35 C 90/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neoprávněnosti výpovědi z nájemní smlouvy <b>I. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že výpověď smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené dne 26. 1. 2011 mezi žalobkyní, jako pronajímatelem, a žalovaným, jako nájemcem, jejímž předmětem je pronájem nebytových prostor v nemovitostech zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, na [list vlastnictví], pro okres, obec a katastrální území Zlín, a to jednotky [číslo] [číslo] v budově [adresa], stojící na pozemku parc. č. st. [číslo], učiněná žalovaným na základě přípisu ze dne 31. 12. 2020 označeného jako„ Výpověď Smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 26. ledna 2011“, je neoprávněná.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 20 328 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 3. 2021 ve znění vyjádření ze dne 23. 6. 2021 a dne 17. 9. 2021 domáhala vůči žalovanému vyslovení, že je neoprávněná výpověď smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené dne 26. 1. 2011 (dále jen„ Smlouva“) mezi žalobkyní, resp. jejím právním předchůdcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem, jejímž předmětem je pronájem nebytových prostor v nemovitostech zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, na [list vlastnictví], pro okres, obec a katastrální území Zlín, a to jednotky [číslo] [číslo] (dále jen„ předmětné jednotky“), v budově [adresa], stojící na pozemku parc. č. st. [číslo], učiněná žalovaným na základě přípisu ze dne 31. 12. 2020 označeného jako„ Výpověď Smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 26. ledna 2011“ (dále jen„ výpověď“) ,. Žalobu odůvodnila určení, že je neoprávněná výpověď smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené dne 26. 1. 2011 mezi žalobkyní, jako pronajímatelem, a žalovaným, jako nájemcem, konkretizovaná v odst. I. výroku (dále jen„ výpověď“). Žalobu v podstatných skutečnostech odůvodnila tím, že dal-li žalovaný výpověď z důvodu šíření nemoci Covid -19 na území České republiky a s tím souvisejícími opatřeními vlády omezujícími ekonomickou činnost žalovaného, pak šíření nemoci Covid-19 na území ČR a s tím spojená opatření nedosahuje intenzity předpokládané ustanovením § 2286 občanského zákoníku vyžadovanou pro změnu okolností znamenající možnost podání výpovědi nájemcem. Na situaci žalovaného dopadají závěry Nejvyššího soudu vyslovené v rozsudku ze dne 15. 1. 2019, když šíření nemoci Covid -19 na území ČR a s tím související opatření vlády ČR představují podnikatelské riziko, které tíží žalovaného jakožto podnikatele a kterého se nemůže žalovaný zprostit tím, že„ poruší“ své smluvní povinnosti vůči žalobkyni s odkazem na ust. § 2287 občanského zákoníku. I pokud by situace, ve které se žalovaný nachází, pod podnikatelské riziko nespadala, lze po žalovaném spravedlivě požadovat, aby své smluvní závazky plnil. Přestože totiž v důsledku šíření nemoci COVID-19 na území ČR byla přijata řada omezujících opatření, které mohly mít negativní dopad na podnikání žalovaného, byla také z tohoto důvodu přijata řada opatření, právních předpisů a podpor, které tyto negativní důsledky zmírňují, ať už se jedná zejména o kompenzační bonusy pro OSVČ, příspěvky na nájemné, příspěvky na mzdy, přičemž kromě státní podpory se do podpory podnikatelů zapojili prostřednictvím příspěvků či úlev také kraje a obce, či odklad různých povinností, jako odklad povinných plateb, daní apod. Již tato skutečnost je sama o sobě důvodem, že změna okolností nedosahuje požadované intenzity a na žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby nadále plnil své smluvní závazky vyplývající z nájemní smlouvy, neboť přestože omezující opatření mohou mít negativní dopad na podnikání žalovaného, tyto jsou s ohledem na přijaté kompenzující opatření a poskytovaná plnění z různých státních i jiných podpor, které žalovaný čerpal/čerpá/bude čerpat, kompenzovány. Žalobkyně má za to, že šíření nemoci COVID-19 na území ČR a související omezující opatření není důvodem pro aplikaci § 2287 občanského zákoníku, tj. nedosahuje požadované intenzity, také z důvodu, že se jedná o dočasný stav. Není pravdou, že by ekonomická činnost žalovaného byla zcela zásadním způsobem omezena/zakázána dlouhodobě, jak žalovaný odůvodnil svou výpověď. Ačkoliv není možné předvídat s jistotou, jaká bude situace v budoucnu, lze očekávat (i) s ohledem na skutečnost a v důsledku omezujících opatření a probíhajícího„ lockdownu“, (ii) s ohledem na probíhající očkování veřejnosti, že bude postupně docházet ke snižování počtu nakažených a rozvolňování omezujících opatření, zejména pak v letních měsících, během kterých byla omezující opatření rozvolněna (a např. otevřeny zahrádky podniků) také v minulém roce 2020. Aktuální situaci lze proto označit za dočasnou (nadto po celou dobu kompenzovanou), nikoli dlouhodobou či snad trvalou, kdy během např. 1 roku až 18 měsíců již může dojít k normálnímu fungování ekonomiky a podnikání žalovaného. Ve srovnání s délkou trvání smluvního vztahu založeného nájemní smlouvou, tj. již od 26. 1. 2011 a minimálně do 30. 9. 2024 (13 let a 8 měsíců), kdy bylo dokonce ujednáno právo opce spočívající v možnosti prodloužení Nájemní smlouvy o dalších 10 let, pakliže kterákoliv smluvní strana nejméně 3 měsíce před ukončením nájemního vztahu písemně informuje druhou smluvní stranu, že na pokračování nájemního vztahu trvá, se proto nejeví vůči žalobkyni spravedlivým, aby byl nájemní vztah ukončen, naopak lze s ohledem na dočasnost omezujících opatření a s ohledem na jejich kompenzaci po žalovaném spravedlivě požadovat, aby své smluvní závazky nadále plnil. Dočasnost situace žalovaného spatřuje žalobkyně také v tom, že jakmile dojde k rozvolnění omezujících opatření, lze očekávat vzhledem k oboru, ve kterém žalovaný podniká, tj. provozování kulturních akcí a hostinské činnosti pro veřejnost, že zisky žalovaného budou téměř okamžitě dosahovat téže výše, jako tomu bylo před zavedením omezujících opatření, ba dokonce i mnohonásobně vyšší, když kulturní akce a hospody budou po rozvolnění omezujících opatření Češi vyhledávat ze všeho nejvíce, kdy takto tomu bylo rovněž v minulém roce 2020, kdy po jarním„ lockdownu“ a rozvolnění omezujících opatření v letních měsících měli restauratéři, hospodští apod. mnohem úspěšnější letní sezónu, než v běžných předchozích letech. Podstatným faktem je zde také to, že žalovaný podniká ve městě [obec], kde je jeho klientela tvořena především místními, kteří budou po rozvolnění opatření vyhledávat kulturní akce a hospody, oproti turistických destinací a center měst, jako je například [obec], kde klientelu tvoří naopak především zahraniční turisté. Žalobkyně akcentovala, že šíření nemoci Covid-19 a s tím související opatření se dotýkají také žalobkyně, když omezující opatření nepostihují pouze žalovaného, ale všechny subjekty, proto by omezující opatření neměla vést k aplikaci § 2287 občanského zákoníku. Dále žalobkyně argumentovala, jak mohl či měl žalovaný v nastalé situaci ve svém podnikání postupovat, jaké mohl či měl mít možnosti generovat zisk za takto ztížených podmínek, srovnávala to s jinými podnikatelskými subjekty a jejich přístupem k zachování generace zisku, vyhodnocovala přístup a žalovaným vyvíjenou aktivitu k zachování jeho podnikání při ztížených podmínkách. Vznášela výhrady do žalovaným dokládaných ekonomických ztrát. Namítala, že v současné době (pozn. červen 2021) již došlo k rozvolnění téměř všech krizových opatření a je možné běžné fungování a podnikání žalovaného. Jestliže výpovědní doba uplynula 30. 4. 2021 a od 31. 5. 2021 došlo k rozvolnění umožňující běžné podnikání žalovaného, pak předmětná doba, která měla žalovaného postihnout, trvala jeden měsíc (od 1. 5. 2021 do 31. 5. 2021).

