36 C 29/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o zaplacení částky 6 160 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 068 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 5. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 092 Kč a úroku z prodlení ve výši 172,5 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 5. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi ní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru na podporu a rozvoj podnikání číslo spisová značka, na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 810 Kč a poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč do 40 dnů od odeslání finančních prostředků žalované. Žalovaná na svůj závazek ze smlouvy neuhradila ničeho. Podle článku VIII smlouvy o úvěru tak vznikl žalobkyni nárok na a) smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky do zaplacení, b) náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v důsledku prodlení žalované a c) smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení. Žalovaná částka 6 160 Kč představuje zůstatek neuhrazené jistiny ve výši 3 000 Kč, neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 810 Kč, neuhrazeného poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a neuhrazených poplatků (náhrady účelně vynaložených nákladů) za upomínky ve výši 550 Kč. Z žalované jistiny požadovala žalobkyně ode dne následujícího po splatnosti úvěru (od 5. 12. 2019) smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně až do zaplacení.

2. Provedeným dokazováním soud zjistil, že účastníci dne datum uzavřeli smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání číslo spisová značka (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 810 Kč a s poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč (celkem tedy částku 4 110 Kč) do 40 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru žalované. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že v důsledku prodlení žalované (článek VIII. odst. 1 písm. b) smlouvy) vzniká žalobkyni nárok na zaplacení účelně vynaložených nákladů, a to za odeslání jedné doporučené upomínky částku ve výši 250 Kč a za odeslání jedné sms upomínky částku ve výši 50 Kč. Podle článku VIII smlouvy o úvěru ocitne-li se žalovaná v prodlení s úhradou dlužné splátky úvěru, má žalobkyně vůči žalované nárok a) na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení, b) na náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v důsledku prodlení žalované s úhradou dlužné částky z úvěru, které jsou specifikovány v sazebníku, který tvoří nedílnou součást smlouvy a c) na smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení (smlouva o úvěru ze dne datum). Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč převodem na její bankovní účet dne 25. 10. 2019 (potvrzení o platbě, sdělení právnická osoba ze dne datum). Jelikož žalovaná neuhradila dlužnou částku z úvěru ve lhůtě splatnosti, odeslala jí žalobkyně v rozmezí od 7. 12. 2019 do 14. 10. 2020 23 sms zpráv s žádostí o úhradu dluhu (kniha odeslaných sms). Jelikož žalovaná ve stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradila, žalobkyně dopisem ze dne datum žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky (výzva k úhradě dlužné částky ze dne datum včetně podacího archu). právnická osoba sdělením ze dne datum odkázala na statistiku obec anonymizována dvě slova dostupné na internetových stránkách obec anonymizována dvě slova, ve veřejné databázi příjmení (sdělení právnická osoba ze dne datum). Ze sdělení právnická osoba ze dne datum soud zjistil, že při výši úvěru 5 000 Kč (což je minimum poskytované právnická osoba) v době uzavření smlouvy o úvěru (25. 10. 2019) poskytovala banka úvěry v průměru za úrok v rozmezí základní sazby 6,9 % - 17,9 % ročně (sdělení právnická osoba ze dne datum). právnická osoba sdělením ze dne datum sdělila, že v říjnu 2019 by obvykle úročila úvěr ve výši 3 000 Kč roční úrokovou sazbou ve výši 16,9 % (sdělení právnická osoba ze dne datum). Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR dostupných na internetových stránkách obec anonymizována dvě slova soud zjistil, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami živnostníkům činila v době uzavření smlouvy o úvěru 5,33 % ročně (přehled anonymizováno ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, databáze časových řad příjmení, tabulka B1 .1.2, UK 14, živnostníci, fixace sazby do 1 roku včetně).

3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

5. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

6. Podle § 1968 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Skutkový stav zjištěný dokazováním soud právně posoudil tak, že mezi účastníky byla podle § 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované převodem na její účet peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovanému podle citovaného ustanovení vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, a to do 40 dnů od odeslání finančních prostředků žalované (tj. do 4. 12. 2019). Žalobkyně v řízení prokázala, že žalované poskytla úvěr ve výši 3 000 Kč. Nevrátila-li jej v dohodnutém termínu, soud ji k tomu zavázal tímto rozsudkem.

