36 C 121/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 56 187,91 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 916,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 39 916,56 Kč za dobu od 30. 10. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 271,35 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 56 187,91 Kč za dobu od 1. 10. 2021 do 29. 10. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 271,35 Kč za dobu od 30. 10. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 5 425 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 56 187,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 56 187,91 Kč za dobu od 1. 10. 2021 do zaplacení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou žalovaný dne [datum] uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaný na základě úvěrové smlouvy vyčerpal částku 56 187,91 Kč, která byla splatná dne 30. 9. 2021. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru nerozporoval. Dovolával se však její neplatnosti, neboť nebyla řádně posouzena jeho úvěruschopnost a současně byl sjednán lichevní úrok. V jaké výši úvěr čerpal a jakým způsobem jej splácel, nebyl schopen říct. Z žalobkyní předložených důkazů však dle něj vyplynulo, že čerpal 43 700 Kč a uhradil 3 783,44 Kč.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne [datum] byla mezi společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč (smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum]). Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Současně byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Ke svým tvrzením žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila žádný důkaz. Dne [datum] byla na bankovní účet žalovaného číslo [bankovní účet] připsána částka ve výši 40 000 Kč, dne [datum] částka ve výši 3 000 Kč a dne [datum] částka ve výši 700 Kč, přičemž všechny platby byly na účet žalovaného připsány pod stejným variabilním symbolem [číslo]. Ke dni [datum] činil zůstatek po poslední platbě 36 216,56 Kč (sdělení [právnická osoba] ze dne [datum], výpis z účtu žalovaného za období od [datum] až [datum], platební informace, informace o žádosti o půjčku). [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem odeslaným žalovanému dne 21. 10. 2021 na adresu uvedenou žalovaným v žádosti o úvěr (výzva k úhradě ze dne [datum] včetně podacího lístku, informace o žádosti o úvěr). <i>4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>5. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 9. Úvěrující je povinen řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.

10. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

11. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

13. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. To, zda je reálné splacení dluhu je přitom výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, nebo nikoli.

14. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Nadto námitku neplatnosti uplatnil i samotný žalovaný.

15. Jak bylo uvedeno v bodu 3 rozsudku, žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce ověřoval před uzavřením smlouvy o úvěru příjmy, výdaje a míru zadlužení žalovaného, neboť nepředložila důkaz o tom, že se její právní předchůdce úvěruschopností žalovaného vůbec zabýval. Žalobkyně uvedla, že při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného byl porovnáván doložený příjem a deklarované výdaje. Jaký byl příjem žalovaného a v jaké výši byly jeho výdaje, neuvedla. Současně neuvedla, zda a případně v jaké výši byly zjištěny další závazky žalovaného. Žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy posouzena byla, ale důkazy o tom nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti tak neprokázala.

16. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalovaného je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 43 700 Kč (40 000 Kč + 3 000 Kč + 700 Kč), přičemž ke dni [datum] (po vyplacení částky 40 000 Kč) činil zůstatek 36 216,56 Kč. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný uhradil částku 3 783,44 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 39 916,56 Kč (rozdíl poskytnuté jistiny 43 700 Kč a zaplacených 3 783,44 Kč), k jejíž zaplacení ho soud zavázal.

17. Pokud se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky vyšší, tvrdíc, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 56 187,91 Kč, toto tvrzení neprokázala, a to i přes to, že k tomu byla usnesením ze dne 21. dubna 2022, č.j. 36 C 121/2022-42 vyzvána. Soud proto žalobu ve zbývajícím rozsahu pro neunesení důkazního břemene zamítl.

18. Dodatečná lhůta k doplnění tvrzení žalovaného o tom, zda a jak bylo na úvěr plněno žalovanému poskytnuta nebyla, neboť jde o primární tvrzení žalovaného, na které měl a mohl být připraven a k poskytnutí další dodatečné lhůty tak nebyl důvod.

19. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 39 916,56 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Jelikož v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti a tato není a zákonem stanovena, za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne [datum], která byla žalovanému odeslána téhož dne na adresu uvedenou žalovaným (podací lístek). Dle zákonné domněnky doručení (§ 573 o.z.) bylo doručeno dne 25. 10. 2021 (pokud poslední den lhůty připadl na sobotu, neděli nebo svátek, byl posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den). Žalovaný byl vyzván k zaplacení do 3 dnů (do 29. 10. 2021) a nezaplatil-li, je podle § 1968 o. z. od 30. 10. 2021 s plněním dluhu v prodlení. Od tohoto data až do zaplacení tedy žalobkyni přísluší dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 8,5 %). Soud tak zavázal žalovaného k zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z přiznané částky 39 916,56 Kč za dobu od 30. 10. 2021 do zaplacení a ve zbytku žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl.

20. Jelikož z absolutně neplatné úvěrové smlouvy nevznikají účastníkům žádná práva a povinnosti stejně, jakoby smlouvu vůbec neuzavřeli, bylo nadbytečné zabývat se námitkou žalovaného, že byl sjednán lichevní úrok.

21. Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, náleží jí tedy podle § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalovanému právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán poměrem částky 59 289,01 Kč (56 187,91 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby do dne 25. 5. 2022 ve výši 3 101,10 Kč) a částky 41 849,96 Kč (39 916,56 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle výroku I. do dne 25. 5. 2022 ve výši 1 933,40 Kč) vyjádřeným v procentuální výši 70 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 40 % (70 % - 30 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 13 561,50 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 2 248 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 8 450 Kč (2,5× 3 380 Kč dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč (tj. 3× 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby) a částky 1 963,50 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 5 425 Kč (40 % z 13 561,50 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.