36 C 216/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem The anonymizována tři slova jméno , příjmení jméno anonymizováno , země zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 7 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 5 800 Kč za dobu od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017,</b> <b>ve výši 7,5 % ročně z částky 5 800 Kč za dobu od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018,</b> <b>ve výši 8 % ročně z částky 5 800 Kč za dobu od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018,</b> <b>ve výši 8,75 % ročně z částky 5 800 Kč za dobu od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019,</b> <b>ve výši 9 % ročně z částky 5 800 Kč za dobu od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020,</b> <b>ve výši 7,25 % ročně z částky 5 800 Kč za dobu od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021,</b> <b>ve výši 7,5 % ročně z částky 5 800 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do 15. 9. 2021</b> <b>a dále z částky 5 800 Kč za dobu od 16. 9. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla sedm a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace ČNB vyhlášené ve Věstníku ČNB a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 480 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 1 200 Kč za dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla půjčku ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 4 480 Kč (celkem tedy částku ve výši 11 480 Kč) v 40 týdenních splátkách ve výši 287 Kč. Žalovaný na svůj závazek ze smlouvy uhradil pouze částku ve výši 1 200 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] ke dni [datum] smluvně postoupena [právnická osoba] [anonymizováno] a ta ji následně postoupila žalobkyni.

2. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 480 Kč (celkem tedy částku 11 480 Kč) splatit v 40 týdenních splátkách ve výši 287 Kč s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzal celou částku půjčky. Na zadní straně listiny, na níž byla smlouva sepsána, byly natištěny smluvní podmínky smlouvy o půjčce. V článku 5 smluvních podmínek bylo uvedeno, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně se dohodli, že jakékoliv splátky zaplacené žalovaným se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku budou započítávány na vlastní částku půjčky. [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a ta na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni.

3. Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupných na internetových stránkách České národní banky soud zjistil, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami na spotřebu činila v době uzavření smlouvy o půjčce 13,24 % ročně (Přehled ČNB ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR).

4. V projednávané věci soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, při právním posouzení věci vycházel ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), neboť smlouva, o niž je žalobou uplatněný nárok opřen, byla mezi účastníky uzavřena za účinnosti tohoto zákona. <i>5. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>6. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>7. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> <i>8. Podle § 517 odst. 1 věta první obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.</i> <i>9. Podle § 524 odst. 1 a 2 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.</i> 10. Právní posouzení věci: Mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák., na jejímž základě společnost žalovanému přenechala peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovanému podle citovaného ustanovení vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit, a to do 6. 7. 2009 (v 40 týdenních splátkách). [právnická osoba] následně pohledávku za žalovaným s příslušenstvím na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a ta na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni.

11. Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že žalovaný dosud zaplatil 1 200 Kč, přičemž tato částka byla započtena na souhrnný poplatek. Na jistinu tedy zbývá dle tvrzení žalobkyně uhradit částka ve výši 7 000 Kč a na souhrnný poplatek částka 3 280 Kč. Právo na zaplacení souhrnného poplatku soud právně posoudil jako právo na zaplacení úroku, neboť tento nárok svou povahou a účelem představuje peněžitou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Částka 4 480 Kč na dobu 40 týdnů představuje úrok ve výši 83,14 % ročně (4 480/40 7 000). Byť občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při peněžité půjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce. I dohoda o úrocích z peněžité půjčky podléhá korektivu dobrých mravů (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle ustálené soudní praxe je nepřiměřená a dobrým mravům odporující výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

12. V projednávané věci dohodnutá výše úroků více než šestinásobně převyšovala obvyklou úrokovou míru poskytovanou bankami, která činila v době uzavření smlouvy o půjčce 13,24 % ročně. Takové ujednání je pro rozpor s dobrými mravy neplatné (§ 39 obč. zák.). Tíživá finanční situace dlužníka, která ho vede k uzavření smlouvy o půjčce, nezakládá právo věřitele požadovat nepřiměřeně vysoké smluvní úroky. Za v souladu s dobrými mravy lze považovat pouze požadavek věřitele na přiměřenou výši úplaty za poskytnutí peněz bez ohledu na situaci dlužníka (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

