36 C 258/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dany Matoušové a přísedících JUDr. Jarmily Sliacké a Michala Teplého ve věci žalobkyně Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované Ubytování Luhačovice s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 72 079 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, , z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, a z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, , úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, , úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, , úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení náhrady mzdy za dovolenou ve výši , částka, . U žalované byla zaměstnána jako recepční od , datum, . Dne , datum, nastoupila na mateřskou dovolenou, aniž by do té doby čerpala dovolenou. Dne , datum, požádala žalovanou, aby jí poskytla nevyčerpanou dovolenou tak, aby její čerpání navázalo na skončení mateřské dovolené ke dni , datum, . Žalovaná žalobkyni vykázala čerpání 412 hodin dovolené v období od 1. 9. do , datum, a ve výplatních lístcích jí vyúčtovala náhradu mzdy ve výši , částka, čistého, z čehož zaplatila pouze , částka, . Jelikož zbytek ve výši , částka, nezaplatila, domáhala se žalobkyně zaplacení této částky žalobou.

2. Vedle náhrady mzdy za dovolenou požadovala žalobkyně náhradu mzdy ve výši , částka, za dvouměsíční výpovědní dobu, protože s žalovanou okamžitě zrušila pracovní poměr dopisem ze dne , datum, , protože jí žalovaná nevyplatila v plné výši náhradu mzdy za dovolenou.

3. Žalovaná se odkázala na své vyjádření v předchozím sporech, neboť žalobkyně již uplatnila nárok na náhradu mzdy za dovolenou v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, a nárok na náhradu mzdy za výpovědní dobu při okamžitém zrušení pracovního poměru v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, . Před projednáním však vzala obě tyto žaloby zpět a řízení bylo pravomocně zastaveno. Žalovaná v těchto řízeních namítala, že jí žalobkyně žádné okamžité zrušení pracovního poměru nedoručila. Dovolenou za rok , Anonymizováno, a , Anonymizováno, čerpala v období, kdy byl hotel uzavřen kvůli pandemii COVID-19. Čerpání dovolené pouze nebylo řádně administrativně vykázáno, čehož se žalobkyně snaží zneužít, když uplatnila nárok na náhradu mzdy znovu.

4. Žalovaná se k jednání nedostavila. Žádala o jeho odročení, protože její jednatel byl v termínu jednání soudu v zahraničí se svým synem. Uvedené však sdělila soudu až , datum, , přestože předvolání k jednání jí bylo doručeno , datum, . Současně důvod omluvy nikterak nedoložila. Jelikož nebylo možné tvrzené skutečnosti nikterak ověřit, soud žádosti žalované o odročení jednání nevyhověl, což jí písemně sdělil. Nedostavila-li se žalovaná k jednání, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

5. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána jako recepční na dobu neurčitou od , datum, , přičemž účastnice se dohodly na rovnoměrně rozvržené 40hodinové týdenní pracovní době a měsíční mzdě ve výši , částka, hrubého (pracovní smlouva).

6. Jak pracovala a z jakého důvodu nepracovala, prokázala žalobkyně výplatními lístky. Předložila výplatní lístky za červenec , Anonymizováno, až říjen , Anonymizováno, a za září až listopad , Anonymizováno, . Namísto výplatního lístku za červen , Anonymizováno, , který k dispozici neměla, předložila vyúčtování mzdových nákladů, v němž žalovaná vyúčtovala žalobkyni hrubou mzdu ve výši , částka, , což znamená, že žalobkyně odpracovala celý fond pracovní doby (22 pracovních dní, 176 pracovních hodin). Z výplatních lístků za další měsíce soud zjistil, že v červenci , Anonymizováno, odpracovala 22 pracovních dní (176 pracovních hodin) a na jeden pracovní den (8 hodin) připadl státní svátek. Žalovaná jí vyúčtovala mzdu ve výši , částka, hrubého a náhradu mzdy ve výši , částka, hrubého. V srpnu 2020 odpracovala žalobkyně 21 pracovních dní (168 pracovních hodin) a vyúčtována jí byla mzda ve výši , částka, hrubého a odměna ve výši , částka, hrubého. V září 2020 odpracovala žalobkyně 21 pracovních dní (168 pracovních (hodin), na jeden pracovní den (8 pracovních hodin) připadl svátek a vyúčtována jí byla mzda ve výši , částka, hrubého, náhrada mzdy ve výši , částka, hrubého a odměna ve výši , částka, hrubého. V říjnu 2020 z fondu pracovní doby 22 dní odpracovala žalobkyně 15 pracovních dní (120 pracovních hodin), na jeden pracovní den (8 pracovních hodin) připadl svátek, a 6 pracovních dní (48 pracovních hodin) nepracovala kvůli ošetřování člena rodiny. Vyúčtována jí byla mzda ve výši , částka, hrubého, odměna ve výši , částka, hrubého a náhrada mzdy za svátek ve výši , částka, hrubého. V listopadu 2020 žalobkyně nepracovala – 1 pracovní den (8 pracovních hodin) byl státní svátek, 16 pracovních dní (128 pracovních hodin) nepracovala pro překážky na straně žalované (prostoj) (17 dní včetně státního svátku), 1 pracovní den (8 pracovních hodin) pro nemoc, 3 pracovní dny (24 pracovních hodin) nepracovala kvůli ošetřování člena rodiny. Vyúčtována jí byla náhrada mzdy ve výši , částka, hrubého. V prosinci 2020 žalobkyně opět nepracovala – 9 pracovních dní (72 pracovních hodin) pro nemoc, 14 pracovních dní (112 pracovních hodin) pro prostoj. Vyúčtována jí byla náhrada mzdy ve výši , částka, hrubého. V lednu 2021 žalobkyně nepracovala celý měsíc pro prostoj (168 pracovních hodin) a vyúčtována jí byla náhrada mzdy ve výši , částka, hrubého. V únoru 2021 žalobkyně nepracovala celý měsíc pro prostoj (160 pracovních hodin) a vyúčtována jí byla náhrada mzdy ve výši , částka, hrubého. V březnu 2021 žalobkyně nepracovala – 2 pracovní dny (16 pracovních hodin) ošetřovala člena rodiny a 21 pracovních dní (168 pracovních hodin) nepracovala pro prostoj. Vyúčtována jí byla náhrada mzdy ve výši , částka, hrubého. V dubnu 2021 žalobkyně nepracovala – 2 pracovní dny (16 pracovních hodin) pečovala o člena rodiny, 20 pracovních dní (160 pracovních hodin) nepracovala pro prostoj a vyúčtována jí byla náhrada mzdy ve výši , částka, hrubého. V květnu 2021 žalobkyně odpracovala 19 pracovních dní (152 pracovních hodin) a 2 pracovní dny (16 pracovních hodin) pečovala o člena rodiny. Vyúčtována jí byla mzda ve výši , částka, hrubého. V červnu 2021 žalobkyně odpracovala celý fond pracovní doby (176 pracovních hodin) a vyúčtována jí byla mzda , částka, hrubého. I v červenci 2021 žalobkyně odpracovala celý fond pracovní doby (176 pracovních hodin) a vyúčtována jí byla mzda , částka, hrubého. V srpnu 2021 žalobkyně odpracovala celý fond pracovní doby (176 pracovních hodin) a vyúčtována jí byla mzda , částka, hrubého. V září 2021 žalobkyně odpracovala 15 pracovních dní (120 pracovních hodin) a 7 pracovních dní byla v pracovní neschopnosti. Vyúčtována jí byla hrubá mzda ve výši , částka, hrubého. Od , datum, byla žalobkyně v pracovní neschopnosti až do , datum, (informace o dočasné pracovní neschopnosti od ČSSZ). Od , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . do , datum, byla žalobkyně na mateřské dovolené (informace o dávkách nemocenského pojištění od ČSSZ). Dopisem ze dne , datum, žalobkyně požádala žalovanou o čerpání dovolené po skončení mateřské dovolené k , datum, (žádost o poskytnutí dovolené). Žalovaná vykázala dovolenou žalobkyně od 1.-, datum, a 29.-, datum, (21 pracovních dní, 168 pracovních hodin), na jeden připadl státní svátek (8 pracovních hodin) a vyúčtovala jí náhradu mzdy ve výši , částka, hrubého. V říjnu žalovaná vykázala žalobkyni dovolenou od 1.-27., , datum, (20 pracovních dní, 160 pracovních hodin), na jeden den připadl státní svátek (8 pracovních hodin) a vyúčtovala jí náhradu mzdy , částka, hrubého. V listopadu 2022 vykázala žalovaná žalobkyni dovolenou od 1.-, datum, (10,5 pracovního dne, 84 pracovních hodin) a vyúčtovala jí náhradu mzdy , částka, hrubého (výplatní lístky za září, říjen a listopad 2022).

7. Z předložených výplatních lístků, jimiž žalovaná vyúčtovala žalobkyni každý měsíc mzdu a její složky [§ 142 odst. 5 z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce v platném znění, (dále jen zákoníku práce)] vyplývá, že žalobkyně skutečně až do skončení mateřské dovolené dovolenou nečerpala a žádná náhrada mzdy za dovolenou jí nebyla vyúčtována. Pokud žalovaná v rozporu s výplatními lístky, které sama vystavila, tvrdila opak, bylo na ní, aby konkrétně tvrdila, kdy žalobkyni čerpání dovolené nařídila, kdy a v jakém rozsahu žalobkyně dovolenou skutečně čerpala a v jaké výši a za které dny dovolené jí zaplatila náhradu mzdy.

8. Tvrdila-li žalovaná, že žalobkyně čerpala dovolenou v době pandemie COVID-19, kdy byla ubytovací zařízení zavřená a žalobkyně nepracovala, jednalo se o překážku v práci na straně zaměstnavatele, za kterou žalobkyni v souladu s § 208 z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen zákoník práce) platila náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku (viz výplatní lístky), nikoliv o dovolenou.

9. Pokud žalovaná, přestože k tomu byla před jednáním soudem vyzvána (přípis z , datum, ), tvrzení k čerpání dovolené a náhradě mzdy za její čerpání žalobkyní v průběhu řízení neuvedla a důkazy k jejich prokázání neoznačila, neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. Naznačovala-li ve svém podání doručeném soudu , datum, , že neměla dostatek času zjistit okolnosti čerpání dovolené, je třeba poukázat na to, že náhradu mzdy za dovolenou požadovala žalobkyně již v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, a žaloba v projednávané věci jí byla doručena již , datum, , tudíž žalovaná měla dostatek času, aby si rozhodné skutečnosti, které hodlala uplatnit na svou obranu, uvedla.

10. Jelikož žalobkyně dovolenou do nástupu mateřské dovolené nečerpala, požadovala po právu její čerpání o skončení mateřské dovolené (§ 217 odst. 5 zákoníku práce). Nárok na dovolenou za rok 2020 a 2021 jí nezanikl, protože ji nemohla vyčerpat kvůli pracovní neschopnosti od , datum, do , datum, a čerpání mateřské dovolené od , datum, do , datum, (viz informace o dočasné pracovní neschopnosti a vyplacených dávkách nemocenského pojištění). Mohla tedy dovolenou čerpat po skončení mateřské dovolené (§ 218 odst. 2, 3, 4 zákoníku práce), což se, jak vyplývá z výplatních lístků za období září-listopad 2022, stalo.

11. Žalobkyně požadovala žalobou náhradu mzdy za dovolenou za roky 2020 až 2022. Za jednotlivé roky vznikl žalobkyni na základě odpracované doby nárok na dovolenou v níže uvedeném rozsahu:Dovolená za rok 2020měsícfond PD (dny)fond PD (hod)st. svátek d(hod)práce den (hod)ošetřování čl. rodiny den (hod)PN den (hod)prostoj den (hod)považováno za výkon práce6/202022176022 (176)00022 (176)7/2020231841 (8)22 (176)00023 (184)8/202021168021 (168)00021 (168)9/2020221761 (8)21 (168)00022 (176)10/2020221761 (8)15 (120)6 (48)0022 (176)11/2020211681 (8)03 (24)1 (8)16 (128)20 (160)12/2020231842 (16)009 (72)14 (112)14 (112)celkem1541 2326 (48)101 (808)9 (72)10 (80)30 (240)144 (1 152)

12. Dle § 348 odst. 1 písm. a), d) zákoníku práce se za výkon práce považuje doba, kdy zaměstnanec nepracuje, protože na pracovní den připadl státní svátek nebo kvůli překážkám v práci.

13. Dle § 216 odst. 2 zákoníku práce ve znění účinném do , datum, se doba, kdy je zaměstnanec v pracovní neschopnosti, za výkon práce pro účely dovolené nepovažuje. Naopak péče o člena domácnosti se pro účely dovolené považuje za výkon práce.

14. Dobu, kterou žalobkyně odpracovala v roce , Anonymizováno, , a důvody, pro které práci v tomto roce nekonala (viz tabulka výše), posuzoval soud dle právní úpravy účinné do , datum, . Protože žalobkyně v roce , Anonymizováno, odpracovala více než 60 dní, vznikl jí nárok na dovolenou za kalendářní rok, a to v rozsahu 1/12 za každý kalendářní měsíc trvání pracovního poměru (§ 212 odst. 1, 2 zákoníku práce ve znění účinném do , datum, ). V roce 2020 trval pracovní poměr účastnic sedm měsíců, přičemž výměra dovolené činila čtyři týdny (§ 213 odst. 1 zákoníku práce ve znění účinném do , datum, ). Za rok , Anonymizováno, žalobkyni vznikl nárok na dovolenou v rozsahu 7/12×20=11,66 dní, což při zaokrouhlení dle § 216 odst. 4 zákoníku práce představuje nárok na dovolenou v rozsahu 11,5 dne, tj. 92 hodin.Dovolená za rok , Anonymizovánoměsícfond PD (dny)fond PD (hod)st. svátek d(hod)práce den (hod)ošetřování čl. rodiny den (hod)PN den (hod)prostoj den (hod)považováno za výkon práce1/2021211681 (8)00020 (160)21 (168)2/202120160000020 (160)20 (160)3/202123184002 (16)021 (168)23 (184)4/2021221762 (16)02 (16)018 (144)22 (176)5/202121168019 (152)2 (16)0021 (168)6/202122176022 (176)00022 (176)7/2021221762 (16)20 (160)00022 (176)8/202122176022 (176)00022 (176)9/2021221761 (8)15 (120)06 (48)022 (176)10/2021211681 (8)0020 (160)021 (168)11/2021221761 (8)0021 (168)022 (176)12/2021231841 (8)0022 (176)023 (184)celkem2612 0889 (72)98 (784)6 (48)69 (552)79 (632)261 (2088)

15. Překážky v práci na straně zaměstnavatele (prostoj) i volno ve státní svátek se dle § 348 odst. 1 písm. a), d) zákoníku práce i po , datum, považují za výkon práce.

16. Pracovní neschopnost a péče o člena domácnosti se dle § 216 odst. 2 zákoníku práce ve znění účinném od , datum, považují za výkon práce jen do výše dvacetinásobku týdenní pracovní doby, tj. maximálně v rozsahu 20×40=800 pracovních hodin.

17. Žalobkyně byla od , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . do , datum, v pracovní neschopnosti, což je 69 pracovních dní (552 pracovních hodin) a 6 pracovních dní (48 pracovních hodin) v roce 2021 pečovala o člena domácnosti, což je celkem , hodnota, pracovních dní (600 pracovních hodin). Jelikož doba, pro kterou žalobkyně nepracovala z důvodu překážek v práci na své straně, nepřevyšuje 800 pracovních hodin, považují se tato doba za výkon práce (§ 216 odst. 2 zákoníku práce ve znění účinném od , datum, ). Současně byla splněna podmínka stanovená v § 216 odst. 3 zákoníku práce ve znění účinném od , datum, , dle které musí zaměstnanec současně odpracovat (včetně dob, které se považují za výkon práce) 12násobek týdenní pracovní doby, tj. 12×40=480 pracovních hodin. Odpracovanou dobu dle § 216 odst. 3 zákoníku práce ve znění účinném od , datum, představuje součet doby, kdy žalobkyně konala práci, a doby připadající na státní svátky a prostoj (3., 4. a 7. sloupec tabulky), tj. 186 pracovních dní, 1 488 pracovních hodin).

18. Žalobkyně konala v roce , Anonymizováno, pro žalovanou práci v pracovním poměru po dobu 52 týdnů (2 088 hod/40=52,5 týdnů; viz poslední sloupec tabulky) a vznikl jí nárok na dovolenou za kalendářní rok v délce stanovené týdenní pracovní doby (40 hodin) vynásobené výměrou dovolené (§ 213 odst. 1 zákoníku práce ve znění účinném od , datum, ), tj. 40×4=160 hodin.Dovolená za rok , Anonymizovánoměsícfond PD (dny)fond PD (hod)st. svátek d (hod)dovolená den (hod)MD den (hod)PN den (hod)RD den (hod)považováno za výkon práce1/202221168004 (32)17 (136)021 (168)2/2022201600020 (160)0020 (160)3/2022231840023 (184)0023 (184)4/2022211682 (16)019 (152)0021 (168)5/2022221760022 (176)0022 (176)6/2022221760022 (176)0022 (176)7/2022211682 (16)019 (152)0021 (168)8/202223184007 (56)016 (128)23 (184)9/2022221761 (8)21 (168)00022 (176)10/2022211681 (8)20 (160)00021 (168)11/2022221761 (8)10,5 (84)0010,5 (84)22 (176)12/2022221761 (8)00021(168)22 (176)celkem2602 0808 (64)51,5 (412)136 (1 088)17 (136)47,5 (380)260 (2 080)

19. Od , datum, se doba, kdy zaměstnanec nekoná práci, započítává pro účely vzniku nároku na dovolenou ve dvojím režimu. Do výkonu práce se v celém rozsahu započítá dovolená a státní svátek [§ 348 odst. 1 písm. b), d) zákoníku práce] a překážky v práci na straně zaměstnance, které nejsou vypočteny v § 216 odst. 2 zákoníku práce účinného od , datum, , např. mateřská dovolená. Ustanovení § 216 odst. 2 zákoníku práce ve znění účinném od , datum, nově vypočítává doby, které se započítají do výkonu práce jen do výše dvacetinásobku týdenní pracovní doby, což je v případě žalobkyně 800 pracovních hodin (40×20). Do této kategorie se řadí pracovní neschopnost [§ 216 odst. 2 písm. a) zákoníku práce ve znění účinném od , datum, ], rodičovská dovolená [§ 216 odst. 2 písm. c) zákoníku práce ve znění účinném od , datum, ] i ošetřování člena domácnosti [§ 216 odst. 2 písm. d) zákoníku práce ve znění účinném od , datum, ]. V roce 2022 byla žalobkyně v pracovní neschopnosti a na rodičovské dovolené 516 hodin, tj. 64,5 dne (viz 6. a 7. sloupec tabulky), což je méně než 20násobek týdenní pracovní doby, tudíž se tyto překážky v práci do výkonu práce započítají.

20. Současně je splněna i podmínka upravená v § 216 odst. 3 zákoníku práce ve znění účinném od , datum, , dle které lze započítat výše uvedené překážky v práci do výkonu práce jen za předpokladu, že zaměstnanec mimo ně odpracoval 12násobek týdenní pracovní doby (12×40=480 hodin), přičemž do tohoto 12násobku se započítají i doby, které se považují za výkon práce. Doba, kterou strávila žalobkyně na mateřské dovolené nebo čerpala dovolenou, které se považují za výkon práce, představovaly v případě žalobkyně v roce 2021 187,5 pracovního dne (1 500 pracovních hodin) a překračují 12násobek týdenní pracovní doby (4. a 5. sloupec tabulky).

21. V roce , Anonymizováno, žalobkyně odpracovala, včetně dob, které se považují za výkon práce pro účely vzniku nároku na dovolenou, 52 týdnů (2 080 hod/40=52 týdnů; poslední sloupec tabulky) a vznikl jí tak nárok na dovolenou za kalendářní rok v délce stanovené týdenní pracovní doby (40 hodin) vynásobené výměrou dovolené (4 týdny), tj. 160 hodin.

22. Za rok , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, vznikl žalobkyni nárok na dovolenou v rozsahu 412 hodin (92+160+160).

23. Byť žalobkyně v souladu s § 217 odst. 5 zákoníku práce požádala o umožnění čerpání dovolené hned po skončení mateřské dovolené (dopis z , datum, ), nařídila žalovaná čerpání dovolené nikoliv od , datum, , ale až od , datum, , což vyplývá z výplatních lístků za září, říjen a listopad , Anonymizováno, , v nichž vyúčtovala žalobkyni náhradu mzdy za dovolenou. Je tak třeba respektovat rozhodnutí žalované, na kdy nařídila žalobkyni čerpání dovolené.

24. Na září připadlo 21 pracovních dní, žalobkyně tak dle výplatního lístku čerpala 168 hodin dovolené.

25. Za dobu čerpání dovolené přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Průměrný výdělek zjišťoval soud v souladu s § 353 a § 354 zákoníku práce z hrubé mzdy zúčtované žalobkyni za předchozí kalendářní čtvrtletí a doby odpracované v tomto období. Pro září 2022 je rozhodným obdobím 2. kalendářní čtvrtletí roku 2022, kdy žalobkyně nepracovala. V souladu s § 355 zákoníku práce proto soud stanovil pravděpodobný výdělek, tj. výdělek, kterého by žalobkyně zřejmě dosáhla, kdyby práci v rozhodném období konala.

26. Z výplatních lístků vyplývá, že po covidovém období vyplácela žalovaná žalobkyni jen základní mzdu ve výši , částka, hrubého. Lze tedy předpokládat že v dubnu 2022, na který připadl 19 pracovních dní (152 pracovních hodin) a 2 státní svátky (16 hodin), by byla žalobkyni zúčtována mzda ve výši , částka, hrubého (22 000/168×152). Náhrada mzdy za svátek se do výpočtu průměrného výdělku nezapočítává. V květnu 2022, na který připadlo 22 pracovních dní (176 pracovních hodin), by žalobkyni byla zúčtována mzda ve výši , částka, hrubého a v červnu 2022, na který připadlo 22 pracovních dní (176 pracovních hodin), by jí byla zúčtována mzda ve výši , částka, hrubého. Postupem upraveným v § 356 zákoníku práce zjišťoval soud průměrný hodinový hrubý výdělek jako podíl zúčtované mzdy ve výši , částka, (2×22 000+ 19 905) a odpracovaných hodin v počtu 504 (152+176+176), což představuje průměrný hodinový výdělek ve výši , částka, . Za 168 hodin dovolené čerpané v září 2022 příslušela žalobkyni náhrada mzdy za dovolenou ve výši , částka, .

