35 C 40/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 77 169 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 006 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 27 006 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 50 163 Kč spolu</b> <b>-) s úrokem ve výši 10 956,06 Kč a ve výši 20,50 % ročně z částky 45 292,23 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 7 260,48 Kč,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 45 292,23 Kč od 17. 11. 2017 do 29. 7. 2020 a</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 286,23 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 1. 9. 2020 po žalované domáhala zaplacení částky 77 169 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely zaprvé dne 25. 9. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy, a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 16 721 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 2 633 Kč (úroková sazba 20,50 % ročně), z odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 110 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 978 Kč, v 60 týdenních splátkách po 613 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 18. 11. 2016. Žalovaná uhradila celkově částku 5 814,85 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 20,50 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 30 906,15 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 17 701 Kč a dlužné části poplatku ve výši 13 205,15 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 20,50 % p. a. z částky 17 701 Kč od 18. 11. 2016 do 16. 11. 2017 v kapitalizované výši 3 704,70 Kč a od 17. 11. 2017 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 17 701 Kč od 16. 12. 2015 do 16. 11. 2017 v kapitalizované výši 2 805,96 Kč a od 17. 11. 2017 do zaplacení. Zadruhé Společnost a žalovaná uzavřely dne 23. 5. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy, a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 16 721 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 2 633 Kč (úroková sazba 20,50 % ročně), z odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 110 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 978 Kč, v 60 týdenních splátkách po 613 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 16. 7. 2016. Žalovaná uhradila celkově částku 15 717,02 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 20,50 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 21 003,98 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 12 728,27 Kč a dlužné části poplatku ve výši 8 275,71 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 20,50 % p. a. z částky 12 728,27 Kč od 16. 7. 2016 do 16. 11. 2017 v kapitalizované výši 3 544,29 Kč a od 17. 11. 2017 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 12 728,27 Kč od 26. 11. 2015 do 16. 11. 2017 v kapitalizované výši 2 054,94 Kč a od 17. 11. 2017 do zaplacení. Zatřetí Společnost a žalovaná uzavřely dne 13. 7. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy, a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 16 721 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 2 633 Kč (úroková sazba 20,50 % ročně), z odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 110 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 978 Kč, v 60 týdenních splátkách po 613 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 5. 9. 2016. Žalovaná uhradila celkově částku 11 462,13 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 20,50 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 25 258,87 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 14 862,96 Kč a dlužné části poplatku ve výši 10 395,91 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 20,50 % p. a. z částky 14 862,96 Kč od 5. 9. 2016 do 16. 11. 2017 v kapitalizované výši 3 707,07 Kč a od 17. 11. 2017 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 14 862,96 Kč od 26. 11. 2015 do 16. 11. 2017 v kapitalizované výši 2 399,58 Kč a od 17. 11. 2017 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Dlužné částky nebyly žalovanou do dnešního dne zaplacena navzdory zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Dne 23. 5. 2015 si Společnost a žalovaná ujednaly Smlouvu [číslo] na jejímž základě Společnost poskytla žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit Společnosti dlužnou jistinu s poplatkem ve výši 16 721 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 2 633 Kč (roční úroková sazba ve výši 20,50 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve smyslu čl. 20 smluvních podmínek), b) z poplatku za administrativní činnost ve výši 4 110 Kč a c) z poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 9 978 Kč, celková dlužná částka tak činila 36 721 Kč (RPSN činilo 68,70 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 613 Kč (poslední splátka ve výši 554 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že v hotovosti převzala jistinu zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky o zápůjčce (viz Smlouva [číslo]). Společnost a žalovaná společně vyplnily zákaznickou kartu, v níž žalovaná sdělila, že bydlí v nájmu, má jinou zápůjčku u Společnosti, nikoliv však u jiné společnosti, zápůjčku si bere z důvodu neočekávaných výdajů, je v domácnosti, příjem ze státní podpory/přídavky žadatele činí 13 200 Kč, další příjmy domácnosti činí 9 800 Kč, tj. celkem příjem 23 000 Kč. Běžné měsíční výdaje činí 16 900 Kč, z toho nájem/inkaso 10 500 Kč, telefon 400 Kč, výdaje na domácnost 6 000 Kč. Společnost ověřila následující dokumenty: občanský průkaz, výměr podpory, nájemní smlouva (viz zákaznická karta ze dne 23. 5. 2015).

