35 C 361/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 000 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 125 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 3 314,70 Kč,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 000 Kč od 8. 9. 2017 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 356,78 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobou podanou dne 19. 10. 2020, ve znění doplnění ze dne 21. 1. 2021 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyní žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu dne 7. 6. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému úvěrový limit do částky 35 000 Kč na dobu neurčitou, kdy žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé částky v měsíčních splátkách ve výši 12,5 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru nebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která ze dvou částek je vyšší, do 30. dne v měsíci. Žalovaný čerpal celkově částku 13 000 Kč, přičemž nesplacená výše jistiny úvěru činí 13 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost [právnická osoba], která dále na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu úvěru. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok v kapitalizované výši 3 314,70 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 000 Kč od 8. 9. 2017 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 125 Kč.

2. Žalovaný ve věci uvedl, že půjčku nemá ve své evidenci, kdy ji vyřizoval bývalý zaměstnavatel [titul]. [jméno] [příjmení] ze [právnická osoba], [anonymizováno], ze svého počítače, následně byly peníze připsány na účet žalovaného, tyto peníze žalovaný vyzvedl, předal za účelem do výroby a koupě materiálu osobně [titul]. [jméno] [příjmení], který je měl vrátit i s úroky, což se v tomto případě nestalo. Měl za to, že by dluh u uvedené společnosti měl tedy uhradit [titul]. [jméno] [příjmení], který jej zavinil a způsobil svým nezodpovědným jednáním. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Z shodných tvrzení stran soud vzal za prokázáno, že dne 7. 6. 2017 si ujednali Společnost a žalovaný prostřednictvím internetu Smlouvu, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat neúčelový, bezhotovostní úvěr do úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč (čl. II.2) a naopak se zavázal hradit Společnosti úrok ve výši 8,5 % měsíčně (RPSN 264,42 %) a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru (čl. IV.), a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která částka je vyšší (čl. V.). Ujednání Smlouvy ostatně nasvědčují též další k důkazu provedené listiny, konkrétně sdělení banky žalovaného a jí předložený výpis z účtu žalovaného, jakož i výpisy účtu vystavené Společností. Z listin přiložených k žalobě se nepodávalo, že by Společnost ověřovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy. K výzvě soudu obsažené v usnesení ze dne 8. 12. 2020, č. j. 35 C 361/2020-14, a ze dne 4. 1. 2021, č. j. 35 C 361/2020-21, jakým způsobem Společnost ověřila úvěruschopnost žalované a jaké doklady si za tímto účelem od žalovaného vyžádala, přitom žalobkyně sdělila, že se bohužel nedochovaly další podklady k ověřování úvěruschopnosti žalovaného, než ty které byly soudu předloženy. Dne 7. 6. 2017 zaslala Společnost ze svého účtu č. [bankovní účet] na účet žalovaného vedený u [právnická osoba] [bankovní účet], částku 13 000 Kč (viz sdělení [právnická osoba] a přehled pohybů na účtu). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 postoupila Společnost coby postupitel společnosti [právnická osoba] coby postupníkovi pohledávky uvedené v příloze č. 1 této smlouvy, v níž byla uvedena pod č. 713773 pohledávka Společnosti za žalovaným v celkové výši 18 439,70 Kč, z toho neuhrazená jistina 13 000 Kč, úroky ve výši 3 314,70 Kč a poplatky ve výši 2 125 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 vč. přílohy č. 1). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 postoupila společnost [právnická osoba] coby postupitel žalobkyni coby postupníkovi pohledávky uvedené v příloze č. 1 této smlouvy, v níž byla pod č. 713773 uvedena pohledávka Společnosti za žalovaným v celkové výši 18 439,70 Kč, (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 vč. přílohy č. 1). Žalobkyně tvrdila, že dopisem ze dne 15. 9. 2020 vyzval její zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky 21 648,97 Kč s příslušenstvím do 3 dnů s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k úhradě dluhu), odeslání zásilky však nebylo předloženými listinami prokázáno, kdy předložený podací arch ze dne 16. 10. 2020, jenž je toliko vnitřní evidencí žalobkyně, nikoliv potvrzením České pošty, s. p., o skutečném podání, tuto skutečnost neprokazuje. Žalovaný ničeho neuhradil (viz nesporné tvrzení stran). <b>Právní posouzení věci</b> <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>7. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 13. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze Smlouvy postoupila Společnost na společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a společností [právnická osoba] jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek. Pohledávku za žalovaným ze Smlouvy postoupila dále společnost [právnická osoba] na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 (uveřejněném pod č. 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. V důsledku toho je žalobkyně aktivně věcně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

