36 C 192/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní titul Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o určení existence služebnosti <b>I. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud určil, že je osobou oprávněnou z věcného břemene spočívajícího v bezplatném užívání parcely p. [číslo] garáže postavené na parcele p. č. st. [anonymizováno] a práva čerpání vody z vodovodního řádu a studny na parcele p. č. st. [anonymizováno] zapsané na [list vlastnictví] v obci a kat. území [obec].</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 12 342 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala určení, že je nositelem práva z věcného břemene spočívajícího jednak v užívání pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] včetně garáže, která je součástí pozemku p. č. st. [anonymizováno], jednak v čerpání vody z vodovodního řádu a studny nacházejících se na pozemku p. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec]. Podle svých tvrzení práva ze služebnosti (dříve věcné břemeno) nabyla mimořádným vydržením, neboť je nerušeně vykonávala od [datum], kdy pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] spolu se zemřelým manželem darovali synovi [jméno] [příjmení] a jeho tehdejší manželce [jméno] [celé jméno žalobkyně] s podmínkou, že ho budou dál podle potřeby bezplatně užívat. Syn na pozemku postavil dům, garáž a pergolu, vybudoval vodovodní přípojku, přičemž garáž, pergolu a pozemek žalobkyně na základě ústní dohody z roku [rok] nerušeně užívala až do června [rok]. Protože dohoda o užívání pozemku byla uzavřena jen ústně, písemně ji stvrdili smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne [datum], která nebyla vložena do katastru nemovitostí.

2. Žalovaný uvedl, že pozemek p. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je dům [adresa], a pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] (dále jen nemovitosti) vydražil v dražbě v insolvenčním řízení vedeném proti [titul]. [jméno] [příjmení]. Jejich vlastníkem je na základě usnesení o příklepu, které nabylo právní moci dne [datum] a [datum] byl zapsán jako vlastník nemovitostí do katastru nemovitostí. Smlouva o zřízení věcného břemene z [datum], na niž žalobkyně poukazovala, byla předložena soudnímu exekutorovi až v den konání dražby, do té doby dlužník právní závady na nemovitostech netvrdil. Smlouva z [datum] nebyla vložena do katastru nemovitostí stejně jako ústní smlouva z roku [rok] a neexistuje platný právní titul, který by svědčil žalobkyni k užívání nemovitostí. Žalobkyně si musí být vědoma, že věcné břemeno nikdy nevzniklo a cizí nemovitosti užívá bez právního důvodu. Protože žalobkyni nesvědčí poctivá držba a od příklepu ani pravá držba, protože žalovaný s užíváním nemovitostí žalobkyní nesouhlasil, nemohla právo z věcného břemene řádně ani mimořádně vydržet. Pro mimořádné vydržení není ani splněna vydržecí doba dvaceti let. Žalovaný má za to, že tvrzené věcné břemeno je pouze součástí obstrukční taktiky žalobkyně a jejího syna v insolvenčním řízení, smlouva o jeho zřízení ze dne [datum] je antidatovaná a vznikla až kvůli dražbě nemovitostí.

3. K jednání se žalobkyně nedostavila. Z e-mailu [jméno] [příjmení] byla soudu elektronickou poštou doručena žádost o odročení jednání odůvodněná pandemií Covid -19 a vysokým věkem žalobkyně. Byť důvody pro odročení byly pádné, nebylo možné žádosti o odročení bez dalšího vyhovět, protože e-mail nepatřil žalobkyni a zpráva nebyla podepsána zaručeným elektronickým podpisem. Nebylo tak zřejmé, zda o odročení jednání žádá skutečně ona. Žalobkyně proto byla vyzvána, aby žádost o odročení jednání potvrdila telefonicky. Telefonicky potvrdila, že kvůli pandemii Covid-19 prakticky nevychází z domu a souhlasila, aby jednání proběhlo v původním termínu bez ní. Proto soud dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Z [list vlastnictví] k. ú. [obec] soud zjistil, že žalovaný byl zapsán jako vlastník nemovitostí na základě usnesení o příklepu soudního exekutora ze dne 5. 11. 2019 č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], přičemž v katastru nemovitostí nejsou zapsána žádná práva zatěžující předmětné nemovitosti.

