36 C 21/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 167 745 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 938,45 Kč.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 167 745 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 167 745 Kč za dobu od 25. 12. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému k rukám jeho zástupkyně náklady řízení ve výši 71 904 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Česká republika – Okresní soud ve Zlíně je povinen vrátit žalobkyni soudní poplatek ve výši 3 187,50 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala vrácení zápůjčky ve výši 130 000 Kč, kterou žalovanému, v té době svému partnerovi, po dohodě poskytla v dubnu 2018 na výstavbu jeho domu, v němž spolu chtěli bydlet. Částku 130 000 Kč získala z úvěru od [právnická osoba], a předala ji žalovanému s tím, že se dohodli, že jí ji vrátí i se smluvním úrokem, který zaplatila úvěrující bance. Vedle jistiny zápůjčky proto požadovala i zaplacení úroku z úvěru ve výši 37 745 Kč. Z částky 167 745 Kč (jistina 130 000 Kč + úrok 37 745 Kč) žalobkyně dále požadovala 15% p.a. úrok z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení.

2. Před jednáním vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky ve výši 1 938,45 Kč včetně žalovaného úroku z prodlení z této částky, proto soud řízení ohledně této částky zastavil bez ohledu na stanovisko žalovaného (§ 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř.).

3. Žalovaný potvrdil, že účastníci byli do [datum] partneři. Během společného soužití postavil dům, který je jeho výlučným vlastnictvím. Odmítl však, že by se žalobkyně jakkoliv podílela na financování jeho výstavby. Stavbu financoval ze svého hypotečního úvěru ve výši 1 680 000 Kč a z peněz od otce. O žalobkyní tvrzeném úvěru nevěděl a tvrzených 130 000 Kč od ní nepřijal.

4. Žalobkyně v řízení prokázala, že se dohodla s [právnická osoba], na poskytnutí úvěru ve výši 150 000 Kč, který jí byl podle úvěrové smlouvy vyplacen na běžný účet a splátky ve výši 2 145 Kč hradila automatickým převodem z běžného účtu na účet úvěrový. Za zpracování úvěru zaplatila poplatek ve výši 490 Kč formou zápočtu na jistinu úvěru při jejím čerpání (úvěrová smlouva, výpisy z účtu žalobkyně). Dne [datum] jí byla z úvěrového účtu připsána na její účet částka 149 510 Kč. Dne [datum] žalobkyně ze svého účtu 130 000 Kč v hotovosti vybrala (výpis z účtu). Na úvěr žalobkyně uhradila jistinu 150 000 Kč, úrok ve výši 46 058,27 Kč a úrok z prodlení ve výši 0,36 Kč (sdělení [právnická osoba]).

5. Žalobkyně tvrdila, že účastníkům při stavbě domu došly peníze a nabízela se jediná možnost, že si vezme úvěr ona. S žalovaným se dohodli, že si vezme úvěr v maximální možné bankou nabídnuté výši. [příjmení] jí poskytla úvěr ve výši 150 000 Kč, 20 000 Kč si na účtu nechala a 130 000 Kč vybrala a předala žalovanému, aby mohl dostavět dům, protože chyběla fasáda, omítky, podlahy, výmalba, koupelny a kuchyň. Na co konkrétně peníze žalovaný použil, nevěděla.

6. Žalobkyně tvrdila, že částku 130 000 Kč žalovanému zapůjčila. <i>7. Dle § 2390 z. č. 89/202 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>8. Dle § 2392 o. z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.</i> 9. Pokud žalobkyně tvrdila, že částku 130 000 Kč žalovanému zapůjčila, tj. uzavřela s ním smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., bylo na ní, aby tvrdila a prokázala, že žalovanému částku předala s tím, že bude vrácena, a kdy a za jakých podmínek ji měl žalovaný vrátit. K prokázání těchto skutečností navrhla svůj účastnický výslech a výslech dvou svědkyň. Navržené svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] (matka žalobkyně) a [jméno] [příjmení] (přítelkyně žalobkyně) měly veškeré informace o zápůjčce jen od žalobkyně.