14. Společnost jako věřitel, resp. podnikatel (§ 420 a násl. o. z.), a žalovaný jako dlužník, resp. spotřebitel (§ 419 o. z.), uzavřeli prostřednictvím elektronických komunikací dne 7. 6. 2017 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat úvěr až do výše 35 000 Kč a naopak byl povinen jistinu úvěru splatit spolu s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně (RPSN 264,42 %) a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která částka je vyšší.

15. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně na opakovanou výzvu soudu nebyla schopna navrhnout žádný důkaz k prokázání uvedené skutečnosti. Jednání konaného dne 23. 2. 2021 se nezúčastnila, když svou neúčast omluvila a jednání proběhlo za podmínek uvedených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v její nepřítomnosti. Žalobkyně se tak sama připravila o možnost být případně ještě při jednání poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkaz k prokázání tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti ze strany Společnosti. Soud vzhledem k tomu dospěl na základě pravidel o dělení důkazního břemene k závěru, že Společnost úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala, tedy Společnost postupovala v rozporu s uvedeným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

17. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru ve výši 13 000 Kč s příslušenstvím.

18. Při závěru o neplatnosti Smlouvy a při prokázání majetkových transakcí v celkové výši 13 000 Kč ve prospěch žalovaného, aniž by pro tyto majetkové přesuny byl dán právní důvod, je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti na svůj účet celkem částku 13 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.).

19. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

20. Ačkoliv žalobkyně tvrdila, že žalovaného vyzvala k plnění předžalobní výzvou (dopisem) ze dne 15. 9. 2020, neměl soud po provedeném dokazování při jednání dne 23. 2. 2021 za prokázané odeslání tohoto dopisu. Uvedeného jednání se žalobkyně nezúčastnila, když svou neúčast omluvila a jednání proběhlo za podmínek uvedených v § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti. Žalobkyně se tak sama připravila o možnost být při jednání poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkaz k prokázání tvrzení o řádném odeslání a doručení předžalobní upomínky žalovanému. Soud vzhledem k tomu dospěl na základě pravidel o dělení důkazního břemene k závěru, že žalovaný byl k úhradě částky 13 000 Kč vyzván až okamžikem, kdy mu byl doručen elektronický platební rozkaz, podle něhož byl žalovaný povinen plnit do 24. 11. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku ve stanovené lhůtě ani doposud dobrovolně nezaplatil, zavázal jej k tomu svým rozhodnutím soud.

21. Na příslušenství žalobkyně požadovala úrok v kapitalizované výši 3 314,70 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 000 Kč od 8. 9. 2017 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 125 Kč. Vzhledem k tomu, že soud shledal Smlouvu absolutně neplatnou pro nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nebylo možno žalobkyni přiznat žádné plnění mající původ ve smluvním vztahu, tedy ani smluvní úrok ani náklady spojené s uplatněním pohledávky. Pokud jde o uvedený úrok z prodlení, ten lze sice přiznat, avšak toliko zčásti. Úrok z prodlení je sankcí za prodlení žalovaného s řádnou a včasnou úhradou jeho závazku, nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z. a výše je stanovena § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k výsledkům dokazování je třeba uzavřít, že žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením částky 13 000 Kč teprve dne 25. 11. 2020, a nikoliv již dne 8. 9. 2017, jak tvrdila žalobkyně, pročež žalobkyni bylo lze přiznat pouze úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 000 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení.

