35 C 91/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr Martinou Kocábovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 694 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 694 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 4 306 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 306 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 939,66 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou dne 16. 3. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že coby vlastník předmětné jednotky přenechal na základě nájemní smlouvy ze dne 16. 1. 2018 do nájmu předmětnou jednotku, a to od 1. 2. 2018 do 31. 1. 2019; nájem prodloužen nebyl, a proto žalovaný následně užívá předmětnou jednotku bez právního důvodu. Žalovaný neuhradil nájemné za měsíce listopad a prosinec ve výši 2 × 3 847 Kč, jakož i náklady za užívání předmětné jednotky bez právního důvodu (energie) za měsíce listopad a prosinec ve výši 2 × 2 153 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na výzvu ze dne 28. 1. 2021 s lhůtou plnění do 8 dnů ode dne odeslání dopisu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Žalobce jakožto evidovaný vlastník jednotky vymezené podle zákona o vlastnictví bytů [číslo] vedené Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrálním pracovištěm Zlín, na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] (viz informace o jednotce na č. l. 5), si ujednal s žalovaným dne 16. 1. 2018 nájemní smlouvu, na jejímž základě přenechal žalovanému do dočasného užívání předmětnou jednotku za účelem uspokojení jeho bytové potřeby od 1. 2. 2018 do 31. 1. 2019 a žalovaný se zavázal za užívání předmětné jednotky platit nájemné ve výši 3 847 Kč a úhrady platby služeb spojených s bydlením a zálohy na energie vč. el. energie společných prostor ve výši 2 153 Kč, a to do 25. dne aktuálního měsíce. Strany se dohodly, že pokud nebude ukončení nájemního vztahu uplynutím doby potvrzeno písemnou formou oznámení doručeného druhé smluvní straně jeden kalendářní měsíc před dohodnutým ukončením nájemního vztahu a zároveň bude prodloužení nájemního vztahu potvrzeno písemným dodatkem k nájemní smlouvě podepsaným oběma smluvními stranami, nájemní vztah se prodlužuje o další kalendářní rok. Totéž platí i pro další kalendářní roky; uvedené platí pouze za podmínky řádného plnění všech povinností ze strany nájemce, mj. řádné platební morálky, dodržování obecných pravidel sousedského soužití a další. Ustanovení § 2285 občanského zákoníku se nepoužije (viz nájemní smlouva na č. l. 8). Dopisem ze dne 5. 11. 2020 sdělil zástupce žalobce žalovanému, že nájem předmětné jednotky zanikl s účinností ke dni 31. 1. 2019, a proto jej vyzval k dobrovolnému vyklizení předmětné jednotky do 15 dnů ode dne odeslání výzvy s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz dopis na č. l. 10 vč. podací stvrzenky). Dopisem ze dne 28. 1. 2021 vyzval zástupce žalobce žalovaného, aby do 8 dnů ode dne odeslání dopisu zaplatil žalobci částku 12 000 Kč představující bezdůvodné obohacení ve výši nájemného a záloh na plnění a služby poskytované v souvislosti s užíváním předmětné jednotky za měsíce 11–12/2020 s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz dopis na č. l. 11 vč. podací stvrzenky). Žalobce eviduje dluh žalovaného na„ nájmu“ za měsíce 11–12/2020 á 6 000 Kč, tj. celkem 12 000 Kč (viz závazky a pohledávky). Rozsudkem ze dne 25. 3. 2021, č. j. 35 C 33/2021-21, který se doposud nestal pravomocným, uložil zdejší soud žalovanému povinnost vyklidit předmětnou jednotku a vyklizenou předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku (viz uvedený rozsudek). <b>Právní posouzení věci</b> <i>5. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen„ o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>6. Podle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.</i> <i>7. Podle § 603 o. z. práva a povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny.</i> <i>8. Podle § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.</i> <i>9. Podle § 2295 o. z. má pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.</i> <i>10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> <i>11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 14. Žalobce jako vlastník předmětné jednotky uzavřel s žalovaným jako nájemcem dne 16. 1. 2018 nájemní smlouvu ve smyslu 2235 a násl. o. z., na jejímž základě přenechal žalovanému k dočasnému užívání předmětnou jednotku na dobu určitou, od 1. 2. 2018 do 31. 1. 2019 a žalovaný se zavázal platit žalobci sjednané nájemné ve výši 3 847 Kč a úhrady platby služeb spojených s bydlením a zálohy na energie vč. el. energie společných prostor ve výši 2 153 Kč, a to do 25. dne aktuálního měsíce. Strany sporu si platně vyloučily § 2285 o. z. upravující automatickou prolongaci nájmu (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3821/2017), přičemž si sjednaly zvláštní režim pro případné prodloužení nájmu; nájem však tímto postupem prodloužen nebyl, tudíž nájem předmětné jednotky zanikl uplynutím dne 31. 1. 2019 a žalovaný byl tedy povinen k tomuto dni předmětnou jednotku vyklidit a odevzdat zpět žalobci. Žalovaný nicméně tuto svou smluvní povinnost vyplývající z úpravy nájemního vztahu dobrovolně nesplnil, tedy předmětnou jednotku doposud žalobci do skončení nájmu neodevzdal a užíval předmětnou jednotku též v měsících 11–12/2020.

