35 C 353/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 69 459 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 54 059 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 5 227,33 Kč a ve výši 14 % ročně z částky 45 411,17 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 7 972,18 Kč</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 411,17 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalované domáhala zaplacení částky 69 459 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 85 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy, a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 54 059 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 12 946 Kč (úroková sazba 14 % ročně), z odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 28 669 Kč a z poplatku za vedené zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 12 444 Kč, v 24 měsíčních splátkách po 5 795 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na [datum]. Ke dni [datum] činila dlužná jistina 45 411,17 Kč a dlužný poplatek činil částku 24 047,83 Kč; celkově od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaná uhradila částku 69 600 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 14 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 69 459 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 45 411,17 Kč a dlužné části poplatku ve výši 24 047,83 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 14 % p. a. z částky 45 411,17 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 5 227,33 Kč a od [datum] do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 45 411,17 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 7 972,18 Kč a od [datum] do zaplacení. Dlužná částka nebyla žalovanou do dnešního dne zaplacena navzdory zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Dne [datum] si Společnost a žalovaná ujednaly Smlouvu [číslo] na jejímž základě Společnost poskytla žalované zápůjčku ve výši 85 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy, a žalovaná se zavázala zaplatit Společnosti dlužnou jistinu a poplatek ve výši 54 059 Kč, sestávající se a) z úroku ve výši 12 946 Kč (roční úroková sazba ve výši 14 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 28 669 Kč a c) z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 12 444 Kč, celková dlužná částka tak činila 139 059 Kč (RPSN činilo 67,29 %), a to v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 5 795 Kč (poslední splátka ve výši 5 774 Kč). Žalovaná podpisem Smlouvy stvrdila, že v hotovosti převzala jistinu zápůjčky ve výši 85 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky o zápůjčce (viz Smlouva [číslo]). Společnost a žalovaná společně vyplnily dne [datum] zákaznickou kartu, podle níž Společnost ověřila totožnost žalované pomocí občanského průkazu. Žalovaná sdělila, že má středoškolské vzdělání, je rozvedená, má 2 vyživované osoby, pracuje jako OSVČ v hostinské činnosti s příjmem 32 528 Kč, další příjmy domácnosti činí 18 000 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 9 000 Kč, externí splátky zápůjček činí 7 000 Kč a interní splátky činí 1 547 Kč. Společnost ověřila následující dokumenty: daňové přiznání a 2 výplatní pásky za měsíce 2 – 3/ 2019 (viz zákaznická karta ze dne [datum]). Z výplatních lístků zaměstnavatele [anonymizováno] bylo zjištěno, že za měsíc 1/ 2019 byla žalované vyplacena částka 396 Kč a 686 Kč (viz výplatní lístek na č. l. 25, 31) a za měsíc 2/ 2019 částka 499 Kč a 481 Kč (viz výplatní lístek na č. l. 23, 24). V průběhu měsíce ledna 2019 byly žalované vyúčtovány společností [právnická osoba] provize, a to dne [datum] ve výši 2 961,88 Kč (viz vyúčtování na č. l. 17), dne [datum] ve výši 2 380 Kč (viz vyúčtování na č. l. 40, 41), dne [datum] ve výši 2 769,08 Kč (viz vyúčtování na č. l. 39), dne [datum] ve výši 4 328 Kč (viz vyúčtování na č. l. 38) a dne [datum] ve výši 2 348,40 Kč (viz vyúčtování na č. l. 37). V měsíci únor 2019 byly žalované provize od společnosti [právnická osoba] vyúčtovány dne [datum] ve výši 2 583,76 Kč (viz vyúčtování na č. l. 27, 36), dne [datum] ve výši 1 926,64 Kč (viz vyúčtování na č. l. 35), dne [datum] ve výši 3 376,46 Kč (viz vyúčtování na č. l. 34) a v měsíci březnu 2019 dne [datum] ve výši 1 247,50 Kč (viz vyúčtování na č. l. 32), dne [datum] ve výši 2 794,83 Kč (viz vyúčtování na č. l. 30) a dne [datum] ve výši 3 320,80 Kč (viz vyúčtování na č. l. 29). Žalovaná je osobou samostatně výdělečně činnou s živnostenským oprávněním hostinská činnost, výroba, obchod a služby a prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin (viz výpis z živnostenského rejstříku). Dne [datum] žalovaná vystavila [právnická osoba] a. s. daňový doklad na částku 5 200 Kč a dne [datum] na částku 10 350 Kč (viz daňový doklad na č. l. 21, 22). Z výpisu z běžného účtu za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu žalované činil 9 846,23 Kč a konečný zůstatek činil – 146,81 Kč (viz výpis z účtu na č. l. 18 – 20). Žalovaná uhradila na dluh ze Smlouvy celkově částku 69 600 Kč, kdy přesný průběh jednotlivých plateb je patrný z tabulky umoření (viz tabulka umoření ke Smlouvě [číslo]).