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Bránil se v podstatných skutečnostech tím, že předmětnou epidemiologickou situaci nepochybně není možné jednoduše podřadit pod kategorii„ podnikatelského rizika“, jelikož takovým postupem úvahy by poté mohly být jednoduše opodstatněny také jakékoliv další změny okolností a ustanovení § 2287 občanského zákoníku by se tak jevilo jako ustanovení zcela obsoletní. Jelikož tomu tak však nepochybně není, je nutné učinit závěr, že podstatou daného ustanovení je reflektování změn okolností, které podnikatel nemohl předpovídat ani při vynaložení odborné péče, a které nastaly především v důsledku objektivních skutečností, tedy nikoliv v důsledku zaviněného jednání podnikatele. Lze si tak jen stěží představit, že by žalovaný měl být povinen při podpisu nájemní smlouvy roce 2011 předpokládat riziko možného vzniku nynější epidemiologické situace, když postupem této úvahy by poté mezi kategorii podnikatelského rizika mohla být vztažena také například situace válečného stavu, přírodní katastrofy či jakékoliv jiné naprosto nepředvídatelné události, která ze své podstaty žádným způsobem přímo nesouvisí s předmětnou podnikatelskou činností. Žalovaný nepřistoupil k podání výpovědi nájemní smlouvy ihned, nýbrž až v důsledku téměř rok přetrvávajících omezení jeho podnikatelské činnosti, přičemž s ohledem na povahu této podnikatelské činnosti (to znamená provozování nočního klubu), jakož i s ohledem na stav stále se zhoršující epidemiologické situace v době podání výpovědi, bylo možné zcela důvodně předpokládat, že k uvolnění podnikatelské činnosti nájemce v blízké době nedojde. Takový průběh se ostatně také následně potvrdil, když k dnešnímu dni, tedy více než čtyři měsíce poté, je povolení výkonu podnikatelské činnosti žalovaného stále v nedohlednu. Dle názoru žalovaného přitom nemůže v této souvislosti obstát ani námitka žalobkyně o tom, že současná epidemiologická situace je toliko dočasného charakteru, když již s ohledem na dosavadní délku trvání této epidemiologické situace je možné učinit závěr, že došlo k dostatečně intenzivní podstatné změně okolností v předchozím období, přičemž jak bylo zdůrazněno, vzhledem k povaze podnikatelské činnosti žalovaného (to znamená provoz nočního klubu) nelze očekávat výrazné zlepšení, natož uvedení situace do běžného stavu, ani v bezprostředně následujícím období. Současně nemůže obstát ani námitka žalobkyně o tom, že negativní následky epidemiologické situace jsou žalovanému dostatečně kompenzovány prostřednictvím státních podpor. Předmětné státní podpory jsou koncipovány jakožto příspěvek na související nákladové (výdajové) položky, to však pouze jakožto příspěvky sloužící k částečnému krytí souvisejících nákladů (viz například program COVID Nájemné, v jehož rámci byl poskytován příspěvek ve výši 50 % nájemného, a to pouze za vybrané kalendářní měsíce, přičemž tento program byl k dnešnímu dni již ukončen s tím, že další podpora jeho prostřednictvím poskytována nebude). Pokud je tedy žalovanému soustavně a po velmi dlouhé období znemožněno zajišťování jeho příjmů (nezbytných pro účely úhrady fixních nákladových položek) výkonem jeho podnikatelské činnosti, je tuto změnu nepochybně nezbytné posoudit jakožto změnu závažnou ve smyslu ustanovení § 2287 občanského zákoníku. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, kdy dále je v závorce kurzívou vždy uvedeno, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Žalovaný je podnikatelem registrovaným v živnostenském rejstříku s předmětem podnikání: 1) Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, obory činnosti: Poskytování služeb pro zemědělství, zahradnictví, rybníkářství, lesnictví a myslivost, výroba, opravy a údržba sportovních potřeb, her, hraček a dětských kočárků, zprostředkování obchodu a služeb, pronájem a půjčování věcí movitých, reklamní činnost, marketing, mediální zastoupení, návrhářská, designérská, aranžérská činnost a modeling, provozování kulturních, kulturně-vzdělávacích a zábavních zařízení, pořádání kulturních produkcí, zábav, výstav, veletrhů, přehlídek, prodejních a obdobných akcí, poskytování technických služeb; ohlašovací volná živnost, vznik oprávnění dne 25. 3. 2009 na dobu neurčitou; 2) Hostinská činnost, ohlašovací řemeslná živnost, vznik oprávnění dne 10. 2. 2010 na dobu neurčitou; 3) Prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin, koncesovaná živnost, vznik oprávnění dne 7. 11. 2013 na dobu neurčitou (viz výpis z živnostenského rejstříku na č. l. 7).

5. Mezi účastníky bylo nesporné, a také doloženo listinnými důkazy (dodatek č. 1 ke smlouvě o nájmu nebytových prostor včetně splátkového kalendáře, dodatek č. 2 ke smlouvě o nájmu nebytových prostor včetně splátkového kalendáře, dodatek č. 3 ke smlouvě o nájmu nebytových prostor včetně splátkového kalendáře, přílohy – specifikace úprav a plánku), že mezi právní předchůdkyní žalované jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla dne 26. 1. 2011 uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor, ve znění dodatku č. 1 ze dne 13. 4. 2011, dodatku č. 2 ze dne 27. 4. 2012 a dodatku č. 3 ze dne 16. 9. 2014. V této souvislosti nutno poznamenat, že soudu byly předloženy pouze dodatky 1, 2 a 3 k nájemní smlouvě, vlastní smlouva nikoliv, ačkoliv byla v žalobě zmíněna. Vzhledem k tomu, že skutečnosti podstatné pro posouzení merita věci byly konkretizovány v dodatku č. 3, navíc byly mezi účastníky nesporné, má soud za to, že lze věc posoudit i bez předložení konkrétního znění smlouvy ze dne 26. 1. 2011, když její existence byla mezi účastníky nesporná a obsah byl měněn dodatky soudu předloženými. Byl-li mezi účastníky spor o konec běhu výpovědní doby, a tato otázka není upravena ani jedním z dodatků soudu předložených, jedná se o skutečnost, která není pro posouzení věci podstatná, proto soud předložení smlouvy ze dne 26. 1. 2011 nevyžadoval. Předmětem nájmu byly nebytové prostory v nemovitostech zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, na [list vlastnictví], pro okres, obec a katastrální území Zlín, a to jednotky [číslo] [číslo] v budově [adresa], stojící na pozemku parc. č. st. [číslo], o celkové výměře 280 m2, umístěné v 1. NP, konkretizované v plánku, který je nedílnou součástí dodatku [číslo] Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 9. 2024.

