36 C 269/2024

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 29 287 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 448 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 839 Kč, úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 24 810 Kč za dobu od 27. 6. 2024 do 25. 9. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 24 810 Kč za dobu od 26. 9. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 810 Kč za dobu od 27. 6. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 29 287 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 24 810 Kč za dobu od 27. 6. 2024 do 25. 9. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 24 810 Kč za dobu od 26. 9. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 810 Kč za dobu od 27. 6. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že s žalovanou dne 24. 4. 2023 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě byl žalované ze strany žalobkyně poskytnut standartní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč (samotná žalovaná obdržela částku 27 500 Kč, částku 2 500 Kč zprostředkovatel úvěru). Žalovaná se zavázala, že poskytnuté prostředky vrátí žalobkyni společně s úrokem v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč, splatných vždy do dvacátého dne v měsíci, počínaje 20. 5. 2023. Žalovaná v dohodnutých měsíčních splátkách žalobkyni úvěr nesplácela řádně a včas, proto došlo ke dni 26. 6. 2024 k zesplatnění úvěru. Kromě dlužné jistiny ve výši 24 810 Kč se žalobkyně domáhá také zaplacení dlužných úroků ve výši 1 623 Kč, poplatku ve výši 300 Kč za tři odeslané upomínky a smluvních pokut, a to částky 1 497 Kč představující smluvní pokutu ve výši 499 Kč za tři případy prodlení měsíčních splátek a částky 1 057 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 26 433 Kč za dobu od 27. 6. 2024, tj. ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, do 5. 8. 2024.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ačkoliv byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč, a to v souladu s článkem XII. odst. 1 smlouvy o úvěru, tedy okamžikem, kdy žalovaný smlouvu o úvěru podepsal, přičemž za okamžik podpisu smlouvy o úvěru se považuje okamžik, kdy tzv. verifikační platba ve výši 1 Kč byla připsána na účet žalobkyně, a to pod variabilním symbolem, kterým je číslo smlouvy o úvěru, kdy k tomuto došlo dne 27. 4. 2023. Žalobkyně předložila potvrzení o provedení transakce, z něhož vyplývá, že dne 27. 4. 2023 byla z účtu žalované číslo , č. účtu, na účet žalobkyně připsána částka 1 Kč pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy , Anonymizováno, . Na základě uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že uzavřela s žalovanou písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a to v souladu s § 562 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.). Přestože smlouva byla sjednána elektronicky na dálku, byl zachycen její obsah a identifikovány jednající osoby. Žalovaná zasláním verifikační platby projevila svou vůli být vázána úvěrovou smlouvou [smlouva o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedení transakce, výpis z běžného účtu žalované za období 1. 4. 2023 – 30. 4. 2023].

4. Výpisem z účtu žalované za období 1. 4. 2023 – 30. 4. 2023 bylo prokázáno, že žalované byla připsána na účet částka 27 500 Kč dne 28. 4. 2023.

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané Výdaje a příjmy spotřebitele – čestné prohlášení vyplněno, že pravidelný měsíční příjem žalované činí 33 419 Kč, a to 13 419 Kč mzda, plat, důchod a 20 000 Kč jiné příjmy (blíže neidentifikované). Žalobkyně soudu předložila výplatní lístky žalované za měsíce únor 2023 a březen 2023, ze kterých vyplývá, že žalované byla za měsíc únor 2023 vyplacena bezhotovostně mzda ve výši 19 562 Kč. Ze mzdy byla provedena exekuční srážka ve výši 6 691 Kč. Za měsíc březen 2023 jí byla vyplacena bezhotovostně mzda ve výši 20 860 Kč, přičemž exekuční srážka ze mzdy činila 7 387 Kč. Dále žalobkyně předložila oznámení , právnická osoba, ze dne 9. 12. 2022, ze kterého vyplývá, že žalované od lednové splátky 2023 celkem náleží starobní důchod ve výši 13 419 Kč, což koresponduje s poštovními ústřižky potvrzující důchod na období od 6. 2. 2023 do 5. 4. 2023. Výdaje žalované byly uvedeny částkou 3 000 Kč jakožto výdaje na bydlení a výdaje související s bydlením. Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalobkyně předložila čestné prohlášení švagrové, ve kterém švagrová žalované prohlásila, že jí žalovaná na bydlení měsíčně přispívá částkou 3 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je vdaná. Děti ani jiné osoby ve společné domácnosti neuvedla. V seznamu závazků žalovaná neuvedla ničeho. Žalobkyně soudu dále předložila výstup z insolvenčního rejstříku, ze kterého vyplývá, že vůči žalované ke dni 21. 4. 2023 nebylo vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně dále provedla kontrolu žalované v centrální evidenci exekucí, přičemž ke dni 25. 4. 2023 byl nalezen 1 záznam se spisovou značkou , spisová značka, . Oznámením o skončení exekuce ze dne 13. 4. 2023, č. j. , spisová značka, soudní exekutor oznámil, že exekuce byla skončena vymožením. Žalobkyně dále předložila výstup z registru platebních informací, který k datu 25. 4. 2023 neevidoval žádné záznamy. Z žalobkyní předložených informací o pozemku vyplývá, že žalovaná vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/12 na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v kat. úz. , adresa, o výměře 3740 m2 (orná půda), spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/12 na pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, o výměře 446 m2 (trvalý travní porost) a spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/12 na pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v kat. úz. , adresa, o výměře 226 m2 (orná půda). Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalované.

6. Z výpisu z účtu žalované za období tří měsíců před poskytnutím úvěru vyžádaného soudem vyplývá, že žalované byla v období od 1. 1. 2023 do 24. 4. 2023 (uzavření úvěrové smlouvy) na účet poukazována mzda v průměrné výši 21 373 Kč. Vyjma měsíce březen 2023, byly její výdaje vyšší než příjmy a její účet vykazoval záporný zůstatek. V lednu 2023 činil konečný zůstatek na účtu žalované -5 759,03 Kč, v únoru 2023 činil konečný zůstatek na účtu žalované -3 489,73 Kč a ke dni uzavření úvěrové smlouvy vykazoval její účet zůstatek -1 546,30 Kč [výpis z účtu žalované za období od 1. 1. 2023 do 30. 4. 2023].

7. Žalovaná celkem uhradila 12 052 Kč [bonita smlouvy].

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila. K zákonem stanovené neplatnosti smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, soud přihlíží i bez návrhu žalovaného spotřebitele (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

14. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Od žalované si vyžádala pouze informace a doklady týkající se jejích příjmů a výdajů na bydlení. Ostatní výdaje však neprověřovala. Skutečnost, že má žalovaná pravidelné příjmy, však ještě sama o sobě neznamená, že bude schopna splácet poskytnutý úvěr. Bez náležitého posouzení výdajové stránky jejího rozpočtu, nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je schopna úvěr splácet. Přitom nemohla spoléhat jen žalovanou sdělené skutečnosti. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Hodnotu majetku přitom v souladu s citovaným § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami. To z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru nevyplývá. Nadto dle informacích o pozemku, které žalobkyně předložila, šlo o ornou půdu a trvalý travní porost, na kterých měla žalovaná jen velmi malý podíl.

15. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalované. Žalobkyně pouze na základě tvrzení žalované uzavřela, že nemá žádné běžné měsíční výdaje. Skutečné výdaje žalované tedy nezjišťovala, použila statistický údaj o výši životního minima (8 510 Kč) a dospěla k závěru, že z doloženého příjmu v průměrné výši 41 419 Kč žalované po odečtení životního minima 8 510 Kč a výdajů na bydlení 3 000 Kč zůstane částka 29 909 Kč měsíčně, ze které je schopna žalobkyni hradit měsíčně splátku 1 150 Kč, přičemž jí zůstane částka 28 759 Kč měsíčně.

16. Z výpisu z účtu žalované vyžádaného soudem za období tří měsíců před poskytnutím úvěru však vyplývá, že výdaje žalované byly vyšší než její příjmy (vyjma měsíce březen 2023). Ke dni poskytnutí projednávaného úvěru činil její zůstatek na účtu -1 546,30 Kč. Žalované na účet přicházela pravidelně mzda a hradila jeho prostřednictvím své běžné i mimořádné výdaje. Z výpisu z účtu je zřejmé, že žalovaná fakticky neměla disponibilní finanční prostředky na splácení úvěru, což by žalobkyně zjistila, pokud by náležitě zkoumala nejen její příjmy, ale i skutečné výdaje.

17. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně – snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

18. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 15 448 Kč (27 500 Kč – 12 052 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovanou zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 15 448 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

21. Předmětem sporu byla částka 34 413,20 Kč [29 287 + úrok z prodlení v kapitalizované výši 2 175,60 Kč (14,75% p.a. úrok z prodlení z 24 810 Kč od 27. 6. 2024 do 29. 1. 2025 (vyhlášení rozhodnutí) + úrok v kapitalizované výši 2 950,60 Kč (úrok ve výši 27,28 % ročně z částky 24 810 Kč za dobu od 27. 6. 2024 do 25. 9. 2024 a úrok ve výši 14,75% p.a. úrok z 24 810 Kč od 26. 9. 2024 do 29. 1. 2025 (vyhlášení rozhodnutí)], přičemž úspěšná byla ohledně částky 15 448 Kč, tedy ze 44 %. Ve věci měla převažující úspěch žalovaná, které by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.