36 C 258/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dany Matoušové a přísedících JUDr. Jarmily Sliacké a Michala Teplého ve věci žalobkyně Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované Ubytování Luhačovice s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 72 079 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum, z částky částka za dobu od datum do datum a z částky částka za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení náhrady mzdy za dovolenou ve výši částka. U žalované byla zaměstnána jako recepční od datum. Dne datum nastoupila na mateřskou dovolenou, aniž by do té doby čerpala dovolenou. Dne datum požádala žalovanou, aby jí poskytla nevyčerpanou dovolenou tak, aby její čerpání navázalo na skončení mateřské dovolené ke dni datum. Žalovaná žalobkyni vykázala čerpání 412 hodin dovolené v období od 1. 9. do datum a ve výplatních lístcích jí vyúčtovala náhradu mzdy ve výši částka čistého, z čehož zaplatila pouze částka. Jelikož zbytek ve výši částka nezaplatila, domáhala se žalobkyně zaplacení této částky žalobou.

2. Vedle náhrady mzdy za dovolenou požadovala žalobkyně náhradu mzdy ve výši částka za dvouměsíční výpovědní dobu, protože s žalovanou okamžitě zrušila pracovní poměr dopisem ze dne datum, protože jí žalovaná nevyplatila v plné výši náhradu mzdy za dovolenou.

3. Žalovaná se odkázala na své vyjádření v předchozím sporech, neboť žalobkyně již uplatnila nárok na náhradu mzdy za dovolenou v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka a nárok na náhradu mzdy za výpovědní dobu při okamžitém zrušení pracovního poměru v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka. Před projednáním však vzala obě tyto žaloby zpět a řízení bylo pravomocně zastaveno. Žalovaná v těchto řízeních namítala, že jí žalobkyně žádné okamžité zrušení pracovního poměru nedoručila. Dovolenou za rok Anonymizováno a Anonymizováno čerpala v období, kdy byl hotel uzavřen kvůli pandemii COVID-19. Čerpání dovolené pouze nebylo řádně administrativně vykázáno, čehož se žalobkyně snaží zneužít, když uplatnila nárok na náhradu mzdy znovu.

4. Žalovaná se k jednání nedostavila. Žádala o jeho odročení, protože její jednatel byl v termínu jednání soudu v zahraničí se svým synem. Uvedené však sdělila soudu až datum, přestože předvolání k jednání jí bylo doručeno datum. Současně důvod omluvy nikterak nedoložila. Jelikož nebylo možné tvrzené skutečnosti nikterak ověřit, soud žádosti žalované o odročení jednání nevyhověl, což jí písemně sdělil. Nedostavila-li se žalovaná k jednání, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

5. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána jako recepční na dobu neurčitou od datum, přičemž účastnice se dohodly na rovnoměrně rozvržené 40hodinové týdenní pracovní době a měsíční mzdě ve výši částka hrubého (pracovní smlouva).

