36 C 289/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované A ., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , IČO IČO žalované B sídlem Adresa žalované B o zaplacení 82 890 Kč s přísl. I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobce domáhal, aby 2. žalovaná solidárně s 1. žalovanou zaplatila částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení.II. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobce vůči 1. žalované domáhal zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení.III. 1. žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.IV. Ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovanou je 1. žalovaná povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupkyně náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.V. Ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.VI. Česká republika – Okresní soud ve , adresa, je povinen vrátit žalobci soudní poplatek ve výši , částka, do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal, aby mu žalované solidárně doplatily jednak mzdové nároky za měsíce červenec 2024 až duben 2025 z dohody o provedení práce, kterou uzavřel s 2. žalovanou, jednak mzdové nároky, odstupné a stravenkový paušál z pracovní smlouvy, kterou uzavřel s 1. žalovanou. Žalované nehradily mzdové nároky řádně a včas a řádně je neidentifikovaly, žalobce proto nevěděl, které mzdové nároky byly uhrazeny, proto v souhrnu zažaloval rozdíl mezi mzdovými nároky vyplývajícími ze mzdových listů platbami, které mu žalované poukázaly na účet.

2. Žalované se k žalobě nevyjádřily, k jednání se bez omluvy nedostavily, proto soud dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jejich nepřítomnosti.

3. Žalobce vzal žalobu zpět vůči 2. žalované zcela a vůči 1. žalované ohledně stravenkového paušálu v souhrnné výši , částka, včetně žalovaného úroku z prodlení z této částky. V rozsahu zpětvzetí soud žalobu výroky I a II dle § 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř. zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaných, neboť žalobce vzal žalobu částečně zpět před jednáním ve věci.

4. Předmětem sporu zůstaly nezaplacené mzdové nároky žalobce vůči 1. žalované za měsíce červenec 2024 až duben 2025 a odstupné z pracovního poměru na základě pracovní smlouvy uzavřené , datum, .

5. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobce byl zaměstnán u 1. žalované jako řidič od , datum, do , datum, , kdy se s 1. žalovanou dohodl na rozvázání pracovního poměru pro nadbytečnost (pracovní smlouva z , datum, a dohoda o rozvázání pracovního poměru z , datum, ). Žalobce a 1. žalovaná se v pracovní smlouvě dohodli na měsíční hrubé mzdě ve výši , částka, při 40hodinové týdenní pracovní době rozvržené do pěti pracovních dnů. Výplatní termín si v pracovní smlouvě dohodli k 20 dni v měsíci (pracovní smlouva).

6. Dle § 113 odst. 1, 3 z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen zákoník práce), se mzda sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem nebo určí mzdovým výměrem, přičemž se tak vždy musí stát před začátkem výkonu práce, za kterou má mzda příslušet.

7. Mzda byla žalobcem a 1. žalovanou sjednána v pracovní smlouvě ve výši , částka, hrubého měsíčně.

8. Ze mzdového listu za rok 2024 soud zjistil, že v červenci 2024 žalobce při fondu pracovní doby 184 hodin (23 dní) odpracoval 13 dní (104 hodin), za které mu 1. žalovaná zúčtovala k výplatě hrubou mzdu ve výši , částka, . Za celý fond pracovní doby připadající na tento měsíc, tj. 184 hodin, příslušela žalobci dle pracovní smlouvy mzda ve výši , částka, hrubého. Odpracoval-li 104 hodin, vznikl mu nárok na mzdu ve výši , částka, (, Anonymizováno, ), Anonymizováno9. Zbylých 10 dní (80 hodin) čerpal žalobce v červenci 2024 dovolenou a k výplatě mu 1. žalovaná zúčtovala náhradu mzdy ve výši , částka, .