5. Dne 13. 7. 2015 si Společnost a žalovaná ujednaly Smlouvu [číslo] na jejímž základě Společnost poskytla žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit Společnosti dlužnou jistinu s poplatkem ve výši 16 721 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 2 633 Kč (roční úroková sazba ve výši 20,50 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve smyslu čl. 20 smluvních podmínek), b) z poplatku za administrativní činnost ve výši 4 110 Kč a c) z poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 9 978 Kč, celková dlužná částka tak činila 36 721 Kč (RPSN činilo 68,70 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 613 Kč (poslední splátka ve výši 554 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že v hotovosti převzala jistinu zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky o zápůjčce (viz Smlouva [číslo]). Společnost a žalovaná společně vyplnily zákaznickou kartu, v níž žalovaná sdělila, že bydlí v nájmu, má jinou zápůjčku u Společnosti, nikoliv však u jiné společnosti, zápůjčku si bere z důvodu neočekávaných výdajů, pracuje na plný pracovní úvazek jako kuchařka, mzda žadatele činí 11 000 Kč, jiné příjmy žadatele činí 10 000 Kč, další příjmy domácnosti činí 15 000 Kč, tj. celkem příjem 36 000 Kč. Běžné měsíční výdaje činí 19 500 Kč, z toho nájem/inkaso 11 000 Kč, telefon 500 Kč, výdaje na domácnost 8 000 Kč. Společnost ověřila následující dokumenty: občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva, SIPO (viz zákaznická karta ze dne 13. 7. 2015).

6. Dne 25. 9. 2015 si Společnost a žalovaná ujednaly Smlouvu [číslo] na jejímž základě Společnost poskytla žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit Společnosti dlužnou jistinu s poplatkem ve výši 16 721 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 2 633 Kč (roční úroková sazba ve výši 20,50 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve smyslu čl. 20 smluvních podmínek), b) z poplatku za administrativní činnost ve výši 4 110 Kč a c) z poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 9 978 Kč, celková dlužná částka tak činila 36 721 Kč (RPSN činilo 68,70 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 613 Kč (poslední splátka ve výši 554 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že v hotovosti převzala jistinu zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky o zápůjčce (viz Smlouva [číslo]). Společnost a žalovaná společně vyplnily zákaznickou kartu, v níž žalovaná sdělila, že bydlí v nájmu, zápůjčku si bere z důvodu neočekávaných výdajů, je rozvedená, má středoškolské vzdělání, má 1 nezaopatřené dítě, pracuje jako pokladní na plný pracovní úvazek, její čistá mzda činí 12 000 Kč, státní podpory/přídavky žadatele činí 13 000 Kč, další příjmy domácnosti činí 20 000 Kč, tj. celkový příjem 45 000 Kč. Běžné měsíční výdaje činí 27 100 Kč, z toho nájem/inkaso 12 500 Kč, telefon 400 Kč, externí splátky zápůjček 6 200 Kč, výdaje na domácnost 8 000 Kč. Společnost ověřila následující dokumenty: občanský průkaz, pracovní smlouva na neurčito, 3 výplatní pásky za 6–8/2015, nájemní smlouva na neurčito (viz zákaznická karta ze dne 25. 9. 2015).

7. Žalovaná uhradila na všechny tři zápůjčky celkově částku 32 994 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z tabulky umoření. Ke dni 16. 11. 2017 činila u Smlouvy [číslo] výše dlužné jistiny 17 701 Kč a výše souhrnného poplatku 13 205,15 Kč, z čehož vyplývá, že žalovaná na dluh ze Smlouvy [číslo] uhradila celkově částku 5 814,85 Kč. Ke dni 16. 11. 2017 činila u Smlouvy [číslo] výše dlužné jistiny 12 728,27 Kč a výše souhrnného poplatku 8 275,71 Kč, z čehož vyplývá, že žalovaná na dluh ze Smlouvy [číslo] uhradila celkově částku 15 717,02 Kč. Ke dni 16. 11. 2017 činila u Smlouvy [číslo] výše dlužné jistiny 14 862,96 Kč a výše souhrnného poplatku 10 395,91 Kč, z čehož vyplývá, že žalovaná na dluh ze Smlouvy [číslo] uhradila celkově částku 11 462,13 Kč (viz tabulka umoření). 8. [anonymizováno] o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 postoupila Společnost žalobkyni své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze č. 1 této smlouvy; v příloze [číslo] byla pod [číslo] uvedena pohledávka za žalovanou ze Smlouvy [číslo] pod č. 3 637 uvedena pohledávka za žalovanou ze Smlouvy [číslo] pod č. 3 638 uvedena pohledávka za žalovanou ze Smlouvy [číslo] (viz smlouva o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020, potvrzení o zaplacení úplaty a příloha č. 1 k této smlouvě). Dne 6. 12. 2017 zaslala Společnost žalované dopis, v němž jí oznámila postoupení pohledávek ze všech tří smluv na žalobkyni (viz dopis ze dne 16. 11. 2017 vč. podacího lístku). Dne 15. 7. 2020 zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 14. 7. 2020, v níž ji vyzval k úhradě dlužné částky 130 262,99 Kč nejpozději do 29. 7. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním, že pokud dluh nezaplatí ve stanoveném termínu, bude podána žaloba o zaplacení dluhu včetně nákladů řízení (viz předžalobní výzva ze dne 14. 7. 2020 vč. podacího lístku). <b>Právní posouzení věci</b> <i>9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávky za žalovanou ze všech třech smluv postoupila Společnost žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 16. 11. 2017, daným k poštovní přepravě 6. 12. 2017, čímž nabylo postoupení pohledávek účinnosti i ve vztahu k žalované. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>12. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>14. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <b>a. Ke Smlouvě [číslo]</b> 17. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 23. 5. 2015 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 16 721 Kč, tvořeným a) úrokem ve výši 2 633 Kč (roční úroková sazba ve výši 20,50 %), b) poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 110 Kč a c) poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 9 978 Kč, celková dlužná částka tak činila 36 721 Kč (RPSN činilo 68,70 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 613 Kč (poslední splátka ve výši 554 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy.

18. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva [číslo] je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“; těmito doklady nicméně žalobkyně nedisponuje, neboť byly předloženy toliko při sjednávání smlouvy. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí sama provést patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Vyjde-li soud ze zákaznické karty ze dne 23. 5. 2015, z ní se podává, že žalovaná měla mít měsíční příjem ve výši 13 200 Kč, což Společnost měla ověřit z výměry podpory, kterou však soudu nebyla s to doložit. Dále měla mít žalovaná další blíže nespecifikované příjmy domácnosti ve výši 9 800 Kč, u nichž není patrno, o jaký druh příjmu se má jednat, a které navíc podle ověřovaných dokumentů nijak neověřovala. Pokud jde pak o výdaje žalované, zde Společnost měla mít k dispozici toliko nájemní smlouvu, kterou však nebyla schopná doložit, takže není patrno, jaké veškeré výdaje z ní měly vyplynout. Společnost dále nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Společnost také do výdajů nezahrnula náklady na splátky, které podle zákaznické karty měla žalovaná mít u Společnosti. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Ostatně soudu je z úřední činnosti známo, že Společnost systematicky výdaje a dluhy svých zákazníků řádně nezkoumala, přičemž se spoléhala na jimi sdělené údaje, což je z hlediska zkoumání úvěruschopnosti samo o sobě nedostačující (např. spisy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 35 C 355/2021, 35 C 12/2022, 35 C 34/2022, 46 C 33/2022, 46 C 255/2021 a řada dalších).

19. Jestliže je Smlouva [číslo] neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou [číslo]. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 12 728,27 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 8 275,71 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

20. Při závěru o neplatnosti Smlouvy [číslo] je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 20 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 15 717,02 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva [číslo] neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 4 282,98 Kč.

21. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 15. 7. 2020, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 29. 7. 2020. Jelikož žalovaná dlužnou částku 4 282,98 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

22. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 29. 7. 2020 dlužnou částku 4 282,98 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 282,98 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení.

23. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 282,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 282,98 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 16 721 Kč s úrokem v kapitalizované výši 3 544,29 Kč, s úrokem ve výši 20,50 % ročně z částky 12 728,27 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 054,94 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 728,27 Kč od 17. 11. 2019 do 29. 7. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 445,29 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>b. Ke Smlouvě [číslo]</b> 24. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 13. 7. 2015 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 16 721 Kč, tvořeným a) úrokem ve výši 2 633 Kč (roční úroková sazba ve výši 20,50 %), b) poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 110 Kč a c) poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 9 978 Kč, celková dlužná částka tak činila 36 721 Kč (RPSN činilo 68,70 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 613 Kč (poslední splátka ve výši 554 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy.

25. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva [číslo] je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“; těmito doklady nicméně žalobkyně nedisponuje, neboť byly předloženy toliko při sjednávání smlouvy. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí sama provést patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Vyjde-li soud ze zákaznické karty ze dne 13. 7. 2015, z ní se podává, že žalovaná měla mít měsíční příjem ve výši 11 000 Kč, což Společnost měla ověřit z pracovní smlouvy a výplatní pásky, které však soudu nebyla s to doložit. Dále měla mít žalovaná jiné příjmy ve výši 10 000 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 15 000 Kč, u nichž není patrno, o jaký druh příjmu se má jednat, a které navíc podle ověřovaných dokumentů nijak neověřovala. Pokud jde pak o výdaje žalované, zde Společnost měla mít k dispozici toliko nájemní smlouvu a„ SIPO“, které však nebyla schopná doložit, takže není patrno, jaké veškeré výdaje z nich měly vyplynout. Společnost dále nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Společnost také do výdajů nezahrnula náklady na splátky, které podle zákaznické karty měla žalovaná mít u Společnosti. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Ostatně soudu je z úřední činnosti známo, že Společnost systematicky výdaje a dluhy svých zákazníků řádně nezkoumala, přičemž se spoléhala na jimi sdělené údaje, což je z hlediska zkoumání úvěruschopnosti samo o sobě nedostačující (např. spisy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 35 C 355/2021, 35 C 12/2022, 35 C 34/2022, 46 C 33/2022, 46 C 255/2021 a řada dalších).

26. Jestliže je Smlouva [číslo] neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou [číslo]. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 14 862,96 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 10 395,91 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

27. Při závěru o neplatnosti Smlouvy [číslo] je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 20 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 11 462,13 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva [číslo] neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 8 537,87 Kč.

28. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 15. 7. 2020, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 29. 7. 2020. Jelikož žalovaná dlužnou částku 8 537,87 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

29. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 29. 7. 2020 dlužnou částku 8 537,87 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 537,87 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení.

30. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 537,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 537,87 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 16 721 Kč s úrokem v kapitalizované výši 3 707,07 Kč, s úrokem ve výši 20,50 % ročně z částky 14 862,96 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 399,58 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 862,96 Kč od 17. 11. 2019 do 29. 7. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 325,09 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>c. Ke Smlouvě [číslo]</b> 31. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 25. 9. 2015 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 16 721 Kč, tvořeným a) úrokem ve výši 2 633 Kč (roční úroková sazba ve výši 20,50 %), b) poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 110 Kč a c) poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 9 978 Kč, celková dlužná částka tak činila 36 721 Kč (RPSN činilo 68,70 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 613 Kč (poslední splátka ve výši 554 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy.

32. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva [číslo] je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“; těmito doklady nicméně žalobkyně nedisponuje, neboť byly předloženy toliko při sjednávání smlouvy. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí sama provést patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Vyjde-li soud ze zákaznické karty ze dne 25. 9. 2015, z ní se podává, že žalovaná měla mít měsíční příjem ve výši 12 000 Kč, což Společnost měla ověřit z pracovní smlouvy a výplatních pásek, které však soudu nebyla s to doložit. Dále měla mít žalovaná státní podpory/přídavky žadatele ve výši 13 000 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč, u nichž není patrno, o jaký druh příjmu se má jednat, a které navíc podle ověřovaných dokumentů nijak neověřovala. Pokud jde pak o výdaje žalované, zde Společnost měla mít k dispozici toliko nájemní smlouvu, kterou však nebyla schopná doložit, takže není patrno, jaké veškeré výdaje z ní měly vyplynout. Společnost dále nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Společnost také do výdajů nezahrnula náklady na splátky, které podle zákaznické karty měla žalovaná mít u Společnosti. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Ostatně soudu je z úřední činnosti známo, že Společnost systematicky výdaje a dluhy svých zákazníků řádně nezkoumala, přičemž se spoléhala na jimi sdělené údaje, což je z hlediska zkoumání úvěruschopnosti samo o sobě nedostačující (např. spisy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 35 C 355/2021, 35 C 12/2022, 35 C 34/2022, 46 C 33/2022, 46 C 255/2021 a řada dalších).

33. Jestliže je Smlouva [číslo] neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou [číslo]. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 17 701 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 13 205,15 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

34. Při závěru o neplatnosti Smlouvy [číslo] je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 20 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 5 814,85 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva [číslo] neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 14 185,15 Kč.

35. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 15. 7. 2020, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 29. 7. 2020. Jelikož žalovaná dlužnou částku 14 185,15 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

36. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 29. 7. 2020 dlužnou částku 14 185,15 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 185,15 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení.

37. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 185,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 185,15 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 16 721 Kč s úrokem v kapitalizované výši 3 704,70 Kč, s úrokem ve výši 20,50 % ročně z částky 17 701 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 2 805,96 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 701 Kč od 17. 11. 2019 do 29. 7. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 515,85 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k splnění</b> 38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 30 794,09 Kč (jistina ve výši 27 006 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 788,09 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 152 848,47 Kč (jistiny + poplatky ve výši 77 169 Kč + úrok v kapitalizované výši 10 956,06 Kč + úrok kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 41 260,60 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 7 260,48 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 16 202,33 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 20,15 % v poměru k neúspěchu 79,85 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 59,70 %. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

39. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.