6. Jak pracovala a z jakého důvodu nepracovala, prokázala žalobkyně výplatními lístky. Předložila výplatní lístky za červenec Anonymizováno až říjen Anonymizováno a za září až listopad Anonymizováno. Namísto výplatního lístku za červen Anonymizováno, který k dispozici neměla, předložila vyúčtování mzdových nákladů, v němž žalovaná vyúčtovala žalobkyni hrubou mzdu ve výši částka, což znamená, že žalobkyně odpracovala celý fond pracovní doby (22 pracovních dní, 176 pracovních hodin). Z výplatních lístků za další měsíce soud zjistil, že v červenci Anonymizováno odpracovala 22 pracovních dní (176 pracovních hodin) a na jeden pracovní den (8 hodin) připadl státní svátek. Žalovaná jí vyúčtovala mzdu ve výši částka hrubého a náhradu mzdy ve výši částka hrubého. V srpnu 2020 odpracovala žalobkyně 21 pracovních dní (168 pracovních hodin) a vyúčtována jí byla mzda ve výši částka hrubého a odměna ve výši částka hrubého. V září 2020 odpracovala žalobkyně 21 pracovních dní (168 pracovních (hodin), na jeden pracovní den (8 pracovních hodin) připadl svátek a vyúčtována jí byla mzda ve výši částka hrubého, náhrada mzdy ve výši částka hrubého a odměna ve výši částka hrubého. V říjnu 2020 z fondu pracovní doby 22 dní odpracovala žalobkyně 15 pracovních dní (120 pracovních hodin), na jeden pracovní den (8 pracovních hodin) připadl svátek, a 6 pracovních dní (48 pracovních hodin) nepracovala kvůli ošetřování člena rodiny. Vyúčtována jí byla mzda ve výši částka hrubého, odměna ve výši částka hrubého a náhrada mzdy za svátek ve výši částka hrubého. V listopadu 2020 žalobkyně nepracovala – 1 pracovní den (8 pracovních hodin) byl státní svátek, 16 pracovních dní (128 pracovních hodin) nepracovala pro překážky na straně žalované (prostoj) (17 dní včetně státního svátku), 1 pracovní den (8 pracovních hodin) pro nemoc, 3 pracovní dny (24 pracovních hodin) nepracovala kvůli ošetřování člena rodiny. Vyúčtována jí byla náhrada mzdy ve výši částka hrubého. V prosinci 2020 žalobkyně opět nepracovala – 9 pracovních dní (72 pracovních hodin) pro nemoc, 14 pracovních dní (112 pracovních hodin) pro prostoj. Vyúčtována jí byla náhrada mzdy ve výši částka hrubého. V lednu 2021 žalobkyně nepracovala celý měsíc pro prostoj (168 pracovních hodin) a vyúčtována jí byla náhrada mzdy ve výši částka hrubého. V únoru 2021 žalobkyně nepracovala celý měsíc pro prostoj (160 pracovních hodin) a vyúčtována jí byla náhrada mzdy ve výši částka hrubého. V březnu 2021 žalobkyně nepracovala – 2 pracovní dny (16 pracovních hodin) ošetřovala člena rodiny a 21 pracovních dní (168 pracovních hodin) nepracovala pro prostoj. Vyúčtována jí byla náhrada mzdy ve výši částka hrubého. V dubnu 2021 žalobkyně nepracovala – 2 pracovní dny (16 pracovních hodin) pečovala o člena rodiny, 20 pracovních dní (160 pracovních hodin) nepracovala pro prostoj a vyúčtována jí byla náhrada mzdy ve výši částka hrubého. V květnu 2021 žalobkyně odpracovala 19 pracovních dní (152 pracovních hodin) a 2 pracovní dny (16 pracovních hodin) pečovala o člena rodiny. Vyúčtována jí byla mzda ve výši částka hrubého. V červnu 2021 žalobkyně odpracovala celý fond pracovní doby (176 pracovních hodin) a vyúčtována jí byla mzda částka hrubého. I v červenci 2021 žalobkyně odpracovala celý fond pracovní doby (176 pracovních hodin) a vyúčtována jí byla mzda částka hrubého. V srpnu 2021 žalobkyně odpracovala celý fond pracovní doby (176 pracovních hodin) a vyúčtována jí byla mzda částka hrubého. V září 2021 žalobkyně odpracovala 15 pracovních dní (120 pracovních hodin) a 7 pracovních dní byla v pracovní neschopnosti. Vyúčtována jí byla hrubá mzda ve výši částka hrubého. Od datum byla žalobkyně v pracovní neschopnosti až do datum (informace o dočasné pracovní neschopnosti od ČSSZ). Od Anonymizováno. Anonymizováno. do datum byla žalobkyně na mateřské dovolené (informace o dávkách nemocenského pojištění od ČSSZ). Dopisem ze dne datum žalobkyně požádala žalovanou o čerpání dovolené po skončení mateřské dovolené k datum (žádost o poskytnutí dovolené). Žalovaná vykázala dovolenou žalobkyně od 1.-datum a 29.-datum (21 pracovních dní, 168 pracovních hodin), na jeden připadl státní svátek (8 pracovních hodin) a vyúčtovala jí náhradu mzdy ve výši částka hrubého. V říjnu žalovaná vykázala žalobkyni dovolenou od 1.-27., datum (20 pracovních dní, 160 pracovních hodin), na jeden den připadl státní svátek (8 pracovních hodin) a vyúčtovala jí náhradu mzdy částka hrubého. V listopadu 2022 vykázala žalovaná žalobkyni dovolenou od 1.-datum (10,5 pracovního dne, 84 pracovních hodin) a vyúčtovala jí náhradu mzdy částka hrubého (výplatní lístky za září, říjen a listopad 2022).