6. Dne 27. 4. 2020 zaslala žalobkyně žalovanému výpověď nájemného vztahu založeného Smlouvou v souladu s čl. III.3 písm. a) Smlouvy z důvodu poručení povinností zvlášť závažným způsobem, kdy je žalovaný déle jak 1 měsíc v prodlení s placením nájemného za užívání předmětných jednotek, a sice s úhradou nájemného za měsíc březen 2020 ve výši 59 374,70 Kč, vyplývajících ze splátkového kalendáře splatného ke dni 10. 3. 2020. Současně žalovanému vytkla, že má rovněž nedoplatky na energiích po splatnosti více než 1 měsíc vůči [právnická osoba] [příjmení] [jméno], což je důvodem k výpovědi dle čl. III.5 Smlouvy. Výpovědní lhůta činí 10 dní, počínaje dnem následujícím po doručení písemné výpovědi žalovanému (viz výpověď na č. l. 39).

7. Dopisem ze dne 31. 5. 2020 žalovaný prostřednictvím svého zástupce poukázal na omezení přijatá za účelem šíření pandemie Covid-19 ze strany veřejných orgánů, což zcela zásadním způsobem zasáhlo ekonomickou činnost žalovaného, který se tak dostal do prodlení s platbou nájemného, které má však žalovaný zájem dobrovolně vyrovnat. Žalovaný vyzval žalobkyni a) k vyřešení výpovědi z nájmu, která byla učiněna neoprávněně e-mailem, nadto žalobkyně i po uplynutí lhůty k vyklizení jednala, jako by k výpovědi nedošlo, a b) k vyřešení splatného nájemného, které by žalovaný po otevření provozu podniku uhradil, a to prostřednictvím dohody o narovnání (viz dopis na č. l. 40).

8. Žalobkyně reagovala tím způsobem, že souhlasí s možností splátkování nájemného za podmínek: a) možnost splátkování se vztahuje pouze na nájem, b) ve 100 % budou uhrazeny závazky nájemce za služby a energie, c) součástí uznání závazku a dohody o splátkování je i Prohlášení o převzetí ručitelského závazku fyzickou osobou, d) oba dokumenty musí být opatřeny ověřeným podpisem a doručeny zpět žalobkyni; přílohou dopisu byl návrh Uznání závazku a dohoda o splátkách v jiné než nakonec přijaté podobě, kdy dohoda zahrnovala jen dlužné nájemné za měsíce 4–5/ 2020 v celkové výši 118 749,40 Kč s úhradou v 7 měsíčních splátkách počínaje dnem 10. 6. 2020, navíc zahrnovala zajištění závazku převzetím ručitelského prohlášení (viz dopis na č. l. 41 včetně návrhu uznání závazku a dohody o splátkách na č. l. 43).

9. Dne 30. 6. 2020 si žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník ujednali uznání závazku a dohodu o splátkách, v níž strany prohlásili, že žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku z titulu dlužného nájemného za měsíc 4/ 2020 ve výši 59 374,70 Kč, splatnou dne 10. 4. 2020, pohledávku z titulu dlužného nájemného za měsíc 5/ 2020 ve výši 59 374,70 Kč, splatnou dne 10. 5. 2020, a budoucí pohledávku z titulu nájemného za měsíc 6/ 2020 ve výši 59 374,70 Kč, splatnou dne 10. 6. 2020; tj. celkově částka 178 124,10 Kč. Uvedenou částku žalovaný uznal co do důvodu a výše, přičemž jelikož nebyl schopen uhradit pohledávku najednou, dohodl se s žalobkyní na úhradě dlužné částky v 13 splátkách, kdy 1. – 7. splátka ve výši 11 663 Kč jsou splatné v týdenních intervalech počínaje dnem 10. 6. 2020, 8. splátka ve výši 11 663,70 Kč je splatná dne 29. 7. 2020, 9. – 12. splátka ve výši 16 965 Kč jsou splatné v měsíčních intervalech počínaje dnem 10. 8. 2020 a 13. splátka ve výši 16 959,40 Kč je splatná dne 10. 12. 2020. Nezaplacením jakékoliv splátky řádně a včas se splátkový kalendář automaticky ruší a obnovuje se původní termín splatnosti dlužného nájemného (viz uznání závazku a dohoda o splátkách na č. l. 16).

10. Žalobkyně navrhla žalovanému uzavření dohody o využití podpory z programu Covid – nájemné dle druhé výzvy Ministerstva průmyslu a obchodu na základě usnesení vlády č. 550 ze dne 18. 5. 2020, usnesení vlády č. 1037 ze dne 14. 10. 2020. V dohodě měly strany učinit nesporným, že žalobkyně na základě Smlouvy eviduje za žalovaným dlužnou pohledávku na nezaplaceném nájemném v souhrnné výši 288 388,20 Kč včetně DPH, který by žalovaný měl uznat co do důvodu i výše. Za účelem čerpání podpory by žalobkyně poskytla žalovanému čestné prohlášení vygenerované systémem s úředně ověřeným podpisem. Žalovaný se měl zavázat k tomu, že podporu použije primárně na úhradu dluhu vůči žalobkyni, a to do 3 pracovních dnů ode dne obdržení finanční podpory z programu; v opačném případě se žalovaný zavazuje uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý kalendářní dne prodlení až do zaplacení (viz návrh dohody o využití podpory z programu Covid – nájemné na č. l. 47).

11. Dopisem ze dne 9. 12. 2020 vyzval žalovaný prostřednictvím svého zástupce žalobkyni k poskytnutí součinnosti při podání žádosti o poskytnutí příspěvku z programu COVID Nájemné II, čímž by získal prostředky k úhradě dlužného nájemného. Jednou z podmínek úspěšného čerpání příspěvku z programu je přitom předložení čestného prohlášení pronajímatele. Na rozdíl od jarního období přitom není podmínkou úspěšného čerpání příspěvku z programu předchozí poskytnutí slevy z nájemného ze strany žalobkyně ve výši 30 % nájemného. Zástupce žalovaného se rovněž ohradil proti tomu, aby předpokladem pro podepsání čestného prohlášení ze strany žalobkyně bylo podepsání dohody o využití podpory z programu Covid – Nájemné, kdy výše smluvní pokuty (0,5 % denně z celkové částky dlužného nájemného) a samotná doba splatnosti celkové výše částky dlužného nájemného (3 dny ode dne poskytnutí příspěvku) jsou nastaveny zcela v rozporu s dobrými mravy. Současně žalovaný žalobkyni upozornil, že pokud součinnost neposkytne, existuje důvodné riziko, že žalovanému nebude příspěvek z programu poskytnut, čímž by se nejen podstatně snížila způsobilost žalovaného řádným způsobem uhradit své dlužné závazky vůči žalobkyni, ale současně by došlo ke vzniku škody na straně žalovaného, která by mohla být zapříčiněna v důsledku úmyslného jednání žalobkyně (viz žádost na č. l. 46). Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce reagovala tak, že výtky směřující k obsahu dohody nelze považovat za relevantní, kdy smluvní pokuta je judikaturou považovaná za souladnou s dobrými mravy, lhůta splatnosti je delší (3 pracovní dny), avšak žalobkyně navrhuje prodloužení lhůty na 5 pracovních dnů. Nesouhlasila s tím, že by v případě nepodepsání prohlášení vznikl žalovanému nárok na náhradu škody, neboť žalovaný nemá vůči žalobkyni právní nárok na podpis prohlášení ze strany žalobkyně a nepodepsáním prohlášení by žalobkyně neporušovala žádnou svou smluvní či zákonnou povinnost; přílohou dopisu byl upravený návrh dohody o využití podpory z programu Covid - nájemné (viz reakce na žádost na č. l. 49 vč. návrhu dohody na č. l. 50).