10. Žalobkyně však od počátku řízení neměla vyjasněny podmínky návratnosti zápůjčky.

11. V žalobě tvrdila, že částku 130 000 Kč poskytla žalovanému návratně v den, kdy je vybrala z banky. Měl jí ji podle dohody vrátit včetně úroku, který se zavázala zaplatit bance za poskytnutí úvěru. Účastníci se podle žaloby nedohodli, kdy má být zápůjčka vrácena, proto žalobkyně smlouvu o zápůjčce vypověděla.

12. V písemných doplněních žaloby žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že zápůjčku žalovanému poskytla na dostavbu domu, ale už ne v den výběru, ale o 14 dní později, protože mezi nimi došlo ke konfliktu, kvůli kterému se na nějaký čas přestěhovala se synem k matce.

13. U prvního jednání žalobkyně uvedla, že před sjednáním úvěru v bance se s žalovaným vůbec nedomlouvali, že by jí měl částku 130 000 Kč vracet. Vrácení požadovala, protože před předáním peněz mezi nimi došlo ke konfliktu, a přestože se k žalovanému vrátila, už vztahu nevěřila, proto požadovala, aby jí v případě rozchodu vrátil 130 000 Kč a úrok, který musela bance za poskytnutí úvěru uhradit. Žalovaný s tím podle ní souhlasil. Žalovaný jí podle dohody měl jednorázově zaplatit 130 000 Kč a úrok jen v případě, že se rozejdou a bude se muset z domu odstěhovat.

14. Ve své účastnické výpovědi však žalobkyně v rozporu s výše uvedeným uvedla, že s žalovaným byli již předtím, než požádala v bance o úvěr, dohodnuti, že úvěr bude splácet on tak, že jí bude posílat peníze na splátky na její účet, protože dům je jeho a ona v té době byla na rodičovské dovolené a neměla příjmy. Dohodli se, že žalovaný splatí úvěr celý, přestože mu z něj předala jen 130 000 Kč a 20 000 Kč si nechala.

15. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nebyla schopna podmínky návratnosti částky 130 000 Kč přesvědčivě vysvětlit, popisovala je pokaždé jinak, přičemž její verze nemohly vedle sebe obstát. Tvrzení, že si účastníci sice dohodli, že žalovaný žalobkyni 130 000 Kč vrátí, ale už si nedohodli kdy (žaloba), neobstojí vedle tvrzení, že byli dohodnuti, že žalovaný žalobkyni vrátí jednorázově vše, co se zavázala zaplatit bance v úvěrové smlouvě (jistinu a smluvní úrok), v případě, že se rozejdou a žalobkyně se bude muset odstěhovat z domu (1. jednání), přičemž obě tyto verze žalobkyně popřela ve své účastnické výpovědi, když uvedla, že účastníci byli od počátku dohodnuti, že žalovaný bude úvěrové splátky hradit.

16. Přestože žalobkyně neměla jasno, jak se s žalovaným na vrácení zápůjčky dohodla, jí navržená svědkyně [jméno] [příjmení], která o zápůjčce věděla od ní, věděla, že žalovaný měl žalobkyni posílat peníze na úvěrové splátky. Tvrzení žalobkyně se v průběhu řízení vyvíjela, přičemž svědkyně potvrdila její poslední verzi. Uvedené činí svědeckou výpověď nevěrohodnou stejně jako další detaily, které svědkyně ve své výpovědi uvedla. Popsala nejen detaily dohody o zápůjčce a poskytnutí úvěru, ale i detaily konfliktu účastníků, k němuž došlo před pěti lety.

17. Matka žalobkyně podmínky návratnosti zápůjčky neznala. Uvedla jen, že žalovaný měl peníze vrátit.

18. Neslučitelné rozpory mezi tvrzeními a účastnickou výpovědí žalobkyně, nevěrohodná svědecká výpověď [jméno] [příjmení] a výpověď [jméno] [celé jméno žalobkyně], která nevěděla, na čem byli účastníci dohodnuti, soud vyhodnotil tak, že žalobkyně tvrzenou zápůjčku neprokázala.

