36 C 174/2024

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno . Anonymizováno . Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 33 961 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 050 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 911 Kč, úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 28 564 Kč za dobu od 27. 2. 2024 do 27. 5. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 28 564 Kč za dobu od 28. 5. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 564 Kč za dobu od 27. 2. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 647 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 33 961 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 28 564 Kč za dobu od 27. 2. 2024 do 27. 5. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 28 564 Kč za dobu od 28. 5. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 564 Kč za dobu od 27. 2. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že s žalovaným dne 16. 8. 2023 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut standartní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč (samotný žalovaný obdržel částku 27 500 Kč, částku 2 500 Kč zprostředkovatel úvěru). Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí žalobkyni společně s úrokem v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč, splatných vždy do dvacátého dne v měsíci, počínaje 20. 9. 2023. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách žalobkyni úvěr nesplácel řádně a včas, proto došlo ke dni 26. 2. 2024 k zesplatnění úvěru. Kromě dlužné jistiny ve výši 28 564 Kč se žalobkyně domáhá také zaplacení dlužných úroků ve výši 1 913 Kč, poplatku ve výši 300 Kč za tři odeslané upomínky a smluvních pokut, a to částky 1 996 Kč představující smluvní pokutu ve výši 499 Kč za čtyři případy prodlení měsíčních splátek a částky 1 188 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 30 477 Kč za dobu od 27. 2. 2024, tj. ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, do 5. 4. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč, a to v souladu s článkem XII. odst. 1 smlouvy o úvěru, tedy okamžikem, kdy žalovaný smlouvu o úvěru podepsal, přičemž za okamžik podpisu smlouvy o úvěru se považuje okamžik, kdy tzv. verifikační platba ve výši 1 Kč byla připsána na účet žalobkyně, a to pod variabilním symbolem, kterým je číslo smlouvy o úvěru, kdy k tomuto došlo dne 21. 8. 2023. Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalovaného a potvrzení o provedení transakce, z něhož vyplývá, že dne 21. 8. 2023 byla z účtu žalovaného číslo , č. účtu, na účet žalobkyně připsána částka 1 Kč pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy , Anonymizováno, . Na základě uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že uzavřela s žalovaným písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a to v souladu s § 562 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.). Přestože smlouva byla sjednána elektronicky na dálku, byl zachycen její obsah a identifikovány jednající osoby. Žalovaný prokázal svou totožnost občanským průkazem a zasláním verifikační platby projevil svou vůli být vázán úvěrovou smlouvou [smlouva o spotřebitelském úvěru, kopie občanského průkazu, potvrzení o provedení transakce, výpis z běžného účtu žalovaného za období , datum, – , datum, ].

4. Výpisem z účtu žalovaného za období , datum, – , datum, bylo prokázáno, že žalovanému byla připsána na účet částka 27 500 Kč dne 21. 8. 2023.

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané Výdaje a příjmy spotřebitele – čestné prohlášení vyplněno, že pravidelný měsíční příjem žalovaného činí 20 000 Kč. Žalobkyně soudu předložila výplatní pásky žalovaného za měsíce červen 2023 a červenec 2023, ze kterých vyplývá, že čistý příjem žalovaného v měsíci červen 2023 činil 17 147 Kč a v měsíci červenec 2023 činil 25 330 Kč. Výdaje žalovaného byly uvedeny částkou 5 500 Kč, a to 3 000 Kč výdaje na bydlení a 2 500 Kč splátky úvěrů. Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalobkyně předložila čestné prohlášení rodiče, ve kterém otec žalovaného prohlásil, že mu žalovaný na bydlení měsíčně přispívá částkou 3 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný a nemá děti. V seznamu závazků žalovaný neuvedl ničeho. Žalobkyně soudu dále předložila výstup z insolvenčního rejstříku, ze kterého vyplývá, že vůči žalovanému ke dni 17. 8. 2023 nebylo vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně dále provedla kontrolu žalovaného v centrální evidenci exekucí, přičemž ke dni 17. 8. 2023 nebyl nalezen žádný záznam. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalovaného a míra jeho zadlužení.

