36 C 171/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 13 773,63 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 055,23 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 718,40 Kč, úroku v kapitalizované výši 648,21 Kč, úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 8 773,63 Kč za dobu od 20. 2. 2023 do 20. 3. 2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 8 773,63 Kč za dobu od 21. 3. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 773,63 Kč za dobu od 2. 3. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč za dobu od 20. 2. 2023 do 2. 4. 2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč za dobu od 3. 4. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč za dobu od 2. 3. 2023 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 352 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 13 773,63 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 26. 8. 2021 rámcovou smlouvu [číslo] (dále jen„ rámcová smlouva“), na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet číslo [bankovní účet]. Žalovaný dále dne 26. 8. 2021 uzavřel s žalobkyní dodatek [číslo] k rámcové smlouvě (smlouva I), v rámci kterého požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč. Protože splnil předpoklady pro poskytnutí kontokorentu, bylo mu umožněno jeho čerpání na účtu [číslo] [bankovní účet]. Vzhledem k porušení smluvních povinností žalovaným bylo dne 20. 2. 2023 rozhodnuto o zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění činil dluh z této úvěrové smlouvy částku ve výši 5 000 Kč na jistině spolu se smluvním úrokem v kapitalizované výši 261,74 Kč, se smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč za dobu od 20. 2. 2023 do 2. 4. 2023, smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Za dobu od 3. 4. 2023 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč za dobu od 2. 3. 2023 do zaplacení. Žalovaný dále dne 12. 1. 2022 uzavřel s žalobkyní dodatek [číslo] k rámcové smlouvě - úvěrovou smlouvu číslo [anonymizováno] (smlouva II), v rámci které požádal o úvěr ve výši 10 000 Kč. Protože splnil předpoklady pro jeho poskytnutí, byl mu dne [datum] vyplacen na běžný účet v plné výši. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 335 Kč vždy k 20. dni každého měsíce počínaje 20. 2. 2022. Podle smlouvy činila výše úrokové sazby 17,90 % ročně. Splátky od 20. 2. 2022 do 20. 11. 2022 byly splaceny, počínaje splátkou ke dni 20. 12. 2022 nebyly splátky ze strany žalovaného uhrazeny. Vzhledem k porušení smluvních povinností žalovaným bylo dne 20. 2. 2023 rozhodnuto o zesplatnění úvěru. Ke dni podání žaloby činí dluh z této úvěrové smlouvy částku ve výši 8 773,63 Kč na jistině spolu se smluvním úrokem v kapitalizované výši 386,47 Kč, se smluvním úrokem 17,9 % ročně z částky 8 773,63 Kč za dobu od 20. 2. 2023 do 20. 3. 2023, smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 8 773,63 Kč za dobu od 21. 3. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 773,63 Kč za dobu od 2. 3. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se z účasti u jednání pro úraz omluvil a současně požádal o možnost uhradit dlužnou částku ve splátkách 1 500 Kč měsíčně. Žádost o splátky zaslal pouze v elektronické podobě bez uznávaného elektronického podpisu. Toto podání tak nemohlo vyvolat procesní účinky uznání nároku.

3. Žalobkyně se z účasti u jednání rovněž omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Úvěrová pohledávka ze smlouvy I:

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 26. 8. 2021 uzavřena rámcová smlouva [číslo] na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet číslo [bankovní účet]. Dne 26. 8. 2021 byl mezi účastníky uzavřen dodatek [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] na základě kterého bylo žalovanému povoleno přečerpání běžného účtu ve výši 5 000 Kč. Žalovaný čerpal kontokorent ke dni [datum] ve výši 5 000 Kč a uhradil celkem částku 264,77 Kč (rámcová smlouva [číslo] dodatek [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] přehled čerpání a splácení kontokorentu).

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházeli z informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Žalobkyně předložila žádost o kontokorent ze dne [datum], ve které je uveden příjem žalovaného ve výši 21 000 Kč. Žádné další údaje uvedeny nejsou. Žalobkyně uvedla, že při posuzování příjmu vycházela z tvrzení žalovaného, a to vzhledem k nízké výši poskytovaného úvěru. Pokud jde o výdaje žalovaného, vycházela žalobkyně z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Takto žalobkyně zjistila, že žalovaný má i jiné aktivní splátkové produkty a kreditní karty. Žalovaný ve své žádosti o kontokorent neuvedl žádné informace o svých výdajích, proto žalobkyně využila sofistikovaných statistických modelů pro důsledné vyhodnocení schopnosti splácet úvěr a výdaje stanovila na částku 3 860 Kč, kterou interně vyhodnotila dle expertní analýzy jako potřebnou částku na výdaje žalovaného (např. výdaje na výživu, dopravu, léky apod.). Žalobkyně dále předložila úvěrovou zprávu ze dne [datum], ze které vyplývá, že žalovaný měl v době žádosti o kontokorent 1 splátkový úvěr se splátkou 1 045 Kč a 3 kreditní karty, z toho 2 s variabilním splácením a 1 s fixní splátkou ve výši 400 Kč (žádost o poskytnutí kontokorentu, úvěrová zpráva ze dne [datum]). Úvěrová pohledávka ze smlouvy II:

6. Mezi účastníky byl dále dne 12. 1. 2022 uzavřen dodatek [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] – úvěr číslo [anonymizováno], na základě kterého žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč jednorázově dne [datum] a v období od [datum] do [datum] uhradil celkem částku 2 680 Kč (dodatek [číslo] k rámcové smlouvě [číslo], logovací soubory a IP adresy, komunikace s klientem, výpis z běžného účtu ze dne [datum], přehled plateb).

7. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za období od 1. 10. 2021 do 31. 12. 2021, z něhož správně ověřila, že žalovanému byla na účet vyplácena měsíční mzda v průměrné výši 29 005 Kč (výpis z běžného účtu). Žalobkyně uvedla, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti další tři splátkové úvěry s měsíčními splátkami v celkové výši 10 671 Kč. V tomto směru předložila úvěrovou zprávu ze dne [datum], ze které vyplývá, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr 3 splátkové úvěry se splátkou v celkové výši 10 671 Kč, 1 nesplátkový úvěr a 2 kreditní karty, z toho 1 s variabilním splácením a 1 s fixní splátkou ve výši 421 Kč. Žalovaný dne 22. 12. 2021 požádal o osobní úvěr a jeho žádost o osobní úvěr ze dne 14. 10. 2021 byla odmítnuta. Žalovaný dále dne 8. 1. 2022 a dne 9. 1. 2022 požádal o kreditní karty splátkové (úvěrová zpráva ze dne [datum]). Z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že v období od 21. 10. 2021 do 6. 12. 2021 čerpal úvěry v celkové výši 10 000 Kč, v období od 16. 11. 2021 do 14. 12. 2021 zaslal peněžní prostředky v celkové výši 12 073 Kč na [anonymizováno], dne 19. 11. 2021 zaslal částku 100 Kč na [anonymizováno] a dne 21. 12. 2021 zaslal částku ve výši 20 Kč na [webová adresa]. Bezprostředně před poskytnutím projednávaného úvěru vykazoval běžný účet žalovaného záporný zůstatek - 5 089,04 Kč (výpis z běžného účtu). Tuto skutečnost žalobkyně zcela pominula, stejně jako skutečnost, že výdaje žalovaného jsou mnohem vyšší, než výdaje dle expertní analýzy 3 860 Kč či žalovaným do žádosti uvedených 5 000 Kč (vyjma nákladů na bydlení). Žalovaný v žádosti o úvěr dále uvedl, že bydlí jinde (blíže nespecifikováno) s výdaji 6 000 Kč, rodinný stav neuvedl, nevyživuje žádnou osobu, výdaje na léky/jídlo/dopravu uvedl částkou 5 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 7 000 Kč (žádost o půjčku ze dne [datum]). <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 13. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.

14. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

15. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Úvěrová pohledávka ze smlouvy I:

19. V dané věci, jak bylo popsáno výše (bod 4 rozsudku), žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak sama uvedla, při posuzování příjmů vycházela z tvrzení žalovaného a výdaje stanovila dle expertní analýzy částkou 3 860 Kč. Žalobkyně však vůbec nezjišťovala výdaje na bydlení, jídlo, ošacení, dopravu, komunikační prostředky, volnočasové aktivity atd. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky), lze doložit poměrně snadno. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 21 000 Kč, ale tvrzený příjem nijak neověřovala a namísto zjišťování skutečných výdajů žalovaného vycházela z interní expertní analýzy. Podle registru NRKI splácel žalovaný další úvěry měsíční splátkou v celkové výši 1 445 Kč. Žalobkyně tak žalovanému poskytla úvěr, aniž by zjišťovala a ověřovala jeho skutečný příjem, výdaje a míru zadlužení, což nelze považovat za náležité posouzení úvěruschopnosti.

20. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž by byly ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jejích osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně je povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalovaného zjišťovala, ale že jím uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. K námitce žalobkyně, že vycházela z tvrzení žalovaného vzhledem k nízké výši poskytovaného úvěru, který slouží k překlenutí momentální nepříznivé finanční situace žadatele, soud uvádí, že nastíněná úvaha žalobkyně neodpovídá zákonu o spotřebitelském úvěru, který vyžaduje posouzení úvěruschopnosti dlužníka u všech spotřebitelských úvěrů nebo zápůjček bez ohledu na výši poskytnuté částky, přičemž není v něm ani odstupňována hloubka, do jaké je třeba při posouzení úvěruschopnosti zajít. Platí tedy, že bez ohledu na výši úvěru lze úvěruschopnost dlužníka řádně vyhodnotit jen se znalostí jeho příjmů, pravidelných výdajů a míry jeho zadlužení, přičemž informace a důkazy o těchto skutečnostech je povinen předložit žadatel o úvěr či zápůjčku.

22. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je smlouva o úvěru absolutně neplatná a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 4 735,23 Kč (rozdíl poskytnuté jistiny 5 000 Kč a zaplacených 264,77 Kč), k jejíž zaplacení jej soud zavázal, a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru, žalobu zamítl. Úvěrová pohledávka ze smlouvy II:

23. V dané věci, jak z výše uvedeného vyplývá (bod 6 rozsudku), žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nevyhodnotila s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, byť k tomu měla dostatečné podklady. Měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za dobu tří měsíců před poskytnutím úvěru, přičemž na tento účet byla poukazována mzda (v průměru 29 005 Kč za posuzované období) a žalovaný z účtu hradil své výdaje, které však po celé období, za které byl výpis z účtu k dispozici, převyšovaly jeho příjem. Bezprostředně před poskytnutím projednávaného úvěru jeho účet vykazoval záporný disponibilní zůstatek - 5 089,04 Kč, přestože na něj byla pravidelně poukazována mzda a čerpal další úvěry. Žalobkyně vycházela pouze z příjmu žalovaného a z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr a zcela pominula skutečnost, která byla zřejmá z výpisu z účtu za období od 1. 10. 2021 do 31. 12. 2021, který předložila, že žalovaný pravidelně sází a jeho účet vykazuje záporný disponibilní zůstatek. Žalovaný fakticky neměl disponibilní finanční prostředky na splácení poskytnutého úvěru, což by žalobkyně zjistila, pokud by řádně vyhodnotila veškeré zjištěné skutečnosti a neomezila se pouze na zjištění příjmů a další skutečnosti ignorovala včetně skutečnosti, že jedna žádost žalovaného o splátkový úvěr ze dne 14. 10. 2021 byla dle úvěrové zprávy ze dne 12. 1. 2022 již odmítnuta. Žalobkyně tak žalovanému poskytla úvěr, přestože jeho výdaje převyšovaly jeho příjmy.

24. Smyslem posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr, je nejen nezbytné podklady shromáždit, ale i je pečlivě vyhodnotit, což se v případě žalovaného nestalo. Žalovaný se postupně zadlužoval, aby pokryl svou spotřebu, což zavdávalo důvod k pochybnostem, že jakmile již nedosáhne na další úvěr, nebude schopen své dluhy splácet, což se také stalo, neboť žalovaný po celou dobu splácení nehradil řádně a včas, byť výše splátky činila podle úvěrové smlouvy pouze částku ve výši 335 Kč.

25. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.) Částkou 2 680 Kč, kterou žalovaný na úhradu úvěru dosud zaplatil, v celém rozsahu plnil jistinu a dluh na jistině tak činí 7 320 Kč (10 000-2 680), proto jej soud zavázal k zaplacení této částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Úvěrová pohledávka ze smlouvy I a úvěrová pohledávka ze smlouvy II:

26. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

27. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 12 055,23 Kč (4 735,23 Kč + 7 320 Kč) coby nesplacené jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení.

28. Žalovaný z důvodu utrpěného úrazu a dočasné pracovní neschopnosti požádal o možnost plnění dluhu ve splátkách ve výši 1 500 Kč. Soud při uvážení situace žalovaného a rovněž s ohledem na skutečnost, že úhrada dluhu v navržených splátkách se výrazněji nedotkne zájmů žalobkyně, podle § 160 odst. 1 o.s.ř. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit přiznanou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu.

29. Předmětem sporu byly nároky v souhrnné výši 16 739,54 Kč (jistina 13 773,63 Kč, úroky v kapitalizované výši 648,21 Kč, úroky kapitalizované ke dni rozhodnutí ve výši 1 208,40 Kč a úroky z prodlení kapitalizované ke dni rozhodnutí ve výši 1 109,30 Kč). Žalobkyně uspěla s částkou 12 055,23 Kč, tj. ze 72 %. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. jí příslušelo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 44 % (72 % - 28 %). V řízení žalobkyně účelně vynaložila náklady ve výši 800 Kč, což představuje zaplacený soudní poplatek Soud tak zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení ve výši 352 Kč (44 % z 800 Kč).