36 C 224/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 25 430 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 830 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 600 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 126,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 186,68 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 518,72 Kč za dobu od 24. 3. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 24,24 % ročně z částky 19 518,72 Kč za dobu od 24. 3. 2023 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazené pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 28. 2. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce) a žalovaným. Žalovaný úvěr ve výši 25 000 Kč řádně nesplácel, uhradil pouze 20 170 Kč. Žalovaná pohledávka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 19 518,72 Kč, poplatek za služby ve výši 5 911,28 Kč, 24,24% p.a. úrok z nesplacené jistiny 19 518,72 Kč od 24. 4. 2021 do 23. 3. 2023 kapitalizovaný částkou 9 186,68 Kč, a dále od 24. 3. 2023 až do zaplacení, 8,25% p.a. úrok z prodlení z jistiny 19 518,72 Kč od 24. 4. 2021 do 23. 3. 2023 v kapitalizované výši 3 126,65 Kč a dále od 24. 3. 2023 až do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum] a o oznámení postupitele o postoupení pohledávky na žalobkyni z téhož dne.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi obchodní korporací [právnická osoba] a žalovaným byla v návrhu označená smlouva uzavřena, částka 25 000 Kč byla žalovanému v hotovosti předána (smlouva) a žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o úhradě, seznam postoupených smluv, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně tvrdila, že ji její právní předchůdce prověřil na základě informací sdělených žalovaným zaznamenaných v kartě zákazníka, jejichž pravdivost byla ověřena z dokladů, které žalovaný předložil.

5. V kartě zákazníka je uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájmu a u počtu nezaopatřených dětí a osob je uvedena nula. Je zaměstnán na dobu neurčitou s čistým příjmem 16 661 Kč měsíčně. Mezi dalšími příjmy je uvedeno 1 000 Kč jako výpomoc na stavbě. Celkové měsíční příjmy žalovaného tedy dle karty zákazníka měly činit 17 661 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného činily dle karty zákazníka 13 300 Kč, a to 7 000 Kč výdaje na bydlení, 4 000 Kč osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) a 2 300 Kč splátky úvěrů/zápůjček. Svá tvrzení měl žalovaný podle údajů v kartě zákazníka doložit nájemní smlouvou, pracovní smlouvou, výplatními páskami a bankovními výpisy - příjmy/výdaje. V kartě zákazníka nejsou uvedeny žádné listiny, z nichž by bylo možné posoudit míru zadlužení žalovaného.

6. Žalobkyně předložila smlouvu o nájmu bytu ze dne [datum], ze které vyplývá, že žalovaný platí nájemné ve výši 7 000 Kč měsíčně, přičemž součástí této platby jsou i měsíční zálohy na služby (elektrika, voda, plyn, otop,…). Žalobkyně dále předložila pracovní smlouvu ze dne [datum], ze které vyplývá, že žalovaný je od [datum] na dobu neurčitou zaměstnaný u [právnická osoba], družstvo. Z výplatních pásek žalovaného za období [číslo] a [číslo] předložených žalobkyní vyplývá, že v prosinci 2019 byly žalovanému provedeny srážky ze mzdy ve výši 7 304 Kč a doplatek mzdy činil 16 248 Kč. V lednu 2020 byly žalovanému provedeny srážky ze mzdy ve výši 5 208 Kč a doplatek mzdy činil 5 003 Kč. Žalobkyně dále předložila částečný výpis z internetového bankovnictví žalovaného, ze kterého vyplývá, že dne [datum] obdržel na účet od zaměstnavatele částku ve výši 36 455 Kč, dne [datum] částku ve výši 16 076 Kč, dne [datum] částku ve výši 14 667 Kč, dne [datum] částku ve výši 12 733 Kč a dne [datum] částku ve výši 16 248 Kč. Další příjem žalovaného ve výši 1 000 Kč byl dle tvrzení žalobkyně ověřen na základě sdělení žalovaného, stejně jako osobní výdaje ve výši 4 000 Kč a splátky úvěrů/zápůjček žalovaného ve výši 2 300 Kč. Žádné relevantní důkazy, z nichž by vyplývalo, že se žalobkyně blíže zabývala výdaji žalovaného (vyjma výdajů na bydlení) a míře zadlužení žalovaného soudu předloženy nebyly.