13. Jelikož z neplatného ujednání právo na zaplacení smluvního úroku nevzniklo, nebylo možné započíst na tuto neexistující pohledávku plnění žalovaného. Částkou 1 200 Kč, kterou žalovaný na úhradu půjčky dosud zaplatil, tak žalovaný v celém rozsahu plnil na jistinu ve výši 7 000 Kč a dluh na jistině tak činí 5 800 Kč (7 000 200), přičemž k zaplacení této částky soud žalovaného výrokem I zavázal. Požadovala-li žalobkyně na jistině dalších 1 200 Kč, soud žalobu ohledně této částky zamítl, neboť platbami žalovaného byla již jistina v tomto rozsahu zaplacena a na zaplacení úroku (žalobkyní označen jako souhrnný poplatek) žalobkyni právo nevzniklo.

14. Nezaplatil-li žalovaný splátky ve stanoveném termínu, ocitl se počínaje dnem následujícím po splatnosti každé splátky v prodlení s jejím zaplacením, pročež těmito dny až do zaplacení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ze splátky připadající na tento týden podle § 517 odst. 2 obč. zák. (k použití tohoto zákona viz § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění). Žalobkyně požadovala přiznat zákonný úrok z prodlení z částky 7 000 Kč za dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení, soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze za jí požadované (kratší) období, ovšem pouze z částky 5 800 Kč, na kterou jí podle výsledku dokazování vznikl nárok. Ohledně úroku z prodlení z dalších 1 200 Kč žalobu zamítl (výrok II rozsudku).

15. Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, náleželo by jí tedy podle § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalovanému právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Při rozhodování, zda žalobkyni soud toto právo přizná, soud ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř. přihlížel k tomu, zda bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k žalobou požadovanému plnění. Žalobkyně k prokázání této skutečnosti předložila výzvu před podáním žaloby ze dne [datum] odeslanou na adresu [adresa žalovaného], nikoliv na adresu dohodnutou ve smlouvě ([ulice a číslo], [obec]). Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které rovněž obsahuje výzvu k žalobou požadovanému plnění, bylo taktéž zasláno na adresu [adresa žalovaného], nikoliv na adresu uvedenou ve smlouvě. K tomu žalobkyně uvedla, že adresu, na níž žalovaného obesílala, jí sdělil její právní předchůdce.

16. Zřejmým účelem právní úpravy obsažené v ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. je, aby žalobkyně svým chováním (zasláním výzvy na adresu, na níž žalovaný podle jí známých údajů přebírá nebo má možnost přebírat doručované písemnosti) žalovanému poskytl možnost předejít zahájení soudního řízení a splnit jeho existující dluh, a to tak, aby ještě před podáním žaloby byl k případnému splnění dluhu žalovanému ponechán rozumný časový prostor. K naplnění tohoto účelu je tedy významné zabývat se zejména tím, zda bylo prokázáno, že žalobkyní byla zaslána (předána k poštovní či jiné přepravě) listina, jejímž obsahem byla výzva k poskytnutí žalobou požadovaného plnění, a dále zda byla taková výzva zaslána žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby na adresu pro doručování, případně na její poslední známou adresu. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by předžalobní výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř. žalovanému zaslala na adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě ani na adresu, na které si je žalovaný skutečně jí doručované písemnosti schopen přebírat. Za takovou adresu nelze bez dalšího považovat adresu sdělenou osobou odlišnou od žalovaného, aniž by bylo jakkoli prověřeno, že se žalovaný na této adrese skutečně zdržuje či zde alespoň přebírá poštu. Nevyzvala-li žalobkyně žalovaného řádně k plnění před podáním žaloby, soud jí přes její převažující úspěch v řízení náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).