19. Pominout nelze ani fakt, že tvrzením žalobkyně neodpovídal zjištěný skutkový stav. Podle poslední verze žalobkyně měl žalovaný zápůjčku splácet zasíláním úvěrových splátek na její účet, protože ona neměla příjmy. Sama žalobkyně však uvedla, že žalovaný žádnou ze splátek nezaplatil a všechny splátky platila ze svého, což ostatně potvrzují výpisy z jejího účtu. Z výpisů z účtu žalobkyně za duben 2018 a následující měsíce vyplývá, že na účet byly každý měsíc připisovány jen rodičovský příspěvek ve výši 7 000 Kč a mzda z [anonymizováno] zpravidla v rozpětí 8- 10 000 Kč, přičemž na účtu bylo vždy dostatek finančních prostředků k zaplacení úvěrových splátek. Nabízí se tedy otázka, proč žalovaný, pokud se tak s žalobkyní dohodl, úvěrové splátky nehradil a žalobkyně je po něm nepožadovala? Na uvedenou otázku neměla žalobkyně uspokojivou odpověď. Tvrdila-li, že žalovaný měl výdaje se stavbou, tak ty měl i před tvrzenou dohodou o zápůjčce a žalobkyně splátky po žalovaném nepožadovala ani po dokončení výstavby domu v prosinci 2018, přitom rozešli se až [datum]. Současně skutečnosti neodpovídá ani tvrzení žalobkyně, že žalovaný měl úvěrové splátky hradit, protože byla bez příjmu. Z výpisů z účtu vyplývá, že měla na úvěrové splátky dostatek finančních prostředků.

20. Existence tvrzené smlouvy o zápůjčce tak byla významně zpochybněna už jenom tím, že se účastníci podle ní nikdy ani nezačali chovat.

21. Žalovaný žalobkyní tvrzenou zápůjčku vyvracel tvrzením, že o žádném úvěru nevěděl, žádné finanční prostředky od žalobkyně nepřevzal a na výstavbu domu je ani nepotřeboval, protože výstavbu domu financoval sám se svým otcem.

22. Ve své účastnické výpovědi však žalovaný připustil, že o úvěru žalobkyně věděl. Podle něj však z něho měla hradit opravu auta, které nabourala, přičemž on odmítl opravu hradit. Uvedené vyvolalo mezi účastníky konflikt, po kterém žalobkyně bydlela se synem nějakou dobu u své matky. Žalovaný popsal, že během odloučení účastníků nechal rozbité auto za otcovy peníze opravit, prodal ho otci a koupil pro žalobkyni auto nové. Nic za to po žalobkyni nechtěl a o peníze z úvěru se více nezajímal. Při rozchodu účastníků toto vozidlo žalobkyni za 10 Kč prodal, aby mohla vozit syna do školky.

23. Ve své výpovědi tak žalovaný nejenže vyvrátil své tvrzení, že o úvěru nevěděl, ale současně soud neuvěřil ani jeho vysvětlení, že peníze z úvěru, byť byl čerpán na opravu vozidla, nepoužil a neví, co se s nimi stalo.

24. Jelikož otec žalovaného [celé jméno žalovaného], že o zápůjčce účastníků nic neví, jeho svědeckou výpovědí nemohla být její existence potvrzena ani vyvrácena. Uvedl-li, že si není vědom, že by žalobkyně neinvestovala do výstavby domu finanční prostředky, nic to nemění na tom, že mohla investovat do vybavení domu, které si účastníci podle svědka platili sami.

25. Žalovanému se tak navrženými důkazy nepodařilo vyvrátit žalobní tvrzení o existenci zápůjčky. Důkazní břemeno však tížilo žalobkyni, přičemž jeho neunesení pro ni, na rozdíl od žalovaného, znamenalo neúspěch v řízení. Soud proto poučil žalobkyni dle § 118a odst. 3 o.s.ř., že neoznačí-li další důkazy k prokázání tvrzené zápůjčky, nemůže být v řízení úspěšná.

