35 C 79/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr Martinou Kocábovou ve věci žalobců: a) titul celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) titul celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. titul celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2. titul celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované o zaplacení 121 074 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobcům částku 121 074 Kč s úrokem z prodlení</b> <b>- ve výši 8,25 % ročně z částky 60 537 Kč od 1. 8. 2020 do 6. 8. 2020</b> <b>- ve výši 8,25 % ročně z částky 121 074 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobci po žalovaných 1) a 2) domáhali zaplacení úroku z prodlení</b> <b>- ve výši 36,5 % ročně z částky 121 074 Kč od 6. 7. 2020 do 31. 7. 2020,</b> <b>- ve výši 36,5 % ročně z částky 60 537 Kč od 1. 8. 2020 do 6. 8. 2020,</b> <b>- ve výši 28,25 % ročně z částky 60 537 Kč od 1. 8. 2020 do 6. 8. 2020</b> <b>- ve výši 28,25 % ročně z částky 121 074 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 11 681,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce a).</b> <b>IV. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení částku 11 681,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně b).</b> 1. Žalobci se žalobou podanou dne 9. 3. 2021 domáhali po žalovaných zaplacení částky 121 074 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % za každý den prodlení z dlužné částky od 6. 7. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne 26. 6. 2019 (dále jen„ předmětná smlouva“) přenechali žalovaným do užívání bytovou jednotku [číslo] o velikosti 122 m2, nacházející se v 2. podlaží domu na adrese [adresa] (dále jen„ předmětná jednotka“), na dobu určitou od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020. Dne 30. 6. 2020 uzavřely strany sporu dohodu o ukončení smlouvy o nájmu bytu a úhradě a uznání dluhu, v níž žalovaní uznali dluh, blíže v dohodě specifikovaný, v celkové výši 121 074 Kč a zavázali se jej uhradit ve dvou splátkách. Pro případ prodlení si strany sjednaly úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Jelikož žalovaní neuhradili první splátku do 31 dnů, stal se po uplynutí 3 pracovních dnů celý dluh splatný k datu 6. 7. 2020. Žalovaní ničeho neuhradili ani na předžalobní výzvu.

2. Žalovaná 2) k věci uvedla, že doplatek na nájemném nezpochybňuje, ale doposud jej nebyla schopná uhradit z důvodu vážného postihu příjmů z důvodu koronavirové krize. Upozornila na skutečnost, že v předmětném bytě zůstalo vybavení, které pořídili, současně předmětný byt vykazoval nedostatky, které nebyl nájemce (patrně správně pronajímatel) schopen odstranit, zejména špatný stav všech oken. Je připravena zbývající doplatek uhradit, z důvodu konsolidace finanční situace žádá o posunutí termínu úhrady k 30. dubnu.

