36 C 127/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , země zastoupený opatrovníkem titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 14 326 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 990 Kč, úroku v kapitalizované výši 708,01 Kč, úroku ve výši 21,9 % ročně z částky 1 904,85 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 644,24 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 904,85 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 336 Kč, úroku v kapitalizované výši 2 400,07 Kč a dále úroku ve výši 21,9 % ročně z částky 6 457,14 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 021,78 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 457,14 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Zlíně odměnu za zastupování žalovaného opatrovníkem a náhradu hotových výdajů opatrovníka, jejichž výše bude určena samostatným usnesením.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl zápůjčku ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a zaplatit poplatek ve výši 6 526 Kč sestávající z úroku ve výši 938 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 088 Kč (celkem tedy částku ve výši 15 526 Kč) v 45 týdenních splátkách ve výši 346 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena nejpozději dne 16. 3. 2016. Žalovaná částka 14 326 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 8 361,99 Kč a zůstatek neuhrazeného poplatku ve výši 5 964,01 Kč Vedle jistiny a poplatku se žalobkyně domáhala zaplacení 21,90% p.a. smluvního úroku z jistiny 8 361,99 Kč za dobu od 16. 3. 2016 do zaplacení, přičemž za dobu od 16. 3. 2016 do 16. 11. 2017 úrok kapitalizovala částkou 3 108,08 Kč, a 8,05% p.a. úroku z prodlení z jistiny 8 361,99 Kč za dobu od 10. 6. 2015 do zaplacení, přičemž za dobu od 10. 6. 2015 do 16. 11. 2017 tento úrok kapitalizovala částkou 1 666,02 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] smluvně postoupena žalobkyni.

2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 1 904,85 Kč představující část jistiny, částky 2 085,15 Kč představující část poplatků, částky 708,01 Kč představující část kapitalizovaného úroku a dále úroku ve výši 21,9 % ročně z částky 1 904,85 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení a částky ve výši 644,24 Kč představující část kapitalizovaného úroku z prodlení a dále úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 904,85 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.

3. Žalovaný se prostřednictvím svého opatrovníka ve věci vyjádřil tak, že právní předchůdce žalobkyně se dostatečně nezabýval posouzením schopnosti žalovaného zápůjčku splácet a smlouva je tedy neplatná. Plnění poskytnuté žalovanému lze tedy posoudit pouze z titulu bezdůvodného obohacení, vznesla námitku promlčení a navrhla, aby soud žalobu zamítl.

4. Pokud jde o námitku mezinárodní nepříslušnosti českých soudů k řízení podle článku 17 a 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení“) s poukazem na skutečnost, že žalovaný je občanem Slovenské republiky s bydlištěm na Slovensku, soud uvádí, že při prověřování bydliště žalovaného nebylo zjištěno, že by se zdržoval na Slovensku a měl tam bydliště. Žalovaný má sice na Slovensku trvalý pobyt, to ale neznamená, že tam skutečně bydlí. Naopak ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] a ze sdělení České správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] soud zjistil, že se žalovaný v roce 2020 zdržoval na území České republiky. Proto nemůže být založena pravomoc slovenských soudů dle článku 17 a 18 nařízení, jelikož to předpokládá bydliště žalovaného na Slovensku, a to zjištěno nebylo. Pravomoc českých soudů je dána dle článku 7 nařízení podle ve smlouvě dohodnutého místa plnění ([obec a číslo]).

5. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce a poskytnutou zápůjčku (podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 9 000 Kč převzal) spolu s poplatkem ve výši 6 526 Kč (celkem tedy částku 15 526 Kč) se v ní žalovaný zavázal splatit v 44 týdenních splátkách ve výši 346 Kč a poslední splátku ve výši 302 Kč, přičemž 1. splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy (smlouva o zápůjčce). [právnická osoba], a.s. pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku).

6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet zápůjčku, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané zákaznická karta vyplněno, že žalovaný je zaměstnaný a jeho pravidelný měsíční příjem činí 20 500 Kč. Výdaje žalovaného byly v zákaznické kartě uvedeny částkou 6 500 Kč, a to 2 500 Kč na nájem/inkaso, 500 Kč na telefon a 3 500 Kč na výdaje na domácnost. Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalovaný dále uvedl, že nemá kreditní kartu, zápůjčku u jiné společnosti ani bankovní účet. Podpisem zákaznické karty stvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů uvedených na obou stránkách karty. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Nebyly tedy nijak doloženy ani ověřovány příjmy a podstatné výdaje žalovaného. <i>7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce postoupila společnost [právnická osoba] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne [datum]. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

10. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, resp. z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak věřitel neučiní.

11. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

12. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti věřitele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Nad to v tomto případě vznesl námitku neplatnosti smlouvy i sám žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka.

16. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Jak žalobkyně sama uvedla, vycházela z informací získaných od žalovaného v kartě zákazníka a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, a to pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou. Tyto listiny však soudu nedoložila. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalovaného. Žalobkyně nevylíčila rozhodné skutečnosti, když nepopsala, jak konkrétně její právní předchůdce prověřil při posuzování úvěruschopnosti žalovaného tvrzené výdaje žalovaného a zda má dluhy a jak zjištěné informace vyhodnotila. V tomto směru žalobkyně tvrzení a důkazy ani na výzvu soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. nedoplnila. Nutno předeslat, že žalobkyně byla k doplnění těchto rozhodných skutečností a k označení důkazů o nich vyzvána již usnesením soudu č. j. 36 C 127/2020-71 ze dne 2. 10. 2020. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.).

18. Opatrovník žalovaného vznesl námitku promlčení práva žalobkyně na vrácení plnění poskytnutého žalovanému z neplatné úvěrové smlouvy (bezdůvodného obohacení). <i>19. Podle § 610 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen„ o. z.“) k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.</i> <i>20. Podle § 619 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.</i> <i>21. Podle § 621 občanského zákoníku, okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.</i> 22. Podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku, promlčecí lhůta trvá tři roky.

23. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému v hotovosti dne 6. 5. 2015 poskytl částku 9 000 Kč a k tomuto datu měl vědomost o obohacené osobě a výši získaného prospěchu. Současně měl a mohl vědět, že nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, když jeho výdaje řádně nezkoumal. Počátek běhu promlčecí lhůty pro vydání plnění z bezdůvodného obohacení je tedy třeba podle ustanovení § 621 občanského zákoníku stanovit na 6. 5. 2015. Promlčecí lhůta dle ustanovení § 629 odst. 1 občanského zákoníku trvá tři roky. Promlčecí doba tedy uplynula dnem 7. 5. 2018 (6. 5. 2018 připadl na neděli). Žalobkyně uplatnila své právo u soudu dne 21. 8. 2018, tedy až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty a námitka promlčení je důvodná, proto soud žalobu zamítl (výrok II.).

24. Zamítnutí žaloby představuje procesní úspěch žalovaného. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, příslušelo by mu tak podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).

25. Jelikož žalovaný byl v řízení zastoupen soudem ustanoveným opatrovníkem, byla žalobkyně dle § 149 odst. 2 o.s.ř. povinna zaplatit odměnu za zastupování a hotové výdaje opatrovníka státu. Výrokem IV soud rozhodl o základu povinnosti žalobkyně nahradit náklady státu, přičemž jejich výše bude určena samostatným usnesením, poté kdy budou soudem vyplaceny opatrovníku (§ 155 odst. 1 o.s.ř.).