7. Z předložených výplatních lístků, jimiž žalovaná vyúčtovala žalobkyni každý měsíc mzdu a její složky [§ 142 odst. 5 z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce v platném znění, (dále jen zákoníku práce)] vyplývá, že žalobkyně skutečně až do skončení mateřské dovolené dovolenou nečerpala a žádná náhrada mzdy za dovolenou jí nebyla vyúčtována. Pokud žalovaná v rozporu s výplatními lístky, které sama vystavila, tvrdila opak, bylo na ní, aby konkrétně tvrdila, kdy žalobkyni čerpání dovolené nařídila, kdy a v jakém rozsahu žalobkyně dovolenou skutečně čerpala a v jaké výši a za které dny dovolené jí zaplatila náhradu mzdy.

8. Tvrdila-li žalovaná, že žalobkyně čerpala dovolenou v době pandemie COVID-19, kdy byla ubytovací zařízení zavřená a žalobkyně nepracovala, jednalo se o překážku v práci na straně zaměstnavatele, za kterou žalobkyni v souladu s § 208 z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen zákoník práce) platila náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku (viz výplatní lístky), nikoliv o dovolenou.

9. Pokud žalovaná, přestože k tomu byla před jednáním soudem vyzvána (přípis z datum), tvrzení k čerpání dovolené a náhradě mzdy za její čerpání žalobkyní v průběhu řízení neuvedla a důkazy k jejich prokázání neoznačila, neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. Naznačovala-li ve svém podání doručeném soudu datum, že neměla dostatek času zjistit okolnosti čerpání dovolené, je třeba poukázat na to, že náhradu mzdy za dovolenou požadovala žalobkyně již v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka a žaloba v projednávané věci jí byla doručena již datum, tudíž žalovaná měla dostatek času, aby si rozhodné skutečnosti, které hodlala uplatnit na svou obranu, uvedla.

10. Jelikož žalobkyně dovolenou do nástupu mateřské dovolené nečerpala, požadovala po právu její čerpání o skončení mateřské dovolené (§ 217 odst. 5 zákoníku práce). Nárok na dovolenou za rok 2020 a 2021 jí nezanikl, protože ji nemohla vyčerpat kvůli pracovní neschopnosti od datum do datum a čerpání mateřské dovolené od datum do datum (viz informace o dočasné pracovní neschopnosti a vyplacených dávkách nemocenského pojištění). Mohla tedy dovolenou čerpat po skončení mateřské dovolené (§ 218 odst. 2, 3, 4 zákoníku práce), což se, jak vyplývá z výplatních lístků za období září-listopad 2022, stalo.