12. Dne 31. 12. 2020, doručeným žalobkyni dne 3. 1. 2021, učinil žalovaný prostřednictvím svého zástupce předmětnou výpověď, a to podle § 2287 ve spojení s § 2311 o. z. z důvodu, že okolnosti, z nichž strany zřejmě vycházely při uzavření Smlouvy, se změnily do té míry že po žalovaném nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. Ke změně okolností došlo nezávisle na vůli žalovaného, když vzhledem k situaci šíření nemoci COVID-19 na území České republiky a s tím souvisejícím omezujícím opatřením ze strany Vlády České republiky byla zcela zásadním způsobem dlouhodobě omezena/zakázána ekonomická činnost nájemce (tzn. provozování kulturních akcí a hostinské činnosti pro veřejnost). Změnou okolností je především změna spočívající v nemožnosti užívání předmětu nájmu pro účely zamýšlené při uzavření Smlouvy, jakož i související změna ekonomické situace žalovaného zapříčiněná jakožto přímý sekundární důsledek povinného omezení ekonomické činnosti žalovaného. Žalovaný dodal, že mu žalobkyně v souvislosti s popsanou změnou okolnosti ze své vůle žádným způsobem neusnadnila překonání této změny okolností tak, aby bylo možné ve Smlouvě pokračovat i nadále. Žalobkyně neposkytla žalovanému jakoukoliv slevu z nájemného či mu znemožnila čerpání příspěvku z dotačního programu COVID nájemné (a to i v rámci druhé výzvy, kdy již podmínkou čerpání příspěvku nebylo předchozí poskytnutí slevy z nájemného ze strany žalobkyně). Nájem skončí uplynutím tříměsíční doby, která počíná běžet prvního dne v měsíci následujícím po měsíci, v němž byla předmětná výpověď doručena (viz výpověď na č. l. 21).

13. Dopisem ze dne 3. 2. 2021, nazvaným námitky vůči Výpovědi Smlouvy žalobkyně prostřednictvím svého zástupce neuznala předmětnou výpověď a vznesla vůči ní námitky. Nesouhlasila s aplikovatelností § 2287 o. z. Dále zdůraznila, že Smlouva, uzavřená dne 26. 1. 2011, předpokládala dlouhodobý právní vztah, kdy délka trvání, nejprve do 31. 5. 2016, byla prodloužena až do 30. 9. 2024 s právem opce o dalších 10 let; obě smluvní strany chtěly být tedy Smlouvou dlouhodobě vázány. Pokud jde o zamezení ekonomické činnosti, k zákazu výkonu podnikatelské činnosti nedošlo, kulturní činnost může být vykonávána prostřednictvím on-line platforem i z pronajatých prostor, stejně tak může docházet k hostinské činnosti prostřednictvím výdej jídel i nápojů ve výdejním okénku. Jedná se tedy pouze o omezení, a to jen dočasná, která lze překonat. Šíření pandemie se nedotýká jen žalovaného, ale i žalobkyně a všech obyvatel, což by nemělo vést k porušování zásady pacta sunt servanda. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že podnikání s sebou nese riziko, že skutečně dosažené výsledky se budou lišit od těch, které podnikatel původně předpokládal, kdy k ochraně podnikatelského rizika § 2287 o. z. nesměřuje. Zdůraznila rovněž, že Česká republika vypsala množství programů, jejichž cílem bylo poskytnutí pomoci dotčeným subjektům, kdy žalovaný této podpory mohl využít. Nesouhlasila, že by žalovanému nenabídla pomocnou ruku, kdy v lednu 2021 umožnila čerpat státní podporu z programu COVID – Nájemné II a již předtím umožnila úhradu dlužného nájemného v 13 měsíčních splátkách bez uplatňování úroků. Vyzvala tedy žalovaného, aby předmětnou výpověď přehodnotil s upozorněním na přezkoumání oprávněnosti předmětné výpovědi u soudu (viz dopis ze dne 3. 2. 2021 na č. l. 20).

14. Žalovaný dopisem ze dne 3. 3. 2021, nazvaným Vyjádření nájemce k námitkám proti výpovědi Smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 26. ledna 2011, nesouhlasil s důvodností námitek a na předmětné výpovědi setrval. Zdůraznil, že § 2287 o. z. je aplikovatelný, přičemž ve věci nejde o běžné podnikatelské riziko, žalovaný přistoupil k předmětné výpovědi až v důsledku téměř rok přetrvávajících omezení jeho podnikatelské činnosti. Nesouhlasil s tím, že by činnost žalovaného spočívající v provozování nočního klubu s hudební produkcí nebyla zakázána, kdy je zřejmé, že k jejímu provozování je nezbytná osobní účast fyzických osob, která je dlouhodobě vyloučena. Stran hostinské činnosti se jedná pouze o doplňkovou činnost nájemce, která může být částečně realizována distančním způsobem, avšak omezení jsou rovněž zásadní. Rozporoval rovněž pomyslnou pomocnou ruku, kdy nejprve žalobkyně zaslala žalovanému výpověď Smlouvy, kdy k odkladu splátek byla žalobkyně povinná ze zákona č. 210/2020 Sb. a kdy čerpání příspěvku v rámci druhé výzvy programu COVID Nájemné bylo podmíněno splnění všech podmínek stanovených žalobkyní (viz dopis ze dne 3. 3. 2021 na č. l. 18).

15. Dopisem ze dne 11. 3. 2021, nazvaným žádost nájemce o poskytnutí součinnosti pronajímatele ve věci předání předmětu nájmu, vyzval žalovaný žalobkyni, aby ke dni 3. 4. 2021 poskytla součinnost ve formě sjednání bližších podmínek postupu souvisejícího se skončením nájemního vztahu (viz dopis ze dne 11. 3. 2021 na č. l. 35). Žalobkyně na výzvu reagovala dopisem ze dne 16. 3. 2021 tak, že podala uvedeného dne žalobu na určení neoprávněnosti předmětné výpovědi, a proto odmítla poskytnout součinnost v souvislosti se skončením nájemního vztahu, který podle žalobkyně nadále trvá (viz reakce na č. l. 36).

