36 C 272/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátkou Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 31 653,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 470 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 22 183 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 865 Kč za dobu od 24. 1. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 64,51 % ročně z částky 18 939,05 Kč za dobu od 24. 1. 2023 do 15. 2. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 18 939,05 Kč za dobu od 16. 2. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 24 865 Kč představující podle žaloby jistinu ve výši 21 968 Kč, smluvní pokutu do zesplatnění ve výši 1 497 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 865 Kč za dobu od 24. 1. 2023 do zaplacení, dále částky ve výši 6 788,73 Kč představující smluvní pokutu po zesplatnění, úroku ve výši 64,51 % ročně z částky 18 939,05 Kč za dobu od 24. 1. 2023 do 15. 2. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 18 939,05 Kč za dobu od 16. 2. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok za dobu od 24. 1. 2023 dosáhne částky 67 392 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě byl žalované na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,51 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 170 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2022. Žalovaná uhradila pouze částku ve výši 10 530 Kč, proto došlo ke dni 22. 1. 2023 k zesplatnění úvěru.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že dne 10. 5. 2023 bylo zahájeno insolvenční řízení žalované, které skončilo zastavením řízení, protože majetek žalované nedostačuje k uspokojení věřitelů (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. října 2023, č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ). Žalobkyně tak správně uplatnila pohledávku vůči žalované v civilním řízení.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 11. 1. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalované, ověřovací mail ze dne 11. 1. 2022 s kódem pro potvrzení e-mailu. Dne 11. 1. 2022 byla žalované na telefonní číslo, tel. číslo, zaslána SMS „, Anonymizováno, .cz: Vazeny kliente, Vase půjčka byla vyplacena. Smlouva o uveru vam bude odeslana emailem po zauctovani platby“. Dne 11. 1. 2022 byla žalované odeslána na její účet částka ve výši 1 Kč s poznámkou: „, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . PODPISOVY KOD A IDENTIFIKACE , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, U“. Jedinečným kódem , Anonymizováno, byla poté smlouva o úvěru dne 11. 1. 2022 ve 14:34 hod. podepsána. Na základě uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že uzavřela s žalovanou písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a to v souladu s § 562 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.). Žalovaná prokázala svou totožnost občanským průkazem, předložila výpis ze svého účtu za období 1. 8. 2021 až 30. 11. 2021 a zasláním SMS kódu projevila svou vůli být vázána úvěrovou smlouvou [smlouva o úvěru, výpis z účtu žalované za období 1. 8. 2021 až 30. 11. 2021, potvrzení , jméno FO, a.s., kopie občanského průkazu, ověřovací email ze dne 11. 1. 2022, zaslaná SMS ze dne 11. 1. 2022, potvrzení o odeslání 1 Kč].

5. Na účet žalované byla dne 12. 1. 2022 připsána částka 20 000 Kč [sdělení , jméno FO, a.s. včetně výpisu z účtu žalované], na kterou žalovaná uhradila částku 10 530 Kč [karta klienta].

6. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, provedla žalobkyně lustraci žalované v registru SOLUS a v nebankovním registru klientských informací (NRKI). Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací činilo skóre žalované 541 bodů odpovídající kategorii III. (405 a více), znamenající „nízké riziko“, nejlepší segment klientů, možnost kompletní nabídky tenoru a částky k vyplacení. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v době uzavření úvěrové smlouvy s žádnou částkou po splatnosti. Vedle toho žalobkyně v rámci daného zkoumání provedla hodnocení klienta dle údajů z výpisu z účtu žalované za období od 1. 8. 2021 do 30. 11. 2021, ze kterého vyplývá, že žalovaná neměla disponibilní prostředky ke splácení projednávaného úvěru, každý měsíc končila v záporném zůstatku. Z výpisu z účtu, který měla žalobkyně k dispozici vyplývá, že žalovaná měla příjem okolo 20 000 Kč měsíčně a hradila nájem ve výši 15 000 Kč měsíčně. Přestože jí na účet dne 1. 11. 2021 přišla částka ve výši 290 000 Kč, byla ke dni 30. 11. 2021 v záporném zůstatku -14 680,54 Kč.

7. Z výpisu z účtu žalované vyžádaného soudem za období od 1. 11. 2021 do 11. 1. 2022 vyplývá, že žalovaná neměla disponibilní prostředky ke splácení projednávaného úvěru, bezprostředně před poskytnutím úvěru vykazoval její účet částku -48 581,76 Kč [výpis z účtu žalované za období od 1. 11. 2021 do 11. 1. 2022].

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě žalobkyně úvěr žalované poskytla, aniž by náležitě vyhodnotila její schopnost úvěr splácet. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek.

14. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

15. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. V dané věci, jak z výše uvedeného vyplývá (bod 6 a 7 rozsudku), žalobkyně úvěruschopnost žalované nevyhodnotila s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, byť k tomu měla dostatečné podklady. Měla k dispozici výpis z účtu žalované za dobu 1. 8. 2021 do 30. 11. 2021, přičemž na tento účet byla pravidelně poukazována mzda (v průměru okolo 20 000 Kč za posuzované období) a žalovaná z účtu hradila nejen úvěrové splátky, ale své další běžné i mimořádné výdaje, které však po celé období čtyř měsíců před poskytnutím úvěru, převyšovaly její příjem. Žalované se dlouhodobě nedařilo zvrátit záporný stav svého účtu, přestože jí byla v listopadu 2021 připsána na účet částka 290 000 Kč. Je tedy evidentní, že výdaje žalované převyšovaly její příjmy a žalovaná tak fakticky neměla disponibilní finanční prostředky na splácení úvěru.

20. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná neměla disponibilní finanční prostředky na jeho splácení. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč poníženou o provedenou úhradu ve výši 10 530 Kč. Soud tak žalovanou zavázal k zaplacení částky 9 470 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

21. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

22. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 9 470 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

23. Předmětem sporu byla částka 39 463,13 Kč [31 653,73 Kč + 4 097,60 Kč (15% p.a. úrok z prodlení z 24 865 Kč od 24. 1. 2023 do 28. 2. 2024 (vyhlášení rozhodnutí) + 3 711,80 Kč (64,51% p.a. úrok z 18 939,05 Kč od 24. 1. 2023 do 15. 2. 2023 a 15% p.a. úrok z 18 939,05 Kč od 16. 2. 2023 do 28. 2. 2024 (vyhlášení rozhodnutí)], přičemž úspěšná byla ohledně částky 9 470 Kč, tedy ze 23 %. Ve věci měla převažující úspěch žalovaná, které by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.