36 C 161/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 89 649,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 860 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 72 789,25 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 65 983 Kč za dobu od 25. 6. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 69,10 % ročně z částky 53 876,15 Kč za dobu od 25. 6. 2024 do 18. 7. 2024 a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 53 876,15 Kč za dobu od 19. 7. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 65 983 Kč představující podle žaloby jistinu ve výši 63 109,51 Kč, smluvní pokutu do zesplatnění ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč a úhradu za pojištění ve výši 1 476 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 65 983 Kč za dobu od 25. 6. 2024 do zaplacení, dále částky ve výši 23 666,25 Kč představující smluvní pokutu po zesplatnění, úroku ve výši 69,1 % ročně z částky 53 876,15 Kč za dobu od 25. 6. 2024 do 18. 7. 2024, Anonymizováno, a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 53 876,15 Kč za dobu od 19. 7. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok za dobu od 25. 6. 2024 dosáhne částky 202 867 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 57 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 69,1 % p.a. splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 4 014 Kč splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2023. Žalovaný uhradil pouze částku ve výši 40 140 Kč, proto došlo ke dni 23. 6. 2024 k zesplatnění úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 17. 5. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalovaného, potvrzení o odeslání částky 1 Kč ze dne 17. 5. 2023 s VS , var. symbol, a poznámkou „Pojistena pujcka , Anonymizováno, . Podpisovy kod a identifikace klienta pro poskytnuti spotrebitelského uveru. , právnická osoba, . IC: , IČO, “ na bankovní účet žalovaného. Dne 17. 5. 2023 byla žalovanému na telefonní číslo , tel. číslo, zaslána SMS „PojistenaPujcka: Vazeny kliente, na , jméno FO, jsme odeslali platbu ve vysi 1 Kc. VS této platby pouzijte jako podpisovy kod pro odpovedni SMS na tuto zpravu ve tvaru: Souhlasim Jmeno Prijmeni PodpisovyKod“. Dne , datum, byla doručena potvrzovací SMS pro vyplacení úvěru ve tvaru: „, Anonymizováno, “ z telefonního čísla , hodnota, . Jedinečným kódem , Anonymizováno, byla poté smlouva o úvěru dne , datum, v , Anonymizováno, :, Anonymizováno, hod. podepsána. Na základě uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že uzavřela s žalovaným písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a to v souladu s § 562 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.). Žalovaný prokázal svou totožnost občanským průkazem, předložil potvrzení o příjmu a zasláním SMS kódu projevil svou vůli být vázán úvěrovou smlouvou [smlouva o úvěru, potvrzení o platbě, kopie občanského průkazu, potvrzení o odeslání , částka, , potvrzení o zaslané SMS a potvrzení o přijaté SMS].

4. Na účet žalovaného byla dne 18. 5. 2023 připsána částka 57 000 Kč [výpisu z účtu žalovaného], na kterou žalovaný uhradil částku 40 140 Kč [karta klienta].

5. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, provedla žalobkyně lustraci žalovaného v nebankovním registru klientských informací (NRKI). Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací činil počet bank a finančních institucí, u kterých si žalovaný žádal o úvěr 3. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření úvěrové smlouvy s žádnou částkou po splatnosti. Vedle toho žalobkyně v rámci daného zkoumání provedla hodnocení klienta dle údajů o příjmech a výdajích klienta. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané HODNOCENÍ KLIENTA vyplněno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání činil 23 000 Kč, přičemž z potvrzení o platbě předložené žalobkyní vyplývá, že žalovaný obdržel dne , datum, mzdu ve výši 25 027 Kč. V kolonce výdaje žalovaného je v hodnotícím formuláři uvedena částka 4 860 Kč s poznámkou „životní minimum,“ u druhé osoby v domácnosti je uvedena nula, u počtu a výdajích na děti v domácnosti je uvedeno 0, stejně jako u spoření, splátek, konsolidovaných splátek 3. stran, splátek , Jméno žalobkyně, . a ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod.). Žalovaný mezi svými výdaji uvedl pouze náklady na bydlení ve výši 3 915 Kč, což obvyklým výdajům samostatně žijící osoby za bydlení neodpovídá, proto měly být tyto výdaje zdůvodněny a doloženy. Žádné relevantní důkazy, z nichž by vyplývalo, že se žalobkyně blíže zabývala výdaji žalovaného však ani na výzvu soudu předloženy nebyly.

