35 C 358/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 4. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení</b> <b>- úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 27. 5. 2017 do zaplacení a</b> <b>- úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 27. 5. 2017 do 3. 3. 2020.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 334,59 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 7. 2021 po žalované domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 26. 5. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti uvedenou částku vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 12 272 Kč, to vše ve výši 27 272 Kč v 14 měsíčních splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do měsíce od splatnosti splátky předchozí. Celková splatnost závazku připadala na 26. 7. 2018. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, když ničeho neuhradila. Úvěruschopnost žalované posoudila Společnost na základě jí stanovených vnitřních kritérií a z údajů sdělených žalovanou, z nichž Společnost vyšla. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu, na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 27. 5. 2017 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Žalovaná požádala Společnost dne 26. 5. 2017 o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, který bude splácet v 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. Současně uvedla, že je zaměstnaná od 1. 3. 2016 do 31. 8. 2017. Její příjem činí 10 512 Kč. Celkové měsíční výdaje ve výši 5 900 Kč jsou složeny z nákladů na bydlení a energie ve výši 1 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 2 000 Kč a na jiné (exekuce) ve výši 2 904 Kč), takže použitelný měsíční příjem činí 4 150 Kč. Žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná, nemá děti, má střední vzdělání (viz žádost o úvěr ze dne 26. 5. 2017). Totožnost žalované ověřila Společnost z občanského průkazu žalované (viz kopie občanského průkazu). Dále žalovaná Společnost předložila dodatek pracovní smlouvy, podle něhož pracovní poměr u zaměstnavatele [právnická osoba] se prodlužuje na dobu určitou do 31. 8. 2017 (viz pracovní smlouva), výplatní pásku za měsíc 1/ 2017, podle níž čistá mzda žalované činí 11 452 Kč, exekuční srážky činí 1 765 Kč a 1 766 Kč, takže na účet žalované je posílána částka 7 921 Kč (viz výplatní páska za 1/ 2017), výplatní pásku za měsíc 4/ 2017, podle níž čistá mzda žalované činí 12 212 Kč, exekuční srážky činí 2 020 Kč a 2 019 Kč, stravné s příspěvkem činí 232 Kč, takže na účet žalované je posílána částka 7 941 Kč (viz výplatní páska za 1/ 2017), a výplatní pásku za měsíc 4/ 2017, podle níž čistá mzda žalované činí 7 873 Kč, exekuční srážky činí 573 Kč a 572 Kč, stravné s příspěvkem činí 203 Kč, takže na účet žalované je posílána částka 6 525 Kč (viz výplatní páska za 4/ 2017), a čestné prohlášení, podle něhož žalovaná prohlásila, že bydlí od 16. 2. 2016 u své matky (viz čestné prohlášení). Společnost poskytla žalované standardní informace o spotřebitelském úvěru (viz standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 5. 2017). Společnost a žalovaná si téhož dne ujednaly Smlouvu, na jejímž základě Společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč (zápůjční úroková sazba 15 %), s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 078 Kč a s inkasem plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 3 750 Kč, celkem tedy částku 27 272 Kč (RPSN 252,65 %) splatit v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 948 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a každá další splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Žalovaná podpisem Smlouvy potvrdila, že od Společnosti převzala v místě svého bydliště v hotovosti částku 15 000 Kč (viz Smlouva). Žalovaná na dluh ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

5. Dne 11. 12. 2019 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník ujednaly smlouvu o postoupení pohledávek, podle níž Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu Pohledávek, tj. v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla uvedena též pohledávka Společnosti za žalovanou. Podle čl. 5 smlouvy vlastnická práva k převáděným pohledávkám přecházejí na postupníka dnem zaplacení úplaty, k čemuž došlo dne 30. 1. 2020 (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, výňatek přílohy č. 1, potvrzení o zaplacení kupní ceny). Dopisem ze dne 6. 2. 2020 oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz dopis ze dne 6. 2. 2020 vč. potvrzení o odeslání). Dopisem ze dne 26. 2. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k tomu, aby ihned uhradila dlužnou částku 39 627,04 Kč s příslušenstvím s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz předžalobní upomínka ze dne 26. 2. 2020 vč. podacího archu). Žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy případné splnění dluhu má tvrdit dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> <i>6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>7. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze Smlouvy postoupila Společnost žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou, seznamem pohledávek a potvrzením o zaplacení úplaty za postupované pohledávky, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 6. 2. 2020, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti i ve vztahu k žalované. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>9. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>10. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 16. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 26. 5. 2017 Smlouvu, kterou soud posoudil jakou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., neboť naplňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalované se domoci poskytnutí jistiny). Na základě Smlouvy Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s náklady ve výši 12 272 Kč, sestávajícími se a) z úroku ve výši 1 444 Kč (zápůjční úroková sazba ve výši 15 %), b) z úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, c) z nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 078 Kč a d) z inkasa plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 3 750 Kč, celková dlužná částka tak činila 27 272 Kč (RPSN činilo 252,65 %), a to v hotovosti v 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a každá další splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky.

17. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když vyšla z údajů sdělených žalovanou a prověřila si následující vnitřní kritéria: (i) maximálně 3 závazky u jiných věřitelů, (ii) 0 zahájených exekučních řízení, (iii) negativní lustrace žalované v insolvenčním rejstříku, (iv) uvedení příjmů a výdajů při podání žádosti, (v ) lustrace v ISIR, v centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Soud se z řádným posouzením úvěruschopnosti žalované neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí sama provést patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Navíc soud vyšel z žádosti o úvěr ze dne 26. 5. 2017, jakož i z listin žalovanou Společnosti předložených, z nichž je zcela nepochybné, že Společnost nedodržela ani jí nastavená vnitřní kritéria, neboť z listin se podává, že žalovaná měla vůči sobě vedeny hned 2 exekuce, které jí byly sráženy ze mzdy; i kdyby ostatně toto kritérium nebylo Společností stanoveno, právě informace o probíhajících 2 exekucích je tak zásadním zjištěním, že bylo lze oprávněně po žalované požadovat, aby provedla podrobné zkoumání o úvěruschopnosti žalované. Dále nebyly řádně zkoumány výdaje žalované, kdy se Společnost v zásadě spokojila jen s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované ve výši 5 900 Kč (z toho ještě 2 904 Kč na exekuce) a s potvrzením, že bydlí u své matky, aniž by tyto výdaje Společnost řádným způsobem ověřila. Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení; pochybnost částky 3 000 Kč vydávané na bydlení, energie, dopravu, jídlo a osobní náklady vyplývá i z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2017 činila pro 1 osobu 3 410 Kč a dle nařízení vlády č. 449/2016 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2017 v případě bydlení v družstevních bytech a bytech vlastníků činila v městě do 9 999 obyvatel (pro město Vizovice a Slušovice) v případě 1 osoby v domácnosti 4 357 Kč a v případě 2 osob v domácnosti 6 429 Kč (žalovaná uvedla, že bydlí u matky, takže by na ni připadala polovina).

18. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

19. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 15 000 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

20. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti v hotovosti částku 15 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná na dluh ničeho neuhradila, takže bezdůvodné obohacení aktuálně činí 15 000 Kč.

21. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

22. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky 15 000 Kč nepochybně vyzvána až předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2020, která se dostala v souladu s § 573 o. z. do sféry žalované dne 2. 3. 2020 Lhůta bez zbytečného odkladu v trvání 1 kalendářního dne tak uplynula dne 3. 3. 2020. Jelikož žalovaná dlužnou částku 15 000 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 3. 3. 2020 dlužnou částku 15 000 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem 4. 3. 2020 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9 % ročně, tedy méně, než nač měla nárok, což soud nemohl s ohledem na dispoziční nárok překročit. Soud tak shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 4. 3. 2020 do zaplacení.

24. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 4. 3. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 27. 5. 2017 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 27. 5. 2017 do 3. 3. 2020, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 17 563,15 Kč (jistina ve výši 15 000 Kč + úrok z prodlení od 4. 3. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 563,15 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 30 240,82 Kč (jistina ve výši 15 000 Kč + smluvní úrok od 27. 5. 2017 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 10 510,27 Kč + úrok z prodlení od 27. 7. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 4 730,55 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 58,08 % v poměru k neúspěchu 41,92 %. Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má právo na náhradu 16,16 % svých nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění svého práva.

26. Soudu je z úřední činnosti známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném touž žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni svědčí právo na náhradu nákladů řízení. Protože byly splněny podmínky dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v účinném znění, soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b cit. vyhl. Náklady účelně vynaložené k uplatnění práva tvoří: zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč; odměna za zastoupení žalobkyně advokátem dle cit. vyhl., a to v plné výši za dva úkony právní pomoci spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a písemném podání žaloby a ve výši ½ za jeden úkon právní pomoci spočívající v jednoduché výzvě k plnění; sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 15 000 Kč činí podle § 14b odst. 1 bod 2 cit. vyhl. částku 300 Kč; celkem tak odměna za zastoupení žalobkyně advokátem činí částku 750 Kč; tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, písemné podání žaloby a výzvu k plnění (§ 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.), celkem tedy 300 Kč; náhrada za 21% DPH ze základu 1 050 Kč, tedy DPH ve výši 220,50 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 16,16 % z uvedené částky 2 070,50 Kč, tedy částku 334,59 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně.

27. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.