35 C 351/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 42 282 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 200 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 27 082 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 4 182,15 Kč,</b> <b>-) s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 23 293,57 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 2 908,42 Kč,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 293,57 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 15 200 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 093,57 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 7. 2021 po žalovaném domáhala zaplacení částky 67 580,40 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zaprvé právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 24. 1. 2019 smlouvu o zápůjčce č. 543602910 (dále též„ Smlouva č. 543602910“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 18 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy, a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 637 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 4 411 Kč (úroková sazba 29 % ročně), z odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 276 Kč a z poplatku za vedené zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 950 Kč, v 18 měsíčních splátkách po 1 980 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 24. 7. 2020. Ke dni 8. 1. 2020 činila dlužná jistina 16 795,50 Kč a dlužný poplatek činil částku 9 864,68 Kč; celkově od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný částku 3 500 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 30 982 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 16 795,50 Kč a dlužné části poplatku ve výši 14 186,50 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 16 795,50 Kč od 25. 7. 2020 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 1 988,87 Kč a od 19. 12. 2020 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 16 795,50 Kč od 12. 9. 2019 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 2 164,75 Kč a od 19. 12. 2020 do zaplacení. Zadruhé Společnost a žalovaný uzavřeli dne 1. 9. 2018 smlouvu o zápůjčce č. 542393004 (dále též„ Smlouva č. 542393004“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy, a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 600 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 2 146 Kč (úroková sazba 29 % ročně), z odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 916 Kč a z poplatku za vedené zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 538 Kč, v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 26. 10. 2019. Ke dni 26. 10. 2019 činila dlužná jistina 6 498,07 Kč a dlužný poplatek činil částku 4 801,93 Kč; celkově od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný částku 11 300 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 11 300 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 6 498,07 Kč a dlužné části poplatku ve výši 4 801,93. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 6 498,07 Kč od 27. 10. 2019 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 2 193,28 Kč a od 19. 12. 2020 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 6 498,07 Kč od 3. 11. 2019 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 743,67 Kč a od 19. 12. 2020 do zaplacení. Dlužné částky nebyly žalovaným do dnešního dne zaplacena navzdory zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Dne 1. 9. 2018 si Společnost a žalovaný ujednali Smlouvu č. 542393004, na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal zaplatit Společnosti dlužnou jistinu a poplatek ve výši 10 600 Kč, sestávající se a) z úroku ve výši 2 146 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 916 Kč a c) z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 538 Kč, celková dlužná částka tak činila 22 600 Kč (RPSN činilo 238,10 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 377 Kč (poslední splátka ve výši 357 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem Smlouvy stvrdil, že v hotovosti převzal jistinu zápůjčky ve výši 12 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky o zápůjčce (viz Smlouva č. 542393004). Společnost a žalovaný společně vyplnili dne 1. 9. 2018 zákaznickou kartu, podle níž Společnost ověřila totožnost žalovaného pomocí občanského průkazu. Žalovaný sdělil, že žije v nájemním bydlení, má středoškolské vzdělání, je rozvedený, pobírá starobní důchod ve výši 11 938 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 6 000 Kč. Společnost ověřila výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky – rok 2018 (viz zákaznická karta ze dne 1. 9. 2018). Žalovaný uhradil na dluh ze Smlouvy č. 542393004 celkově částku 11 300 Kč, kdy přesný průběh jednotlivých plateb je patrný z tabulky umoření (viz tabulka umoření ke Smlouvě č. 542393004).

5. Dne 24. 1. 2019 si Společnost a žalovaný ujednali Smlouvu č. 543602910, na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 18 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal zaplatit Společnosti dlužnou jistinu a poplatek ve výši 17 637 Kč, sestávající se a) z úroku ve výši 4 411 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 276 Kč a c) z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 950 Kč, celková dlužná částka tak činila 35 637 Kč (RPSN činilo 164,47 %), a to v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1 980 Kč (poslední splátka ve výši 1 977 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že v hotovosti převzal jistinu zápůjčky ve výši 43 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky o zápůjčce (viz Smlouva č. 543602910). Společnost a žalovaný společně vyplnili dne 24. 1. 2019 zákaznickou kartu, podle níž Společnost ověřila totožnost žalovaného pomocí občanského průkazu. Žalovaný sdělil, že žije v nájemním bydlení, má středoškolské vzdělání, je rozvedený, pobírá starobní důchod ve výši 12 823 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč, externí splátky zápůjček činí 1 300 Kč, interní splátky zápůjček činí 1 600 Kč. Společnost ověřila výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky – rok 2018 (viz zákaznická karta ze dne 24. 1. 2019). Žalovaný uhradil na dluh ze Smlouvy č. 543602910 celkově částku 3 500 Kč, kdy přesný průběh jednotlivých plateb je patrný z tabulky umoření (viz tabulka umoření ke Smlouvě č. 543602910).

