36 C 114/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně , ulice anonymizováno podnikající v České republice prostřednictvím název žalobkyně , anonymizována dvě slova , IČO sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 20 150 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 17. 8. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 150 Kč, úroku v kapitalizované výši 416,38 Kč a dále úroku ve výši 7,90 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 17. 8. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 150 Kč za dobu od 17. 8. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 3 842 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] uzavřené mezi účastníky dne [datum] distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaná úvěrová pohledávka ve výši 20 150 Kč představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč a poplatek za odeslání upomínky ve výši 150 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvního úroku z poskytnutého úvěru dle harmonogramu splátek z neuhrazených splátek splatných ke dni odstoupení od smlouvy, tj. ke dni 16. 8. 2019 ve výši 416,38 Kč, smluvního úroku z dlužné jistiny ode dne 17. 8. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 20 150 Kč ode dne 17. 8. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] prostřednictvím sítě elektronických komunikací uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč (žádost o poskytnutí hotovostního úvěru [anonymizována dvě slova], smlouva o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno], logy z interního systému žalobkyně, transakční historie účtu, historie úvěru), na který žalovaná do dnešního dne ničeho neuhradila (přehled splácení, historie úvěru, transakční historie účtu). Žalovaná byla k úhradě dlužné částky z úvěrové smlouvy vyzvána poslední výzvou k uhrazení dlužné částky ze dne [datum] (poslední výzvou k uhrazení dlužné částky ze dne [datum] včetně dodejky).

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru a rovněž z transakčních pohybů na osobním účtu žalované. Žalobkyně porovnávala pravidelné měsíční příjmy žalované s jejími měsíčními náklady na živobytí a výši úvěrové splátky. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že má čistý měsíční příjem 8 500 Kč a pravidelné měsíční výdaje na domácnost činí částku ve výši 4 000 Kč. Je rozvedená a má 1 dítě (žádost o poskytnutí hotovostního úvěru [anonymizována dvě slova]). Žalobkyně dále uvedla, že zohlednila všechny interní i externí závazky žalované a prověřila veřejné registry a rejstříky, zejména prověřila insolvenční rejstřík, centrální evidenci exekucí, evidenci dlužníků [příjmení] a nebankovní registr klientských informací [anonymizováno]. V tomto směru předložila pouze výpis z registru [anonymizováno], ze kterého vyplynulo, že žalovaná je se 2 splátkama po splatnosti, její skóre CIS - platební schopnosti je B a skóre CIS - důvěryhodnosti B+ (výpis z [anonymizováno]). Žalobkyně vyhodnotila, že splácení úvěru ve výši 20 000 Kč při pravidelných měsíčních splátkách ve výši 506,29 Kč je zcela v možnostech žalované, neboť žalované po odečtení výdajů na domácnost zbývala volná částka ve výši 4 500 Kč.

5. Žalobkyně měla dále k dispozici výpis z účtu žalované za období od 2. 12. 2015 do 26. 6. 2020, z něhož zjistila, že žalované byla na účet připisována platba ve výši 8 500 Kč měsíčně s poznámkou„ výživné“. Žádný další příjem z výpisu z účtu nevyplývá. Výdaje žalované činily minimálně 8 500 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu dále vyplývá, že [datum] byly žalované poskytnuty dva úvěry v celkové výši 30 000 Kč. Tuto skutečnost žalobkyně zcela pominula, stejně jako skutečnost, že výdaje žalované byly mnohem vyšší, než tvrzených 4 000 Kč. <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 10. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.

11. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

12. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

16. V dané věci, jak z výše uvedeného vyplývá (bod 5 rozsudku), žalobkyně úvěruschopnost žalované nevyhodnotila s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, byť k tomu měla dostatečné podklady. Měla k dispozici výpis z účtu žalované za dobu tří měsíců před poskytnutím úvěru, přičemž na tento účet bylo k rukám žalované placeno výživné ve výši 8 500 Kč, což je ovšem příjem jejího syna, nikoliv žalované. Žádný další příjem z výpisu z účtu nevyplývá. Výdaje žalované činily minimálně 8 500 Kč měsíčně, což vedlo k jejímu zadlužení. Dne [datum] byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 30 000 Kč, na jehož splácení neměla žalovaná disponibilní prostředky. Přesto jí žalobkyně poskytla další úvěr.

17. Smyslem posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr, je nejen nezbytné podklady shromáždit, ale i je pečlivě vyhodnotit, což se v případě žalované nestalo, neboť úvěr jí byl poskytnut, přestože neměla příjmy, které by postačovaly na úhradu jejích výdajů. Žalovaná se postupně zadlužovala, aby pokryla svou spotřebu, což zavdávalo důvod k pochybnostem, že jakmile již nedosáhne na další úvěr, nebude schopna své dluhy splácet, což se také stalo, neboť žalovaná neuhradila ani jednu splátku.

18. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalované a její reálné možnosti úvěr splácet. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Proto soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 20 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

19. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 20 000 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Jelikož v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti a tato není ani zákonem stanovena, za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána poslední výzvou k uhrazení dlužné částky ze dne [datum], podle které byla povinna dluh zaplatit nejpozději do sedmi dnů od jejího doručení. Výzva byla žalované odeslána téhož dne a podle § 573 o. z. byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 22. 7. 2019 (pokud poslední den lhůty připadl na sobotu, neděli nebo svátek, byl posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den). Dne 29. 7. 2019 nastala splatnost částky ve výši 20 000 Kč a počínaje 30. 7. 2019 je žalovaná v prodlení a tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (10 %). Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 20 150 Kč za dobu od 17. 8. 2019 do zaplacení. Soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 20 000 Kč pouze za jí požadované (kratší) období jdoucí od 17. 8. 2019 do zaplacení a ve zbytku žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl.

20. Předmětem sporu byly nároky v souhrnné výši 30 819,38 Kč (jistina 20 000 Kč + poplatek za upomínku 150 Kč + kapitalizovaný úrok 416,38 Kč + úrok vyčíslený dle žaloby do dne 22. 6. 2022 ve výši 4 506,20 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby do dne 22. 6. 2022 ve výši 5 746,80 Kč). Žalobkyně uspěla s částkou 25 704,10 Kč (jistina 20 000 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle výroku I. do dne 22. 6. 2022 ve výši 5 704,10 Kč), tj. z 83 %. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. jí příslušelo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 66 % (83 % - 17 %). V řízení žalobkyně účelně vynaložila náklady ve výši 5 821 Kč, což představuje žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 806 Kč, odměnu za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 2 690 Kč (2,5× 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.; 1× 1 940 Kč dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za následující úkon právní služby: účast zástupce u jednání soudu dne [datum]), náhradu hotových výdajů ve výši 600 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby a 1× 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející k jednomu shora uvedenému úkonu právní služby), náhradu za promeškaný čas ve výši 300 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 započaté půlhodiny strávené na cestě k jednání z Přerova do Zlína a zpět, náhradu jízdních výdajů ve výši 554 Kč za cestu k jednání z Přerova do Zlína a zpět (74 km) vozidlem Ford Mondeo, [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 5,9 l /100 km při ceně nafty 47,10 Kč (§ 4 písm. c) vyhl. č. 511/2021 Sb. a sazbě základní náhrady 4,70 Kč/km (§ 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb.) a 21% DPH ve výši 871 Kč z přiznané odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Soud tak zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení ve výši 3 842 Kč (66 % z 5 821 Kč). Náhradu nákladů řízení je žalovaná v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

21. Soud z důvodu neúčelného vynaložení nepřiznal žalobkyni náklady řízení v souvislosti s podáním ze dne [datum], jímž došlo k doplnění žaloby, neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě.

22. Stanovené platební povinnosti soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.