26. Po poučení žalobkyně označila k důkazu zvukové záznamy svých telefonických hovorů s žalovaným a jeho otcem týkající se žalované zápůjčky.

27. Nejprve žalobkyně navrhla tyto zvukové záznamy ke zpochybnění věrohodnosti výpovědí žalovaného a jeho otce. Oba totiž tvrdili, že s žalobkyní o zápůjčce v posledním roce vůbec nemluvili, přičemž tyto záznamy prokazují opak.

28. Primárně však tento důkazní návrh mířil k prokázání skutečnosti, že žalovaný a jeho otec před soudním řízením zápůjčku nezpochybňovali a s žalobkyní ji řešili, tudíž zvukové záznamy měly prokazovat existenci zápůjčky, a proto takový důkaz nespadá pod výjimky z koncentrace řízení a měl být označen do konce prvního jednání (§ 118b odst. 1 o.s.ř.). Důkazy zpochybňující věrohodnost výpovědi nemohou z povahy věci směřovat k prokázání rozhodných skutečností ve sporu (existence zápůjčky), ale pouze k prokázání důvodu nevěrohodnosti důkazu. Připuštěním zvukových záznamů, které směřují k prokázání existence zápůjčky, přestože byly navrženy po skončení prvního jednání, by soud obešel procesní pravidla o koncentraci řízení.

29. Po poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. žalobkyně navrhla zvukové záznamy telefonátů znovu již k prokázání zápůjčky. Žalovaný namítal, že tyto zvukové záznamy soukromých telefonátů byly pořízeny bez jeho souhlasu a souhlasu jeho otce a jednalo se dle něj o nepřípustný důkazní návrh. <i>30. Dle § 86 o. z. nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.</i> <i>31. Dle § 88 odst. 1 o. z. svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. dle odstavce 2 svolení není třeba ani v případě, když se podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí na základě zákona k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného.</i> 32. Použití zvukového záznamu ze soukromého života bez svolení nahrávané osoby je protiprávním (nedovoleným) jednáním pouze za předpokladu, že není naplněna některá z výjimek stanovených v § 88 o. z. Mimo jiné lze použít záznam ze soukromého života bez svolení nahrávaného i k výkonu či ochraně jiných práv či oprávněných zájmů. Zvukový či obrazový záznam lze v občanskoprávním řízení použít k důkazu, pokud zájem na prokázání tvrzené skutečnosti převáží nad zájmem na ochranu soukromí. Při kolizi základních práv a svobod (práva na spravedlivý proces a práva na soukromí) je třeba provést test proporcionality a posoudit, zda je navržený důkaz vůbec způsobilý či vhodný k prokázání tvrzené skutečnosti, zda byl na výběr jiný k soukromí žalobce šetrnější důkazní prostředek a zda újma na soukromí není nepřiměřená ve vazbě na zamýšlený cíl (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1774/14, či Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3599/2017).

33. Žalobkyně navrhla zvukové záznamy telefonátů k prokázání existence zápůjčky, protože během telefonického hovoru s žalovaným i jeho otcem o zápůjčce mluvila a oni ji nezpochybňovali. Odmítali ji však vrátit s tím, že byla vypořádána převodem osobního vozidla. Z uvedeného bylo možné usuzovat na to, že během hovoru účastníci řešili nejen existenci zápůjčky, ale i za jakých podmínek měla být vrácena.

34. Navržené zvukové záznamy tak byly způsobilé prokázat žalobní tvrzení. Jiné důkazní návrhy k prokázání existence zápůjčky nevedly. Nebyl tak k dispozici jiný důkazní prostředek, kterým by bylo možné existenci zápůjčky a její podmínky prokázat. Současně se telefonické hovory pořízené před soudním řízením jevily z hlediska věrohodnosti jako nejvíce objektivním důkazem. V dané procesní situaci tak zájem na prokázání zápůjčky ve výši 130 000 Kč se smluvním úrokem převážil nad ochranou soukromí žalovaného a jeho otce, neboť hrozící újma na soukromí byla zanedbatelná ve srovnání se zmařením možnosti žalobkyně prokázat svá tvrzení v soudním sporu.