5. Žalobkyně navrhla soudu (viz žalobní petit), aby deklaroval existenci osobní služebnosti zřízené v její prospěch (§ 1265 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.)) a zatěžující po dobu jejího života každého vlastníka nemovitostí povinností strpět užívání pozemku [parcelní číslo] k. ú. [obec] a garáže stojící na pozemku p. č. st [anonymizováno] k. ú. [obec] a povinností strpět čerpání vody ze studny a vodovodního řádu nacházejících se na pozemku p. č. st. [anonymizováno] k. ú. [obec] (dále jen služebnost dříve věcné břemeno). Tvrzená služebnost není zapsána v katastru nemovitostí a právní stav tak neodpovídá žalobním tvrzením. Žalobkyni tak svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení a správně se domáhala určení existence služebnosti vůči aktuálně zapsanému vlastníku nemovitostí, který je pasivně legitimován ve věci.

6. Žalobkyně se dovolávala mimořádného vydržení služebnosti dle § 1095 o. z., protože práva ze služebnosti nepřetržitě vykonávala od [datum] do června 2020. Jelikož vydržení je třeba posoudit dle právní úpravy účinné v době, kdy k vydržení (nabytí práva) mělo dojít, aplikoval soud na otázku vydržení platný občanský zákoník č. 89/2012 Sb. <i>7. Dle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.</i> <i>8. Dle § 1260 odst. 1 o. z. se služebnost nabývá vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena.</i> <i>9. Dle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovitosti je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.</i> 10. Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že podmínkou mimořádného vydržení služebnosti zatěžující nemovitost je nepřerušená držba služebnosti trvající minimálně dvacet let, přičemž se předpokládá, že držitel je s přihlédnutím ke všem okolnostem po celou dobu v dobré víře, že mu držené právo (v daném případě právo ze služebnosti) náleží. [obec] víra se musí vztahovat i k právnímu důvodu nabytí práva a držitel musí být objektivně v dobré víře, že právo platně nabyl. Je třeba uvést, že není rozhodné subjektivní přesvědčení držitele, zda je nositelem práva, ale dobrou víru je třeba vždy posuzovat objektivně, tzn., zda držitel s přihlédnutím ke všem okolnostem případu zachoval běžnou opatrnost, kterou lze na každém požadovat, a neměl důvod po celou vydržecí dobu pochybovat, zda mu tvrzené právo náleží.

11. Jelikož dobrá víra se při mimořádném vydržení předpokládá, je na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval, že držitel dovolávající se mimořádného vydržení má nepoctivý úmysl a ve skutečnosti drží nepoctivě. Nepoctivě drží ten, komu je nebo ze všech okolností musí být zřejmé, že mu právo, které vykonává nenáleží (viz § 992 odst. 1 druhá věta o. z.).

12. Žalobkyně mimořádné vydržení opírala o tvrzení, že pozemek [parcelní číslo] k. ú. [obec] nepřetržitě užívala od [datum], kdy ho synovi darovali, do června [rok]. Při darování se synem a jeho manželkou ústně dohodli, že bude darovaný pozemek dále podle potřeby užívat, neomezeně na něj vstupovat a volně jím procházet.

13. Žalovaný od počátku poukazoval na to, že ústní dohodou zřídit služebnost (dříve věcné břemeno) nelze a na základě ústně uzavřené smlouvy nemohla být žalobkyně v dobré víře, že je nositelem práv ze služebnosti. Služebnost tak nevznikla ani smluvně ani vydržením.