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupila Společnost žalobkyni své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze č. 1 této smlouvy; v příloze č. 1 byla pod č. 2 733 uvedena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy č. 542393004 a pod č. 5 518 uvedena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy č. 543602910 (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, potvrzení o zaplacení úplaty a příloha č. 1 k této smlouvě). Dne 25. 1. 2021 zaslala Společnost žalovanému dopis, v němž mu oznámila postoupení pohledávek z obou smluv na žalobkyni (viz dopis ze dne 6. 1. 2021 vč. podacího lístku). Dne 28. 6. 2021 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 28. 6. 2021, v níž jej vyzval k úhradě dlužné částky 54 217,63 Kč nejpozději do 13. 7. 2021 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním, že pokud dluh nezaplatí ve stanoveném termínu, bude podána žaloba o zaplacení dluhu včetně nákladů řízení (viz předžalobní výzva ze dne 28. 6. 2021 vč. podacího lístku). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávky za žalovaným z obou smluv postoupila Společnost ke dni 18. 12. 2020 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou, potvrzením o zaplacení úplaty a seznamem pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 6. 1. 2021, daným k poštovní přepravě 25. 1. 2021, čímž nabylo postoupení pohledávek účinnosti i ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>11. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>14. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <b>a. Ke Smlouvě č. 542393004</b> 17. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 1. 9. 2018 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 10 600 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 2 146 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 916 Kč a c) z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 538 Kč, celková dlužná částka tak činila 22 600 Kč (RPSN činilo 238,10 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 377 Kč (poslední splátka ve výši 357 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy.

18. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 19. 10. 2021, č. j. 35 C 351/2021-14, aby vysvětlila a osvědčila údaje uvedené v zákaznické kartě, žalobkyně uvedla, že odhadované měsíční výdaje byly ověřovány na základě sdělení žalovaného, stejně tak Společnost ověřovala, zda má žalovaný splátky zápůjček či jiné dluhy. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti žalovaného neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přesto soud navíc přezkoumal předloženou zákaznickou kartu ze dne 1. 9. 2018, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ve výši 11 938 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky za rok 2018, který však soudu nebyla schopná doložit. Za zásadní pochybení Společnosti lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, tj. částkou 6 000 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost řádným způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení; problematičnost částky 8 000 Kč, vyplývá i z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2018 činila pro 1 osobu 3 410 Kč a dle nařízení vlády č. 407/2017 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2018 v případě bydlení užívaných na základě nájemní smlouvy činila v městě od 50 000 do 99 999 obyvatel (pro město Zlín) v případě 1 osoby v domácnosti 5 928 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost s výjimkou eventuálního nahlédnutí do insolvenčního rejstříku prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

19. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

20. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 542393004. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 6 498,07 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 4 801,93 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

21. Při závěru o neplatnosti Smlouvy č. 542393004 je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 12 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 11 300 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva č. 542393004 je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 700 Kč.

22. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

23. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 700 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 13. 7. 2021. Jelikož žalovaný dlužnou částku 700 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 13. 7. 2021 dlužnou částku 700 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 14. 7. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,5 % ročně; žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, tedy více, než nač měla nárok. S ohledem na uvedené soud shledal nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 700 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení.

25. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 700 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 10 600 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 193,28 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6 498,07 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 743,67 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 498,07 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 700 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 798,07 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>b. Ke Smlouvě č. 543602910</b> 26. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 24. 1. 2019 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 17 637 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 4 411 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 276 Kč a c) z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 950 Kč, celková dlužná částka tak činila 35 637 Kč (RPSN činilo 164,47 %), a to v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1 980 Kč (poslední splátka ve výši 1 977 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy.

27. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 19. 10. 2021, č. j. 35 C 351/2021-14, aby vysvětlila a osvědčila údaje uvedené v zákaznické kartě, žalobkyně uvedla, že odhadované měsíční výdaje byly ověřovány na základě sdělení žalovaného, stejně tak Společnost ověřovala, zda má žalovaný splátky zápůjček či jiné dluhy. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti žalovaného neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přesto soud navíc přezkoumal předloženou zákaznickou kartu ze dne 24. 1. 2019, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ve výši 12 823 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky za rok 2018, který však soudu nebyla schopná doložit. Za zásadní pochybení Společnosti lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, tj. částkou 5 000 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost řádným způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení; problematičnost částky 8 000 Kč, vyplývá i z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2018 činila pro 1 osobu 3 410 Kč a dle nařízení vlády č. 320/2018 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2018 v případě bydlení užívaných na základě nájemní smlouvy činila v městě od 50 000 do 99 999 obyvatel (pro město Zlín) v případě 1 osoby v domácnosti 6 233 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost s výjimkou eventuálního nahlédnutí do insolvenčního rejstříku prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

28. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

29. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 543602910. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 16 795,50 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 14 186,50 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

30. Při závěru o neplatnosti Smlouvy č. 543602910 je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 18 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 3 500 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva č. 543602910 je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 14 500 Kč.

31. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

32. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 14 500 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 13. 7. 2021. Jelikož žalovaný dlužnou částku 14 500 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

33. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 13. 7. 2021 dlužnou částku 14 500 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 14. 7. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,5 % ročně; žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, tedy více, než nač měla nárok. S ohledem na uvedené soud shledal nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 500 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení.

34. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 500 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 16 482 Kč s úrokem v kapitalizované výši 1 988,87 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 16 795,50 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 164,75 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 795,50 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 14 500 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 295,50 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 15 869,01 Kč (jistina ve výši 15 200 Kč + úrok z prodlení od 14. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 669,01 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 59 228,62 Kč (jistiny + poplatky ve výši 42 282 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 4 182,15 Kč + smluvní úrok od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 7 328,86 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 2 908,42 Kč + úrok z prodlení od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 527,19 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 26,79 % v poměru k neúspěchu 73,21 %. S ohledem na uvedené má žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 46,42 %. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok III.).

36. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.