35 C 409/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 24 607 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 302 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 302 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 13 305 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 11 044,43 Kč,</b> <b>-) s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 4 233,34 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 4 086,97 Kč,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 233,34 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 931,34 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 25. 11. 2020 po žalované domáhala zaplacení částky 24 607 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely zaprvé dne 30. 6. 2016 smlouvu o půjčce č. 256448 (dále jen„ Smlouva č. 256448“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 1 365 Kč (úroková sazba 20,98 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 500 Kč, a to v 43 týdenních splátkách po 555 Kč, konče dnem 28. 4. 2017. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 4 755 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 20,98 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Zadruhé Společnost a žalovaná uzavřely dne 23. 2. 2016 smlouvu o půjčce č. 248179 (dále jen„ Smlouva č. 248179“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla žalované zápůjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 840 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, konče dnem 4. 4. 2017. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 4 943 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala nástupce Společnosti společnost [právnická osoba] (dnes [právnická osoba]), [IČO], která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávky za žalovanou vyplývající z obou smluv včetně příslušenství na žalobkyni s účinností k témuž dni. Pokud jde o Smlouvu č. 256448, žalovaná částka 19 110 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 4 110 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 20,98 % ročně z částky 15 000 Kč od 29. 4. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 8 322,07 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 6. 5. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 3 169,69 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení. Pokud jde o Smlouvu č. 248179, žalovaná částka 5 497 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 4 233,34 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 1 263,66 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 4 233,34 Kč od 5. 4. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 2 722,36 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 233,34 Kč od 12. 4. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 917,28 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 23. 2. 2016 Smlouvu č. 248179, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 4 400 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, úrokem ve výši 840 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 10 440 Kč v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (dále jen„ SP“) – (viz Smlouva č. 248179). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu. Žalovaná uvedla, že požaduje půjčku ve výši 6 000 Kč, je rozvedená, bydlí v nájemním bydlení, žije v samostatné domácnosti, nemá nezaopatřené děti, má jinou půjčku u Společnosti, nemá však půjčku u jiné společnosti, pracuje na hlavní pracovní poměr jako obsluha CNC strojů od 3/2015 s čistou mzdou 13 800 Kč. Výdaje žalované činí nájem/inkaso ve výši 6 300 Kč, výdaje domácnosti ve výši 3 500 Kč, splátka úvěrů ve výši 1 000 Kč, tj. celkem 10 800 Kč. Společnost ověřila následující dokumenty: výplatní pásky, pracovní smlouva/ŽL a SIPO (viz karta zákazníka ze dne 23. 2. 2016). Žalovaná uhradila celkově částku 4 943 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z přehledu plateb na č. l.

32. Ke dni 6. 12. 2019 evidovala společnost [právnická osoba], celkový dluh ve výši 5 497 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 4 233,34 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 1 263,66 Kč (viz přehled plateb na č. l. 32).

5. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 30. 6. 2016 Smlouvu č. 256448, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 8 865 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úrokem ve výši 1 365 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 500 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 23 865 Kč v 43 týdenních splátkách po 555 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily SP (viz Smlouva č. 256448). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu. Žalovaná uvedla, že požaduje půjčku ve výši 15 000 Kč, je rozvedená, bydlí v nájemním bydlení, žije v samostatné domácnosti, nemá nezaopatřené děti, má jinou půjčku u Společnosti s výší dluhu 7 590 Kč a s výší splátek 600 Kč, nemá však půjčku u jiné společnosti, pracuje na hlavní pracovní poměr jako obsluha CNC strojů od 3/2015 s čistou mzdou 14 500 Kč, další příjmy činí 2 000 Kč, takže celkové příjmy činí 16 500 Kč. Výdaje žalované činí nájem/inkaso ve výši 3 600 Kč, výdaje domácnosti ve výši 3 500 Kč, splátka úvěrů ve výši 600 Kč, tj. celkem 7 700 Kč. Společnost ověřila následující dokumenty: výplatní pásky a SIPO (viz karta zákazníka ze dne 30. 6. 2016). Žalovaná uhradila celkově částku 4 755 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z přehledu plateb na č. l.

31. Ke dni 6. 12. 2019 evidovala společnost [právnická osoba], celkový dluh ve výši 19 110 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 15 000 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 4 110 Kč (viz přehled plateb na č. l. 19).