7. Z výpisu z účtu žalovaného vyžádaného soudem za období čtyř měsíců před poskytnutím úvěru vyplývá, že žalovaný v období od [datum] do [datum] (uzavření úvěrové smlouvy) neměl na účtu disponibilní zůstatek. Žalovanému byla na účet pravidelně poukazována mzda v průměrné výši 12 163 Kč za uvedené období. Dne [datum] došlo na účtu žalovaného k připsání částky ve výši 40 000 Kč od [právnická osoba] [anonymizováno] s poznámkou„ výplata půjčky“. Na účtu žalovaného nebyl dne [datum] proveden trvalý příkaz na nájem ve výši 7 000 Kč z důvodu, že na účtu nebyl disponibilní zůstatek. Konečný zůstatek na účtu žalovaného ke dni [datum] činil - 158 Kč. Na účtu žalovaného dále nebyl dne [datum] proveden trvalý příkaz na nájem ve výši 7 000 Kč a trvalý příkaz ve výši 2 100 Kč z důvodu, že na účtu nebyl disponibilní zůstatek. Na účtu žalovaného nebyl dále dne [datum] proveden trvalý příkaz ve výši 2 100 Kč a dne [datum] proveden trvalý příkaz na nájem ve výši 7 000 Kč z důvodu, že na účtu nebyl disponibilní zůstatek. Konečný zůstatek na účtu žalovaného ke dni [datum] činil - 208 Kč. Na účtu žalovaného nebyl dále dne [datum] proveden trvalý příkaz na nájem ve výši 7 500 Kč z důvodu, že na účtu nebyl disponibilní zůstatek, a to i přesto, že mu byla na účet dne [datum] vyplacena půjčka ve výši 40 000 Kč (výpis z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum]). <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 13. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil.

14. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

15. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

18. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. Jak bylo uvedeno v bodu 6 rozsudku, žalobkyně nepředložila důkazy, z nichž by vyplýval příjem žalovaného uvedený v kartě zákazníka. Z předložených výplatních pásek za měsíce prosinec 2019 a leden 2020 je zřejmé, že ze mzdy žalovaného jsou prováděny srážky a žalovaný ve skutečnosti obdržel v prosinci 2019 pouze částku 16 248 Kč a v lednu 2020 dokonce pouze částku 5 003 Kč. Průměrná mzda žalovaného za období od října 2019 do ledna 2020 činila pouze 12 945 Kč. Z částečného výpisu z internetového bankovnictví vyplývá, že od zaměstnavatele sice obdržel dne [datum] částku 36 455 Kč, ovšem není zřejmé, zda se jednalo mzdu, případně zda mzda zahrnovala odměny nebo jiné složky mzdy, když v ostatních měsících byla mzda žalovaného výrazně nižší. K dalšímu příjmu ve výši 1 000 Kč uvedenému v kartě zákazníka nepředložila žalobkyně žádné důkazy. Z výdajů právní předchůdce žalobkyně ověřil pouze výdaje na bydlení a k dalším výdajům žalobkyně nepředložila důkazy, z nichž by vyplývaly výdaje žalovaného uvedené v kartě zákazníka. Míru zadlužení žalovaného právní předchůdce žalobkyně rovněž neprověřoval a vycházel pouze z tvrzení žalovaného. V kartě zákazníka nejsou uvedeny ani žádné listiny, z nichž by mohlo být zadlužení žalovaného prověřeno.

20. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Právní předchůdce žalobkyně byl povinen údaje uváděné žalovaným pečlivě prověřit. Pouhé uvedení údajů do formuláře k hodnocení klienta bez ověření, zda tyto údaje odpovídají skutečnosti, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však v daném případě vzhledem k nedostatku odpovídajících podkladů k výdajům žalovaného a jeho zadlužení reálně dojít nemohlo. Právní předchůdce žalobkyně si tedy vystačil jen s tvrzeními žalovaného, navíc u osoby bez prokázaného zůstatku na účtu. Z výpisu z účtu žalovaného vyžádaného soudem za období čtyř měsíců před poskytnutím úvěru vyplývá, že žalovaný v období od 1. 11. 2019 do 28. 2. 2020 neměl disponibilní finanční prostředky na splácení úvěru, v důsledku čehož mu každý měsíc nebyl z účtu proveden trvalý příkaz, přestože mu v posuzované době byl poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč a na účet mu byla pravidelně poukazována mzda. Žalobkyně tak žalovanému poskytla úvěr jen na základě doloženého příjmu ve výši 12 945 Kč a výdajů na bydlení ve výši 7 000 Kč, bez prověření jeho dalších výdajů, proto nezjistila, že výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy a není schopen bez dalšího zadlužení úvěr splácet.

21. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů, ale i dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), a také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

22. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.) Částkou 20 170 Kč, kterou žalovaný na úhradu úvěru dosud zaplatil, tak v celém rozsahu plnil na jistinu a dluh na jistině tak činí 4 830 (25 000-20 170), přičemž k zaplacení této částky soud žalovaného výrokem I zavázal a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

23. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

24. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 4 830 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

25. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.