15. Zaprvé žalobce uplatnil nárok na zaplacení nájemného za měsíce 11–12/2020 ve výši 2 × 3 847 Kč; tento nárok shledal soud zcela důvodným. Jelikož žalovaný užíval předmětnou jednotku v měsících 11–12/2020 bez právního důvodu, vznikl žalobci podle § 2295 o. z. (jedná se ustanovení lex specialis ve vztahu k úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., která se tak na dlužné nájemné nepoužije) nárok na zaplacení náhrady za užívání předmětné jednotky žalovaným ve výši ujednaného nájemného, tj. na zaplacení částky 3 847 Kč měsíčně ve lhůtě do 25. dne měsíce, za který se nájemné hradí (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018). Jelikož žalovaný v uvedeném termínu a ostatně ani doposud náhradu ve výši ujednaného nájemného doposud dobrovolně, tj. částku 7 694 Kč neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím (výrok I.).

16. Zadruhé žalobce uplatnil nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši záloh na služby spojené s užíváním předmětné jednotky za měsíce 11–12/2020 ve výši 2 × 2 153 Kč; tento nárok neshledal soud důvodným. I když žalovaný užíval předmětnou jednotku v měsících 11–12/2020 bez právního důvodu, v důsledku čehož přijímal služby spojené s užíváním předmětného bytu, nelze v daném případě žalobci podle § 2295 o. z. přiznat nárok na zaplacení záloh na užívání předmětného bytu, neboť uvedené ustanovení na tuto situaci nedopadá. To však neznamená, že by žalobce neměl nárok na zaplacení žalovanému poskytnutých služeb souvisejících s užíváním předmětné jednotky bez právního důvodu, je však nutné postupovat podle institutu bezdůvodného obohacení (tj. podle § 2991 a násl. o. z.). Odlišný režim vymáhání nároku má přitom pro posuzovanou věc ten význam, že žalobce se nemůže domáhat toho, aby mu byly zaplaceny zálohy na služby spojené s užíváním předmětné jednotky, které by následně podléhaly ještě samostatnému vyúčtování, nýbrž se může pouze domáhat úhrady skutečného bezdůvodného obohacení, tedy nedoplatku za příslušné období.