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila Společnost žalobkyni své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze [číslo] této smlouvy; v příloze [číslo] byla pod [číslo] uvedena pohledávka za žalovanou ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o zaplacení úplaty a příloha [číslo] k této smlouvě). Dne [datum] zaslala Společnost žalované dopis, v němž jí oznámila postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz dopis ze dne [datum] vč. podacího lístku). Dne [datum] zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu z téhož dne, v níž ji vyzval k úhradě dlužné částky 86 563,87 Kč nejpozději do [datum] na účet ve výzvě uvedený s upozorněním, že pokud dluh nezaplatí ve stanoveném termínu, bude podána žaloba o zaplacení dluhu včetně nákladů řízení (viz předžalobní výzva ze dne [datum] vč. podacího lístku). <b>Právní posouzení věci</b> <i>6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>7. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze Smlouvy postoupila Společnost ke dni [datum] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou, potvrzením o zaplacení úplaty a seznamem pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne [datum], daným k poštovní přepravě dne [datum], čímž nabylo postoupení pohledávek účinnosti i ve vztahu k žalované. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>9. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>10. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 16. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne [datum] písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 85 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 54 059 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 12 946 Kč (roční úroková sazba ve výši 14 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 28 669 Kč a c) z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 12 444 Kč, celková dlužná částka tak činila 139 059 Kč (RPSN činilo 67,29 %), a to v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 5 795 Kč (poslední splátka ve výši 5 774 Kč).

17. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Na výzvu soudu v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], aby vysvětlila a osvědčila údaje uvedené v zákaznické kartě, žalobkyně uvedla, že žalovaná je zaměstnána jako OSVČ a její čistý měsíční příjem činí 32 528 Kč, který byl ověřen na základě výplatní pásky za měsíce 2, 3/ 2019. K tomuto předložila výplatní lístky, vyúčtování provizí, daňové doklady a výpis z účtu. Další čisté příjmy žalované činí 18 000 Kč (tj. příjmy z podnikání a z brigád), tyto byly ověřeny na základě sdělení žalované. Celkové příjmy žalované tak dle vyjádření činí 50 528 Kč. Odhadované měsíční výdaje byly ověřovány na základě sdělení žalovaného, stejně tak Společnost ověřovala, zda má žalovaná splátky zápůjček či jiné dluhy. Soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti žalované neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Soud přezkoumal předložené listiny, tj. výplatní lístky vyúčtování provizí a daňové doklady, z nichž vyplývá, že skutečný příjem žalované nečinil 50 528 Kč (32 528 Kč + 18 000 Kč), ale v měsíci lednu 2019 činil 15 869,36 Kč, v měsíci únoru 2019 činil 14 066,86 Kč a v měsíci březnu 2019 činil 17 713,13 Kč, a to za předpokladu, že byly žalované daňové doklady, které vystavila [právnická osoba] a. s. v daném měsíci řádně uhrazeny. Ostatní příjem, který měla žalovaná mít ve výši 18 000 Kč, zůstal toliko v rovině tvrzení. Za další zásadní pochybení Společnosti lze považovat to, že nijak neověřovala výši skutečných výdajů, které dle sdělení žalované činily 19 547 Kč O špatné finanční situaci žalované nicméně vypovídá rovněž výpis z běžného účtu za ledne 2019, z něhož je patrné, že počáteční zůstatek činí 9 846,23 a konečný zůstatek – 146,81 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost s výjimkou eventuálního nahlédnutí do insolvenčního rejstříku prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. [příjmení], NRKI, BRKI).

18. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

19. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou (tedy ani požadovanou jistinu, ani požadované příslušenství), nýbrž toliko z titulu bezdůvodného obohacení dle 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 85 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 69 600 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož vak Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 15 400 Kč.

21. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

22. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 15 400 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Soud zohlednil, že celý dluh ze Smlouvy měl být uhrazen původně do [datum], což již nastalo, výše dluhu mírně přesahuje částku 10 000 Kč, tedy jedná se takřka o bagatelní částku, přičemž poměry žalované zůstaly soudu pro její pasivitu v řízení neznámé. S ohledem na okolnosti případu má tak soud za to, že je namístě za podpůrné aplikace § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. uložit žalované povinnost k úhradě dlužné částky 15 400 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

23. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 400 Kč (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 54 059 Kč s úrokem v kapitalizované výši 5 227,33 Kč, s úrokem ve výši 14 % ročně z částky 45 411,17 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 7 972,18 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 411,17 Kč od [datum] do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).