6. Dne 30. 9. 2016 zanikla Společnost v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, spisová značka [anonymizováno] [číslo], která má nově firmu [právnická osoba] (viz výpis z OR Společnosti, a z OR společnosti [právnická osoba], [IČO]). Dne 6. 12. 2019 si společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byly specifikovány pohledávky za žalovanou z obou smluv (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 6. 12. 2019 oznámila společnost [právnická osoba], žalované postoupení pohledávek na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2019 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 7. 5. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 42 176,50 Kč do 14. 5. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 7. 5. 2020 vč. podacího lístku); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, fúzí sloučením dochází k zániku společnosti nebo družstva nebo více společností nebo družstev a přechodu jmění zanikající společnosti nebo družstva na nástupnickou společnost nebo družstvo; nástupnická společnost nebo družstvo vstupuje do právního postavení zanikající společnosti nebo družstva, nestanoví-li zvláštní zákon něco jiného.</i> <i>8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. V důsledku fúze sloučením Společnosti se společností [právnická osoba], jako společností nástupnickou, která má nově firmu [právnická osoba], přešlo podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb. veškeré jmění zanikající Společnosti ke dni 30. 9. 2016 na společnost [právnická osoba], [IČO] [právnická osoba], [IČO], následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávky za žalovanou z obou smluv na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba], [IČO], dopisem ze dne 6. 12. 2019, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>11. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <b>a. Ke Smlouvě č. 248179</b> 16. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 23. 2. 2016 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 4 400 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, úrokem ve výši 840 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 10 440 Kč v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy.

17. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 248179 je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo, kdy žalobkyně na výzvu soudu v usnesení ze dne 3. 12. 2021, č. j. 35 C 409/2021-19, sdělila, že se spolehla na údaje sdělené žalovanou. Vyjde-li soud z předložené karty zákazníka ze dne 30. 9. 2015, z této se podává, že žalovaná měla mít měsíční příjem ve výši 13 800 Kč, což Společnost ověřila z výplatních pásek, které však soudu nebyla s to doložit. Pokud jde pak o výdaje žalované, zde Společnost měla toliko ověřovat SIPO, které však nebyla schopná doložit, takže není patrno, jaké veškeré výdaje z něj měly vyplynout. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

18. Jestliže je Smlouva č. 248179 neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 248179. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 4 233,34 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 1 263,66 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

19. Při závěru o neplatnosti Smlouvy č. 248179 je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 6 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 4 943 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva č. 248179 je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí částku 1 057 Kč.

20. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 14. 5. 2020. Jelikož žalovaná dlužnou částku 1 057 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

21. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 14. 5. 2020 dlužnou částku 1 057 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 057 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení.

22. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 057 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 057 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 4 440 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 722,36 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 4 233,34 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 917,28 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 233,34 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 176,34 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>b. Ke Smlouvě č. 256448</b> 23. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 30. 6. 2016 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 8 865 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úrokem ve výši 1 365 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 500 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 23 865 Kč v 43 týdenních splátkách po 555 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy.

24. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva č. 256448 je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo, kdy žalobkyně na výzvu soudu v usnesení ze dne 3. 12. 2021, č. j. 35 C 409/2021-19, sdělila, že se spolehla na údaje sdělené žalovanou. Vyjde-li soud z předložené karty zákazníka ze dne 30. 9. 2015, z této se podává, že žalovaná měla mít měsíční příjem ve výši 14 500 Kč, což Společnost ověřila z výplatních pásek, které však soudu nebyla s to doložit. Dále měla mít další blíže nespecifikovaný příjem ve výši 2 000 Kč, která však nebyla schopná nijak doložit. Pokud jde pak o výdaje žalované, zde Společnost měla toliko ověřovat SIPO, které však nebyla schopná doložit, takže není patrno, jaké veškeré výdaje z něj měly vyplynout. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

25. Jestliže je Smlouva č. 256448 neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou č. 256448. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 15 000 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 4 110 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

26. Při závěru o neplatnosti Smlouvy č. 256448 je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 15 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 4 755 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva č. 256448 je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí částku 10 245 Kč.

27. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 14. 5. 2020. Jelikož žalovaná dlužnou částku 10 245 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

28. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 14. 5. 2020 dlužnou částku 10 245 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 245 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení.

29. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 245 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 245 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 8 865 Kč s úrokem v kapitalizované výši 8 322,07 Kč, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 169,69 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 755 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k splnění</b> 30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 12 902,27 Kč (jistina ve výši 11 302 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 600,27 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 52 261,54 Kč (jistina + poplatky ve výši 24 607 Kč + úrok v kapitalizované výši 11 044,43 Kč + úrok kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 9 121,16 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 4 086,97 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 401,98 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 24,69 % v poměru k neúspěchu 75,31 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 50,62 %. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

31. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.