36 C 188/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem datum , PSČ obec o zaplacení částky 339 349,48 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 242 750,59 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 000 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku s tím, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 96 598,89 Kč, úroku v kapitalizované výši 34 281,93 Kč, úroku ve výši 13,99 % ročně z částky 334 645,48 Kč za dobu od 13. 8. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 4 090,91 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 334 645,48 Kč za dobu od 13. 8. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ banka“) a žalovaným byla dne 22. 1. 2020 uzavřena smlouva o [příjmení] půjčce [číslo] na jejímž základě banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 370 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok ve výši 13,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 889 Kč splatných vždy k 10. dni kalendářního měsíce. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto banka přistoupila dne 28. 7. 2022 k zesplatnění dluhu. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] smluvně postoupena žalobkyni. Žalovaná částka 339 349,48 Kč představuje podle žaloby zůstatek neuhrazené jistiny ve výši 334 645,48 Kč a dlužné poplatky ve výši 4 704 Kč Vedle jistiny a poplatků se žalobkyně domáhala zaplacení 13,99% p.a. smluvního úroku za dobu od 10. 2. 2020 do 25. 7. 2022 v kapitalizované výši 34 281,93 Kč a dále úroku ve výši 13,99 % p.a. z jistiny 334 645,48 Kč za dobu od 13. 8. 2022 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení za dobu od 30. 11. 2020 do 25. 7. 2022 v kapitalizované výši 4 090,91 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 334 645,48 Kč za dobu od 13. 8. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se z účasti u jednání telefonicky pro akutní problém se zuby omluvil a současně požádal o možnost uhradit dlužnou částku ve splátkách. Jelikož uvedené sdělil pouze telefonicky, nejednalo se o uznání nároku dle § 153a odst. 1 o.s.ř. a nebylo možné rozhodnout rozsudkem pro uznání.

3. O odročení jednání žalovaný nežádal. S jeho souhlasem soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 22. 1. 2020 uzavřena smlouva o [příjmení] půjčce [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 370 000 Kč (žádost o poskytnutí úvěru [číslo] návrh smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] akceptace návrhu o [příjmení] půjčce ze dne [datum]), na který žalovaný ke dni 25. 7. 2022 uhradil částku 127 249,41 Kč (souhrnný výpis pohybů na účtě). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky z úvěrové smlouvy vyzván prohlášením o okamžité splatnosti a výzvou k uhrazení dluhu ze dne 28. 7. 2022 (prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne 28. 7. 2022 včetně přehledu podacích čísel). [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2022 postoupila žalobkyni (rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího čísla).

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že banka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v návrhu na uzavření smlouvy o [anonymizováno] půjčce [číslo]. V tomto směru bylo v žalobkyní předloženém návrhu na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce vyplněno, že žalovaný je svobodný, bydlí v pronajatém domě/bytě a je zaměstnaný s čistým měsíčním příjmem 46 000 Kč, což v zásadě odpovídá potvrzení o příjmu vystaveného dne 12. 11. 2019 zaměstnavatelem žalovaného, kdy čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činil 45 736 Kč. V kolonce limity KK a kontokorentů je uvedeno 50 000 Kč, u nezbytných měsíčních výdajů je uvedeno 7 500 Kč a u splátek úvěrů je uvedena nula. Žalobkyně dále uvedla, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v registru bankovních a nebankovních informací, prověřila insolvenční rejstřík a databáze MVČR. Žalobkyně tvrdila, že banka porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Žádné relevantní důkazy, z nichž by vyplývalo, že se banka blíže zabývala výdaji a mírou jeho zadlužení žalovaného však ani na výzvu soudu předloženy nebyly. <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru postoupila společnost [právnická osoba] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne [datum]. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

12. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak věřitel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. To žalobkyně nesplnila.

13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

14. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti věřitele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

18. V dané věci, jak z výše uvedeného vyplývá (bod 5 rozsudku), právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, právní předchůdce žalobkyně si od žalovaného vyžádal informace a doklady týkající se pouze jeho příjmů, nicméně podstatné výdaje žalovaného nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé uvedení údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného a míře jeho zadlužení v daném případě nemohlo dojít.

19. Žalobkyně ani netvrdila, že by skutečné výdaje žalovaného zjišťovala, naopak tvrdila, že vycházela z odhadnutých výdajů na základě statistických dat. Dodatečná lhůta k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jak prověřovala výdaje žalovaného žalobkyni poskytnuta nebyla, neboť byla vyzvána k doplnění těchto skutečností již písemně před jednáním a k poskytnutí další dodatečné lhůty tak nebyl důvod.

20. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.) Částkou 127 249,41 Kč, kterou žalovaný na úhradu úvěru dosud zaplatil, v celém rozsahu plnil jistinu a dluh na jistině tak činí 242 750,59 Kč (370 000-127 249,41), proto jej soud zavázal k zaplacení této částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

21. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

22. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 242 750,59 Kč coby nesplacené jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Jelikož mezi účastníky byl spor o to, v jaké lhůtě je žalovaný povinen jistinu zaplatit, když žalobkyně navrhovala lhůtu do tří dnů od právní moci rozsudku a žalovaný splátky, určil její splatnost po zhodnocení možností žalovaného soud (§ 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.).

23. K poměrům žalovaného soud zjistil, že byl tři čtvrtě roku bez práce, nyní je asi šestý týden v práci s příjmem cca 40 000 Kč čistého měsíčně. Manželka je na mateřské dovolené. Splácí hypotéku. S ohledem na výši dluhu 242 750,59 Kč a na aktuální poměry žalovaného, vyhodnotil soud jeho majetkovou situaci tak, že je schopen splácet dluh částkou 7 000 Kč měsíčně, což odpovídá výši splátky dohodnuté v úvěrové smlouvě. K zaplacení dlužné částky 242 750,59 Kč v měsíčních splátkách ve výši 7 000 Kč soud žalovaného zavázal, a to pod ztrátou výhody splátek. Soud proto upozorňuje žalovaného, že neuhradí-li včas a řádně byť jedinou splátku, nastane splatnost celého dluhu.

24. Předmětem řízení byl na jedné straně spor o zaplacení dluhu a vedle toho spor o jeho splatnost dle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb., přičemž jejich význam byl rovnocenný. Pro povinnost zaplatit je stejnou měrou určující výše dluhu jako lhůta stanovená k jeho zaplacení.

25. Předmětem sporu o částku byly nároky v souhrnné výši 489 354,52 Kč (339 349,48 Kč + úrok v kapitalizované výši 34 281,93 Kč + úrok vyčíslený dle žaloby do dne 6. 10. 2023 ve výši 53 871,50 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 4 090,91 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby do dne 6. 10. 2023 ve výši 57 760,70 Kč). Žalobkyně uspěla s částkou 242 750,59 Kč, tj. z 49 %.

26. Předmětem sporu o splatnost byl na jedné straně návrh žalobkyně na zaplacení do tří dnů ode dne právní moci rozsudku a na druhé straně návrh žalovaného na splátky, přičemž mu soud vyhověl. Neúspěch žalobkyně 100 %, žalovaný tedy uspěl ze 100 %.

27. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.