16. Dopisem ze dne 29. 3. 2021, nazvaným opakovaná žádost nájemce o poskytnutí součinnosti pronajímatele ve věci předání předmětu nájmu, opětovně vyzval žalovaný žalobkyni, aby poskytla součinnost ve věci předání předmětu nájmu 3. 4. 2021 v 10:00, případně v náhradním termínu dne 6. 4. 2021; v opačném případě přistoupí žalovaný k jednostrannému protokolárnímu předání předmětu nájmu ke dni 3. 4. 2021 s tím, že 1 vyhotovení písemného protokolu společně s klíči od předmětu nájmu doručí pronajímateli do sídla jeho organizační složky, případně si klíče žalovaný uschová do doby, než žalobkyně písemně vyzve žalovaného k jejich předání. Současně žalovaný požádal žalobkyni o zaslání sdělení, jak bude naloženo s kaucí, kterou žalovaný žalobkyni v souvislosti se Smlouvou poskytl (viz dopis na č. l. 37). Žalobkyně na výzvu reagovala dopisem ze dne 31. 3. 2021 tak, že opětovně odmítla poskytnout součinnost, neboť nájemní vztah nadále trvá a neskončil, a proto se žalobkyně nemohla ocitnout v prodlení s převzetím předmětu nájmu a není ani nutné vypořádávat složenou kauci (viz reakce na č. l. 38).

17. Již dne 8. 12. 2020 žalobkyně inzerovala na facebooku, že se od ledna ve 12. budově uvolní obchodní jednotka s výměrou 269 m2, vhodná pro restauraci, bar, prodejny i služby (viz inzerce na profilu žalobkyně na facebooku č.l. 52). Dne 1. 4. 2021 proběhla prohlídka ze stran žalobkyně prostor [příjmení] [anonymizována dvě slova] za účelem dalšího pronájmu prostor dalším zájemcům (viz protokol o prohlídce na č. l. 53). <b>Další důkazní návrhy</b> 18. Pokud bylo provedeno dokazování - emailovou korespondencí ze dne 13. 8. 2021 ve věci„ meníček pro žalobce“ (ve spise na čl. 107), - doklady peněžního deníku žalovaného k 31. 12. 2019 a 31. 12. 2020 (ve spise na č.l. 89, 90), - daňovými přiznáními žalovaného za rok 2019 a 2020 (ve spise na č.l.108 a 112), - žádostmi o poskytnutí kompenzačních bonusů (ve spise na č.l. 115 – 118), - rozhodnutími o poskytnutí dotace (ve spise na č.l. 119 – 123) a - dokladem peněžního deníku žalovaného (ve spise na č.l. 124), nečiní z nich soud pro věc žádná relevantní skutková zjištění, neboť s ohledem na závěry, k nimž dospěl a které budou rozebrány dále, má za to, že nejsou pro rozhodnutí o meritu věci podstatná. Proto se soud nezabýval ani námitkou žalobkyně co do pravosti a správnosti dokladů peněžního deníku žalovaného k 31. 12. 2019 a 31. 12. 2020.

19. Soud zamítl návrh na provedení dokazování, které (s ohledem na závěry, k nimž dospěl a které budou rozebrány dále) podle jeho názoru nemohou mít pro věc žádný relevantní význam, konkrétně: - výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] - dotazem na příslušné státní orgány, o jaké programy, kompenzace či prominutí plateb žalovaný žádal - detailním účetnictvím žalovaného za roky 2019 a 2020, ze kterého bude možné rozklíčovat ve vztahu, k čemu byly konkrétní položky zahrnuté do výdajů dle daňových přiznání za rok 2019 a 2020 vynaloženy. <b>Právní posouzení věci</b> <i>20. Podle § 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném do 31. 12. 2013, nájem vzniká na základě písemné nájemní smlouvy, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné nebytový prostor do užívání. Nájemní smlouva musí obsahovat předmět a účel nájmu, výši nájemného a úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru nebo způsob jejich určení, a nejde-li o nájem na dobu neurčitou, dobu, na kterou se nájem uzavírá. Jde-li o nájem sjednaný k účelu podnikání, musí nájemní smlouva obsahovat také údaj o předmětu podnikání v provozovně umístěné v pronajatém nebytovém prostoru.</i> <i>21. Podle § 3074 o. z. nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.</i> <i>22. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>23. Podle § 2302 odst. 1 o. z. ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.</i> 24. Dne 26. 1. 2011 uzavřely právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] jako pronajímatelka a žalovaný jako nájemce Smlouvu, která je smlouvou o nájmu bytu nájmu nebytových prostor podle zákona č. 116/1990 Sb. Na základě Smlouvy vznikla žalobkyni zejména povinnost přenechat žalovanému do dočasného užívání předmětné jednotky, jakož i plnit další povinnosti vyplývající ze Smlouvy, případně z platné a účinné právní úpravy, žalovanému naopak vznikla povinnost hradit za užívání předmětných jednotek žalobkyni nájemné, jakož i plnit další povinnosti vyplývající ze Smlouvy, případně z platné a účinné právní úpravy. Nájemní vztah byl doplňován a měněn celkem třemi dodatky k nájemní smlouvě, přičemž dodatkem č. 3 došlo k prodloužení nájmu do 30. 9. 2024.

25. V souladu s § 3074 odst. 1 se přitom nájem předmětných jednotek řídí úpravou nájmu obsaženou v o. z., zejména § 2302 a násl. o. z. <i>26. Podle § 2308 o. z. nájem na dobu určitou může nájemce vypovědět i před uplynutím ujednané doby</i> <i>a) ztratí-li způsobilost k činnosti, k jejímuž výkonu je prostor sloužící podnikání určen,</i> <i>b) přestane-li být najatý prostor z objektivních důvodů způsobilý k výkonu činnosti, k němuž byl určen, a pronajímatel nezajistí nájemci odpovídající náhradní prostor, nebo c) porušuje-li pronajímatel hrubě své povinnosti vůči nájemci.</i> <i>27. Podle § 2310 o. z. ve výpovědi musí být uveden její důvod; výpověď, v níž není uveden její důvod, je neplatná (odst. 1). Výpovědní doba je tříměsíční (odst. 2).</i> <i>28. Podle § 2311 o. z. ustanovení o skončení nájmu bytu na dobu určitou se použijí obdobně.</i> <i>29. Podle § 2287 o. z. nájemce může vypovědět nájem na dobu určitou, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval.</i> <i>30. Podle § 2314 o. z. vypovídaná strana má právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu (odst. 1). Nevznese-li vypovídaná strana námitky včas, právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi zanikne (odst. 2). Vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi (odst. 3).</i> 31. Žalovaný jako nájemce písemně vypověděl sjednaný nájem výpovědí ze dne 31. 12. 2020, která se dostala do sféry žalobkyně dne 3. 1. 2021, ve výpovědi rovněž specifikoval výpovědní důvody. Soud má tedy za to, že výpověď splňuje náležitosti na výpověď v zákoně kladené (zejména § 2310 o. z.). V případě, že předmětná výpověď je po formální stránce bezchybná, mohla žalobkyně do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla předmětná výpověď doručena (tj. do 3. 2. 2021), vznést proti předmětné výpovědi námitky, čehož žalobkyně řádně a včas využila dne 3. 2. 2021 a vyzvala žalovaného, aby předmětnou výpověď vzal zpět. Žalovaný na předmětné výpovědi setrval, a proto uplynutím jednoho měsíce ode dne, kdy žalovanému byly doručeny předmětné námitky, vzniklo žalobkyni právo domáhat se podle § 2314 odst. 3 o. z. přezkoumání oprávněnosti výpovědi u soudu v prekluzivní dvouměsíční lhůtě. Jestliže žaloba byla doručena soudu dne 16. 3. 202, lze učinit závěr, že žaloba byla podána včas.

