36 C 159/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně , PSČ obec zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 28 951,82 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 783,59 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 168,23 Kč, úroku v kapitalizované výši 4 593,81 Kč a dále úroku ve výši 15 % ročně z částky 25 895,82 Kč za dobu od 2. 5. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení v kapitalizované výši 987,52 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 951,82 Kč za dobu od 2. 5. 2023 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 28 951,82 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne 18. 7. 2021 uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný načerpal částku 61 711,77 Kč a uhradil pouze částku 44 928,18 Kč. Následně se dostal s úhradou splátek do prodlení. Žalobkyně proto prohlásila úvěr ke dni 24. 1. 2023 za splatný. Ke dni sepsání žaloby žalovanému ze smlouvy zůstal dluh v celkové výši 28 951,82 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 25 895,82 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala úrok v kapitalizované výši 4 593,81 Kč (součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru a úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 25 895,82 Kč za dobu od 25. 1. 2023 do 1. 5. 2023) a úrok z prodlení v kapitalizované výši 987,52 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 28 951,82 Kč za dobu od 8. 2. 2023 do 1. 5. 2023). Za navazující období jdoucí od 2. 5. 2023 do zaplacení požadovala úrok ve výši 15 % ročně z částky 25 895,82 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 951,82 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 18. 7. 2021 uzavřena úvěrová smlouva [číslo] (žalovaný návrh smlouvy odsouhlasil zasláním SMS kódu, který mu byl zaslán na jím sdělené telefonní číslo), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 27 000 Kč s tím, že úvěrový rámec byl následně navýšen na 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem 26,28 % ročně měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky, vždy k 20. dni v měsíci (úvěrová smlouva ze dne 18. 7. 2021, výpis čerpání, splátek a úhrad, informace o činnosti klienta).

4. Žalovaný čerpal úvěr nákupem zboží na splátky, bezúčelovým převodem hotovosti na účet žalovaného a prostřednictvím kreditní karty. V rámci účelového úvěru nákupem zboží na splátky byla načerpána částka ve výši 22 990 Kč převodem na účet prodejce [webová adresa] a částka ve výši 4 887 Kč byla načerpána převodem na účet prodejce [webová adresa] (úvěrová smlouva ze dne [datum], sdělení [právnická osoba], potvrzení o provedení transakce, sdělení [webová adresa] [anonymizováno]). Na účet žalovaného byla dne [datum] připsána částka 250 Kč, dne [datum] částka ve výši 2 000 Kč, dne [datum] částka ve výši 800 Kč, dne [datum] částka ve výši 3 800 Kč, dne [datum] částka ve výši 3 500 Kč, dne [datum] částka ve výši 2 800 Kč, dne [datum] částka ve výši 3 060 Kč, dne [datum] částka ve výši 3 050 Kč, dne [datum] částka ve výši 2 800 Kč a dne [datum] připsána částka ve výši 3 500 Kč Dále bylo dne [datum] bankovním převodem načerpáno 1 100 Kč (potvrzení o provedených platbách, výpis z účtu žalovaného). Dále bylo prostřednictvím kreditní karty dne [datum] načerpáno 1 837 Kč, dne [datum] 503 Kč, dne [datum] 748 Kč, dne [datum] 439 Kč, dne [datum] 278 Kč, dne [datum] 499 Kč, dne [datum] 640 Kč, dne [datum] 1 204,76 Kč, dne [datum] 510,31 Kč, dne [datum] 1 440,80 Kč a dne [datum] 173,80 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 44 928,18 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad).