6. Z výpisu z účtu žalovaného vyžádaného soudem za období od 1. 1. 2023 do 18. 5. 2023 vyplývá, že žalovaný neměl disponibilní prostředky ke splácení projednávaného úvěru. Ke dni , datum, činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného -9 092,12 Kč, ke dni , datum, činil konečný zůstatek na účtu -15 852,92 Kč, ke dni , datum, činil konečný zůstatek na účtu -17 578,52 Kč, ke dni , datum, činil konečný zůstatek na účtu -16 952,82 Kč a ke dni , datum, činil konečný zůstatek -18 400,97 Kč. Žalovanému byla dne , datum, vyplacena půjčka ve výši 3 000 Kč a dne , datum, půjčka ve výši 11 000 Kč. Bezprostředně před poskytnutím úvěru činil konečný zůstatek na účtu -84 424,35 Kč [výpis z účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, ].

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek. K zákonem stanovené neplatnosti smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, soud přihlíží i bez návrhu žalovaného spotřebitele (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

13. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace a doklady týkající se pouze jeho příjmů, nicméně podstatné výdaje žalovaného nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Žalobkyně k výdajové stránce žalovaného uvedla, že by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, které byly stanoveny na částku 4 860 Kč a dále vycházela z údajů uvedených žalovaným v kartě hodnocení klienta, přičemž pokud jde o náklady na bydlení, nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé uvedení údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala pouze potvrzení o příchozí mzdě, přestože jí nic nebránilo v tom, aby si od žalovaného vyžádala kompletní výpis z jeho účtu za období alespoň 3 měsíců před poskytnutím úvěru. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. S ohledem na uvedené, soud považuje v daném případě za neopodstatněnou argumentaci žalobkyně rozhodnutím Nejvyššího soudu v Brně ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, týkající se otázky přiměřenosti a obezřetnosti při posuzování schopnosti dlužníka úvěr splácet ve vztahu k výši poskytnutého úvěru, neboť poskytovatel úvěru by měl přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

14. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, byť současně prohlásil, že jsou „pravdivé a úplné.“ U nákladů na stravu lze obecně vycházet z částky životního minima, nicméně tvrzený výdaj na bydlení ve výši 3 915 Kč neodpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice, přesto nebyl nijak prověřován. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky), lze doložit poměrně snadno. Při odborném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se není možné spokojit s tvrzením o výdajích ve výši 0 Kč na volnočasové aktivity, ošacení, komunikační prostředky, dopravu atd. Na základě neúplných a neověřených zjištění ohledně výdajů žalovaného dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný má disponibilní prostředky na splácení úvěru, což však vyvrací výpis z jeho účtu za období leden 2023 až červen 2023, z něhož vyplývá, že skutečné výdaje žalovaného byly mnohem vyšší než životní minimum. Žalovaný po celé posuzované období neměl disponibilní prostředky na splácení úvěru. Jeho účet po celou dobu vykazoval záporný zůstatek, který žalovaný postupně navyšoval, protože jeho výdaje pravidelně převyšovaly jeho příjmy. Se svými příjmy žalovaný nevystačil a již před poskytnutím posuzovaného úvěru se zadlužoval. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přestože měl vyšší výdaje než příjmy, zadlužoval se a na účtu neměl disponibilní prostředky na splácení úvěru.

15. K námitce žalobkyně u jednání, že při posouzení úvěruschopnosti zohlednila jen nezbytné výdaje žalovaného a předpokládala, že během splácení úvěru své zbytné výdaje upraví, aby byl schopen úvěr splácet, je třeba uvést, že při posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nelze vycházet z předpokladů, které nemají žádnou oporu v jeho dosavadním chování.

16. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 57 000 Kč poníženou o provedené úhrady ve výši 40 140 Kč. Soud tak žalovaného zavázal k zaplacení částky 16 860 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

17. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

18. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 16 860 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

19. Předmětem sporu byla částka 112 692,65 Kč [89 649,25 Kč + 11 625,60 Kč (14,75% p.a. úrok z prodlení z 65 983 Kč od 25. 6. 2024 do 3. 9. 2025 (vyhlášení rozhodnutí) + 11 417,80 Kč (69,1% p.a. úrok z 53 876,15 Kč od 25. 6. 2024 do 18. 7. 2024 + 14,75% p.a. úrok z 53 876,15 Kč od 19. 7. 2024 do 3. 9. 2025 (vyhlášení rozhodnutí)], přičemž úspěšná byla ohledně částky 16 860 Kč, tedy ze 14 %. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.