36 C 207/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 148 017,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 64 540 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 83 477,01 Kč, úroku v kapitalizované výši 5 623,79 Kč a dále úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 89 160,30 Kč za dobu od 1. 2. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 715,67 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 89 160,30 Kč za dobu od 28. 1. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazené pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne 28. 4. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací právnická osoba (dále jen „právní předchůdce“) a žalovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, uhradila pouze 35 460 Kč. Žalovaná pohledávka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 89 160,30 Kč, nehrazený poplatek ve výši 58 856,71 Kč, 12,75% p.a. úrok z nesplacené jistiny 89 160,30 Kč ode dne 3. 11. 2024 do 27. 1. 2025 v kapitalizované výši 5 623,79 Kč, 12,75% p.a. úrok z jistiny 89 160,30 Kč za dobu od 1. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 715,67 Kč z dlužné jistiny 89 160,30 Kč Anonymizováno za dobu od 3. 11. 2024 do 27. 1. 2025 a 12,75% p.a. úrok z prodlení z jistiny 89 160,30 Kč za dobu od 28. 1. 2025 do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi společností právnická osoba a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, podle níž žalovaná obdržela na svůj bankovní účet částku 100 000 Kč, na kterou uhradila celkem 35 460 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru, výpis z účtu žalované za období datum – datum, tabulka umoření).

4. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku).

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že od žalované zjištěné a doklady ověřené skutečnosti uvedl její právní předchůdce do karty zákazníka. Podle údajů uvedených v kartě zákazníka žalovaná předložila pracovní smlouvu a 2 výplatní pásky za období 2, 3/2022, podle nichž pobírala pravidelný měsíční příjem ve výši 21 854 Kč. U ostatních příjmů žadatele byla uvedena nula. Další čisté příjmy domácnosti byly v zákaznické kartě uvedeny částkou 40 000 Kč (blíže nespecifikované). U počtu zdrojů příjmu žadatele bylo uvedeno 1. U externích splátek a interních splátek byla uvedena nula a odhadované měsíční výdaje činily 3 000 Kč. Pracovní smlouvu a výplatní pásky žalobkyně nepředložila, neprokázala tedy, že příjmy žalované její právní předchůdce ověřil. Pokud se týká výdajů žalované, v kartě zákazníka ani nebyly zaznamenány doklady, z nichž by výše uvedené výdaje žalované bylo možné ověřit. V kartě zákazníka nebyly rovněž uvedeny žádné listiny, z nichž by bylo možné posoudit míru zadlužení žalované.

6. Z výpisu z účtu žalované vyžádaného soudem za období od 1. 1. 2022 do 31. 5. 2022 vyplývá, že žalovaná neměla disponibilní prostředky ke splácení projednávaného úvěru. Ke dni 31. 1. 2022 činil konečný zůstatek na účtu 0 Kč, ke dni 28. 2. 2022 činil konečný zůstatek na účtu 0 Kč, ke dni 31. 3. 2022 činil konečný zůstatek na účtu 138 000 Kč. Žalované byla dne 28. 3. 2022 vyplacena částka ve výši 150 000 Kč a ke dni 30. 4. 2022 činil konečný zůstatek na jejím účtu 1 362,61 Kč. Bezprostředně před poskytnutím úvěru činil konečný zůstatek na účtu 652,21 Kč (výpis z účtu žalované za období od datum do datum).

7. Žalobkyně dále poukazovala na to, že smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 tohoto zákona).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.

14. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

15. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

16. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

17. Jak bylo uvedeno v bodu 5 rozsudku, žalobkyně nepředložila pracovní smlouvu a výplatní pásky žalované, případně jiné důkazy, z nichž by vyplýval příjem žalované uvedený v kartě zákazníka. Výdaje žalované a míra jejího zadlužení nebyly prověřeny vůbec, neboť v kartě zákazníka nebyl uveden žádný důkaz, z něhož by informace k výdajům a zadlužení žalované mohly vyplývat.

18. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž by byly ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalované o jejích osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům, výdajům a míře zadlužení žalované v daném případě nemohlo dojít.

19. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně je povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalované zjišťovala, ale že jí uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že žalovanou uvedené skutečnosti jsou pravdivé a ověřeny byly, ale důkazy o tom nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti tak neprokázala.

20. Na základě neúplných a neověřených zjištění ohledně příjmů, výdajů a míře zadlužení žalované dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že žalovaná má disponibilní prostředky na splácení úvěru, což však vyvrací výpis z jejího účtu za období leden 2022 až květen 2022, z něhož vyplývá, že žalovaná neměla na účtu disponibilní prostředky na splácení úvěru a měla vyšší výdaje, než tvrzené 3 000 Kč měsíčně. Na účet žalované nebyl poukazován ani tvrzený příjem, tudíž ani výpis z účtu nemohl být důkazem o tom, že žalovaná má příjmy, které uváděla v žádosti o úvěr.

21. Podpis žalované pod smlouvou o úvěru, který měl podle žalobkyně stvrdit, že řádné posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy proběhlo, není dostatečným důkazem. Žalovaná v pozici žadatele o úvěr, jejíž jednání je ovlivněno zájmem úvěr získat, z povahy věci není a nemůže být garantem náležitého prověření úvěruschopnosti ze strany věřitele.

22. K námitce žalobkyně, že nižší úvěry s kratší dobou splácení jsou menším rizikem a není třeba lpět až na detektivním posuzování úvěruschopnosti dlužníka, je třeba primárně uvést, že bez řádného posouzení úvěruschopnosti dlužníka není možné objektivně hodnotit míru rizika, jestli bude úvěr splacen. Nelze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že nižší úvěry nebo zápůjčky s krátkou splatností jsou méně rizikové, protože výše dluhu, která je pro dlužníka splatitelná, se nedá paušalizovat. Výše dluhu nadto není jen jistina úvěru, ale souhrn veškerých plnění, které ze smlouvy vyplývají.

23. Nastíněná úvaha žalobkyně neodpovídá ani zákonu o spotřebitelském úvěru, který vyžaduje posouzení úvěruschopnosti dlužníka u všech spotřebitelských úvěrů nebo zápůjček bez ohledu na výši poskytnuté částky, přičemž není v něm ani odstupňována hloubka, do jaké je třeba při posouzení úvěruschopnosti zajít. Platí tedy, že bez ohledu na výši úvěru lze úvěruschopnost dlužníka řádně vyhodnotit jen se znalostí jeho příjmů, pravidelných výdajů a míry jeho zadlužení, přičemž informace a důkazy o těchto skutečnostech je povinen předložit žadatel o úvěr či zápůjčku, není tedy třeba žádné detektivní pátrání poskytovatele úvěru (zápůjčky).

24. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalované, je smlouva o úvěru absolutně neplatná a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 64 540 Kč (rozdíl poskytnuté jistiny 100 000 Kč a zaplacených 35 460 Kč), k jejíž zaplacení ji soud zavázal, a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru (poplatek a smluvní úrok), žalobu zamítl.

25. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

26. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 64 540 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

27. Ve věci měla převažující úspěch žalovaná, které by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.