22. Závěrem soud k námitce žalovaného poukazující na skutečnost, že Smlouva byla vyřízena bývalým zaměstnavatelem [titul]. [příjmení] [příjmení] ze [právnická osoba], [anonymizováno], za účelem„ do výroby a koupi materiálu“, takže dluh by měl uhradit právě [titul]. [jméno] [příjmení], uvádí, že tato skutečnost nemá na posouzení věci žádný význam. Je třeba zdůraznit, že tímto není nijak zpochybněno, že smluvní stranou smlouvy o úvěru byl právě žalovaný, který se rovněž při neplatnosti smlouvy pro řádné neověřování úvěruschopnosti obohatil na úkor Společnosti, když právě na jeho účet byly peněžní prostředky složeny. Motiv, proč žalovaný si tento úvěr vyřizoval, stejně jako skutečnost, co žalovaný s poskytnutými peněžními prostředky po jejich obdržení na svůj účet učinil, nemají vliv na jeho povinnost navrátit Společnosti, respektive nyní po postoupení pohledávky žalobkyni, poskytnuté plnění. Případný vznik nároku žalovaného vůči panu [titul]. [příjmení] [příjmení] či [právnická osoba], [anonymizováno], na zaplacení určité peněžní částky z titulu smlouvy o zápůjčce či z jiného právního důvodu se nijak vzájemného vztahu žalovaného vůči žalobkyni netýká. Z tohoto důvodu nepovažoval soud pro řízení za podstatné podání žalovaného ze dne 24. 8. 2018, které bylo ostatně pro neurčitost a nesrozumitelnost usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 1. 2019, č. j. 38 C 311/2018-24, odmítnuto.

23. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 000 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení (výrok I.), naopak pro nedůvodnost soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 125 Kč s úrokem ve výši 3 314,70 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 000 Kč od 8. 9. 2017 do zaplacení (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle uvedené ustanovení bylo nutno k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně se žalobou domáhala ke dni vyhlášení rozsudku zaplacení částky 13 000 Kč s úrokem v kapitalizované výši 3 314,70 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 000 Kč od 8. 9. 2017 do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku 3 626,91 Kč, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 125 Kč, celkem se tak domáhala zaplacení částky 22 066,61 Kč. Žalobkyni byla přiznána částka 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 000 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku 260,91 Kč, celkem jí tak byla přiznána částka 13 260,91 Kč. Uvedené znamená, že žalobkyně měla ve věci 60,09% úspěch a neúspěšná byla z 39,91 %. Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má právo na náhradu 20,18 % svých nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění svého práva.

25. Soudu je z úřední činnosti známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném touž žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni svědčí právo na náhradu nákladů řízení. Protože byly splněny podmínky dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b cit. vyhl. Náklady účelně vynaložené k uplatnění práva tvoří: zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč; odměna za zastoupení žalobkyně advokátem dle cit. vyhl., a to v plné výši za dva úkony právní pomoci spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a písemném podání žaloby (soud nepřiznal žalobkyni náhradu za jednoduchou výzvu k plnění, neboť na základě provedeného dokazování nebylo prokázáno její odeslání, stejně tak soud nepřiznal žalobkyni náhradu za doplnění žaloby, neboť tvrzení v ní obsažená nepochybně mohla a měla být obsažena v samotné žalobě); sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 13 000 Kč činí podle § 14b odst. 1 bod 2 cit. vyhl. částku 300 Kč; celkem tak odměna za zastoupení žalobkyně advokátem činí částku 600 Kč; dva režijní paušály po 100 Kč za výše uvedené úkony právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.), celkem tedy 200 Kč; DPH ve výši 21% ze základu 800 Kč, tedy DPH ve výši 168 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 20,18 % z částky 1 768 Kč, tedy částku 356,78 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně.

26. K uvedenému soud podotýká, že i když v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř., nevylučuje tato skutečnost nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení, neboť z postoje žalovaného v řízení se nepodává, že by dlužnou částku neuhradil toliko z důvodu opomenutí (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 (uveřejněné pod č. 75/2015 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodněprávní)).

27. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.