36 C 146/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 22 155 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 732 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 147,10 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 732 Kč za dobu od 25. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 423 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 180,98 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 423 Kč za dobu od 25. 2. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 13 732 Kč za dobu od 25. 2. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 475 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení úvěrové pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne [datum] distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaná úvěrová pohledávka ve výši 22 155 Kč představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 14 375 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatky za SMS servis ve výši 245 Kč, úroky ve výši 3 675 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 560 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 805 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení 11,75% p.a. úroku z prodlení za období od 10. 1. 2022 do 24. 2. 2022 kapitalizovaného částkou 328,08 Kč a od 25. 2. 2022 do zaplacení požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 22 155 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky na webovém portálu [webová adresa], kde žalovaný vyplnil své osobní údaje, požadovanou výši úvěru, uvedl informace o svých poměrech a zaslal kopii občanského průkazu. Jakmile mu byl úvěr schválen, systém vygeneroval návrh smlouvy, který žalovaný odsouhlasil zasláním SMS kódu, který mu byl zaslán na jím sdělené telefonní číslo. Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu a printscreeny ze systému, v němž je zaznamenána elektronická komunikace s žalovaným před uzavřením smlouvy, z níž vyplývá, že žalovanému zaslala návrh smlouvy, odeslala SMS kód, kterým byla smlouva o úvěru podepsána. Na základě uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že uzavřela s žalovaným písemnou smlouvu podle zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a to v souladu s § 562 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), Přestože smlouva byla sjednána elektronicky na dálku, byl zachycen její obsah a identifikovány jednající osoby. Žalovaný prokázal svou totožnost občanským průkazem a zasláním SMS kódu projevil svou vůli být vázán úvěrovou smlouvou. 4. [právnická osoba] bylo prokázáno, že žalovanému byla připsána na účet částka 15 000 Kč dne 2. 2. 2021.

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně předložila printscreen ze systému, podle něhož žalovaný v žádosti o úvěr uvedl měsíční příjem ve výši 30 000 Kč, měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč a že je bezdětný. Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný v době, kdy žádal o úvěr, nebyl v registru dlužníků a neměl žádný závazek po splatnosti (kontrola registrů). Z výpisu nebankovního registru klientských informací žalobkyně zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr již 6 existujících splátkových úvěrů v celkové výši 614 350 Kč a celkovou měsíční splátkou 31 255 Kč a kreditní kartu s úvěrovým rámcem 45 000 Kč a zbývající splátkou ve výši 45 185 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od [datum] do [datum], který měla žalobkyně k dispozici, vyplývá, že žalovaný dne [datum] čerpal úvěr ve výši 10 400 Kč, dne [datum] úvěr ve výši 7 000 Kč a dne [datum] úvěr ve výši 20 000 Kč [ulice] splátky na úvěry činily 1 200 Kč a 1 346 Kč, celkem 2 546 Kč. Z výpisu z účtu dále vyplývá, že výdaje žalovaného jsou vyšší než jeho příjmy a kladný zůstatek na účtu je jen díky vyplaceným úvěrům a vkladu v hotovosti ze dne [datum] ve výši 10 000 Kč. Tuto skutečnost žalobkyně zcela pominula, stejně jako skutečnost, že výdaje žalovaného jsou mnohem vyšší, než zohledněných 3 410 Kč odpovídajících životnímu minimu jedné osoby či žalovaným do žádosti uvedených 6 000 Kč. <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 11. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.

12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. V dané věci, jak z výše uvedeného vyplývá (bod 5 rozsudku), žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nevyhodnotila s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, byť k tomu měla podklady. Měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za období měsíce říjen 2020, přičemž na tento účet byla dne [datum] vložena v hotovosti částka 10 000 Kč a žalovaný z účtu hradil nejen úvěrové splátky ve výši 2 546 Kč měsíčně, ale své další běžné i mimořádné výdaje, které však převyšovaly jeho příjem. Kladný zůstatek byl na účtu jen díky třem poskytnutým úvěrům ve výši 37 400 Kč, které byly v době žádosti žalovaného o projednávaný úvěr vyčerpány. Své výdaje tak byl žalovaný schopen hradit jen za cenu postupného zadlužování. Při řádném posouzení příjmů a výdajů žalovaného tak musela žalobkyně zjistit, že žalovaný ve skutečnosti nemá žádný disponibilní zůstatek, aby mohl splácet další úvěr, když i ty stávající hradí jen díky úvěrům. Z úvěrové zprávy NRKI navíc vyplývá, že žalovanému byly poskytnutím projednávaného úvěru již vyplaceny úvěry v celkové výši 614 350 Kč a celkovou měsíční splátkou 31 255 Kč. Přesto mu úvěr poskytla.

18. Smyslem posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr, je nejen nezbytné podklady shromáždit, ale i je pečlivě vyhodnotit, což se v případě žalovaného nestalo. Žalovaný se postupně zadlužoval, aby pokryl svou spotřebu, což zavdávalo důvod k pochybnostem, že jakmile již nedosáhne na další úvěr, nebude schopen své dluhy splácet.

19. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet.

20. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.) Částkou 1 268 Kč, kterou žalovaný na úhradu úvěru dosud zaplatil, v celém rozsahu plnil jistinu a dluh na jistině tak činí 13 732 Kč (15 000-1 268), proto jej soud zavázal k zaplacení této částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

21. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 13 732 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Jelikož v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti a tato není a zákonem stanovena, za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalobkyně předložila doklad o odeslání výzvy k uhrazení přiznané částky ze dne [datum]. Dřívější výzva ze dne [datum] obsahuje výzvu k zaplacení částky nižší. Výzva z [datum] byla odeslána dne [datum] a podle zákonné domněnky (§ 573 o. z.) byla doručena třetí pracovní dne po odeslání, tj. 2. 8. 2021. Podle výzvy měl žalovaný zaplatit ve lhůtě do 14 dnů od sepsání – do 8. 8. 2021. Nezaplatil-li, je podle § 1968 o. z. od 9. 8. 2021 s plněním dluhu v prodlení. Od tohoto data až do zaplacení tedy žalobkyni přísluší dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 8,5 %). Jelikož žalobkyně v řízení požadovala úrok z prodlení za kratší období – až od 10. 1. 2022 – soud jí přiznal úrok z prodlení jen za jí požadované kratší období a pouze v zákonné výši 8,5 % ročně z přiznané z částky 13 732 Kč. V souladu s návrhem úrok z prodlení za dobu od 10. 1. 2022 do 24. 2. 2022 kapitalizoval částkou 147,10 Kč a od 25. 2. 2022 do zaplacení přiznal úrok z prodlení bez kapitalizace. Nad rámec uvedeného byl úrok z prodlení zamítnut.

22. Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, proto jí podle § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalovanému přísluší právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán poměrem částky 23 274,68 Kč (22 155 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 328,08 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby do dne 15. 6. 2022 ve výši 791,60 Kč) a částky 14 234 Kč (13 732 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 147,10 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle výroku I. do dne 15. 6. 2022 354,90 Kč) vyjádřeným v procentuální výši 61 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 22 % (61 % - 39 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 157,50 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 887 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 750 Kč (2,5× 300 Kč dle § 14 odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tyto úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.) a částky 220,50 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 475 Kč (22 % z 2 157,50 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

23. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupkyně žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podal více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 36 C 121/2021 a 36 C 224/2021). Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za zastoupení advokátem v souvislosti s úkonem právní služby spočívajícím ve vyjádření žalobkyně k výzvě soudu ze dne [datum] a ze dne [datum], neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě.

24. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.