6. Z výpisu z účtu žalovaného za období tří měsíců před poskytnutím úvěru vyžádaného soudem vyplývá, že žalovaný v období od , datum, do , datum, (uzavření úvěrové smlouvy) čerpal a splácel několik dalších úvěrů, vyjma měsíce červen 2023 byly jeho výdaje vyšší než příjmy a ke dni uzavření úvěrové smlouvy vykazoval jeho účet částku 0,84 Kč [výpis z účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, ].

7. Žalovaný dne 21. 8. 2023 uhradil částku 2 kč a dne 23. 10. 2023 částku 3 448 Kč [bonita smlouvy].

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek, když žalovaný uhradil pouze částku ve výši 3 450 Kč. K zákonem stanovené neplatnosti smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, soud přihlíží i bez návrhu žalovaného spotřebitele (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

14. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Od žalovaného vyžádala pouze informace a doklady týkající se jeho příjmů a výdajů na bydlení. Ostatní výdaje a míru zadlužení žalovaného však neprověřovala. Skutečnost, že má žalovaný pravidelné příjmy, ještě sama o sobě neznamená, že bude schopen splácet poskytnutý úvěr. Bez náležitého posouzení výdajové stránky jeho rozpočtu, nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je schopen úvěr splácet. Přitom nemohla spoléhat jen žalovaným sdělené skutečnosti. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného a míře jeho zadlužení v daném případě nemohlo dojít. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).

15. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného. Žalobkyně pouze na základě tvrzení žalovaného uzavřela, že nemá žádné běžné měsíční výdaje a splácí úvěry částkou 2 500 Kč měsíčně. Na tom nic nemění ani skutečnost, že do výdajů započítala i výši životního minima 4 860 Kč a dospěla k závěru, že z doloženého příjmu v průměrné výši 21 200 Kč žalovanému po odečtení životního minima 4 860 Kč a výdajů na bydlení 3 000 Kč zůstane částka 13 340 Kč měsíčně, ze které je schopen žalobkyni hradit měsíčně splátku 1 150 Kč a zároveň je i schopen hradit měsíční splátky úvěrů ve výši 2 500 Kč, přičemž mu zůstane částka 9 960 Kč měsíčně. Žalobkyně si tedy vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, navíc u osoby bez disponibilního zůstatku na účtu. Z výpisu z účtu žalovaného vyžádaného soudem za období tří měsíců před poskytnutím úvěru totiž vyplývá, že výdaje žalovaného byly vyšší než jeho příjmy (vyjma měsíce června 2023). Ke dni poskytnutí projednávaného úvěru činil jeho zůstatek na účtu 0,84 Kč. Žalovanému na účet přicházela pravidelně mzda, hradil jeho prostřednictvím své běžné i mimořádné výdaje a čerpal a splácel několik úvěrů či půjček. Z výpisu z účtu je zřejmé, že své výdaje byl žalovaný schopen hradit jen za cenu postupného zadlužování a fakticky neměl disponibilní finanční prostředky na splácení úvěru, což by žalobkyně zjistila, pokud by náležitě zkoumala nejen jeho příjmy, ale i skutečné výdaje.

16. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně – snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

17. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 24 050 Kč (27 500 Kč – 3 450 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovaného zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

19. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 24 050 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

20. Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, proto jí podle § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalovanému přísluší právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán poměrem částky 39 747,50 Kč (33 961 Kč + úrok vyčíslený dle žalobního návrhu do 25. 9. 2024 ve výši 3 339,40 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žalobního návrhu do 25. 9. 2024 ve výši 2 447,10 Kč) a částky 24 050 Kč vyjádřeným v procentuální výši 60 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 20 % (60 %  40 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši 3 235 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 359 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 1 250 Kč [2,5×500 Kč dle § 14b odst. 1 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.], náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč [tj. 3×100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby] a částky 326 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 647 Kč (20 % z 3 235 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

21. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podal více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, ). Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené. Soud z důvodu neúčelného vynaložení nepřiznal žalobkyni náklady řízení v souvislosti s podáním ze dne 5. 8. 2024, jímž došlo k doplnění žaloby, neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě.