36 C 264/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 15 353,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 353,77 Kč, úroku v kapitalizované výši 12 431,77 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 313,19 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 008,91 Kč za dobu od 23. 12. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr a zaplatit příslušenství úvěru ve výši 12 888 Kč (celkem tedy částku ve výši 27 888 Kč) ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena nejpozději dne 24. 8. 2021. Žalovaná uhradila pouze částku ve výši 2 000 Kč. Žalovaná částka 15 353,77 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 14 008,91 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 344,86 Kč. Dále požadovala zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 1 255,87 Kč, zůstatek neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 822,89 Kč, zůstatek neuhrazených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 293,96 Kč a zůstatek neuhrazeného inkasního poplatku ve výši 2 506,37 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, 15% p.a. úroku z nesplacené jistiny 14 008,91 Kč od 25. 8. 2021 do 29. 11. 2021 v kapitalizované výši 552,68 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 313,19 Kč za dobu od 25. 8. 2021 do 29. 11. 2021 a 8,5% p.a. úrok z prodlení z jistiny 14 008,91 Kč za dobu od 23. 12. 2021 do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum a o oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi obchodní korporací právnická osoba a žalovanou byla v návrhu označená smlouva uzavřena, částka 15 000 Kč žalované v hotovosti předána (smlouva) a žalovaná pohledávka na žalobkyni postoupena (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, dohoda o úplatě za postoupení pohledávek, potvrzení o provedení transakce, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího archu ze dne datum). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané žádost o úvěr vyplněno, že žalovaná je na mateřské/rodičovské dovolené a pobírá invalidní důchod. Její měsíční příjem činí 22 623 Kč. Celkové měsíční výdaje žalované byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou 13 920 Kč, a to 3 600 Kč na bydlení, energie, 9 320 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady a 1 000 Kč měsíční splátky stávajících půjček. Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalovaná dále uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná a u počtu vyživovaných dětí do 26 let uvedla 1. Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalované ověřila doklady vyžádanými od žalované, mezi které patří výpis z běžného účtu a potvrzení o druhu a výši důchodu. Dále uvedla, že žalovaná nemá jediný záznam v insolvenčním rejstříku, tedy ani v době uzavření smlouvy o úvěru nebyla v takovém rejstříku vedena. Žalobkyně soudu předložila potvrzení České správy sociálního zabezpečení ze dne datum, ze kterého vyplývá, že žalované náleží invalidní důchod 7 115 Kč měsíčně a jsou z něj prováděny exekuční srážky. Dále žalobkyně soudu předložila výpis z běžného účtu žalované za období datum do datum, částečný výpis za období od datum do datum a částečný výpis z běžného účtu za období datum do datum. Z výpisu z běžného účtu žalované za období datum do datum mimo jiné vyplývá, že dne datum byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 300 Kč, dne datum obdržela od Úřadu práce ve obec příspěvek na bydlení a rodičovský příspěvek v celkové výši 11 363 Kč, dne datum uhradila splátku ve výši 1 500 Kč a dne datum obdržela od České správy sociálního zabezpečení invalidní důchod ve výši 7 327 Kč. Starý zůstatek na účtu v tomto období činil 88,17 Kč a nový zůstatek činil 111,07 Kč. Z částečného výpisu z běžného účtu žalované za období datum do datum mimo jiné vyplývá, že dne datum obdržela od Úřadu práce ve obec příspěvek na bydlení a rodičovský příspěvek v celkové výši 11 363 Kč, dne datum uhradila částku ve výši 200 Kč s poznámkou„ alimenty příjmení příjmení“ a dne datum obdržela od České správy sociálního zabezpečení invalidní důchod ve výši 7 427 Kč. Starý zůstatek na účtu v tomto období činil 111,07 Kč a nový zůstatek činil 104,73 Kč. Z částečného výpisu z běžného účtu žalované za období datum do datum mimo jiné vyplývá, že dne datum byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 250 Kč, dne datum obdržela od České správy sociálního zabezpečení invalidní důchod ve výši 7 427 Kč, dne datum obdržela od Úřadu práce ve obec přídavky na dítě, porodné a rodičovský příspěvek v celkové výši 21 600 Kč, dne datum uhradila splátku ve výši 4 000 Kč a dne datum obdržela od Úřadu práce ve obec příspěvek na bydlení ve výši 1 363 Kč. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek.

11. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

12. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

16. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované nevyhodnotil s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, byť k tomu měl dostatečné podklady. Měl k dispozici výpis z účtu žalované za dobu tří měsíců před poskytnutím úvěru, přičemž na tento účet byl poukazován invalidní důchod, rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení a přídavky na děti, které jsou příjmem dítěte, nikoliv žalované. Žalovaná pobírala invalidní důchod 7 427 Kč měsíčně a zbytek činily sociální dávky. Právní předchůdce žalobkyně tedy úvěr poskytl osobě v hmotné nouzi, která řeší nedostatečný příjem, čehož si musel být vědom. Přitom již z doloženého potvrzení o druhu a výši důchodu je zřejmé, že z invalidního důchodu žalované byly prováděny exekuční srážky. Přesto další závazky žalované nijak blíže neověřoval. Při řádném posouzení příjmů a výdajů vyplývajících z předložených výpisů z účtu žalované tak musel právní předchůdce žalobkyně zjistit, že žalovaná ve skutečnosti nemá žádný disponibilní zůstatek, aby mohla splácet další úvěr. Přesto jí úvěr poskytl. Uvedený postup nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, neboť nebyly objektivizovány skutečné výdaje žalované a nebyla zjišťována míra jejího zadlužení.

17. Smyslem posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr, je nejen nezbytné podklady shromáždit, ale i je pečlivě vyhodnotit, což se v případě žalované nestalo. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalované a její reálné možnosti úvěr splácet.

18. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.) Částkou 2 000 Kč, kterou žalovaná na úhradu úvěru dosud zaplatila, v celém rozsahu plnila jistinu a dluh na jistině tak činí 13 000 Kč (15 000-2 000), proto ji soud zavázal k zaplacení této částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 13 000 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

21. Ve věci měla převažující úspěch žalovaná, které by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.