35 C 37/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8 863,72 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 863,72 Kč</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 903,37 Kč,</b> <b>-) s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 863,72 Kč od 20. 7. 2021 do 1. 11. 2021,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení a</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 863,72 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou dne 25. 11. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 161,02 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 3. 4. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti uvedenou částku vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 12 888 Kč, představujícím smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, to vše ve výši 27 888 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do měsíce od splatnosti splátky předchozí. Celková splatnost závazku připadala na 3. 6. 2020. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, když uhradil toliko částku 12 000 Kč, takže nejpozději dnem 4. 6. 2020 se žalovaný dostal do prodlení se všemi splátkami. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 byla s účinností k témuž dni pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka je složena z jistiny ve výši 8 863,72 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 8 863,72 Kč od 4. 6. 2020 do 10. 6. 2021 v kapitalizované výši 3 297,30 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje zbylou část nezaplaceného příslušenství pohledávky do splatnosti coby smluvní úrok ve výši 7 024,28 Kč a smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 8 863,72 Kč od 4. 6. 2020 do 11. 6. 2021 v kapitalizované výši 1 355,06 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 863,72 Kč od 4. 6. 2020 do 11. 6. 2021 v kapitalizované výši 903,37 Kč a od 20. 7. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.

2. Žalobkyně na výzvu soudu v usnesení ze dne 3. 2. 2022, č. j. 35 C 37/2022-14, jakým způsobem Společnost před uzavřením smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalovaného, reagovala tak, že bohužel nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. S ohledem na uvedené vzala žalobu zpět v částce 11 676,64 Kč představující smluvní pokutu ve výši 3 297,30 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 8 379,34 Kč, když dále požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši 8 863,72 Kč, zákonný úrok z prodlení z jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. S ohledem na uvedené soud usnesením ze dne 3. 3. 2022, č. j. 35 C 37/2022-18, řízení zastavil co do částky 3 297,30 Kč představující smluvní pokutu a co do částky 8 379,34 Kč představující úrok v kapitalizované výši. Usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. 3. 2022, č.j. 35 C 37/2022-18, které nabylo právní moci dne 26. 4. 2022, bylo řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastaveno.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

5. Žalovaný požádal Společnost dne 3. 4. 2019 o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, který bude splácet v 14 měsíčních splátkách. Současně uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], jeho průměrná čistá měsíční mzda činí 23 566 Kč, žije v nájmu, má jedno dítě a jeho měsíční výdaje ve výši 9 000 Kč sestávají z nákladů na bydlení a energie ve výši 3 000 Kč a z nákladů na dopravu, jídlo a osobních nákladů ve výši 6 000 Kč (viz žádost o úvěr ze dne 3. 4. 2019). Společnost poskytla žalovanému standardní informace o spotřebitelském úvěru (viz standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 4. 2019). Společnost a žalovaný si téhož dne ujednali Smlouvu, na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč (zápůjční úroková sazba 15 %), s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a s inkasem plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 2 700 Kč (celkem tedy částku 27 888 Kč) v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a každá další splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Žalovaný podpisem Smlouvy potvrdil, že od Společnosti převzal v místě svého bydliště v hotovosti částku 15 000 Kč. Pokud žalovaný nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas, je povinen zaplatit Společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, kdy smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. Zaplacením smluvní pokuty není dotčeno právo Společnosti na náhradu škody v plné výši a zákonné úroky z prodlení. V případě částečného plnění bude plnění použito nejdříve k úhradě úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku, úroků, jistiny úvěru, úroku z prodlení a smluvních pokut. Každá mimořádná splátka bude použita nejdříve na úhradu nákladů, poplatků výdajů vynaložených Společností, k úhradě příslušenství a smluvních pokut následně k úhradě nejpozději splatných splátek; dle splátkového kalendáře byly splátky stanoveny anuitně, tedy že se postupně snižovala platba na smluvní úrok a naopak se navyšovala platba na jistinu (viz Smlouva). Žalovaný na dluh plnil celkem částku 12 000 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

6. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 3. 2. 2022, č. j. 35 C 37/2022-14, jakým způsobem Společnost před uzavřením smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalovaného, reagovala žalobkyně tak, že bohužel nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. S ohledem na uvedené soud učinil skutkový závěr o tom, že Společnost úvěruschopnost žalovaného řádně neposuzovala.

7. Dne 19. 7. 2021 uzavřely společnost [právnická osoba], jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek, kterou společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla uvedena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] a potvrzení o zaplacení kupní ceny). Dopisem ze dne 5. 8. 2021, odeslaným žalovanému dne 9. 8. 2021, oznámila společnost [právnická osoba], žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 vč. podacího archu). Dopisem ze dne 18. 10. 2021, odeslaným žalovanému dne 20. 10. 2021, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 28 316,90 Kč s příslušenstvím nejpozději do 1. 11. 2021 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 18. 10. 2021 vč. podacího archu). Žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy případné splnění dluhu má tvrdit dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> <i>8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze Smlouvy postoupila Společnost žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou vč. přílohy obsahující postupovanou pohledávku a potvrzením o zaplacení úplaty, která byla podmínkou účinnosti postoupení, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 5. 8. 2021, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti i ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>11. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>12. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>15. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 18. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 3. 4. 2019 Smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť Smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalovaného si vynutit poskytnutí jistiny úvěru). Na základě Smlouvy Společnost jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovanému na základě Smlouvy vznikla povinnost vrátit Společnosti poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 1 444 Kč, s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a s inkasem plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 2 700 Kč, tj. celkem zaplatit žalobkyni částku 27 888 Kč, v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč s tím, že 1. splátka je splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a každá další splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky.

19. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 3. 2. 2022, č. j. 35 C 37/2022-14, jakým způsobem Společnost před uzavřením smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalovaného, reagovala tak, že bohužel nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Za této situace upustil soud s ohledem na zásadu procesní ekonomie od nařízení jednání, neboť takové jednání by bylo toliko formálního charakteru, kdy by stranám sporu přineslo jen zvýšené náklady a vyšel při právním posouzení věci v souladu s tvrzeními žalobkyně z toho, že Společnost řádným způsobem neověřila úvěruschopnost žalovaného.

20. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

21. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky s dlužnou částkou poplatku, jakož ani požadované příslušenství.

22. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 15 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 12 000 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 3 000 Kč.

23. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

24. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 3 000 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne 18. 10. 2021, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 1. 11. 2021. Jelikož žalovaný dlužnou částku 3 000 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

25. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 1. 11. 2021 dlužnou částku 3 000 Kč nezaplatil, dostal se dnem 2. 11. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,5 % ročně; žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, tedy více, než nač měla nárok. S ohledem na uvedené soud shledal nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení.

26. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení (výrok I.), a ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 5 863,72 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 903,37 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 863,72 Kč od 20. 7. 2021 do 1. 11. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 863,72 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaných ustanovení bylo nutno k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně se žalobou původně domáhala zaplacení částky 8 863,72 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 297,30 Kč, úroku v kapitalizované výši 8 379,34 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 903,37 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 863,72 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku 682,39 Kč, celkem se tak domáhala zaplacení částky 22 165,12 Kč. Žalobkyni byla přiznána částka 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku 122,96 Kč, celkem tak jí byla přiznána částka 3 122,96 Kč. Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 14 % v poměru k neúspěchu 86 %. S ohledem na uvedené má žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 72 %. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

28. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.