3. Žalovaný 1) se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

5. Dne 26. 6. 2019 uzavřeli žalobci coby pronajímatelé a žalovaní coby nájemci předmětnou smlouvu, na jejímž základě přenechali žalobci do užívání žalovaných předmětný byt, a to na dobu určitou od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 s možností prodloužení smlouvy dle dohody. Žalovaní se zavázali hradit nájemné ve výši 36 000 Kč, vedle nichž byli žalovaní povinni hradit poplatky za služby spojené s užíváním bytu v zálohách ve výši 1 985 Kč (viz předmětná smlouva). Dne 30. 6. 2020 uzavřely strany dohodu o ukončení smlouvy o nájmu bytu a úhradě a uznání dluhu, kterou žalovaní uznali dluh na nájemném, zálohách na služby a UPC v celkové výši 121 074 Kč přesně specifikovaný v tabulce obsažené v dohodě, a zavázali se jej uhradit ve dvou splátkách ve výši 60 537 Kč, kdy první splátka bude splatná do 31 dnů od uzavření dohody a druhá splátka bude splatná do 31. 8. 2020. V případě neuhrazení první smluvené splátky řádně a včas je následující pracovní den zbývající neuhrazená výše dluhu splatná do 3 pracovních dnů. V případě prodlení s plněném kterékoli peněžité povinnosti dle předmětné smlouvy nebo této dohody se žalovaní zavázali zaplatit úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 0,1 % za každý den prodlení. Strany se dohodly na ukončení předmětné smlouvy k poslednímu dni smluvené doby určité, a to k 30. 6. 2020 a současně došlo k předání předmětného bytu zpět pronajímatelům, jak je zachyceno v protokole o předání tvořícím obsah přílohy č. 2 dohody (viz dohoda o ukončení smlouvy o nájmu bytu a úhradě a uznání dluhu). E-maily ze dne 5. 8. 2020 a 21. 9. 2020 a dopisem ze dne 21. 9. 2020, zaslaným 23. 9. 2020 vyzvali žalobci žalované k úhradě dlužné částky 121 074 Kč, smluvených úroků z prodlení a náhrady právního zastoupení s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz kopie e-mailů na č. l. 6, podací lístek na č. l. 7 a výzva na č. l. 8). Žalovaní ničeho neuhradili (viz nesporné tvrzení). <b>Právní posouzení věci</b> <i>6. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen„ o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>7. Podle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.</i> <i>8. Podle § 2239 o. z. nepřihlíží se k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu, ani k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.</i> <i>9. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> <i>10. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle § 1973 o. z. dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách, a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.</i> <i>13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 14. Uzavřením předmětné smlouvy byl mezi žalobci coby pronajímateli a žalovanými založen nájemní vztah ve smyslu § 2201 a násl. o. z.; jelikož předmětem nájmu byl pronájem bytu k zajištění bytových potřeb žalovaných, vztahují se na nájemné vztah též § 2235 a násl. o. z. Na základě předmětného nájmu vznikla žalobcům povinnost přenechat na dobu určitou od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 žalovaným do dočasného užívání předmětný byt, poskytovat služby s užíváním bytu spojené a vyúčtovat zálohy na poskytnutých službách. Žalovaným naopak vznikla povinnost hradit za užívání bytu žalobcům nájemné ve výši 36 000 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 1 985, splatné 25. dne předcházejícího měsíce, za který se nájemné a zálohy za služby platí, jakož i povinnost předmětný byt v den skončení nájmu vyklidit a vyklizený předat pronajímatelům (žalobcům). Nájem předmětného bytu skončil ke dni 30. 6. 2020, což si strany potvrdily v dohodě o ukončení smlouvy o nájmu bytu a úhradě a uznání dluhu a skutečně byl tohoto dne žalobcům vrácen, jak vyplynulo z předávacího protokolu.

15. V dohodě o ukončení smlouvy o nájmu bytu a úhradě a uznání dluhu ze dne 30. 6. 2020 žalovaní prohlásili, že dluží žalobcům z titulu nájemného, záloh a UPC celkem částku 121 074 Kč (v dohodě přesně specifikovanou), což soud posoudil jakožto uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z., tudíž se uplatní vyvratitelná právní domněnka, že dluh žalovaných vůči žalobcům v rozsahu uznání v době uznání trval. V dohodě se smluvní strany dohodly na tom, že dlužná částka bude uhrazena ve 2 splátkách po 60 537 Kč, kdy první splátka byla splatná do 31 dnů od uzavření dohody a 2. splátka bude uhrazena do 31. 8. 2020; současně si strany sjednaly, že v případě neuhrazení první smluvené splátky řádně a včas se stává následující pracovní den zbývající neuhrazená výše dluhu splatnou do 3 pracovních dnů; tímto ujednáním došlo ve smyslu § 1973 o. z. ke sjednání nové splatnosti již splatného dluhu. Žalovaní neuhradili první splátku do 31 dnů od uzavření dohody, tj. do 31. 7. 2020, a proto prvního následujícího pracovního dne (3. 8. 2020) došlo ke zesplatnění zbylé části dluhu se splatností do 3 pracovních dnů, tj. ke dni 6. 8. 2020. Jelikož žalovaní ve stanoveném termínu splatnosti ani doposud ničeho dobrovolně neuhradili, zavázal je k tomu soud při shledání oprávněnosti žalobního nároku svým rozhodnutím.

16. Na příslušenství žalobci požadovali smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 121 074 Kč od 6. 7. 2020 do zaplacení; tento nárok shledal soud důvodným toliko částečně.

17. Strany sporu ujednaly v čl. 2 dohody o ukončení smlouvy o nájmu bytu a úhradě a uznání dluhu smluvní úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 0,1 % za každý den prodlení, avšak soud toto ujednání shledal jako rozporné s § 2239 o. z. V této souvislosti soud poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 2019, sp. zn. 95 Co 234/2018, podle něhož„ smluvní úrok z prodlení je svojí povahou sankčním institutem a jako takový je u nájmu bytu zakázán. Úrok z prodlení se blíží smluvní pokutě, úroky z prodlení funkčně nepředstavují v zásadě nic jiného než speciální případ smluvní pokuty, obojí představuje peněžitou sankci za peněžité prodlení (shodně srov. komentář k § 1970 o. z. in: Hulmák a kol., Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, C. H. Beck). Jestliže je smluvní úrok z prodlení speciálním případem smluvní pokuty a smluvní pokuta je dle § 2239 o. z. zakázána, dopadá tento zákaz i na smluvní úrok z prodlení, bez ohledu na jeho výši“. K obdobným závěrům pak dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018 (uveřejněném pod č. 33/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.). Na uvedeném podle přesvědčení soudu ničeho nemění skutečnost, že k ujednání smluvního úroku z prodlení došlo až v rámci dohody o ukončení smlouvy o nájmu bytu a úhradě a uznání dluhu, neboť tato dohoda ničeho nezměnila na tom, že smluvní úrok z prodlení je sankcí za plnění dluhu na nájemném a dalších platbách vyplývajících z nájmu bytu k zajištění bytových potřeb nájemců, které vznikly za dobu trvání nájmu. Rovněž není podstatnou samotná výše smluvního úroku kapitalizovaného ke dni podání žaloby, kdy tento nemá dosahovat ani výše jednoho měsíčního nájemného, stejně jako subjektivní přesvědčení žalobců o nedostatečné motivaci žalovaných; v tomto ohledu je nutno především poukázat na jednoznačně zakotvenou vůli zákonodárce poskytující nájemců, zvláštní právní ochranu, která je jim v nájmu bytu sloužícího k zajištění bytových potřeb poskytována (srov. § 2235 odst. 1 o. z. vylučující ujednání zkracující nájemcova práva a § 2239 o. z. zakazující některé ujednání v neprospěch nájemce). Soud nepřehlédl, že s účinností od 1. 7. 2020 došlo zákonem č. 163/2020 Sb. mj. k novelizaci § 2239 o. z., avšak to ničeho na neplatnosti ujednání čl. 2 dohody o ukončení smlouvy o nájmu bytu a úhradě a uznání dluhu nemění, tedy neplatné ujednání se novelou o. z. nestalo nově platným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 26 Cdo 586/99, či ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 31 Cdo 1895/2002, uveřejněný pod č. 7/2005 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4262/2017, či ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 591/2018). S ohledem na uvedený závěr lze žalobcům přiznat toliko zákonný úrok z prodlení, jehož výše je upravena v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (§ 1970 o. z.).

