35 C 402/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 900 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 24. 12. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 900 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 19 % ročně z částky 5 000 Kč od 26. 8. 2015 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 900 Kč od 26. 8. 2015 do 23. 12. 2018 a</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 900 Kč od 24. 12. 2018 do zaplacení.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobou podanou dne 2. 9. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 900 Kč s úrokem ve výši 19 % ročně z částky 5 000 Kč od 26. 8. 2015 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 900 Kč od 10. 12. 2015 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 25. 8. 2015 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 5 000 Kč, který se zavázal žalovaný vrátit spolu s úrokem ve výši 19 % p. a. a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 900 Kč v 6 měsíčních splátkách. S ohledem na prodlení žalovaného přistoupila žalobkyně ke dni 25. 11. 2015 ke zesplatnění pohledávky, která činila na jistině úvěru 5 000 Kč a na nesplaceném poplatku za poskytnutí úvěru 1 900 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil i přes zaslanou upomínku ze dne 13. 12. 2018.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

5. Společnost a žalovaný si dne 24. 8. 2015 ujednali Smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 19 % p. a., s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 900 Kč a s administrativním poplatkem ve výši 225 Kč měsíčně (RPSN 635,93 %), v 6 měsíčních splátkách dle přiloženého splátkového kalendáře. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“) a sazebník poplatků, současně byl přiložen předběžný splátkový kalendář (viz Smlouva, kopie občanského průkazu, potvrzení [anonymizováno]). Dle čl. 4 VOP je věřitel oprávněn žádat okamžité splacení celé dlužné částky úvěru a všech souvisejících plateb, pokud klient neuhradil řádně jakoukoli z úvěrových splátek, přičemž věřitel je takto oprávněn učinit nejpozději do data splatnosti nejbližší následující úvěrové splátky. V takovém případě se úrok úvěru a všechny související poplatky stávají součástí jistiny ke dni odeslání žádosti o okamžité splacení a celá jistiny se nadále úročí sjednaným úvěrovým úrokem (viz VOP). Dne 26. 8. 2015 poskytla žalobkyně z účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovaného částku 5 000 Kč, popis platby Smlouva o úvěru: [číslo] (viz výpis z účtu žalobkyně, sdělení [obec] [anonymizováno], výpis z účtu na č. l. 13).

6. Dopisem ze dne 26. 8. 2015 měla žalobkyně sdělit žalovanému, že mu poskytla úvěr ve výši 5 000 Kč na jeho bankovní účet, přičemž posílá aktualizovaný splátkový kalendář (viz dopis ze dne 26. 8. 2015 včetně splátkového kalendáře); na základě provedeného dokazování zůstalo nicméně nejasno, zda, kdy a jakým způsobem zaslala žalobkyně žalovanému uvedený dopis. Dopisem ze dne 7. 10. 2015 měla žalobkyně upomenout žalovaného na to, že uplynulo více než 7 dní od splatnosti splátky [číslo] ve výši 1 455,68 Kč, splatné dne 25. 9. 2015. Aby nebyly účtovány žádné další poplatky, je nutné uhradit celkovou dlužnou částku, která činí 1 761,44 Kč (splátka ve výši 1 455,68 Kč, úrok z prodlení ve výši 5,76 Kč a poplatky ve výši 300 Kč), a to do 14. 10 2015 (viz upomínka ze dne 7. 10. 2015); na základě provedeného dokazování zůstalo nicméně nejasno, zda, kdy a jakým způsobem zaslala žalobkyně žalovanému uvedený dopis. Dopisem ze dne 25. 11. 2015 měla žalobkyně s ohledem na splatnost splátek o více jak 60 dní odstoupit od Smlouvy a vyzvat žalovaného ke splacení celého zůstatku úvěru ve výši 10 303,52 Kč s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz odstoupení od smlouvy); na základě provedeného dokazování zůstalo nicméně nejasno, zda, kdy a jakým způsobem zaslala žalobkyně žalovanému uvedený dopis.

7. Dopisem ze dne 13. 12. 2018, zaslaným téhož dne, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě částky 20 987,79 Kč do 10 dnů od data podání s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz předžalobní výzva).

8. Dle sdělení SOLUS, Zájmového sdružení právnických osob, se mohla žalobkyně dotazovat na klienty a potenciální klienty za účel získávání informací vypovídajících o důvěryhodnosti, bonitě a platební morálce: do Registru fyzických osob sdružení – od června 2013 do září 2015; do Registru podnikatelů a právnických osob sdružení – od ledna 2014 do září 2015; do Pozitivního registru sdružení – od června 2013 do října 2015 (viz potvrzení SOLUS); na základě provedeného dokazování zůstalo nicméně nejasno, zda, kdy a jakým způsobem žalobkyně do registrů SOLUS skutečně nahlížela.

