35 C 46/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 800 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 700 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 100 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 15 434,94 Kč a ve výši 23,72 % ročně z částky 14 478,19 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 5 215,59 Kč,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 478,19 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 778,19 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou dne 13. 11. 2020se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 800 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že po předchozím posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřeli společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný dne 22. 5. 2014 smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem ve výši 2 100 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, konče dnem 2. 7. 2015. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, když uhradil pouze částku 7 300 Kč. Žalovaná částka 18 800 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 14 478,19 Kč a z dlužního poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 321,81 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 14 478,19 Kč od 3. 7. 2015 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 15 434,94 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 478,19 Kč od 10. 7. 2015 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 5 215,59 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Společnost a žalovaný si ujednali dne 21. 5. 2014 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 7 400 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úrokem ve výši 2 100 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást Smlouvy tvořily smluvní podmínky (viz Smlouva). Společnost ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu. Žalovaný uvedl, že požaduje půjčku ve výši 15 000 Kč, bydlí ve vlastním bydlení, nemá nezaopatřené děti, nemá jinou půjčku, pracuje na hlavní pracovní poměr jako řidič s čistou mzdou 17 000 Kč. Výdaje žalovaného činí nájem/inkaso ve výši 3 000 Kč, výdaje domácnosti ve výši 3 500 Kč, telefon 400 Kč, tj. celkem 6 900 Kč. Společnost ověřila následující dokumenty: občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouva a SIPO (viz karta zákazníka). Žalovaný uhradil celkově částku 7 300 Kč, kdy přesný rozpis plateb je patrný z přehledu plateb. Ke dni 6. 12. 2019 evidovala společnost [právnická osoba], celkový dluh ve výši 18 800 Kč, z toho dluh na jistině ve výši 14 478,19 Kč a dluh na souhrnném poplatku ve výši 4 321,81 Kč (viz přehled plateb). Dne 30. 9. 2016 zanikla Společnost v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, spisová značka [anonymizováno] [číslo], která má nově firmu [právnická osoba] (viz výpis z OR Společnosti, a z OR společnosti [právnická osoba], [IČO]). Dne 6. 12. 2019 si společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, přílohy smlouvy o postoupení pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny ve spise 46 C 241/2021). Dopisem ze dne 6. 12. 2019 oznámila společnost [právnická osoba], žalovanému postoupení pohledávek z obou smluv na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 7. 5. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 41 405,41 Kč do 14. 5. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 7. 5. 2020 vč. podacího lístku); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>5. Podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, fúzí sloučením dochází k zániku společnosti nebo družstva nebo více společností nebo družstev a přechodu jmění zanikající společnosti nebo družstva na nástupnickou společnost nebo družstvo; nástupnická společnost nebo družstvo vstupuje do právního postavení zanikající společnosti nebo družstva, nestanoví-li zvláštní zákon něco jiného.</i> <i>6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>7. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. V důsledku fúze sloučením Společnosti se společností [právnická osoba], jako společností nástupnickou, která má nově firmu [právnická osoba], přešlo podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb. veškeré jmění zanikající Společnosti ke dni 30. 9. 2016 na společnost [právnická osoba], [IČO] [právnická osoba], [IČO], následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávku za žalovaným ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek a potvrzením o zaplacení úplaty, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba], [IČO], dopisem ze dne 6. 12. 2019, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>9. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 14. Společnost jako zapůjčitel a žalovaný coby vydlužitel uzavřeli dne 21. 5. 2014 smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., na jejímž základě Společnost jako zapůjčitel přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, což žalovaný potvrdil výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 11 100 Kč, tvořeným poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úrokem ve výši 2 100 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy.

15. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části„ dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo, kdy žalobkyně na výzvu soudu v usnesení ze dne 16. 2. 2022, č. j. 35 C 46/2022-26, sdělila, že stran odhadovaných měsíčních výdajů žadatele vyšla ze sdělení žalovaného. Stejně tak skutečnost, zdali má žalovaný splátky zápůjček či jiné dluhy byly stanoveny na základě sdělení žalovaného. Vyjde-li soud z předložené karty zákazníka ze dne 21. 5. 2014, z této se podává, že žalovaný měl mít měsíční příjem ve výši 17 000 Kč, což Společnost měla ověřit z výplatních pásek, které však soudu nebyla žalobkyně s to doložit. Pokud jde pak o výdaje žalovaného, zde Společnost měla toliko ověřovat SIPO, které však žalobkyně nebyla schopná doložit, takže není patrno, jaké veškeré výdaje z něj měly vyplynout. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).

16. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 14 478,19 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 4 321,81 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

17. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 15 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 7 300 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí částku 7 700 Kč.

18. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 14. 5. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku 7 700 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

19. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 14. 5. 2020 dlužnou částku řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; jestliže žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, domáhala se úroku z prodlení v nižší výši, než na který má nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované výši. S ohledem na uvedené soud shledal důvodným nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 700 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení.

20. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 700 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 11 100 Kč s úrokem v kapitalizované výši 15 434,94 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 14 478,19 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 5 215,59 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 478,19 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 778,19 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k splnění</b> 21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 8 909,13 Kč (jistina ve výši 7 700 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 209,13 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 50 439,45 Kč (jistiny ve výši 18 800 Kč + úroky v kapitalizované výši 15 434,94 Kč + úroky kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku na částku 8 204,51 Kč + úroky z prodlení v kapitalizované výši 5 215,59 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 784,41 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 17,66 % v poměru k neúspěchu 82,34 %. S ohledem na uvedené má žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 64,68 %. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

22. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.