36 C 230/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 68 232 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši částka a úroku z prodlení v kapitalizované výši částka.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka, úroku v kapitalizované výši částka, úroku ve výši 8 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši částka, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazených pohledávek ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum a ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum. Smlouvy uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací právnická osoba. (dále jen „právní předchůdce“). Žalovaná si půjčila celkem částka (částka + částka) a vrátila částka (částka + částka).

2. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum žalobkyně žalovala částku částka představující podle žaloby jistinu ve výši částka, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši částka, zůstatek neuhrazené úhrady za poskytnutí úvěru ve výši částka, zůstatek neuhrazené úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka, zůstatek neuhrazené úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši částka a smluvní pokutu ve výši částka. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení 8% p.a. smluvního úroku z jistiny částka za dobu od datum do zaplacení, přičemž za dobu od datum do datum úrok kapitalizovala částkou částka, a 14,75% p.a. úroku z prodlení z částky částka kapitalizovaného za dobu od datum do datum částkou částka. Za dobu od datum do zaplacení požadovala úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka. Pohledávka za žalovanou byla společností právnická osoba. smluvně postoupena žalobkyni.

3. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum žalobkyně žalovala částku částka představující podle žaloby jistinu ve výši částka, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši částka, zůstatek neuhrazené úhrady za poskytnutí úvěru ve výši částka, zůstatek neuhrazené úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka, zůstatek neuhrazené úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši částka a smluvní pokutu ve výši částka. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení 8% p.a. smluvního úroku z jistiny částka za dobu od datum do zaplacení, přičemž za dobu od datum do datum úrok kapitalizovala částkou částka, a 15% p.a. úroku z prodlení z částky částka kapitalizovaného za dobu od datum do datum částkou částka. Za dobu od datum do zaplacení požadovala úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka. Pohledávka za žalovanou byla společností právnická osoba. smluvně postoupena žalobkyni.

4. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky ve výši částka (částka + částka) představující část kapitalizovaného úroku a ohledně částky ve výši částka (částka + částka) představující část kapitalizovaného úroku z prodlení. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalované, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.).

6. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovanou uvedené smlouvy uzavřel, částka v celkové výši částka byla žalované v hotovosti předána (smlouvy), žalovaná na ně uhradila celkem částku částka (přehledy úhrad) a žalované pohledávky byly na žalobkyni postoupeny (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny a oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

7. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěry, žalobkyně uvedla, že ji její právní předchůdce prověřil na základě informací sdělených žalovanou zaznamenaných v žádosti o úvěr, jejichž pravdivost byla ověřena z dokladů, které žalovaná předložila, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami, a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Důkazy k prokázání svých tvrzení o lustraci žalované ve veřejných registrech nepředložila. Žalobkyně dále tvrdila, že příjmy žalované byly před uzavřením obou smluv ověřeny výplatními páskami a pracovní smlouvou, a že výdaje žalované byly před uzavřením obou smluv ověřeny výpisy z bankovního účtu. V obou žádostech o úvěr je uvedeno, že příjmy žalované byly ověřeny výplatními páskami a pracovní smlouvou, žalobkyně však soudu nepředložila ani výplatní pásky, ani pracovní smlouvu. Ze žádosti o úvěr pak nevyplývá, že by byly ověřeny výdaje žalované bankovními výpisy a žalobkyně žádné bankovní výpisy ani nepředložila. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce ověřil výdaje žalované. V žádosti o úvěr nebyly ani uvedeny žádné listiny, z nichž by bylo možné posoudit míru zadlužení žalované.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrových smluv (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil.

14. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

15. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

17. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

18. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

19. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

20. Jak vyplývá z bodu 7 rozsudku, žalobkyně nepředložila výplatní pásky, pracovní smlouvu, výpisy z bankovního účtu žalované ani důkazy prokazující tvrzení žalobkyně o lustraci žalované ve veřejných registrech, případně jiné důkazy, z nichž by vyplývaly příjmy a výdaje žalované uvedené v žádostech o úvěr. Míra jejího zadlužení nebyla prověřena vůbec, neboť v žádostech o úvěr nebyl uveden žádný důkaz, z něhož by informace k zadlužení žalované mohly vyplývat.

21. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž by byly ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalované o jejích osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

22. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně je povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalované zjišťovala, ale že jí uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že žalovanou uvedené skutečnosti jsou pravdivé a ověřeny byly, ale důkazy o tom nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti tak neprokázala.

23. Je primárně povinností žalobkyně, aby nejen označila, ale i předložila důkazy k prokázání svých tvrzení. Dokumentaci související s pohledávkami (konkrétně doklady o posouzení úvěruschopnosti dlužníka – tj. žádost o úvěr podepsanou dlužníkem včetně fotokopií dokumentů potvrzujících tvrzení dlužníka) se postupitel zavázal předat postupníkovi do 30 dnů po uzavření postupní smlouvy (viz čl. 6 smlouvy o postoupení pohledávek). Žalobkyně netvrdila konkrétní okolnosti, které jí v tomto případě znemožnily splnit svou důkazní povinnost. V žádostech o úvěr jsou nadto označeny pouze dokumenty ověřující tvrzený příjem žalované. I kdyby si je soud sám od právního předchůdce žalobkyně vyžádal, neměl by za prokázané, že byly ověřovány i výdaje a míra zadlužení žalované. Nepředložila-li žalobkyně listiny prokazující její tvrzení, že úvěruschopnost žalované ověřována byla, řádné posouzení úvěruschopnosti neprokázala.

24. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalované, jsou obě smlouvy o úvěru absolutně neplatné a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o.z.). Žalovaná byla povinna vrátit poskytnutých částka (částka+částka). Dosud podle tvrzení žalobkyně vrátila částka (částka+částka), proto ji soud zavázal k doplacení částky částka. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru, žalobu zamítl.

25. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

26. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky částka coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

27. Žalobkyně byla v řízení v převažující míře neúspěšná a byla povinna nahradit žalované náklady řízení v rozsahu odpovídajícím míře jejího úspěchu (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Jelikož žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.