11. Žalobkyně požadovala žalobou náhradu mzdy za dovolenou za roky 2020 až 2022. Za jednotlivé roky vznikl žalobkyni na základě odpracované doby nárok na dovolenou v níže uvedeném rozsahu: Dovolená za rok 2020 měsíc fond PD (dny) fond PD (hod) st. svátek d(hod) práce den (hod) ošetřování čl. rodiny den (hod) PN den (hod) prostoj den (hod) považováno za výkon práce 6/2020 22 176 0 22 (176) 0 0 0 22 (176) 7/2020 23 184 1 (8) 22 (176) 0 0 0 23 (184) 8/2020 21 168 0 21 (168) 0 0 0 21 (168) 9/2020 22 176 1 (8) 21 (168) 0 0 0 22 (176) 10/2020 22 176 1 (8) 15 (120) 6 (48) 0 0 22 (176) 11/2020 21 168 1 (8) 0 3 (24) 1 (8) 16 (128) 20 (160) 12/2020 23 184 2 (16) 0 0 9 (72) 14 (112) 14 (112) celkem 154 1 232 6 (48) 101 (808) 9 (72) 10 (80) 30 (240) 144 (1 152)

12. Dle § 348 odst. 1 písm. a), d) zákoníku práce se za výkon práce považuje doba, kdy zaměstnanec nepracuje, protože na pracovní den připadl státní svátek nebo kvůli překážkám v práci.

13. Dle § 216 odst. 2 zákoníku práce ve znění účinném do datum se doba, kdy je zaměstnanec v pracovní neschopnosti, za výkon práce pro účely dovolené nepovažuje. Naopak péče o člena domácnosti se pro účely dovolené považuje za výkon práce.

14. Dobu, kterou žalobkyně odpracovala v roce Anonymizováno, a důvody, pro které práci v tomto roce nekonala (viz tabulka výše), posuzoval soud dle právní úpravy účinné do datum. Protože žalobkyně v roce Anonymizováno odpracovala více než 60 dní, vznikl jí nárok na dovolenou za kalendářní rok, a to v rozsahu 1/12 za každý kalendářní měsíc trvání pracovního poměru (§ 212 odst. 1, 2 zákoníku práce ve znění účinném do datum). V roce 2020 trval pracovní poměr účastnic sedm měsíců, přičemž výměra dovolené činila čtyři týdny (§ 213 odst. 1 zákoníku práce ve znění účinném do datum). Za rok Anonymizováno žalobkyni vznikl nárok na dovolenou v rozsahu 7/12×20=11,66 dní, což při zaokrouhlení dle § 216 odst. 4 zákoníku práce představuje nárok na dovolenou v rozsahu 11,5 dne, tj. 92 hodin. Dovolená za rok Anonymizováno měsíc fond PD (dny) fond PD (hod) st. svátek d(hod) práce den (hod) ošetřování čl. rodiny den (hod) PN den (hod) prostoj den (hod) považováno za výkon práce 1/2021 21 168 1 (8) 0 0 0 20 (160) 21 (168) 2/2021 20 160 0 0 0 0 20 (160) 20 (160) 3/2021 23 184 0 0 2 (16) 0 21 (168) 23 (184) 4/2021 22 176 2 (16) 0 2 (16) 0 18 (144) 22 (176) 5/2021 21 168 0 19 (152) 2 (16) 0 0 21 (168) 6/2021 22 176 0 22 (176) 0 0 0 22 (176) 7/2021 22 176 2 (16) 20 (160) 0 0 0 22 (176) 8/2021 22 176 0 22 (176) 0 0 0 22 (176) 9/2021 22 176 1 (8) 15 (120) 0 6 (48) 0 22 (176) 10/2021 21 168 1 (8) 0 0 20 (160) 0 21 (168) 11/2021 22 176 1 (8) 0 0 21 (168) 0 22 (176) 12/2021 23 184 1 (8) 0 0 22 (176) 0 23 (184) celkem 261 2 088 9 (72) 98 (784) 6 (48) 69 (552) 79 (632) 261 (2088)

15. Překážky v práci na straně zaměstnavatele (prostoj) i volno ve státní svátek se dle § 348 odst. 1 písm. a), d) zákoníku práce i po datum považují za výkon práce.

16. Pracovní neschopnost a péče o člena domácnosti se dle § 216 odst. 2 zákoníku práce ve znění účinném od datum považují za výkon práce jen do výše dvacetinásobku týdenní pracovní doby, tj. maximálně v rozsahu 20×40=800 pracovních hodin.

