36 C 205/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně , PSČ obec zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 17 019 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 019 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 019 Kč za dobu od 12. 6. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17 019 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 019 Kč za dobu od 12. 6. 2022 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru ze dne 15. 9. 2021 uzavřené pomocí prostředků komunikace na dálku [webová adresa]). Na základě mezi účastníky uzavřené úvěrové smlouvy byla žalovanému dne [datum] poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč se splatností 30 dnů od jejího poskytnutí. Žalovaný však uhradil pouze částku 2 981 Kč. Ke dni sepsání žaloby tak žalovaný dluží částku 17 019 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky na webovém portálu [webová adresa], kde žalovaný vyplnil požadované údaje a po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Jakmile byl úvěr žalovanému schválen, systém vygeneroval návrh smlouvy, který žalovaný odsouhlasil zasláním SMS kódu, který mu byl zaslán na jím sdělené telefonní číslo. Žalobkyně předložila printscreen ze systému, v němž je zaznamenána elektronická komunikace s žalovaným před uzavřením smlouvy, z níž vyplývá, že žalovanému zaslala návrh smlouvy a odeslala SMS kód, kterým byla smlouva o úvěru podepsána. Na základě uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že uzavřela s žalovaným písemnou smlouvu podle zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a to v souladu s § 562 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), Přestože smlouva byla sjednána elektronicky na dálku, byl zachycen její obsah a identifikovány jednající osoby. Žalovaný zasláním SMS kódu projevil svou vůli být vázán úvěrovou smlouvou.

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla výpočet MLS klienta, kdy od příjmu klienta z žádosti ve výši 51 000 Kč odečetla částky životních minim dospělých členů domácnosti (5 970 Kč), dosavadní splátkovou zátěž klienta (8 130 Kč) a splátky schváleného úvěru (21 007 Kč) a dále MLS domácnosti, kdy od příjmu klienta z žádosti ve výši 51 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 0 Kč odečetla kromě dosavadní splátkové zátěže klienta (8 130 Kč), životní minimum členů domácnosti (5 970 Kč), splátky schváleného úvěru (21 007 Kč) také minimální výdaje na bydlení (7 783 Kč). Současně provedla kontrolu žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem nenalezen žádný závazek po splatnosti, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient nalezen – pozitivní vyhodnocení a dotaz do registru CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registrech nenalezen. V tomto směru předložila úvěrovou zprávu z NRKI, ze které vyplývá, že žalovaný má 3 existující úvěry se splátkovým zatížením v celkové výši 20 788 Kč a 2 kreditní karty, z toho jedna s variabilní splátkou a 1 s fixní splátkou 1 932 Kč 9 žádosti o úvěr z období od 20. 5. 2021 do 5. 6. 2021 bylo odmítnuto, 1 žádost ze dne 31. 5. 2021 o revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč byla odmítnuta. Dále žalobkyně předložila interní záznamy o provedené kontrole ISIR a CRIBIS a interní záznam o údajích poskytnutých žalovaným, kde bylo vyplněno, že žalovaný je zaměstnaný a má příjem 51 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 0 Kč, žalovaný má 1 dítě a splátky jiným společnostem činí 4 000 Kč. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Nebyly tedy nijak doloženy ani ověřovány příjmy a podstatné výdaje žalovaného. 5. [právnická osoba] bylo prokázáno, že žalovanému byla připsána na účet částka 20 000 Kč dne [datum], přičemž žalovaný dne [datum] žalobkyni uhradil 1 Kč a dne [datum] uhradil 2 980 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad). Z výpisu z účtu žalovaného za období 06 - 09/2021 vyžádaného soudem vyplývá, že žalovaný čerpal a splácel několik úvěrů, přičemž bezprostředně před poskytnutím projednávaného úvěru byl v záporném zůstatku. <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila.

12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak sama uvedla, vycházela z informací získaných od žalovaného a z životního minima členů domácnosti v době schvalování úvěru a splátkového zatížení žalovaného. Žalobkyně však nevylíčila rozhodné skutečnosti, když nepopsala, jak konkrétně prověřila při posuzování úvěruschopnosti žalovaného tvrzené příjmy a výdaje žalovaného a jak zjištěné informace vyhodnotila. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný byl nalezen v registru NRKI a 10 jeho žádostí o úvěr bylo cca 3 a půl měsíce před poskytnutím projednávaného úvěru odmítnuto. Bez náležitého posouzení příjmů a výdajů žalovaného, nemohla dospět k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Přitom nemohla spoléhat jen na žalovaným sdělené skutečnosti. Z výpisu z účtu žalovaného vyžádaného soudem za období tří měsíců před poskytnutím úvěru vyplývá, že žalovaný bezprostředně před poskytnutím projednávaného úvěru neměl disponibilní finanční prostředky na splácení úvěru. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).

18. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.) Částkou 2 981 Kč, kterou žalovaný na úhradu úvěru dosud zaplatil, v celém rozsahu plnil jistinu a dluh na jistině tak činí 17 019 Kč (20 000 981), proto jej soud zavázal k zaplacení této částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 17 019 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

21. Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, náleželo by jí tedy podle § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalovanému právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Při rozhodování, zda žalobkyni soud toto právo přizná, soud ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř. přihlížel k tomu, zda bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k žalobou požadovanému plnění. Žalobkyně k prokázání této skutečnosti předložila předžalobní výzvu k plnění ze dne [datum] odeslanou dne [datum] na adresu [adresa žalovaného], nikoliv na adresu pro doručování uvedenou v úvěrové smlouvě ([ulice a číslo], [obec]). K tomu žalobkyně uvedla, že adresa, na níž žalovaného obesílala, byla žalovaným uvedena jako kontaktní adresa při sjednávání úvěrové smlouvy [číslo] která byla mezi účastníky uzavřena dne 30. 11. 2020.

22. Zřejmým účelem právní úpravy obsažené v ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. je, aby žalobkyně svým chováním (zasláním výzvy na adresu, na níž žalovaný podle jí známých údajů přebírá nebo má možnost přebírat doručované písemnosti) žalovanému poskytla možnost předejít zahájení soudního řízení a splnit jeho existující dluh, a to tak, aby ještě před podáním žaloby byl k případnému splnění dluhu žalovaném ponechán rozumný časový prostor. K naplnění tohoto účelu je tedy významné zabývat se zejména tím, zda bylo prokázáno, že žalobkyní byla zaslána (předána k poštovní či jiné přepravě) listina, jejímž obsahem byla výzva k poskytnutí žalobou požadovaného plnění, a dále zda byla taková výzva zaslána žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby na adresu pro doručování, případně na jeho poslední známou adresu. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by předžalobní výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř. žalovanému zaslala na adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě ani na jeho poslední známou adresu. Za takovou adresu nelze bez dalšího považovat adresu sdělenou žalovaným téměř rok před poskytnutím projednávaného úvěru (30. 11. 2020), když v úvěrové smlouvě ze dne 15. 9. 2021 sdělil jako adresu pro doručování adresu odlišnou. Nevyzvala-li žalobkyně žalovaného řádně k plnění před podáním žaloby, soud jí přes její převažující úspěch v řízení náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).