32. Je tedy nezbytné se zabývat tím, zdali v daném případě byl naplněn tvrzený výpovědní důvod, současně soud kontroloval, zdali je výpovědní důvod dostatečně precizován, neboť v rámci posuzování neoprávněnosti výpovědi je soud povinen přihlédnout též k tomu, zdali výpověď není neplatná či zdánlivá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4249/2016, ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3328/2017, či ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2199/2018). Prokázání naplnění výpovědních důvodů leží v daném případě na žalovaném jako nájemci, který předmětnou výpověď učinil.

33. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2019, č. j. 26 Cdo 1811/2018, se podává, že na základě aplikace § 2311 o. z., podle něhož ustanovení o skončení nájmu bytu na dobu určitou se použijí obdobně, je možné použít specifický výpovědní důvod uvedený v § 2287 o. z. i pro skončení nájmu prostoru sloužícího k podnikání sjednaného na dobu určitou vedle výpovědních důvodů stanovených zákonem (srov. § 2308 o. z.) či dohodnutých v nájemní smlouvě; jestliže se účastníci nedohodnou jinak. Ustanovení § 2287 o. z. přitom zavádí ve prospěch nájemce výhradu změny poměrů a umožňuje mu, aby nájem vypověděl, jsou-li splněny dvě podmínky – dojde ke změně okolností, z nichž strany při uzavírání smlouvy vycházely, a současně jde o natolik významnou změnu okolností, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. Vzhledem k tomu, že se jedná o výjimku z obecné zásady uplatňující se v závazkových vztazích, že smlouvy je třeba plnit, a to i za ztížených podmínek, je namístě toto ustanovení vykládat restriktivně a za takové okolnosti považovat pouze ty, které jsou podstatné a které nájemce nemohl v době uzavření smlouvy předvídat. Pro právní posouzení věci je proto relevantní především zjištění, zda a do jaké míry se změnily okolnosti, jež objektivně existovaly ke dni uzavření smlouvy, oproti okolnostem nastalým v době trvání smluvního vztahu. Určující přitom je, jak tyto změněné okolnosti vymezil nájemce ve své výpovědi z nájmu (§ 2310 odst. 1 o. z.). Současně přitom platí, že k ochraně podnikatelského rizika ustanovení § 2287 o. z. směřovat nemá, jeho účelem je umožnit nájemcům, aby reagovali na výjimečné a nepředvídané situace v případech, kdy by nebylo spravedlivé po nich nadále požadovat, aby splnili své smluvní závazky.

34. Soud má za to, že došlo ke změně okolností, z nichž strany při uzavírání smlouvy vycházely. Smlouva byla uzavřena dne 26. 1. 2011, přičemž k zahájení užívání předmětných jednotek došlo k 15. 7. 2011. V té době nebyla sice obecně ekonomická situace v zemi zcela příznivá, kdy doznívala (resp. pokračovala) ekonomická recese z roku 2009, která od roku 2014 až do roku 2019 přešla v setrvalý ekonomický růst. Co je však rovněž podstatné, provozování živnosti žalovaného nebylo právními předpisy v zásadě nijak omezeno, žalovaným provozovaná činnost podléhala v zásadě běžné tržní situaci, tj. střetu nabídky s poptávkou (preferencí zákazníků), takže celková ekonomická situace podniku provozovaného žalovaným podléhala běžnému podnikatelskému riziku žalovaného.

35. Oproti tomu je situace, která nastala na jaře a na podzim roku 2020 a přetrvala až do roku 2021, odlišná. Je notorietou, že dne 1. 3. 2020 byly potvrzeny první tři případy nemoci Covid-19 na území ČR. Na základě usnesení vlády České republiky č. 69/ 2020 Sb. došlo s účinností od 12. 3. 2020 od 14:00 hod k vyhlášení nouzového stavu pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky, a to na dobu 30 dnů. Nakonec nouzový stav trval až do 17. 5. 2020. Současně došlo k vyhlášení řady omezení běžného života. Konkrétně mimořádným opatřením ze dne 10. 3. 2020, č. j. MZDR 10666 2020 MIN/KAN, vyhlásilo Ministerstvo zdravotnictví s účinností od 10. 3. 2020 od 18:00 zákaz divadelních, hudebních, filmových a dalších uměleckých představení, sportovních, kulturních, náboženských, spolkových, tanečních, tradičních a jim podobných akcí a jiných shromáždění, výstav, slavností, poutí, ochutnávek, trhů a veletrhů, a to jak veřejných, tak soukromých, s účastí přesahující ve stejný čas 100 osob. Usnesením vlády č. 72/ 2020 Sb. byly zakázány 1. s účinností ode dne 13. 3. 2020 od 6:00 hod. divadelní, hudební, filmová a další umělecká představení, sportovní, kulturní, náboženské, spolkové, taneční, tradiční a jim podobné akce a jiná shromáždění, výstavy, slavnosti, poutě, přehlídky, ochutnávky, trhy a veletrhy, vzdělávací akce, a to jak veřejné, tak soukromé, s účastí přesahující ve stejný čas 30 osob, a to do odvolání tohoto mimořádného opatření. Tento zákaz se nevztahuje na schůze, zasedání a podobné akce ústavních orgánů, orgánů veřejné moci, soudů a jiných veřejných osob, které se konají na základě zákona, a na pohřby, 2. s účinností ode dne 13. 3. 2020 od 20:00 hod. přítomnost veřejnosti v čase mezi 20:00 hod. a 6:00 hod. v provozovnách stravovacích služeb, 3. s účinností ode dne 13. března 2020 od 6:00 hod. činnost provozoven stravovacích služeb, umístěných v rámci nákupních center s prodejní plochou přesahující 5000 m2, 4. s účinností ode dne 13. března 2020 od 6:00 hod. přítomnost veřejnosti v provozovnách poskytovatelů některých služeb - posilovny, přírodní a umělá koupaliště, solária, sauny, wellness služby, hudební a společenské kluby, zábavní zařízení, veřejné knihovny a galerie. Usnesením vlády č. 82/ 2020 Sb. byly zakázány 1. s účinností ode dne 14. 3. 2020 od 6:00 hod. do 24. 3. 2020 do 6:00 hod maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách s výjimkou vyjmenovaných prodejen (z výjimek se nic nevztahovalo na žalovaného), 2. s účinností ode dne 14. 3. 2020 od 6:00 hod. do dne 24. 3. 2020 do 6:00 hod. přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb, s výjimkou provozoven, které neslouží pro veřejnost (např. zaměstnanecké stravování, stravování poskytovatelů zdravotních služeb a sociálních služeb, vězeňských zařízení); tento zákaz se nevztahuje na prodej mimo provozovnu stravovacích služeb (např. provozovny rychlého občerstvení s výdejovým okénkem nebo prodej jídla s sebou bez vstupu do provozovny), který může probíhat bez časového omezení, 3. s účinností ode dne 14. 3. 2020 od 6:00 hod. do dne 24. 3. 2020 do 6:00 hod. činnost provozoven stravovacích služeb, umístěných v rámci nákupních center s prodejní plochou přesahující 5 000 m2. Na základě mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 23. 3. 2020, č. j. MZDR 12746 2020 MIN/KAN, ze dne 26. 3. 2020, č. j. MZDR 13361 2020 MIN/KAN, ze dne 15. 4. 2020, č. j. MZDR 16193/2020 MIN/KAN, ze dne 15. 4. 2020, č. j. MZDR 16195/2020 1/ MIN/KAN, a ze dne 17. 4. 2020, č. j. MZDR 16193/2020 2/ MIN/KAN, a usnesení vlády č. 195/ 2020 Sb. byly uvedené zákazy prodlouženy až do 10. 5. 2020. V souladu s usnesením vlády č. 224/ 2020 Sb. bylo možné s účinností od 11. 5. 2020 bylo možné provozovat venkovní prostory provozovny stravovacích služeb, k povolení vstupu do vnitřních prostor hospod, barů a restaurací pak došlo od 25. 5. 2020.