17. Žalobkyně byla od Anonymizováno. Anonymizováno. do datum v pracovní neschopnosti, což je 69 pracovních dní (552 pracovních hodin) a 6 pracovních dní (48 pracovních hodin) v roce 2021 pečovala o člena domácnosti, což je celkem hodnota pracovních dní (600 pracovních hodin). Jelikož doba, pro kterou žalobkyně nepracovala z důvodu překážek v práci na své straně, nepřevyšuje 800 pracovních hodin, považují se tato doba za výkon práce (§ 216 odst. 2 zákoníku práce ve znění účinném od datum). Současně byla splněna podmínka stanovená v § 216 odst. 3 zákoníku práce ve znění účinném od datum, dle které musí zaměstnanec současně odpracovat (včetně dob, které se považují za výkon práce) 12násobek týdenní pracovní doby, tj. 12×40=480 pracovních hodin. Odpracovanou dobu dle § 216 odst. 3 zákoníku práce ve znění účinném od datum představuje součet doby, kdy žalobkyně konala práci, a doby připadající na státní svátky a prostoj (3., 4. a 7. sloupec tabulky), tj. 186 pracovních dní, 1 488 pracovních hodin).

18. Žalobkyně konala v roce Anonymizováno pro žalovanou práci v pracovním poměru po dobu 52 týdnů (2 088 hod/40=52,5 týdnů; viz poslední sloupec tabulky) a vznikl jí nárok na dovolenou za kalendářní rok v délce stanovené týdenní pracovní doby (40 hodin) vynásobené výměrou dovolené (§ 213 odst. 1 zákoníku práce ve znění účinném od datum), tj. 40×4=160 hodin. Dovolená za rok Anonymizováno měsíc fond PD (dny) fond PD (hod) st. svátek d (hod) dovolená den (hod) MD den (hod) PN den (hod) RD den (hod) považováno za výkon práce 1/2022 21 168 0 0 4 (32) 17 (136) 0 21 (168) 2/2022 20 160 0 0 20 (160) 0 0 20 (160) 3/2022 23 184 0 0 23 (184) 0 0 23 (184) 4/2022 21 168 2 (16) 0 19 (152) 0 0 21 (168) 5/2022 22 176 0 0 22 (176) 0 0 22 (176) 6/2022 22 176 0 0 22 (176) 0 0 22 (176) 7/2022 21 168 2 (16) 0 19 (152) 0 0 21 (168) 8/2022 23 184 0 0 7 (56) 0 16 (128) 23 (184) 9/2022 22 176 1 (8) 21 (168) 0 0 0 22 (176) 10/2022 21 168 1 (8) 20 (160) 0 0 0 21 (168) 11/2022 22 176 1 (8) 10,5 (84) 0 0 10,5 (84) 22 (176) 12/2022 22 176 1 (8) 0 0 0 21(168) 22 (176) celkem 260 2 080 8 (64) 51,5 (412) 136 (1 088) 17 (136) 47,5 (380) 260 (2 080)

19. Od datum se doba, kdy zaměstnanec nekoná práci, započítává pro účely vzniku nároku na dovolenou ve dvojím režimu. Do výkonu práce se v celém rozsahu započítá dovolená a státní svátek [§ 348 odst. 1 písm. b), d) zákoníku práce] a překážky v práci na straně zaměstnance, které nejsou vypočteny v § 216 odst. 2 zákoníku práce účinného od datum, např. mateřská dovolená. Ustanovení § 216 odst. 2 zákoníku práce ve znění účinném od datum nově vypočítává doby, které se započítají do výkonu práce jen do výše dvacetinásobku týdenní pracovní doby, což je v případě žalobkyně 800 pracovních hodin (40×20). Do této kategorie se řadí pracovní neschopnost [§ 216 odst. 2 písm. a) zákoníku práce ve znění účinném od datum], rodičovská dovolená [§ 216 odst. 2 písm. c) zákoníku práce ve znění účinném od datum] i ošetřování člena domácnosti [§ 216 odst. 2 písm. d) zákoníku práce ve znění účinném od datum]. V roce 2022 byla žalobkyně v pracovní neschopnosti a na rodičovské dovolené 516 hodin, tj. 64,5 dne (viz 6. a 7. sloupec tabulky), což je méně než 20násobek týdenní pracovní doby, tudíž se tyto překážky v práci do výkonu práce započítají.

