35 C 98/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 129 763 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 45 545 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 45 545 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 84 218 Kč s úrokem z prodlení</b> <b>- ve výši 9 % ročně z částky 97 263 Kč od 8. 10. 2018 do 29. 5. 2020 a</b> <b>- ve výši 9 % ročně z částky 51 718 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 18. 12. 2020, ve znění doplnění ze dne 10. 5. 2021, po žalované domáhala zaplacení částky 129 763 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že po ověření úvěruschopnosti žalované s ní uzavřela dne 7. 4. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované zápůjčku ve výši 65 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy, a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 51 718 Kč, sestávajícím se z fixního úroku ve výši 15 959 Kč, z odměny za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 14 930 Kč a z odměny za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 20 859 Kč, v 18 měsíčních splátkách po 6 485 Kč (poslední ve výši 6 473 Kč), kdy první splátka byla splatná dne 7. 5. 2017 a poslední splátka splatná dne 7. 10. 2018. Žalovaná uhradila toliko částku 19 455 Kč, kdy poslední platbu provedla dne 16. 6. 2017; celková dlužná částka tak činí 97 263 Kč, z níž požaduje žalobkyně rovněž úrok z prodlení od 8. 10. 2018 do zaplacení. Jelikož žalovaná dlužnou částku neuhradila řádně a včas, požaduje žalobkyně dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 97 263 Kč od 8. 10. 2018 do 18. 12. 2020 ve výši 32 500 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 22. 5. 2020.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Dne 7. 4. 2017 si ujednaly žalobkyně a žalovaná smlouvu o zápůjčce – ZELENÁ v hotovosti, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 65 000 Kč, a to tak, že částka 18 155 Kč bude použita na splacení dlužných částek ze smlouvy o zápůjčce [číslo] částka 46 845 Kč bude žalované vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu a poplatek ve výši 51 718 Kč, sestávající se a) z úroku ve výši 15 929 Kč (roční úroková sazba ve výši 29 % je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve smyslu čl. 18 smluvních podmínek), b) z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 14 930 Kč a c) z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 20 859 Kč, celková dlužná částka tak činila 116 718 Kč (RPSN činilo 126,46 %), a to v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 6 485 Kč (poslední splátka ve výši 6 473 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření Smlouvy. Žalovaná podpisem Smlouvy stvrdila, že při uzavření Smlouvy od žalobkyně převzal v hotovosti částku 46 845 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly smluvní podmínky o zápůjčce (dále jen„ SP“) uvedené na zadní straně smluvního formuláře (viz Smlouva).

5. Dle čl. 6 SP každá jednotlivá splátka bude započtena na 1) náklady spojené s vymáháním pohledávek, 2) splatné splátky celkové dlužné částky, a to v pořadí od nejdříve splatné, a to nejprve na poplatek, 3) splatné sankční poplatky, 4) nesplatná část jistiny zápůjčky, 5) nesplatná část poplatku. Dle čl. 13 SP pokud je zákazník v prodlení se zaplacením splátky celkové dlužné částky, zavazuje se žalobkyni uhradit náklady řízení spojené se soudním vymáháním závazku. Dle čl. 16 sankčními poplatky se rozumí mj. zákonný úrok z prodlení a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je zákazník v prodlení; právem žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty není dotčen nárok na náhradu škody vzniklé z prodlení zákazníka s placením splátek celkové dlužné částky. Dle čl. 18 SP je smlouva uzavřena na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání (viz smluvní podmínky).

6. Žalobkyně a žalovaná společně vyplnily dne 7. 4. 2017 zákaznickou kartu, podle níž žalobkyně ověřila totožnost žalované pomocí občanského průkazu, žalovaná sdělila, že žije v nájmu, je vdaná, má učňovské vzdělání, nemá vyživovanou osobu, pracuje na plný úvazek jako dělnice u [právnická osoba] [anonymizováno] s příjmem 12 243 Kč, dále má příjem 4 500 Kč a další čistý příjem v domácnosti činí 17 300 Kč, takže celkový příjem činí 34 043 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované činí 6 000 Kč. Uvedené údaje žalobkyně ověřila pomocí pracovní smlouvy do 31. 12. 2017 a výplatních pásek za měsíce 12/2016 a 1–2/ 2017 (viz zákaznická karta ze dne 7. 4. 2017). Žalovaná uhradila dne 21. 4. 2017, 18. 5. 2017 a 16. 6. 2017 vždy částku 6 485 Kč, tj. celkově částka 19 455 Kč (viz tabulka umoření).