18. Kromě toho dohodou o ukončení smlouvy o nájmu bytu a úhradě a uznání dluhu došlo ve smyslu § 1973 o. z. ke sjednání nové splatnosti již splatného dluhu, přičemž protože si strany nesjednaly, že by žalovaní byli povinni hradit rovněž úrok z prodlení, mohli se žalobci domáhat úroku z prodlení až s úhradou jednotlivých splátek. První splátka ve výši 60 537 Kč byla splatnou do 31 dnů ode dne uzavření dohody o ukončení smlouvy o nájmu bytu a úhradě a uznání dluhu ze dne 30. 6. 2020, tj. dne 31. 7. 2020. Jelikož žalovaní sjednanou splátku řádně a včas neuhradili, dostali se dnem následujícím do prodlení a žalobcům vznikl ode dne následujícího, tj. od 1. 8. 2020 (nikoliv již od 6. 7. 2020) nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z této částky do zaplacení. Pokud jde o zbylou dlužnou částku 60 537 Kč, která měla být uhrazena v rámci druhé splátky, ta se stala dne 3. 8. 2020 splatnou ke dni 6. 8. 2020. Jelikož žalovaní tuto částku ke dni 6. 8. 2020 neuhradili, dostali se dnem následujícím do prodlení a žalobcům vznikl ode dne následujícího, tj. od 7. 8. 2020 (nikoliv již od 6. 7. 2020) i z této částky nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) až do zaplacení.

19. S ohledem na uvedené uložil soud žalovaným povinnost zaplatit žalobcům částku 121 074 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60 537 Kč od 1. 8. 2020 do 6. 8. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 121 074 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení (výrok I.), naopak soud pro nedůvodnost zamítl žalobu v části, v níž se žalobci domáhali po žalovaných zaplacení úroku z prodlení ve výši 36,5 % ročně z částky 121 074 Kč od 6. 7. 2020 do 31. 7. 2020, úroku z prodlení ve výši 36,5 % ročně z částky 60 537 Kč od 1. 8. 2020 do 6. 8. 2020, úroku z prodlení ve výši 28,25 % ročně z částky 60 537 Kč od 1. 8. 2020 do 6. 8. 2020 a úroku z prodlení ve výši 28,25 % ročně z částky 121 074 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobci žalobou domáhali, a částky, které byly žalobcům skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobců v řízení. Žalobci byla ke dni vydání rozhodnutí (15. 4. 2021) v řízení úspěšní co do přiznání částky 128 052,34 Kč (jistina ve výši 121 074 Kč + přiznaný zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 6 978,34 Kč), přičemž v žalobě požadovali ke dni rozhodnutí celkem částku 155 459,02 Kč (jistina ve výši 121 074 Kč + požadovaný smluvní úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 34 385,02 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobců v řízení činil 82,37 % v poměru k neúspěchu 17,63 %, takže žalobci mají vůči žalovaným nárok na 64,74 % svých účelně vynaložených nákladů řízení, které u každého z žalobců tvoří: ½ zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 054 Kč, tj. 3 027 Kč; odměna za zastoupení žalobců advokátem dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., a to v plné výši za 2 úkony právní pomoci spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a písemném podání žaloby a ve výši ½ za úkon právní pomoci spočívající v jednoduché výzvě k plnění; sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5 cit. vyhl. ve spojení s § 12 odst. 4 cit. vyhl. z tarifní hodnoty 121 074 Kč v případě celých úkonů činí částku 4 784 Kč; v případě jednoduché výzvy k plnění 2 392 Kč; celkem tak za zastoupení advokátem přísluší celkem částka 11 960 Kč; ½ tři paušálních náhrad hotových výdajů za výše učiněné úkony právní pomoci, které byly učiněné pro oba žalobce společně, á 300 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.), celkem tedy 450 Kč; náhrada za DPH ve výši 21 % ze základu 12 410 Kč, tedy DPH ve výši 2 606,10 Kč. S ohledem na uvedené jsou žalovaní povinni zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů řízení 64,74 % z částky 18 043,10 Kč, tj. částku 11 681,10 Kč, a to k rukám zástupce žalobců (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

21. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody. K uvedenému soud podotýká, že s ohledem na přípustnost odvolání a 15denní odvolací lhůtu nabude rozsudek právní moci s nejvyšší pravděpodobností až po 30. 4. 2021, takže požadavku žalované 2) na posunutí termínu úhrady k uvedenému datu je fakticky vyhověno.