9. Usnesením ze dne 26. 11. 2021, č. j. 35 C 402/2021-11, vyzval soud žalobkyni mj. k doplnění tvrzení, jak postupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného a zda, kdy a jakým způsobem zaslala žalovanému oznámení o převedení částky úvěru na účet žalovaného ze dne 26. 8. 2015 + splátkový kalendář, upomínku ze dne 7. 10. 2015 a odstoupení od smlouvy o úvěru a zesplatnění úvěru ze dne 25. 11. 2015, současně ji soud vyzval k označení a předložení důkazů k prokázání těchto tvrzení, kdy výslovně upozornil na skutečnost, že potenciální možnost nahlédnutí do databáze SOLUS je nedostačující. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala tak, že nedisponuje jinými důkazy, než byly doposud soudu předloženy. Jednání konaného dne 22. 3. 2022 se pak žalobkyně nezúčastnila, čímž se ochudila o možnost být případně ještě ústně poučena o povinnosti učinit k prokázání svých tvrzení o řádném posouzení úvěruschopnosti a zaslání požadovaných listin příslušný důkazní návrh. Soudu proto nezbylo než po skutkové stránce pro neunesení důkazního břemene uzavřít, že žalobkyně skutečnosti svědčící o úvěruschopnosti žalovaného nezkoumala a příslušné dopisy žalovanému nezaslala. <b>Právní posouzení věci</b> <i>10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> <i>13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění nařízení č. 434/2017 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 16. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 24. 8. 2015 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně coby úvěrující zavázala poskytnout žalovanému coby úvěrovanému na jeho účet jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 19 % p. a., s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 900 Kč a s administrativním poplatkem ve výši 225 Kč měsíčně (RPSN 635,93 %), v 6 měsíčních splátkách dle přiloženého splátkového kalendáře.

17. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním, neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Žalobkyně k prokázání úvěruschopnosti žalovaného předložila sdělení SOLUS, Zájmového sdružení právnických osob, že mohla nahlížet do jím provozovaných registrů. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 26. 1. 2021, č. j. 35 C 402/2021-11, jakým způsobem žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného a jaké doklady si za tímto účelem od žalovaného vyžádala, když uvedené sdělení považoval soud za nedostačující, reagovala žalobkyně tak, že jinými důkazními návrhy než těmi, které byly doposud soudu k důkazu předloženy, nedisponuje; jednání konaného dne 22. 3. 2022 se pak žalobkyně nezúčastnila, čímž se ochudila o možnost případného ústního poučení. Soudu nezbylo po právní rovině uzavřít, že k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně nedošlo, což má podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. za následek absolutní neplatnost Smlouvy (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. 33 Cdo 201/2018), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

18. Jestliže je tedy Smlouva absolutně neplatným právním jednáním, není možné žalobkyni přiznat jakékoliv plnění, které by se zakládalo na úvěrovém vztahu založeném Smlouvou. Žalobkyni proto není možné z titulu Smlouvy přiznat žalovanou jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 1 900 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

19. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 5 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný na dluh neměl plnit ničeho, takže bezdůvodné obohacení aktuálně činí 5 000 Kč.

20. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nepochybně až výzvou k úhradě dluhu, předžalobní výzvou ze dne 13. 12. 2018; lhůta k plnění stanovená v této výzvě uplynula dne 23. 12. 2018. Jelikož žalovaný dlužnou částku 5 000 Kč dobrovolně nezaplatil, zavázal jej k tomu svým rozhodnutím soud.

21. Jelikož žalovaný uvedený dluh řádně a včas nesplnil, dostala se dnem 24. 12. 2018 do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobkyni, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení jistiny též nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tedy v daném případě 9 % ročně. Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení toliko ve výši 8,05 % ročně, pročež soud při vázanosti žalobním návrhem tento nižší úrok z prodlení žalobkyni přiznal.

22. S ohledem na uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 24. 12. 2018 do zaplacení (výrok I.), naopak žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 900 Kč s úrokem ve výši 19 % ročně z částky 5 000 Kč od 26. 8. 2015 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 900 Kč od 26. 8. 2015 do 23. 12. 2018 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 900 Kč od 24. 12. 2018 do zaplacení, pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k splnění</b> 23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 6 306,75 Kč (jistina ve výši 5 000 Kč + úrok z prodlení od 24. 12. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 306,75 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 16 641,67 Kč (jistina + poplatek ve výši 6 900 Kč + smluvní úrok od 26. 8. 2015 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 6 249,18 Kč + úrok z prodlení od 10. 12. 2015 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 492,49 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 37,90 % v poměru k neúspěchu 62,10 %. S ohledem na uvedené má žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 24,20 %. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok III.).

24. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.