36. Také je notorietou, že po stabilizaci situace v létě 2020 přišla druhá vlna pandemie Covid-19 a na základě usnesení vlády České republiky č. 391/ 2020 Sb. došlo s účinností od 5. 10. 2020 od 00:00 hod k vyhlášení nouzového stavu pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky, a to na dobu 30 dnů. Nutno zdůraznit, že tento nouzový stav trval až do 11. 4. 2021. Na základě mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 9. 9. 2020, č. j. MZDR 15757 2020 MIN/KAN, došlo s účinností od 10. 9. 2020 do odvolání k zákazu pohybu a pobytu bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa) jako je respirátor, rouška, ústenka, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének, ve všech vnitřních prostorech staveb, mimo bydliště nebo místo ubytování (např. hotelový pokoj). Na základě mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 23. 9. 2020, č. j. MZDR 20581 2020 MIN/KAN, došlo s účinností od 24. 9. 2020 k omezení provozu provozovny stravovacích služeb, kdy byla především zakázána přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb v čase mezi 22:00 hod. a 6:00 hod., došlo k povinnému odstupu zákazníků ve vzdálenosti alespoň 1,5 metru, s výjimkou zákazníků sedících u jednoho stolu, kdy dále provozovatel nesměl do ve vnitřních prostorech provozovny pustit více zákazníků, než je ve vnitřních prostorech provozovny míst k sezení pro zákazníky, a současně musel písemně evidovat celkový aktuální počet míst k sezení pro zákazníky.

37. Usnesením vlády č. 395/ 2020 Sb. byly s účinností od 5. 10. 2020 zakázány 1. hromadné akce konané v počtu vyšším než 10 osob ve vnitřních prostorech staveb a v počtu vyšším než 20 osob ve vnějších prostorech a odstup od jiných osob menší než 2 metry, 2. koncerty, divadelní představení a jiná umělecká představení a slavnosti, při kterých se převážně zpívá, včetně zkoušek, 4. byl omezen provoz provozovny stravovacích služeb tak, že a) byl zákaz přítomnosti veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb v čase mezi 22:00 hod. a 06:00 hod., b) zákazníci jsou usazeni tak, že mezi nimi je odstup alespoň 1,5 metru, s výjimkou zákazníků sedících u jednoho stolu, c) u jednoho stolu sedí nejvýše 6 zákazníků. Usnesením vlády č. 399/ 2020 Sb. byly s účinností od 9. 10. 2020 zakázány 1. hromadné akce konané v počtu vyšším než 10 osob ve vnitřních prostorech staveb a v počtu vyšším než 20 osob ve vnějších prostorech a odstup od jiných osob menší než 2 metry, 2. koncerty, divadelní představení a jiná umělecká představení a slavnosti, při kterých se převážně zpívá, včetně zkoušek, 4. byl omezen provoz provozovny stravovacích služeb tak, že a) byl zákaz přítomnosti veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb v čase mezi 20:00 hod. a 06:00 hod., b) zákazníci jsou usazeni tak, že mezi nimi je odstup alespoň 1,5 metru, s výjimkou zákazníků sedících u jednoho stolu, c) u jednoho stolu sedí nejvýše 4 zákazníci, s výjimkou členů domácnosti. Usnesením vlády č. 407/ 2020 Sb. došlo s účinností od 14. 10. 2020 k zákazu 1. hromadných akcí konaných v počtu vyšším než 6 osob, 3. pití alkoholických nápojů na veřejně přístupných místech, 4. koncertů a jiných hudebních, divadelních, filmových a jiných uměleckých představení včetně cirkusů a varieté, současně došlo k omezení provozu provozoven stravovacích služeb tak, že se zakazuje přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb (např. restaurace, hospody a bary), kdy bylo možné provozovat toliko výdejové okénko nebo prodej jídla s sebou bez vstupu do provozovny s výjimkou doby 20:00 hod. a 6:00 hod.; dále byl omezen provoz hudebních, tanečních, herních a podobných společenských klubů a diskoték tak, že se v nich zakazuje přítomnost veřejnosti. Omezení provozu restaurací trval s výlukou v období od 3. 12. 2020 do 17. 12. 2020 (usnesení vlády č. 498/ 2020 Sb., č. 511/ 2020 Sb., č. 533/ 2020 Sb.) až do 17. 5. 2021, kdy byly otevřeny alespoň zahrádky restaurací, přičemž vnitřní otevření restaurací se v současnosti plánuje přibližně na první polovinu měsíce června 2021.

38. Z uvedeného je patrno, že od 10. 3. 2020 do 24. 5. 2020 a pak opětovně od 24. 9. 2020 až do 31. 12. 2021, kdy žalovaný učinil předmětnou výpověď, došlo v důsledku protiepidemických opatření ke zcela zásadnímu omezení ekonomické činnosti žalovaného, který v uvedených obdobích fakticky vůbec nemohl vykonávat jeden z předmětů své podnikatelské činnosti (provozování nočního klubu s reprodukcí živé hudby), přičemž rovněž provozování hostinských služeb bylo zásadním způsobem omezeno. Rovněž další vyhlídky ke dni 31. 12. 2021 nebyly příznivé, kdy se očekávala minimálně v měsíci lednu nepříznivá epidemická situace, o které se k datu vydání rozhodnutí o věci již ví, že trvala až do jarních měsíců roku 2021, nicméně k datu učinění výpovědi dne 31. 12. 2020 vůbec nebylo možno předpokládat délku jejího trvání. I v mezidobí mezi jarní a podzimní vlnou pandemie Covid-19 nebyla situace zcela ideální v tom, že bylo nutno dodržovat zvýšené hygienické normy, což přinášelo rovněž zvýšené náklady.

39. Soud má za to, že v tomto případě jde o významnou změnu okolností, kterou již nelze podřadit pod běžné podnikatelské riziko. I když podnikatelé musejí počítat s tím, že jejich podnikání se může nevyvíjet vždy jen příznivě a může dočasně podléhat určitým překážkám za účelem ochrany veřejného zdraví, je třeba zdůraznit, že situace v důsledku šíření pandemie Covid-19 je přinejmenším v novodobých dějinách země po roce 1989 zcela mimořádná (bez adekvátní předchozí zkušenosti). Mimořádnost spočívá v tom, že v období po více jak 6 měsíců v průběhu roku 2020 nemohla nemalá část podnikatelů v důsledku veřejnoprávních omezení takřka vůbec či jen se zcela zásadními omezeními či jen v omezeném rozsahu vykonávat svou podnikatelskou činnost, kdy tato pandemie nastoupila relativně neočekávaně, přičemž jen stěží lze po podnikatelích požadovat, aby měli takové rezervy, které by zajistily provoz jejich provozovny po převážnou část roku jen s minimálními příjmy či bez nich.

40. Žalovaný v důsledku protiepidemických opatření nemohl po více jak půl roku před podáním výpovědi naplno provozovat jeden z předmětů svého podnikání – provozovat noční klub s reprodukcí živé hudby, přičemž i v době podání předmětné výpovědi byla vidina na rapidní změnu k lepšímu spíše skeptická. Je sice pravdou, že žalovaný mohl alespoň provozovat výdejní okénko s vydáváním jídla, avšak je zcela patrné, že tato činnost mohla jen stěží žalovanému zcela pokrýt veškeré jeho náklady na běžný provoz (mzdové náklady, nájemné, úhrada energií, licence apod.), nemluvě o vidině dostatečného výdělku.

41. Nelze odhlédnout ani od postoje žalobkyně, která žalovanému vycházela vstříc jen omezeně, kdy jak přiléhavě namítal žalovaný, při jarní vlně pandemie Covid-19 sama žalovanému zaslala výpověď z nájmu předmětných jednotek, kterou následně anulovala s tím, že strany uzavřely dohodu o uznání závazku a o splátkovém kalendáři; na druhou stranu žalobkyně žalovanému neposkytla slevu na nájemném v rozsahu 30 %, což vedlo k tomu, že žalovaný nemohl čerpat podporu v rámci programu Covid – nájemné. Rovněž žalobkyně ke dni podání předmětné výpovědi neposkytla žalovanému náležitou součinnost, kterou bylo po ní v rámci prevenční povinnosti podle § 2900 o. z. možné spravedlivě požadovat, když prohlášení pronajímatele podmiňovala uzavřením dohody o využití podpory z programu Covid – Nájemné, k čemuž došlo až v průběhu měsíce ledna 2021.

42. Namítá-li žalobkyně, že protiepidemická opatření v důsledku pandemie Covid-19 dopadla na všechny občany a subjekty shodně, nemůže se s tímto soud ztotožnit, neboť žalobkyně coby vlastník a pronajímatel měla nadále (bez ohledu na probíhající pandemii) zajištěný nárok na nájemné, které mohlo být fakticky uhrazeno navíc i díky programu Covid-nájemné, tedy žalobkyně nadále mohla vytvářet zisk, a to oproti žalovanému, který v důsledku protiepidemických opatření se ocitl po převážnou část roku bez příjmu. Poukazuje-li žalobkyně na podnikatelské riziko žalovaného, pak toto podnikatelské riziko se netýká jen žalovaného, nýbrž tíží i žalobkyni. I kdyby snad dopady pandemie Covid-19, resp. zrušení smlouvy byly pro žalobkyni tíživější než pro žalovaného, nemá to na možnost aplikace § 2287 o. z. žádný vliv, neboť aplikace uvedeného ustanovení nepředpokládá zvažování, pro koho jsou dopady změny okolnosti tíživější, nýbrž jen to, zdali skutečně nastala tak významná změna okolností, v jejímž důsledku nelze po některé ze stran spravedlivě požadovat, aby v nájemním vztahu setrvala.

43. I s přihlédnutím k tomu, že aplikace § 2287 o. z. je výjimečným opatřením, k jehož aplikaci je tedy nutno přistupovat zdrženlivě, neboť se jedná o zásah do zásady pacta sunt servanda, má soud za to, že v tomto konkrétním případě nelze po žalovaném dále spravedlivě požadovat, aby setrval v nájemním vztahu založeném Smlouvou a dodržel dříve sjednanou dobu trvání nájemního vztahu až do 30. 9. 2024.

44. Dospěl-li soud k těmto závěrům, nezabýval se posouzením naprosto konkrétního dopadu pandemie Covid – 19 a s ní souvisejících omezujících opatření do hospodářského výsledku žalovaného, jím vyvíjených aktivit k zajištění jiných možností generace zisku za ztížených podmínek ani hodnocením konkrétních ekonomických ztrát a jejich výše, či konkrétního využití různých podpor a kompenzací poskytovaných státem, jak žádala žalobkyně. To by souviselo s hodnocením podnikatelského rizika, na které ustanovení § 2287 o.z. nedopadá.

45. V tomto případě je podle názoru soudu rozhodující posouzení objektivní situace spočívající ve snaze vlády ČR a státních orgánů zamezit šíření nemoci Covid-19, s čímž bylo spojeno omezení podnikatelské činnosti v důsledku přijímaných krizových opatření, která měla zásadní dopad do práv a ekonomických poměrů většiny obyvatel, když důsledkem omezení svobody pohybu a uzavření většiny provozoven bylo utlumení ekonomické aktivity řady podnikatelských subjektů, což jsou okolnosti, které nemohl nikdo v roce 2011 při uzavření nájemní smlouvy předvídat. Podle názoru soudu není rozhodující posuzování naplnění subjektivních předpokladů, které si žalobkyně na základě této objektivní situace vytvořila o tom, jaké aktivity ke generaci zisku či jeho kompenzaci by ten který nájemce – podnikatel měl za takto razantně a nikoliv v důsledku běžného fungování tržního prostředí ztížených podmínek vyvíjet.

46. Situaci a změnu okolností, za nichž byla uzavřena nájemní smlouva, je přitom nutno posuzovat k datu učinění výpovědi na základě skutečností nastalých před učiněním výpovědi, a nelze na nenaplnění tohoto výpovědního důvodu usuzovat ze skutečností nastalých až v období po učinění výpovědi. Argument žalobkyně, že v současné době (pozn. červen 2021) již došlo k rozvolnění téměř všech krizových opatření a je možné běžné fungování a podnikání žalovaného a že jestliže výpovědní doba uplynula 30. 4. 2021 a od 31. 5. 2021 došlo k rozvolnění umožňující běžné podnikání žalovaného, pak předmětná doba, která měla žalovaného postihnout, trvala jeden měsíc (od 1. 5. 2021 do 31. 5. 2021), tak soud nepovažuje pro posouzení merita věci za relevantní.

47. S ohledem na uvedené neshledal soud žalobu důvodnou, proto ji v celém rozsahu zamítl. <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 48. Žalovaný byl v řízení zcela procesně úspěšný, a proto mu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přísluší právo na plnou náhradu nákladů řízení, které v souladu s vyúčtováním jeho zástupce, který se jiných než účtovaných nákladů vzdal, tvoří: odměna za zastoupení žalovaného advokátem dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to v plné výši za 6 úkonů právní služby spočívajících v a) převzetí a přípravě zastoupení, b) písemných vyjádřeních ze dne 3. 5. 2021, 2. 6. 2021 a 9. 7. 2021 c) účasti zástupce žalovaného u jednání konaných dne 3. 6. 2021 a dne 15. 2. 2022 žalovanému nebyla přiznána odměna za porady s klientem vztahující se k přípravě vyjádření ze dne 2. 6. 2021 a 9. 7. 2021, když uskutečnění těchto úkonů právní pomoci nebylo doloženo; sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 35 000 Kč (9 odst. 3 písm. a) cit. vyhl.) činí podle § 7 bodu 5 cit. vyhl. 2 500 Kč; celkem tak odměna za zastoupení žalovaného činí částku 15 000 Kč; 6 režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.) související s výše uvedenými úkony právní služby, tj. celkem 1 800Kč; 21% DPH ze základu 16 800 Kč, tedy DPH ve výši 3 528 Kč. Takto vyčíslené náklady řízení činí celkem částku 20 328 Kč, které je žalobkyně povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).

49. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.