35. Ze zvukového záznamu telefonického hovoru účastníků v části, v níž se věnují finančním záležitostem, vyplývá, že žalobkyně požaduje po žalovaném vrátit finanční prostředky, aniž by uvedla jejich výši. Žalovaný reaguje odmítavě, že jí 134 000 Kč nezaplatí, protože jí dal auto. Byl ochoten přidat jen 30 000 Kč. Žalobkyně požadavek na vrácení finančních prostředků zdůvodnila tvrzením, že vybavila kuchyň a hradila domácnost.

36. Ze zvukového záznamu telefonického hovoru žalobkyně s otcem žalovaného vyplývá, že žalobkyně si otci žalovaného stěžuje, že jí žalovaný nechce vrátit 130 000 Kč, které převzal a ona je vybrala z účtu. Na to jí otec žalovaného říká, že to je mezi nimi a musí se sami dohodnout. Poukazuje však na to, že náhradou dostala v hodnotě 100 000 Kč auto a zbývá zaplatit jen 30 000 Kč. Žalobkyně jeho argumentaci odmítá, že žalovaný netvrdí, že auto jí dal na vyrovnání dluhu.

37. Ze zvukových záznamů jednoznačně vyplývá, že žalobkyně hovořila s žalovaným i jeho otcem o dluhu, který je předmětem sporu. Ostatně sama žalobkyně tvrdila, že telefonáty prokazují tvrzenou zápůjčku. Žalovaný v telefonátu uvedl částku 134 000 Kč, žalobkyně popsala, že finanční prostředky vybrala ze svého účtu a že kvůli nim došlo mezi nimi ke konfliktu, o němž ví i otec žalovaného. Žalovaný ani jeho otec neslyšeli v telefonátu požadavek na vrácení této částky od žalobkyně poprvé. Žalobkyně v telefonátu s žalovaným uvedla, že za tyto peníze vybavila kuchyň. Pokud dále zdůvodňovala žalovanému požadavek na vrácení peněz, poukazovala na to, že financovala domácnost. Investicí do výstavby domu požadavek na vrácení částky 130 000 Kč nezdůvodňovala.

38. Ve své účastnické výpovědi žalobkyně uvedla, že nad rámec investice ve výši 130 000 Kč do výstavby domu financované z bankovního úvěru, kterou poskytla žalovanému jako zápůjčku a domáhala se jejího zaplacení v projednávané věci, financovala i vybavení kuchyně, přičemž při rozchodu se s žalovaným dohodli, že za vybavení kuchyně jí jako náhradu převede za 10 Kč vozidlo, které koupil za 110 000 Kč. Zápůjčka ve výši 130 000 Kč s investicí do vybavení kuchyně podle žalobkyně nesouvisela. Doslova uvedla, že to mezi nimi není jen o žalované zápůjčce.

39. Z telefonátu účastníků však vyplývá, že částku 130 000 Kč, o niž v tomto řízení jde, požadovala žalobkyně po žalovaném, protože financovala vybavení kuchyně. Svůj požadavek na vrácení 130 000 Kč sama zdůvodnila investicí do spotřebičů a vybavení kuchyně, čímž vyvrátila své žalobní tvrzení, že částku 130 000 Kč předala žalovanému, když jim došly peníze během výstavby domu, aniž by věděla, na co konkrétně peníze při stavbě použil. V telefonátu naopak tvrdila, že zaplacení této částky může doložit doklady o nákupu vybavení kuchyně.

40. V řízení tak bylo prokázáno, že částku 130 000 Kč investovala žalobkyně do vybavení kuchyně. Nebylo však prokázáno tvrzení žalobkyně, že žalovanému vedle investice do kuchyně zapůjčila 130 000 Kč na výstavbu domu. Uvedené koresponduje s výpovědí otce žalovaného, který uvedl, že výstavbu domu financovala jeho firma a vybavení domu si financovali účastníci sami.