10. V roce 2024 žalobce dle mzdového listu neodpracoval celý kalendářní rok (52 týdnů), ale odpracoval více jak 4 pracovní týdny a vznikl mu tak nárok na poměrnou část dovolené za kalendářní rok, která činí 1/52 týdenní pracovní doby za každou odpracovanou týdenní pracovní dobu vynásobenou výměrou dovolené (§ 213 odst. 3,4,5 zákoníku práce). Žalobce odpracoval dle mzdového listu v roce 2024 976 hodin a 80 hodin čerpal dovolenou, přičemž dovolená se dle § 348 odst. 1 písm. b) zákoníku práce započítává do výkonu práce pro účely výpočtu nároku na dovolenou. Žalovaný tedy odpracoval 1 056 hodin, tj. 26 celých pracovních týdnů (1056/40) a vznikl mu tak nárok na dovolenou v rozsahu 80 hodin 26/52×40hodin (stanovená týdenní pracovní doba)×4 týdny (výměra dovolené dle § 212 odst. 1 zákoníku práce).

11. Čerpal-li žalobce v červenci 2024 10 dní (80 hodin) dovolené, vyčerpal nárok na dovolenou za rok 2024 v plné výši. Dle § 222 odst. 1 zákoníku práce přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku (hodinového). Průměrný hodinový výdělek pro 3. kalendářní čtvrtletí 2024 činil , částka, . Za 80 hodin čerpané dovolené vznikl žalobci nárok na náhradu mzdy ve výši , částka, (80×, částka, ).

12. Za červenec 2024 vznikly žalobci mzdové nároky ve výši , částka, hrubého (, Anonymizováno, , Anonymizováno, +, Anonymizováno, , Anonymizováno, ).

13. V měsících srpen 2024 až duben 2025 žalobce dle mzdového listu za rok 2024 a 2025 odpracoval každý měsíc plný fond pracovní doby, za což mu dle pracovní smlouvy vznikl nárok na mzdu ve výši , částka, měsíčně hrubého, celkem , částka, (9×, částka, ).

14. Dle § 222 odst. 2 zákoníku práce přísluší zaměstnanci v případě skončení pracovního poměru náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou. Ke dni , datum, skončil pracovní poměr účastníků dohodou, aniž by žalobce v roce 2025 čerpal dovolenou. V roce 2025 žalobce dle mzdového listu odpracoval 688 hodin, což je 17 celých pracovních týdnů (688/40) a vznikl mu tak dle § 213 odst. 3,4,5 zákoníku práce nárok na poměrnou část dovolené za kalendářní rok v rozsahu 53 hodin [17/52×40hodin (stanovená týdenní pracovní doba)×4 týdny (výměra dovolené dle § 212 odst. 1 zákoníku práce)]. Dle § 216 odst. 5 zákoníku práce se právo na dovolenou zaokrouhluje na celé hodiny nahoru.

15. Dle § 222 odst. 3 zákoníku práce příslušela za 53 hodin nevyčerpané dovolené náhrada mzdy ve výši průměrného hodinového výdělku. Průměrný výdělek žalobce zjišťoval soud postupem stanoveným v § 351 a násl. zákoníku práce, tzn. ze mzdy zúčtované žalobci za dobu odpracovanou v rozhodném období, tj. 1. kalendářní čtvrtletí 2025 (§ 354 odst. 1 zákoníku práce). V lednu 2025 žalobce dle mzdového listu za rok 2025 odpracoval 184 hodin, přičemž k výplatě mu byla zúčtována mzda ve výši , částka, hrubého, v únoru žalobce dopracoval 160 hodin a k výplatě mu byla zúčtována hrubá mzda ve výši , částka, , v březnu 2025 žalobce dopracoval 168 hodin a k výplatě mu byla zúčtována mzda ve výši , částka, hrubého. V 1. kalendářním čtvrtletí 2025 žalobce celkem odpracoval 512 hodin (184+160+168) a k výplatě mu byla zúčtována mzda ve výši , částka, . Průměrný hodinový výdělek žalobce v tomto období činil , částka, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ).

16. Náhrada mzdy za nevyčerpaných 53 hodin dovolené za období leden až duben 2025 tak činí , částka, (234,38×53).17. 1. žalovaná a žalobce rozvázali pracovní poměr dohodou pro nadbytečnost a žalobci vzniklo dle § 67 odst. 1 písm. a), 3 zákoníku práce právo na odstupné ve výši jednonásobku průměrného měsíčního výdělku, protože jeho pracovní poměr trval méně než rok.

