35 C 91/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2 800 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 800 Kč</b> <b>- s úrokem ve výši 906,43 Kč a ve výši 23,72 % ročně z částky 2 156,27 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a</b> <b>- s úrokem z prodlení ve výši 321,25 Kč a ve výši 8,5 % ročně z částky 2 156,27 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,</b> <b>se zamítá.</b> <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 18. 11. 2020, ve znění doplnění ze dne 5. 4. 2022, po žalované domáhala zaplacení částky 2 800 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že po předchozím posouzení úvěruschopnosti žalované uzavřely společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná dne 19. 1. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 2 800 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 3. 2018. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, když uhradila pouze částku 32 000 Kč. Žalovaná částka 2 800 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 2 156,27 Kč a z dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 643,73 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 2 156,27 Kč od 2. 3. 2018 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 906,43 Kč a od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 156,27 Kč od 9. 3. 2018 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 321,25 Kč a od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

5. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 19. 1. 2017 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalované v hotovosti při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 14 800 Kč, tvořeným úrokem ve výši 2 800 Kč, poplatkem ve výši 4 000 Kč poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 34 800 Kč v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Dle doplňujících ustanovení o spotřebitelském úvěru úvěr je čerpán v hotovosti (2.1), splátky jsou používány nejprve na úhradu úroku, administrativního poplatku, odměny za hotovostní inkaso splátek a jistiny; v případě prodlení se hradí 1. náhrada účelně vynaložených nákladů, 2. splatné sankce, tj. smluvní pokuta a úrok z prodlení, 3. splatné splátky od nejdříve splatné, 4. nesplatné splátky v pořadí od splátky splatné nejdříve (čl. 2) – (viz Smlouva).

6. Společnost a žalovaná vyplnily dne 19. 1. 2017 kartu zákazníka, v níž je uvedeno, že žalovaná je vdaná, bydlí v nájemním bydlení, má dvě nezaopatřené děti, je na mateřské/rodičovské dovolené, její měsíční celkový příjem činí 37 783 Kč a je tvořen hlavním příjmem (mzda, příjmy z podnikání) ve výši 13 200 Kč, státní podporou ve výši 4 583 Kč měsíčně a dalšími příjmy ve výši 20 000 Kč. Žalovaná vydává na bydlení částku 2 000 Kč, osobní výdaje činí 6 000 Kč, splácí u [právnická osoba] [anonymizováno] částku 2 400 Kč a další výdaje činí 10 400 Kč, tedy celkové výdaje činí 27 383 Kč. Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu, dále ověřila bankovní výpisy – příjmy a doklad o přiznání mateřské/rodičovské (viz karta zákazníka). Žalovaná uhradila celkově částku 32 000 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

7. Dne 29. 11. 2019 si společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 29. 11. 2019 oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 30. 4. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 4 324,87 Kč do 7. 5. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 30. 4. 2020 vč. podacího lístku); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> <i>8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupila pohledávku za žalovanou ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 29. 11. 2019, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>11. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>12. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>15. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 18. Společnost a žalovaná uzavřely dne 19. 1. 2017 smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., na jejímž základě Společnost jako zapůjčitel přenechala žalované coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě (svědčí o tom ostatně i následné částečné úhrady ze strany žalované); tímto vznikla mezi stranami zápůjčka coby reálný kontrakt vyžadující ke svému vzniku nejen konsensus smluvních stran, ale i reálné poskytnutí peněžních prostředků. Na základě smlouvy vznikla žalované povinnost vrátit Společnosti jistinu zápůjčky ve výši 20 000 Kč společně s poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, s úrokem ve výši 2 800 Kč (23,72 % ročně) a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, tj. celkem zaplatit žalobkyni částku 34 800 Kč v 58 týdenních splátkách po 600 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne ode dne uzavření smlouvy.

19. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 30. 3. 2022, č. j. 35 C 91/2022-19, jakým způsobem Společnost ověřila úvěruschopnost žalované a jaké doklady si za tímto účelem od žalované vyžádala, reagovala žalobkyně tak, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované; k uvedenému žalobkyně dodala, že Společnost neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, neboť ta by se mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu. S uvedeným se však nelze ztotožnit, neboť jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Soud přezkoumal předloženou zákaznickou kartu ze dne 19. 1. 2017, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaná byla v době uzavírání Smlouvy na mateřské/rodičovské dovolené a měla mít celkový měsíční příjem ve výši 37 783 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím dokladu o přiznání mateřské/rodičovské a bankovních výpisů; soudu však nebyly předloženy žádné listiny. Žalovaná měla dle zákaznické karty pobírat státní podporu ve výši 4 583 Kč, dále měla pobírat mzdu či příjem z podnikání ve výši 13 200 Kč a další příjmy ve výši 20 000 Kč. Z karty zákazníka lze pak dále vyčíst, že zdrojem hlavních příjmů měla být mateřská/rodičovská, tato však dle rozpisu jednotlivých položek celkového příjmu žalované tvořila pouze zanedbatelnou část. Co se týče částky 13 200 Kč měsíčně, která měla představovat mzdu či příjem z podnikání, z karty zákazníka není zřejmé, z jakého pracovněprávního či jiného vztahu příjem pocházel, kdo byl příp. zaměstnavatelem žalované a jak byl tento příjem Společností ověřován. Žalovaná pak dále měla mít další příjmy ve výši 20 000 Kč, kdy však není patrno, z čeho konkrétně měly tyto příjmy pocházet, zda se jednalo o příjmy pravidelné a z čeho je Společnost ověřila. Za zásadní pochybení Společnosti lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, tj. částkou 27 383 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak nekontrolovala zejména obvyklé náklady, tedy výši nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu, například z nájemní smlouvy či z výpisu z účtu (z bankovního účtu měla dle karty zákazníka ověřovat pouze příjmy), nijak nekalkulovala s výší dalších výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI); uvedené bylo přitom zcela žádoucí za situace, kdy žalovaná splácela další úvěr u [právnická osoba] [anonymizováno].

20. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

21. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 2 156,27 Kč s dlužnou částkou poplatku ve výši 643,73 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

22. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti v hotovosti částku 20 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 32 000 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 20 000 Kč a následně této společnosti poskytla částku 32 000 Kč, nedluží tak už žalobkyni ničeho, pročež soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnout (výrok I.). <b>Náklady řízení a lhůta k splnění</b> 23. Žalovaná byla v řízení zcela procesně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Žalovaná však žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se ani nepodávají z obsahu soudního spisu, pročež soud rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).