41. Žalobkyně v průběhu řízení uvedla, že investici do vybavení kuchyně jí žalovaný nahradil převodem vozidla za 10 Kč, přičemž převodem vozidla je podle dohody účastníků tento dluh uhrazen. Dluh ve výši 130 000 Kč tak byl uhrazen.

42. Popsané skutečnosti vysvětlují, proč žalobkyně nebyla schopna jednoznačně popsat podmínky vrácení tvrzené zápůjčky a proč ve skutečnosti žalovaný žádné úvěrové splátky nehradil a žalobkyně je na něm ani nežádala. Finanční požadavky začala vznášet až po rozchodu účastníků a vždy požadovala jednorázové zaplacení částky 130 000 Kč nikoliv splátky.

43. Po souhrnném zhodnocení zjištěných skutečností, dospěl k závěru, že žalobkyně částku 130 000 Kč investovala do vybavení kuchyně, přičemž tuto investici s žalovaným vypořádala dohodou o převodu vlastnického práva k osobnímu automobilu za 10 Kč. Žalovanou zápůjčku na výstavbu domu přes poučení o důsledcích neunesení důkazního břemene neprokázala, proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

44. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný. Procesní zavinění za částečné zastavení řízení je třeba dle § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. přičítat žalobkyni, protože vzala žalobu částečně zpět, aniž by jí žalovaný cokoliv zaplatil. Žalovanému tak příslušelo vůči žalobkyni právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o.s.ř.). Přiznaná částka 71 904 Kč představuje odměnu advokáta za zastupování žalovaného advokátem ve výši 56 700 Kč, tj. 9× 6 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, odpor, účast u jednání konaných [datum] od 9:07 hod. do 12:14 hod. (2 úkony právní služby), dne [datum] od 8:30 hod. do 15:41 hod. (4 úkony právní služby) a [datum] od 14:00 hod. do 16:00 hod. (1 úkon právní služby), paušální náhradu hotových výdajů ve výši 2 700 Kč, tj. 9× 300 Kč za uvedených devět úkonů právní služby, náhradu jízdních výdajů ve výši 1 078 Kč dle § 156 a násl. z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění, za cestu z [obec] do [obec] k jednání a zpět (2×25 km) ke třem soudním jednáním (50km×3=150 km) vozidlem Škoda Octavia při spotřebě pro kombinovaný provoz 4,5l [číslo] km a ceně motorové nafty 44,10 Kč (§ 4 písm. c) vyhl. č. 467/2022 Sb.) a sazbě základní náhrady 5,20 Kč/km (§ 1 písm. b) vyhl. č. 467/2022 Sb.), náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1, 3 vyhl č. 177/1996 Sb. ve výši 3×2× 100 Kč za šest započatých půlhodin strávených na cestě z [obec] do [obec] a zpět (půlhodina cesta z [obec] do [obec]) a 21% DPH ve výši 12 844 Kč z přiznané odměny a náhrad. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

45. Při určení tarifní hodnoty pro výpočet odměny za zastupování žalovaného advokátem vycházel soud z žalované jistiny zápůjčky 130 000 Kč. Ve zbytku žalobkyně žalovala smluvní úrok, tj. příslušenství, k němuž se při stanovení tarifní hodnoty nepřihlíží (§ 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.).

46. Za doplnění odporu ze dne [datum] soud žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť skutečnosti v něm uvedené měly a mohly být uvedeny již v odporu.

47. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 8 387,50 Kč, přičemž jistině 130 000 Kč žalované prostřednictvím návrh na vydání elektronického platebního rozkazu odpovídala dle Položky 2 bod 1 písm. c) Sazebníku poplatků poplatková povinnost ve výši 5 200 Kč (4 % ze 130 000 Kč). Soud tak žalobkyni dle § 10 odst. 2 z. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, vrátil přeplatek na soudním poplatku ve výši 3 187,50 Kč zpět.