18. Průměrný výdělek pro vyčíslení výše odstupného se stanovuje k prvnímu dni následujícímu po skončení pracovního poměru, tj. k , datum, . Rozhodným obdobím ve smyslu § 354 odst. 1 zákoníku práce je opět 1. kalendářní čtvrtletí 2025. Výše průměrného hodinového výdělku za 1. kalendářní čtvrtletí již byla vypočtena ve výši , částka, .

19. Dle § 67 odst. 3 zákoníku práce se odstupné stanoví z průměrného měsíčního výdělku, který soud vypočetl postupem stanoveným v § 356 odst. 2 zákoníku práce. Průměrný hodinový výdělek ve výši , částka, se vynásobí týdenní pracovní dobou (40 hodin) a koeficientem 4,348 (234,38×40×4,348 = , částka, ). Odstupné ve výši jednonásobku průměrného měsíčního výdělku tak činí , částka, .

20. Za výkon práce pro 1. žalovanou v období červenec 2024 až duben 2025 vzniklo žalobci právo na zaplacení mzdových nároků včetně odstupného ve výši , částka, hrubého (, Anonymizováno, , Anonymizováno, +, Anonymizováno, , Anonymizováno, +, Anonymizováno, , Anonymizováno, +, Anonymizováno, , Anonymizováno, ).

21. Žalobce předložil výpis z účtu, z něhož vyplývá, že 1. žalovaná žalobci uhradila pouze mzdu za srpen, a to , datum, ve výši , částka, , a mzdu za září 2024, a to dne , datum, ve výši , částka, . Dle mzdového listu za rok 2024 za srpen a září 2024 příslušela žalobci po odečtení zákonný odvodů čistá mzda ve výši , částka, . Za srpen a září 2024 tedy 1. žalovaná mzdu žalobci v plné výši uhradila. Za další měsíce nikoliv a dluží tedy žalobci na mzdových nárocích včetně odstupného , částka, hrubého (, Anonymizováno, , Anonymizováno, +, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, +, Anonymizováno, +, Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Žaloval-li žalobce , částka, , soud jeho návrhu vyhověl, neboť požadoval méně, než činil jeho zákonný nárok.

22. Žalobce uplatnil méně zejména proto, že mzdové nároky žaloval v čistém, tj. ponížené o zákonné odvody. Soud však přiznává mzdové nároky v hrubém a je na žalobci, aby zákonné odvody odvedl, neučiní-li tak před jejich zaplacením 1. žalovaná.

23. Současně žalobce ponížil svůj nárok o platby, které mu poukázala na účet 2. žalovaná. V řízení však nebyly zjištěny žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že 2. žalovaná hradila mzdové nároky za 1. žalovanou (např. jednoznačné označení platby). 1. žalovaná a 2. žalovaná jsou samostatné právní subjekty, které nezávisle na sobě zaměstnávaly žalobce a byly povinny mu hradit mzdové nároky samostatně. Ani žádný solidární závazek jim nevznikl. Pokud nebylo prokázáno, že 2. žalovaná projevila vůli plnit za 1. žalovanou, nelze plnění 2. žalované poukazované na účet žalobce bez dalšího považovat za plnění na mzdové nároky žalobce vyplývající z pracovního poměru u 1. žalované. Plněním 2. žalované povinnost 1. žalované uhradit žalobci mzdové nároky nezanikla, proto soud zohlednil jen platby poukázané 1. žalovanou žalobci na mzdu.

24. Z přiznaných mzdových nároků žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení. Do prodlení se zaplacením mzdových nároků se 1. žalovaná dostala, nevyplatila-li je řádně a včas (§ 1968 o. z. ve spojení s § 4 zákoníku práce), tj. v termínu jejich splatnosti.

25. Dle § 141 odst. 1 zákoníku práce je mzda splatná po vykonání práce nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo právo na mzdu. Dle § 144 zákoníku práce platí totéž pro splatnost náhrady mzdy. Mzdové nároky za červenec 2024 tak byly splatné do konce srpna 2024 a počínaje , datum, je 1. žalovaná s jejich zaplacením v prodlení a žalobci přísluší dle § 1970 o. z. ve spojení s § 4 zákoníku práce právo na úrok z prodlení. Se zaplacením mzdy za říjen 2024 je 1. žalovaná v prodlení od , datum, a se zaplacením mzdy za duben 2025 je 1. žalovaná v prodlení do , datum, .