17. I kdyby snad bylo možné uvažovat namísto o aplikaci institutu bezdůvodného obohacení o analogické aplikaci § 2295 o. z., v důsledku čehož by žalobci přináležely zálohy na služby spojené s užíváním předmětné jednotky, nemělo by to v dané věci na závěru o nedůvodnosti žalobního nároku na zaplacení částky 4 306 Kč význam, neboť tyto zálohy by podle § 2252 o. z. ve spojení se zákonem č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů, podléhaly vyúčtování nejpozději do 30. 4. 2021, přičemž ode dne následujícího by již žalobci nebylo možné nárok na zaplacení záloh nebylo možné přiznat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1977/2015). tedy shledal nárok na zaplacení částky 4 306 Kč nedůvodným (výrok II.).

18. Spolu s jistinou žalobkyně žádala také její příslušenství, a to úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z celé žalované částky 12 000 Kč (tvořené dlužnou náhradou za užívání předmětné jednotky ve výši obvyklého nájemného a zálohami na poskytnuté služby spojené s užíváním předmětné jednotky) od 8. 2. 2021 do zaplacení. Úrok z prodlení je sankcí za prodlení žalovaného s řádnou a včasnou úhradou jeho závazků, přičemž nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z. Vzhledem k tomu, že úrok z prodlení jako příslušenství sleduje osud věci hlavní, mohl být žalobkyni přiznán pouze z částek, které byly v řízení shledány za důvodné, resp. nemohl být žalobkyni přiznán z částek, do kterých byla žaloba zamítnuta. Protože žaloba byla zamítnuta co do částky 4 306 Kč, nemohl být žalobkyni přiznán úrok z prodlení z této částky. Ve vztahu k úroku z prodlení z dlužných náhrad za užívání předmětné jednotky ve výši obvyklého nájemného v měsících 11–12/2020, pak bylo nutno posoudit, zda a kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou tohoto nároku. Strany si sjednaly úhradu nájemného ve výši 3 847 Kč do 25. dne v měsíci, za který se nájem hradí. Tato splatnost se uplatní i v případě nároku na zaplacení náhrady za užívání ve výši ujednaného nájemného (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018), takže od 26. dne příslušného měsíce se dostal žalovaný do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) do zaplacení. Žalobce se domáhal zaplacení úroku z prodlení za oba měsíce až od 8. 2. 2021, tedy za kratší období, než na které by měl nárok, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem žalobci přiznal úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 694 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu požadovaného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 306 Kč soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 19. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

20. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutno k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobce žalobou domáhal, a částky, které byly žalobci skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobců v řízení. Žalobce byl ke dni vydání rozhodnutí (11. 5. 2021) v řízení úspěšný co do přiznání částky 7 855,73 Kč (jistina ve výši 7 694 Kč + přiznaný zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 161,73 Kč), přičemž v žalobě požadoval ke dni rozhodnutí celkem částku 12 252,25 Kč (jistina ve výši 12 000 Kč + požadovaný smluvní úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 252,25 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobce v řízení činil 64,12 % v poměru k neúspěchu 35,88 %, takže žalobce má vůči žalovanému nárok na 28,24 % svých účelně vynaložených nákladů řízení, které tvoří: zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč; odměna za zastoupení žalobce advokátem dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., a to v plné výši za 2 úkony právní pomoci spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a písemném podání žaloby a ve výši ½ za úkon právní pomoci spočívající v jednoduché výzvě k plnění; sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5 cit. vyhl. z tarifní hodnoty 12 000 Kč v případě celých úkonů činí částku 1 580 Kč; v případě jednoduché výzvy k plnění 790 Kč; celkem tak za zastoupení advokátem přísluší celkem částka 3 950 Kč; tři paušální náhrady hotových výdajů za výše učiněné úkony právní pomoci á 300 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.), celkem tedy 900 Kč; náhrada za DPH ve výši 21 % ze základu 4 850 Kč, tedy DPH ve výši 1 018,50 Kč. Takto vyčíslené náklady řízení činí celkem částku 6 868,50 Kč, z níž má žalobce nárok na náhradu 28,24 %, tj. částku 1 939,66 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

21. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.