27. Pro stanovení výše náhrady mzdy za dovolenou čerpanou v říjnu a listopadu 2022 již bylo třeba vycházet jako rozhodného období z 3. kalendářního čtvrtletí 2022. Soud opět zjišťoval pravděpodobný výdělek, neboť ani v tomto období žalobkyně nepracovala. V červenci 2022, na který připadlo 19 pracovních dní (152 pracovních hodin) a 2 státní svátky (16 pracovních hodin), by byla žalobkyni zúčtována mzda ve výši , částka, hrubého (22 000/168×152). V srpnu, na který připadlo 23 pracovních dní (184 pracovních hodin), by byla žalobkyni zúčtována mzda ve výši , částka, hrubého a v září 2022, na které připadlo 21 pracovních dní (168 pracovních hodin) a 1 svátek (8 hodin), by byla žalobkyni zúčtována mzda ve výši , částka, hrubého (22 000/176×168). Postupem upraveným v § 356 zákoníku práce zjišťoval soud průměrný hrubý hodinový výdělek jako podíl mzdy zúčtované za 3. kalendářní čtvrtletí ve výši , částka, (19 905+22 000+21 000) a odpracovaných hodin v počtu 504 (152+184+168), což představuje průměrný hodinový výdělek ve výši , částka, .

28. Na říjen 2022 připadlo 20 pracovních dní a žalovaná nařídila žalobkyni čerpání 160 hodin dovolené (viz výplatní lístek za říjen 2022), za což jí přísluší náhrada mzdy ve výši , částka, (160×124,8).

29. Zbylých 84 hodin dovolené (, tel. číslo, ), což představuje 10,5 dne, nařídila žalovaná žalobkyni na období od 3.-, datum, (viz výplatní lístek za listopad 2022). Za 84 hodin dovolené příslušela žalobkyni náhrada mzdy ve výši , částka, (84×124,8).

30. Celkem tak žalobkyni za roky 2020-2022 vznikl nárok na náhradu mzdy za dovolenou ve výši , částka, hrubého (21 302+19 968+10 483). Dle žalobkyně jí žalovaná uhradila náhradu mzdy za dovolenou, kterou jí vyúčtovala výplatním lístkem za listopad 2022, což představuje , částka, hrubého (, částka, čistého). Zbývá tak doplatit , částka, hrubého (51 753-10 625). Jelikož soud je vázán návrhem žalobkyně, která žalovala na náhradě mzdy za dovolenou , částka, , zavázal soud žalovanou k zaplacení částky , částka, .

31. Soud upozorňuje účastníky, že mzdové nároky jsou v soudním řízení přiznávány v hrubém a je na žalované, aby jako plátce povinných odvodů před vyplacením mzdových nároků žalobkyni povinné odvody z přiznané částky odvedla.

32. Z náhrady mzdy za dovolenou žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení. Dle § 141 odst. 1 zákoníku práce je mzda splatná po vykonání práce nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo právo na mzdu. Dle § 144 zákoníku práce platí totéž pro splatnost náhrady mzdy. Náhrada mzdy za dovolenou čerpanou v září 2022 tak byla splatná do , datum, , náhrada mzdy za dovolenou čerpanou v říjnu 2022 byla splatná do , datum, a náhrada mzdy za dovolenou čerpanou v listopadu 2022 byla splatná do , datum, . Počínaje dnem následujícím po dni splatnosti vznikl žalobkyni dle § 1970 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, ve spojení s § 4 zákoníku nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (15 % ročně).