14. Je třeba přisvědčit žalovanému, že v době, kdy byla podle tvrzení žalobkyně uzavřena ústní dohoda o užívání pozemku ([datum]), od níž žalobkyně odvíjí svou držbu práva z věcného břemene (nyní služebnost), se práva z věcného břemene nabývala na základě písemné smlouvy (nikoliv ústní), přičemž byl nutný její vklad do katastru nemovitostí (viz § 151o odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013; platnost smlouvy je třeba posuzovat dle právní úpravy účinné v době, kdy byla uzavřena). <i>15. Dle § 151o obč. zák. věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně. K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí.</i> 16. Žalobkyně své přesvědčení, že je nositelem tvrzeného práva z věcného břemene (nyní služebnosti) opírala o ústně uzavřenou smlouvu, přestože zákon vyžadoval zřízené věcného břemene na základě písemně uzavřené smlouvy. Přestože dobrá víra v existenci práva se může zakládat i na domnělém právním titulu, tedy na přesvědčení, že platný právní titul existuje, byť tomu tak ve skutečnosti není, takový omyl držitele musí být omluvitelný. O omluvitelném omylu lze hovořit, pokud držiteli nelze vytknout zanedbání nezbytné míry opatrnosti, kterou na něm lze v daném případě běžně požadovat. Neznalost zákona však neomlouvá, a jednání v rozporu se zákonem není omluvitelný omyl, zejména pokud se jednalo o jasně formulované znění zákona nepřipouštějící jiný výklad jako v tomto případě (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. sp. zn. 22 Cdo 490/2001). Zákonný požadavek písemné formy právního jednání, kterým se zakládá vznik, změna či zánik práv týkajících se nemovitostí, je navíc obecně znám a znám byl i v roce [rok], kdy byla podle žalobkyně smlouva uzavřena. Pokud žalobkyně užívala pozemek [parcelní číslo] k. ú. [obec] od roku 1999 na základě ústně uzavřené smlouvy, nemohla být v dobré víře, že jí touto dohodou vzniklo právo z věcného břemene (nyní služebnosti).

17. O právním omylu žalobkyně by navíc bylo možné uvažovat nejdéle do roku 2010, kdy, jak sama v žalobě uvedla, zjistila, že podmínkou vzniku věcného břemene je písemná smlouva a vklad do katastru nemovitostí, a proto byla dne [datum] uzavřena písemná smlouva o zřízení věcného břemene. Od roku 2010 tak i žalobkyně věděla o zákonném požadavku na písemnou formu smlouvy o zřízení věcného břemene a nemohla být v dobré víře, že jí věcné břemeno vzniklo ústní smlouvou z roku [rok] Ani zákonný předpoklad dvacetileté vydržecí doby tak nebyl naplněn.

18. Shodně s žalovaným tak soud dospěl k závěru, že žalobkyni nesvědčila nepřetržitá poctivá držba služebnosti po dobu nejméně dvaceti let a nemohla služebnost mimořádně vydržet dle § 1095 o. z. Mimořádným vydržením tak žalobkyně služebnost nenabyla.

19. Služebnost nevznikla ani na základě žádné z žalobkyní tvrzených smluv, neboť dle § 151o obč. zák. bylo možné věcné břemeno smluvně zřídit jen písemnou smlouvou a podmínkou byl jeho vklad do katastru nemovitostí. Smlouva z [datum] byla uzavřena jen ústně a smlouva ze dne [datum] nebyla zavkladována.

20. Pro úplnost odůvodnění soud uvádí, že žalobkyně nemohla nabýt služebnost ani řádným vydržením na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum], neboť do podání žaloby neuplynula desetiletá vydržecí doba (§ 1091 odst. 1 o. z.) a řádné vydržení předpokládá poctivou držbu (§1089 odst. 1 o. z.), která se opírá o platný právní titul, přičemž zákon [číslo] Sb. nepřipouští poctivou držbu v rozporu se zápisem v katastru nemovitostí (vyjma mimořádného vydržení).

21. Jelikož žalobkyní tvrzená služebnost nevznikla, soud se již z důvodu nadbytečnosti nezabýval otázkou jejího případného zániku v souvislosti s vydražením nemovitostí v insolvenčním řízení a dokazování k této otázce neprováděl.

22. Žalobkyně není nositelem tvrzených práv ze služebnosti (dříve věcného břemene), proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

23. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a příslušelo mu tak vůči žalobkyni právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Přiznaná náhrada nákladů řízení ve výši 12 342 Kč představuje odměnu za zastupování žalovaného advokátem ve výši 3× 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 3× 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., za uvedené tři úkony právní služby a 21% DPH ve výši 2 142 Kč z přiznané odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Přiznanou náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám zástupce žalovaného.