20. Současně je splněna i podmínka upravená v § 216 odst. 3 zákoníku práce ve znění účinném od datum, dle které lze započítat výše uvedené překážky v práci do výkonu práce jen za předpokladu, že zaměstnanec mimo ně odpracoval 12násobek týdenní pracovní doby (12×40=480 hodin), přičemž do tohoto 12násobku se započítají i doby, které se považují za výkon práce. Doba, kterou strávila žalobkyně na mateřské dovolené nebo čerpala dovolenou, které se považují za výkon práce, představovaly v případě žalobkyně v roce 2021 187,5 pracovního dne (1 500 pracovních hodin) a překračují 12násobek týdenní pracovní doby (4. a 5. sloupec tabulky).

21. V roce Anonymizováno žalobkyně odpracovala, včetně dob, které se považují za výkon práce pro účely vzniku nároku na dovolenou, 52 týdnů (2 080 hod/40=52 týdnů; poslední sloupec tabulky) a vznikl jí tak nárok na dovolenou za kalendářní rok v délce stanovené týdenní pracovní doby (40 hodin) vynásobené výměrou dovolené (4 týdny), tj. 160 hodin.

22. Za rok Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno vznikl žalobkyni nárok na dovolenou v rozsahu 412 hodin (92+160+160).

23. Byť žalobkyně v souladu s § 217 odst. 5 zákoníku práce požádala o umožnění čerpání dovolené hned po skončení mateřské dovolené (dopis z datum), nařídila žalovaná čerpání dovolené nikoliv od datum, ale až od datum, což vyplývá z výplatních lístků za září, říjen a listopad Anonymizováno, v nichž vyúčtovala žalobkyni náhradu mzdy za dovolenou. Je tak třeba respektovat rozhodnutí žalované, na kdy nařídila žalobkyni čerpání dovolené.

24. Na září připadlo 21 pracovních dní, žalobkyně tak dle výplatního lístku čerpala 168 hodin dovolené.

25. Za dobu čerpání dovolené přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Průměrný výdělek zjišťoval soud v souladu s § 353 a § 354 zákoníku práce z hrubé mzdy zúčtované žalobkyni za předchozí kalendářní čtvrtletí a doby odpracované v tomto období. Pro září 2022 je rozhodným obdobím 2. kalendářní čtvrtletí roku 2022, kdy žalobkyně nepracovala. V souladu s § 355 zákoníku práce proto soud stanovil pravděpodobný výdělek, tj. výdělek, kterého by žalobkyně zřejmě dosáhla, kdyby práci v rozhodném období konala.

26. Z výplatních lístků vyplývá, že po covidovém období vyplácela žalovaná žalobkyni jen základní mzdu ve výši částka hrubého. Lze tedy předpokládat že v dubnu 2022, na který připadl 19 pracovních dní (152 pracovních hodin) a 2 státní svátky (16 hodin), by byla žalobkyni zúčtována mzda ve výši částka hrubého (22 000/168×152). Náhrada mzdy za svátek se do výpočtu průměrného výdělku nezapočítává. V květnu 2022, na který připadlo 22 pracovních dní (176 pracovních hodin), by žalobkyni byla zúčtována mzda ve výši částka hrubého a v červnu 2022, na který připadlo 22 pracovních dní (176 pracovních hodin), by jí byla zúčtována mzda ve výši částka hrubého. Postupem upraveným v § 356 zákoníku práce zjišťoval soud průměrný hodinový hrubý výdělek jako podíl zúčtované mzdy ve výši částka (2×22 000+ 19 905) a odpracovaných hodin v počtu 504 (152+176+176), což představuje průměrný hodinový výdělek ve výši částka. Za 168 hodin dovolené čerpané v září 2022 příslušela žalobkyni náhrada mzdy za dovolenou ve výši částka.

27. Pro stanovení výše náhrady mzdy za dovolenou čerpanou v říjnu a listopadu 2022 již bylo třeba vycházet jako rozhodného období z 3. kalendářního čtvrtletí 2022. Soud opět zjišťoval pravděpodobný výdělek, neboť ani v tomto období žalobkyně nepracovala. V červenci 2022, na který připadlo 19 pracovních dní (152 pracovních hodin) a 2 státní svátky (16 pracovních hodin), by byla žalobkyni zúčtována mzda ve výši částka hrubého (22 000/168×152). V srpnu, na který připadlo 23 pracovních dní (184 pracovních hodin), by byla žalobkyni zúčtována mzda ve výši částka hrubého a v září 2022, na které připadlo 21 pracovních dní (168 pracovních hodin) a 1 svátek (8 hodin), by byla žalobkyni zúčtována mzda ve výši částka hrubého (22 000/176×168). Postupem upraveným v § 356 zákoníku práce zjišťoval soud průměrný hrubý hodinový výdělek jako podíl mzdy zúčtované za 3. kalendářní čtvrtletí ve výši částka (19 905+22 000+21 000) a odpracovaných hodin v počtu 504 (152+184+168), což představuje průměrný hodinový výdělek ve výši částka.

28. Na říjen 2022 připadlo 20 pracovních dní a žalovaná nařídila žalobkyni čerpání 160 hodin dovolené (viz výplatní lístek za říjen 2022), za což jí přísluší náhrada mzdy ve výši částka (160×124,8).

29. Zbylých 84 hodin dovolené (tel. číslo), což představuje 10,5 dne, nařídila žalovaná žalobkyni na období od 3.-datum (viz výplatní lístek za listopad 2022). Za 84 hodin dovolené příslušela žalobkyni náhrada mzdy ve výši částka (84×124,8).

30. Celkem tak žalobkyni za roky 2020-2022 vznikl nárok na náhradu mzdy za dovolenou ve výši částka hrubého (21 302+19 968+10 483). Dle žalobkyně jí žalovaná uhradila náhradu mzdy za dovolenou, kterou jí vyúčtovala výplatním lístkem za listopad 2022, což představuje částka hrubého (částka čistého). Zbývá tak doplatit částka hrubého (51 753-10 625). Jelikož soud je vázán návrhem žalobkyně, která žalovala na náhradě mzdy za dovolenou částka, zavázal soud žalovanou k zaplacení částky částka.

31. Soud upozorňuje účastníky, že mzdové nároky jsou v soudním řízení přiznávány v hrubém a je na žalované, aby jako plátce povinných odvodů před vyplacením mzdových nároků žalobkyni povinné odvody z přiznané částky odvedla.

32. Z náhrady mzdy za dovolenou žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení. Dle § 141 odst. 1 zákoníku práce je mzda splatná po vykonání práce nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo právo na mzdu. Dle § 144 zákoníku práce platí totéž pro splatnost náhrady mzdy. Náhrada mzdy za dovolenou čerpanou v září 2022 tak byla splatná do datum, náhrada mzdy za dovolenou čerpanou v říjnu 2022 byla splatná do datum a náhrada mzdy za dovolenou čerpanou v listopadu 2022 byla splatná do datum. Počínaje dnem následujícím po dni splatnosti vznikl žalobkyni dle § 1970 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, ve spojení s § 4 zákoníku nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (15 % ročně).

