kč, dne 24. 8. 2018 částku 654 Kč, dne 19. 9. 2018 částku 756 Kč, dne 16. 10. 2018 částku 753 Kč a dne 1. 11. 2018 částku 10 000 Kč, tj. celkem částka 38 848 Kč (viz potvrzení o provedených platbách, sdělení České spořitelny ze dne 10. 11. 2020, výpis z účtu za měsíce 1–11/2018). Žalovaný uhradil celkově Společnosti částku 31 876,16 Kč, a sice dne 17. 2. 2018 částku 1 250 Kč, dne 16. 3. 2018 částku 1 330,70 Kč, dne 16. 4. 2018 částku 10 903 Kč, dne 17. 4. 2018 částku 57 Kč, dne 15. 5. 2018 částku 1 508,95 Kč, dne 18. 6. 2018 částku 1 430,11 Kč, dne 17. 7. 2018 částku 2 120,93 Kč, dne 21. 8. 2018 částku 2 019,30 Kč, dne 18. 9. 2018 částku 2 022,62 Kč, dne 16. 10. 2018 částku 2 035,17 Kč, dne 16. 11. 2018 částku 3 510,69 Kč a dne 21. 1. 2019 částku 3 687,70 Kč (sdělení Společnosti na č. l. 49).

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2019 postoupila Společnost coby postupitel žalobkyni coby postupníkovi pohledávky uvedené v příloze č. 1 této smlouvy, v níž byla specifikována též pohledávka Společnosti za žalovaným v celkové výši 33 918,69 Kč, z toho neuhrazená jistina 24 574,79 Kč, úroky ve výši 8 843,90 Kč a poplatky ve výši 500 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2019 vč. přílohy č. 1). Dopisem ze dne 6. 2. 2020, kterou si žalovaný převzal dne 10. 2. 2020, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 33 918,69 Kč s příslušenstvím do 3 dnů s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; přílohou tohoto dopisu bylo oznámení Společnosti o postoupení pohledávky na žalobkyni (viz výzva k úhradě dluhu, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek a sledování zásilky [anonymizováno]). Žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu prokazuje dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> <i>8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 16. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze Smlouvy postoupila Společnost na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2019 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a [právnická osoba] jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek, v níž byla pohledávka za žalovaným uvedena, přičemž dopisem ze dne 6. 2. 2020 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledáky na žalobkyni, čímž i ve vztahu k žalovanému nabyla smlouva o postoupení pohledávek účinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 (uveřejněném pod č. 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. V důsledku toho je žalobkyně aktivně věcně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

17. Společnost jako věřitel, resp. podnikatel (§ 420 a násl. o. z.), a žalovaný jako dlužník, resp. spotřebitel (§ 419 o. z.), uzavřeli prostřednictvím elektronických komunikací dne 16. 1. 2018 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat úvěr až do výše 35 000 Kč a naopak byla povinna jistinu úvěru splatit spolu s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně (RPSN 264,42 %) a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která částka je vyšší.

18. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně na opakovanou výzvu soudu nebyla schopna navrhnout žádný důkaz k prokázání uvedené skutečnosti. Jednání konaného dne 28. 1. 2021 se nezúčastnila, když svou neúčast omluvila a jednání proběhlo za podmínek uvedených v § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti. Žalobkyně se tak sama připravila o možnost být případně ještě při jednání poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkaz k prokázání tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti ze strany Společnosti. Soud vzhledem k tomu dospěl na základě pravidel o dělení důkazního břemene k závěru, že Společnost úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala, tedy Společnost postupovala v rozporu s uvedeným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

20. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru ve výši 24 574,79 Kč s příslušenstvím.

21. Při závěru o neplatnosti Smlouvy a při prokázání majetkových transakcí v celkové výši 38 848 Kč ve prospěch žalovaného, aniž by pro tyto majetkové přesuny byl dán právní důvod, je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti na svůj účet celkem částku 38 848 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný plnil na dluh celkově částku 31 876,16 Kč, z čehož je patrno, že dluh žalovaného na bezdůvodném obohacení činí 6 971,84 Kč.

22. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

23. Žalovaný byl k úhradě částky 6 971,84 Kč vyzván až předžalobní výzvou zástupce žalobkyně ze dne 6. 2. 2020, která se dostala do sféry žalovaného dne 10. 2. 2020 a v němž zástupce žalobkyně stanovil žalovanému (z pohledu soudu přiměřenou) lhůtu k plnění do 3 dnů od doručení tohoto dopisu, tj. do 13. 2. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku ve stanovené lhůtě ani doposud dobrovolně nezaplatil, zavázal jej k tomu svým rozhodnutím soud.

24. Jelikož žalovaný uvedený dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 14. 2. 2020 do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobkyni, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení jistiny též nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tedy v daném případě 10 % ročně, který soud žalobkyni přiznal z částky 6 971,84 Kč, kterou soud shledal oprávněnou; ve zbytku nárok zamítl.

25. S ohledem na uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 971,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 971,84 Kč od 14. 2. 2020 do zaplacení (výrok II.), naopak soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 602,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 602,95 Kč od 14. 2. 2020 do zaplacení (výrok III.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle uvedené ustanovení bylo nutno k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 24 574,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 574,79 Kč od 17. 5. 2019 do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku 4 089,68 Kč, celkem se tak domáhala zaplacení částky 28 664,47 Kč. Žalobkyni byla přiznána částka 6 971,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 971,84 Kč od 14. 2. 2020 do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku 668,53 Kč, celkem jí tak byla přiznána částka 7 640,37 Kč. Uvedené znamená, že žalobkyně měla ve věci 26,65% úspěch a neúspěšná byla z 73,35 %. Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že žalovaný má právo na náhradu 46,7 % svých nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění svého práva. Žalovaný však žádné náklady řízení nedoložil a ty se ani nepodávají z obsahu soudního spisu, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

27. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.