7. Dopisem ze dne 22. 5. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky 166 710,92 Kč do 29. 5. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz předžalobní výzva ze dne 22. 5. 2020 vč. podacího archu).

8. V okamžiku uzavření Smlouvy, tj. v dubnu 2017 činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně 8,88 % ročně a roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 9,83 % (viz přehled úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR a přehled ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupnými na www.cnb.cz). <b>Právní posouzení věci</b> <i>9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>10. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 16. Žalobkyně jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 7. 4. 2017 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč, a to tak, že částka 18 155 Kč bude použita na splacení dlužných částek ze smlouvy o zápůjčce [číslo] částka 46 845 Kč bude žalované vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve Smlouvě a svým podpisem Smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 51 718 Kč, sestávajícím se z úroku ve výši 15 929 Kč, z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 14 930 Kč a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 20 859 Kč, celková dlužná částka tak činila 116 718 Kč, a to v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 6 485 Kč (poslední splátka ve výši 6 473 Kč) s tím, že 1. splátka je splatná v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření Smlouvy.

17. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 13. 4. 2021, č. j. 35 C 98/2021-12, jakým způsobem ověřila úvěruschopnost žalované a jaké doklady si za tímto účelem od žalované vyžádala, reagovala žalobkyně tak, že její zaměstnanec navštívil žalovanou v místě jejího bydliště. Žalovaná objasnila a doložila výši svých příjmů a výdajů, což je zaznamenáno v zákaznické kartě; kopii předkládaných dokumentů žalobkyně nedisponuje. Žalobkyně mimoto ověřila, že v centrální evidenci exekucí nebyl u žalované zjištěn žádný záznam.

18. Jak přitom vyplývá z judikatury Ústavního soudu (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), žalobkyně, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Soud přezkoumal předloženou zákaznickou kartu ze dne 7. 4. 2017, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 12 243 Kč, což žalobkyně měla ověřit prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek za měsíce 12/2016 a 1–2/ 2017, současně měla mít žalovaná brigádu s příjmem ve výši 4 500 Kč a dále další čistý příjem v domácnosti měl činit 17 300 Kč; tyto dva příjmy nicméně žalobkyně nijak ověřené dle zákaznické karty neměla. Pokud by přitom soud odečetl výši sjednané měsíční splátky (6 485 Kč) od skutečně doloženého příjmu, pak by jí měsíčně zbyla částka nižší, než jsou žalovanou odhadované měsíční výdaje. Nicméně za zásadní pochybení žalované lze považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, tj. částkou 6 000 Kč, aniž by tyto výdaje žalobkyně jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“, kde k výdajům není ničeho). I když žalovaná uváděla, že bydlí v nájmu, žalobkyně nijak nekontrolovala obvyklé náklady s nájmem spojených (tj. výši nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu) například z nájemní smlouvy či z výpisu z účtu, nijak nekalkulovala s výší dalších výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení. Je přitom patrno, že běžné měsíční výdaje žalované jen stěží mohly dosahovat částky 6 000 Kč.

19. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

20. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky spolu s dlužnou částí poplatku ve výši 19 455 Kč, smluvní pokutu ve výši 32 500 Kč, jakož ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení).