26. Odstupné byla 1. žalovaná dle § 67 odst. 4 zákoníku práce povinna vyplatit žalobci v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru, tj. , datum, . Výplatní termín byl účastníky v pracovní smlouvě dohodnut k 20. dni v měsíci. Počínaje následujícím dnem (, datum, ) je 1. žalovaná se zaplacením odstupného v prodlení a žalobci přísluší úrok z prodlení až od tohoto data.

27. Žalobce netvrdil, že by výše úroku z prodlení byla účastníky dohodnuta, proto mu dle § 1970 o.z. ve spojení s § 4 zákoníku práce přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené n.v.č. 351/2013 Sb. Výše úroku z prodlení v případě prodlení, které vzniklo v 2. pololetí 2024 činí 12,75 % a v případě prodlení, které vzniklo v 1. pololetí 2025 činí 12 % ročně. Žalobce požadoval úrok z prodlení od , datum, ve výši k tomuto datu, tj. 12 % ročně. Soud vázán jeho návrhem zavázal 1. žalovanou k zaplacení 12 % p.a. úroku z prodlení z přiznané částky od , datum, do zaplacení.Náhrada nákladů řízení28. Žalobce se vůči 1. žalované domáhal zaplacení mzdových nároků ve výši , částka, . Ohledně částky , částka, vzal žalobu zpět očekávaje neúspěch v řízení nikoliv pro chování žalované. Procesní zavinění za zastavení řízení je nutno přičítat žalobci. Žalobce uspěl ohledně částky , částka, , což představuje 74 % předmětu řízení, a neuspěl s částkou , částka, (26 % předmětu sporu) a dle § 142 odst. 2 o.s.ř. mu vůči 1. žalované příslušelo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 48 % (74 % - 26 %).

29. Žalobci vznikly náklady řízení ve výši , částka, , což představuje soudní poplatek ve výši , částka, (ve zbytku byl žalobci vrácen), odměnu advokáta za zastupování žalobce ve výši 4×, částka, dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění ze dne , datum, , žalobu a účast u jednání (za podání ze dne , datum, soud žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť tento procesní úkon se týkal 2. žalované, vůči níž žalobce neuspěl, a doplněná tvrzení týkající se pracovního poměru s 1. žalovanou měla a mohla být uvedena již v žalobě), paušální náhradu hotových výdajů ve výši 4×, částka, dle § 13 odst. 1,4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za uvedené čtyři úkony právní služby, náhradu jízdních výdajů ve výši , částka, dle § 156 a násl z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění, za cestu z , adresa, k jednání a zpět (2×46 km) vozidlem , jméno FO, RZ , SPZ, při spotřebě pro kombinovaný provoz 7,8 l/100 km a ceně benzinu , částka, /l (§ 4 písm. c) vyhl. č. 573/2025 Sb.) a sazbě základní náhrady , částka, /km (§1 písm. b) vyhl. č. 573/2025 Sb.), náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, ve výši 4×, částka, za 4 započaté půlhodiny strávené na cestě k jednání a zpět. Přiznanou náhradu nákladů řízení ve výši , částka, ( 48 % z , částka, ) je 1. žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

30. Ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovanou zcela uspěla 2. žalovaná a žalobce jí byl povinen nahradit všechny jí účelně vynaložené náklady řízení. Jelikož 2. žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovanou žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

31. Žalobce původně žaloval částku , částka, zpoplatněnou dle Položky č. , hodnota, bod 1 písm. b) Sazebníku poplatků soudním poplatkem ve výši , částka, . Po částečném zpětvzetí žaloby žaloval částku , částka, , z níž činí soudní poplatek , částka, . Rozdíl v soudním poplatku ve výši , částka, soud žalobci v souladu s § 10 odst. 3 z. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, vrátil (VI. výrok).