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla výpočet MLS klienta, kdy od příjmu klienta z žádosti ve výši 45 000 Kč odečetla částky životních minim klienta (3 550 Kč) a životních minim jím vyživovaných dětí (2 420 Kč), spolu se splátkovou zátěží klienta (920 Kč), buffer MLSu klienta (80 Kč) a splátky schváleného úvěru (1 080 Kč) a dále MLS domácnosti, kdy od příjmu klienta z žádosti ve výši 45 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 22 000 Kč odečetla kromě splátky schváleného úvěru (1 080 Kč) a buffer MLSu domácnosti (483 Kč) také minimální uvěřitelné výdaje domácnosti (součet životních minim členů domácnosti – 11 590 Kč, splátky žadatele - 920 Kč a očekávané minimální náklady na bydlení – 6 570 Kč). Současně provedla kontrolu žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, ISIR a CEE, přičemž dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotazy do registru SOLUS, CEE a ISIR byly provedeny s výsledkem – nenalezen v registrech. V tomto směru předložila pouze úvěrovou zprávu z NRKI, ze které vyplývá, že žalovaný má 3 splátkové úvěry v celkové výši 820 000 Kč s celkovou měsíční splátkou 19 799 Kč a 2 úvěry z kreditní karty s variabilní měsíční splátkou. Jeden splátkový úvěr je ve fázi žádosti, 7 splátkových úvěrů bylo v období od 30. 3. 2021 do 29. 6. 2021 odmítnuto a 1 úvěr z kreditní karty ze dne 6. 4. 2021 byl rovněž odmítnut. V úvěrové smlouvě bylo vyplněno, že žalovaný je zaměstnaný od [číslo] u [právnická osoba] [anonymizováno] a jeho čistý měsíční příjem činí 45 000 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti činí 22 000 Kč. Výdaje nebyly uvedeny žádné. Žalovaný dále dle žalobkyně uvedl, že je ženatý, má 2 děti, bydlí u rodičů a měsíční výdaje domácnosti činí 10 000 Kč. Žalobkyně dále předložila výpis ze zahraničního účtu žalovaného za měsíce duben až červen 2021, dle kterého činil příjem žalovaného v měsíci březen 2021 1 230,10 €, v měsíci duben 2021 2 242,90 € a v měsíci květen 2021 2 052,20 €. Ke dni 30. 6. 2021 byl žalovaný na tomto účtu v záporném zůstatku. Žalobkyně dále předložila výpis z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] za měsíc červen 2021, ze kterého vyplývá, že žalovaný dne [datum] obdržel částku 1 200 Kč, čerpal úvěry v celkové výši 41 500 Kč a jeho výdaje činily 32 112,27 Kč. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 11. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila.

12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak sama uvedla, vycházela z informací získaných od žalovaného a z životního minima členů domácnosti v době schvalování úvěru a splátkového zatížení žalovaného. Žalobkyně však nevylíčila rozhodné skutečnosti, když nepopsala, jak konkrétně prověřila při posuzování úvěruschopnosti žalovaného jím tvrzené výdaje a jaké má dluhy a jak zjištěné informace vyhodnotila. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný byl nalezen v registru NRKI a celkem 8 jeho žádostí o úvěr bylo v rozmezí 4 měsíců před poskytnutím projednávaného úvěru odmítnuto. Žalobkyně vůbec nezjišťovala výdaje na bydlení, jídlo, ošacení, dopravu, komunikační prostředky, volnočasové aktivity atd. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky), lze doložit poměrně snadno. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 45 000 Kč, ale namísto zjišťování skutečných výdajů žalovaného vycházela z životního minima. Přitom ze zahraničního výpisu z účtu žalovaného za měsíce duben až červen 2021, který měla k dispozici vyplývá, že žalovaný byl bezprostředně před poskytnutím úvěru v záporném zůstatku. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] za měsíc červen 2021 vyplývá, že žalovaný čerpal úvěry v celkové výši 41 500 Kč a jen díky těmto čerpaným úvěrům byl v konečném zůstatku 10 802,23 Kč. Podle registru NRKI splácel žalovaný další úvěry měsíční splátkou v celkové výši 19 799 Kč. Žalobkyně tak žalovanému poskytla úvěr jen na základě doloženého příjmu ve výši 45 000 Kč, aniž by zjišťovala a ověřovala jeho skutečné výdaje a míru zadlužení, což nelze považovat za náležité posouzení úvěruschopnosti.

18. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

19. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.) Částkou 44 928,18 Kč, kterou žalovaný na úhradu úvěru dosud zaplatil, tak v celém rozsahu plnil na jistinu a dluh na jistině tak činí 16 783,59 Kč (61 711, 77-44 928,18), přičemž k zaplacení této částky soud žalovaného výrokem I zavázal a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II).

20. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 16 783,59 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

22. Předmětem sporu byly nároky v souhrnné výši 37 418,15 Kč (28 951,82 Kč + úrok v kapitalizované výši 4 593,81 Kč + úrok vyčíslený dle žaloby do dne 6. 9. 2023 ve výši 1 362,10 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 987,52 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby do dne 6. 9. 2023 ve výši 1 522,90 Kč). Žalobkyně uspěla s částkou 16 783,59 Kč, tj. z 44 %. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III).