33. Z částky , částka, požadovala žalobkyně 15% p.a. úrok z prodlení již od , datum, , kdy ještě žalovaná nebyla v prodlení se zaplacením náhrady mzdy, proto soud uplatněný nárok na úrok z prodlení za dobu od , datum, do , datum, zamítl. Počínaje , datum, , kdy se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením částky , částka, , zavázal soud v souladu s žalobním návrhem žalovanou k zaplacení 15% p.a. úroku z prodlení z částky , částka, . Od , datum, požadovala žalobkyně úrok z prodlení již z celé žalované částky , částka, . V tomto období byla žalovaná v prodlení se zaplacením částky , částka, , proto soud zavázal žalovanou k zaplacení 15% p.a. úroku z prodlení z částky , částka, za období od , datum, do , datum, a z částky , částka, úrok z prodlení za toto období zamítl. Od , datum, je žalovaná v prodlení s celou žalovanou částkou, neboť počínaje , datum, je žalovaná v prodlení nejen s náhradou mzdy za dovolenou čerpanou v září 2022 ve výši , částka, , ale i s náhradou mzdy za dovolenou čerpanou v říjnu 2022 ve výši , částka, , což v součtu převyšuje žalovanou částku , částka, , proto soud počínaje dnem , datum, až do zaplacení zavázal žalovanou k zaplacení 15 % p.a. úroku z prodlení z celé žalované náhrady mzdy za dovolenou ve výši , částka, .

34. Žalobkyně dále uplatnila dle § 56 odst. 2 zákoníku práce nárok na náhradu mzdy ve výši , částka, za dva měsíce výpovědní doby, protože s žalovanou dopisem ze dne , datum, doručným dne , datum, (viz dodejka) okamžitě zrušila pracovní poměr, neboť jí řádně nevyplatila náhradu mzdy za dovolenou za roky 2020, 2021 a 2022, kterou čerpala v září, říjnu a listopadu 2022 (viz výzva k zaplacení z , datum, , na kterou se žalobkyně odkázala v okamžitém zrušení pracovního poměru z , datum, ).

35. Dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce v platném znění může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr jen, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy nebo jakoukoliv její část do 15 dnů od uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

36. Dle § 59 zákoníku práce, v platném znění, zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do dvou měsíců od okamžiku, kdy se o důvodu okamžitého zrušení dozvěděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.

37. Důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru vznikl u náhrady mzdy za dovolenou čerpanou v září 2022 dne , datum, - uplynutím 15 dnů od splatnosti této náhrady mzdy k , datum, (§ 141 odst. 1 zákoníku práce). U náhrady mzdy za dovolenou čerpanou v říjnu 2022 vznikl důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru , datum, . Náhrada mzdy za dovolenou čerpanou v listopadu 2022 byla uhrazena a důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru v jejím případě nevznikl.

38. Žalobkyně o nevyplacení náhrady mzdy za dovolenou čerpanou v září a říjnu 2022, kterým zdůvodnila okamžité zrušení pracovního poměru z , datum, , věděla nejpozději , datum, , protože jím argumentovala již v okamžitém zrušení pracovního poměru z , datum, . Nárok na náhradu mzdy spojila v žalobě s okamžitým zrušením pracovního poměru z , datum, , které doručila žalované až , datum, , tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty plynoucí od okamžiku, kdy o nevyplacení náhrady mzdy za dovolenou již prokazatelně věděla. Pracovní poměr tak dopisem z , datum, rušila pozdě. Náhrada mzdy dle § 56 odst. 2 zákoníku práce přísluší zaměstnanci jen, pokud rozváže pracovní poměr platně, proto soud žalobu na náhradu mzdy ve výši , částka, z titulu okamžitého zrušení pracovního poměru , částka, zamítl.

39. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně žalovala na zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení, který při kapitalizaci ke dni rozhodnutí činil , částka, , tj. celkem požadovala zaplacení , částka, . Soud jí přiznal včetně úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni rozhodnutí částku , částka, (37 323+6 129) Kč, což představuje 54 % předmětu sporu. V 46 % předmětu sporu byla žalobkyně neúspěšná. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků byl v zásadě stejný (do 10 % předmětu sporu), proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).