33. Z částky částka požadovala žalobkyně 15% p.a. úrok z prodlení již od datum, kdy ještě žalovaná nebyla v prodlení se zaplacením náhrady mzdy, proto soud uplatněný nárok na úrok z prodlení za dobu od datum do datum zamítl. Počínaje datum, kdy se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením částky částka, zavázal soud v souladu s žalobním návrhem žalovanou k zaplacení 15% p.a. úroku z prodlení z částky částka. Od datum požadovala žalobkyně úrok z prodlení již z celé žalované částky částka. V tomto období byla žalovaná v prodlení se zaplacením částky částka, proto soud zavázal žalovanou k zaplacení 15% p.a. úroku z prodlení z částky částka za období od datum do datum a z částky částka úrok z prodlení za toto období zamítl. Od datum je žalovaná v prodlení s celou žalovanou částkou, neboť počínaje datum je žalovaná v prodlení nejen s náhradou mzdy za dovolenou čerpanou v září 2022 ve výši částka, ale i s náhradou mzdy za dovolenou čerpanou v říjnu 2022 ve výši částka, což v součtu převyšuje žalovanou částku částka, proto soud počínaje dnem datum až do zaplacení zavázal žalovanou k zaplacení 15 % p.a. úroku z prodlení z celé žalované náhrady mzdy za dovolenou ve výši částka.

34. Žalobkyně dále uplatnila dle § 56 odst. 2 zákoníku práce nárok na náhradu mzdy ve výši částka za dva měsíce výpovědní doby, protože s žalovanou dopisem ze dne datum doručným dne datum (viz dodejka) okamžitě zrušila pracovní poměr, neboť jí řádně nevyplatila náhradu mzdy za dovolenou za roky 2020, 2021 a 2022, kterou čerpala v září, říjnu a listopadu 2022 (viz výzva k zaplacení z datum, na kterou se žalobkyně odkázala v okamžitém zrušení pracovního poměru z datum).

35. Dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce v platném znění může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr jen, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy nebo jakoukoliv její část do 15 dnů od uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

36. Dle § 59 zákoníku práce, v platném znění, zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do dvou měsíců od okamžiku, kdy se o důvodu okamžitého zrušení dozvěděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.

37. Důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru vznikl u náhrady mzdy za dovolenou čerpanou v září 2022 dne datum - uplynutím 15 dnů od splatnosti této náhrady mzdy k datum (§ 141 odst. 1 zákoníku práce). U náhrady mzdy za dovolenou čerpanou v říjnu 2022 vznikl důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru datum. Náhrada mzdy za dovolenou čerpanou v listopadu 2022 byla uhrazena a důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru v jejím případě nevznikl.

38. Žalobkyně o nevyplacení náhrady mzdy za dovolenou čerpanou v září a říjnu 2022, kterým zdůvodnila okamžité zrušení pracovního poměru z datum, věděla nejpozději datum, protože jím argumentovala již v okamžitém zrušení pracovního poměru z datum. Nárok na náhradu mzdy spojila v žalobě s okamžitým zrušením pracovního poměru z datum, které doručila žalované až datum, tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty plynoucí od okamžiku, kdy o nevyplacení náhrady mzdy za dovolenou již prokazatelně věděla. Pracovní poměr tak dopisem z datum rušila pozdě. Náhrada mzdy dle § 56 odst. 2 zákoníku práce přísluší zaměstnanci jen, pokud rozváže pracovní poměr platně, proto soud žalobu na náhradu mzdy ve výši částka z titulu okamžitého zrušení pracovního poměru částka zamítl.

39. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně žalovala na zaplacení částky částka s úrokem z prodlení, který při kapitalizaci ke dni rozhodnutí činil částka, tj. celkem požadovala zaplacení částka. Soud jí přiznal včetně úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni rozhodnutí částku částka (37 323+6 129) Kč, což představuje 54 % předmětu sporu. V 46 % předmětu sporu byla žalobkyně neúspěšná. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků byl v zásadě stejný (do 10 % předmětu sporu), proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.