21. Pro úplnost soud podotýká, že i kdyby soud shledal, že žalobkyně dostatečně ověřila úvěruschopnost žalované, nemohl by soud žalobkyni přiznat celé žalobou požadované plnění, neboť byť bylo ve smlouvě uvedeno, že výše úroku činí toliko 3 041 Kč (29 % p. a.), dospěl soud k závěru, že za úrok (peněžitou odměnu zapůjčitele za poskytnutí jistiny zápůjčky) je nezbytné považovat celý poplatek ve výši 51 718 Kč, tj. včetně částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení. Pokud jde o poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení, je soudu známo z úřední povinnosti a vyplývá to i z obou smluv projednávaných v tomto řízení, že tento nemá nepochybně sloužit k úhradě skutečných nákladů žalobkyně s uzavřením smlouvy o zápůjčce, jak by se z názvu tohoto poplatku mohlo zdát, neboť výše tohoto poplatku je procentuálně závislá na výši jistiny zápůjčky; soud má tedy za to, že tento poplatek je skrytým smluvním úrokem. Pokud jde o poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení, zde platí obdobně výše řečené, nadto komfortní splácení (též označované jako hotovostní režim splátek) není nepochybně svou povahou a účelem zvláštní službou, kterou by bylo lze náležitě odlišit od zápůjčky, nýbrž je se zápůjčkou pevně spjato, neboť je jím sjednáno, že namísto principu donosnosti dluhu (uhrazení v sídle zapůjčitele), bude uplatněn princip odnosnosti (uhrazení dluhu v místě bydliště vydlužitele). Nelze odhlédnout ani od toho, že hotovostní vyplacení zápůjčky bylo pevně spjato s hotovostním režimem splátek, takže že hotovostní režim splátek je variantou zápůjčky (nabízeným produktem) a přiměřenost zápůjčky je tak třeba hodnotit komplexně. Soudu je opětovně z úřední činnosti známo, že výše odměny je procentuálně závislá na výši jistiny zápůjčky, a nikoliv na počtu návštěv apod.; soud má tedy za to, že tento poplatek je skrytým smluvním úrokem. Jestliže tedy žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni zápůjčku ve výši 65 000 Kč společně s částkou 51 718 Kč, pak při splácení zápůjčky na dobu 18 měsíců lze dovodit, že úrok zápůjčky činí 53,04 % ročně ( (51 718 Kč/18) × (12/ 65 000 Kč) × 100); v případě, že by soud vyšel z anuitního splácení dlužné částky, pak by úrok činil 84,60 %. Byť občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o zápůjčce. I dohoda o úrocích z poskytnuté zápůjčky podléhá korektivu dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o. z.), na který jsou smluvní strany povinny dbát. Podle ustálené soudní praxe je nepřiměřená a dobrým mravům odporující výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) Dohodnutá výše takto sjednaná výše smluvního úroku je neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z., neboť výše sjednaného úroku je více jak 5,9× vyšší (v případě, že by soud vyšel z anuitního splácení dokonce více jak 9,5× vyšší) než průměrná výše úrokové míry korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně v době uzavření Smlouvy (duben 2017). V souladu s § 1802 větou druhou o. z. by proto soud musel přistoupit k moderaci výše úroků na výši 8,88 % p. a., vycházeje z průměrné hodnoty úrokové sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v měsíci, kdy byla uzavřena Smlouva, neboť právě takovouto výši by soud považoval za odpovídají spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky.

22. Zadruhé soud dodává, že žalobkyni by nebylo možno přiznat nárok na smluvní pokutu ve výši 32 500 Kč i z toho důvodu, že právo na smluvní pokutu bylo v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, ujednáno nikoliv v samotné smlouvě, nýbrž bylo ujednáno v obchodních (smluvních) podmínkách.

23. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalobkyně ponížila žalované co do částky 18 155 Kč dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] že žalovaná dále od žalobkyně obdržela v hotovosti částku 46 845 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla žalobkyni celkově částku 19 455 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 45 545 Kč (65 000 Kč – 19 455 Kč).

24. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné Smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

25. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky 45 545 Kč nepochybně vyzvána až předžalobní výzvou ze dne 22. 5. 2020, v níž byla žalované stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 29. 5. 2020. Jelikož žalovaná dlužnou částku 45 545 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím.

26. Vzhledem k tomu, že žalovaná do 29. 5. 2020 dlužnou částku 45 545 Kč řádně a včas nesplnila, dostala se dnem 30. 5. 2020 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 10 % ročně; žalobkyně nicméně požadovala úrok z prodlení jen ve výši 9 % ročně, a proto soud při vázanosti žalobním návrhem přiznal žalobkyni jí požadovaný úrok z prodlení. S ohledem na uvedené soud shledal nárok na úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 45 545 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení.

27. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 45 545 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 45 545 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 84 218 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 97 263 Kč od 8. 10. 2018 do 29. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 51 718 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí (14. 9. 2021) v řízení úspěšná co do přiznání částky 50 856,92 Kč (jistina ve výši 45 545 Kč + přiznaný úrok z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku na částku 5 311,92 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 155 496,39 Kč (jistina ve výši 97 263 Kč + smluvní pokuta ve výši 32 500 Kč + úrok z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku na částku 25 733,39 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 32,71 % v poměru k neúspěchu 67,29 %, takže žalovaná má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 34,58 %. Žalovaná však žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se ani nepodávají z obsahu soudního spisu, a proto soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

29. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.