10. Žalobkyně se dále v řízení domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 810 Kč a poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. Soud obě dohodnuté platby spojené s poskytnutím úvěru právně kvalifikoval jako úrok, když obě tyto platby svou povahou a účelem představují peněžitou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Je-li poskytování úvěru předmětem podnikání věřitele, což je případ i právnická osoba představuje úrok obchodní marži, z níž úvěrující hradí své náklady a vytváří zisk. Žádnou službu či mimořádné náklady při sjednávání a správě smlouvy, které by měly být hrazeny nad rámec úroku formou poplatku, žalobkyně netvrdila. S ohledem na znění § 2395 o. z. je nutno dovodit, že žalobkyni coby věřiteli z úvěrové smlouvy náleží úroky z úvěru, neboť zaplacení úroků je definičním znakem úvěrové smlouvy. Soud tedy dospěl k závěru, že odměna za poskytnutí úvěru ve výši 3 000 Kč na 40 dnů byla sjednána ve výši 1 110 Kč (810+300), což představuje úrok ve výši 329 % ročně. Takto sjednaná výše úroku se však zjevně příčí dobrým mravům, když představuje úrok, který mnohonásobně převyšuje sazbu úroků z krátkodobých úvěrů pro živnostníky poskytovaných bankami, která dle údajů zveřejněných ČNB činila v době uzavření smlouvy (říjen 2019) 5,33 % ročně. Okolnost, že úvěr poskytl nebankovní subjekt ani případná vyšší míra zadlužení, která dlužníka nutí k uzavření smlouvy o úvěru s nebankovním subjektem, nezakládá právo věřitele požadovat nepřiměřeně vysoké smluvní úroky. Za v souladu s dobrými mravy lze považovat pouze požadavek věřitele na přiměřenou výši úplaty za poskytnutí peněz bez ohledu na situaci dlužníka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, resp. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ze dne 15. 5. 2012). Ve smlouvě dohodnutá výše úroků z úvěru je zcela nepřiměřená a zjevně se příčí dobrým mravům a nic na tom nemění okolnost, že žalovaná není spotřebitelem a výše úroku byla určena ve smlouvě. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku obsažené v citované smlouvě je neplatné podle § 588 o. z. Protože důvod neplatnosti tkví jen v nezákonném určení výše úroku, změnil soud podle § 577 o. z. výši úroku tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání vztahu mezi účastníky, za který je s ohledem na již popsané okolnosti případu na místě považovat roční úrokovou míru ve výši 5,33 %, v tabulce B1 .1.2, konkrétně podle ukazatele UK 14 úvěry pro živnostníky, fixace sazby do 1 roku včetně. Žalobkyni tedy vzniklo právo na zaplacení úroku ve výši 5,33 % ročně z poskytnuté jistiny ve výši 3 000 Kč za dobu od 25. 10. 2019 do 4. 12. 2019 v kapitalizované výši 18 Kč (3 000 Kč, 0533/365 dní) a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 1 092 Kč (1 110-18), soud žalobu zamítl.

11. Jelikož žalovaná neuhradila dlužnou částku ani do 15. kalendářního dne od počátku prodlení, vzniklo žalobkyni podle článku VIII. odst. 1 písm. c) smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 50 % z dlužné částky, proto soud zavázal žalovanou k zaplacení částky ve výši 1 500 Kč (50 % z 3 000 Kč).

12. Žalobkyně se dále v řízení domáhala zaplacení nákladů za upomínku ze dne datum ve výši 250 Kč a nákladů za SMS upomínky (6× 50 Kč) s poukazem na článek VIII. odst. 1 písm. b) smlouvy o úvěru, v níž bylo právo účtovat náklady za upomínky dohodnuto. Soud shledal žalobu i v této části důvodnou a k zaplacení částky v celkové výši 550 Kč představující dluh na upomínečném žalovanou zavázal.

13. Nesplacený úvěr byl splatná dne 4. 12. 2019. Protože žalovaná neuhradila částku 3 000 Kč (přiznaná jistina) k datu její splatnosti, dostala se dnem následujícím po splatnosti (5. 12. 2019) s úhradou do prodlení, čímž žalobkyni podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení. Žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 3 000 Kč za dobu od 5. 12. 2019 do zaplacení s poukazem na článek VIII. odst. 1 písm. a) smlouvy o úvěru. Takto sjednaná výše úroku z prodlení se však s přihlédnutím k faktu, že pro případ prodlení byla mezi stranami smlouvy sjednána již smluvní pokuta ve výši 50 % z celkové dlužné částky, zjevně příčí dobrým mravům, když představuje úrok z prodlení ve výši 182,50 % ročně, tj. úrok, který mnohonásobně (zde více než osmnáctkrát) převyšuje zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení.

14. Smysl úroku z prodlení lze nacházet v jeho motivační a sankční funkci. Podle přesvědčení soudu byla v projednávané věci žalovaná dostatečně motivována ke splnění peněžitého dluhu a pro případ jeho nesplnění včas byla dostatečně sankcionována již ujednanou smluvní pokutou ve výši 50 % poskytnutého úvěru. Takto stanovená výše smluvní pokuty přitom s ohledem na běžnou úrokovou míru z úvěrů rovněž zajišťuje reparaci případné škody vzniklé tím, že žalovaná svůj dluh včas nesplní (§ 2050 o. z.). Ujednání o povinnosti platit pro případ prodlení se splněním peněžitého dluhu úrok ve výši 0,5 % denně, tj. 182,5 % ročně se tak v tomto ohledu již vymyká účelu, který jinak obecně institut úroku z prodlení sleduje, a kterým je (stejně jako u smluvní pokuty) jednak pod hrozbou majetkové sankce motivovat dlužníka ke splnění dluhu a v případě prodlení se splněním této povinnosti jej jednak sankcionovat a současně tak kompenzovat újmu, která věřiteli zpožděnou platbou vzniká. Právě porovnání výše dohodnutého úroku z prodlení v této věci s běžnou úrokovou mírou a s výší úroku z prodlení stanovenou citovaným nařízením vlády, vede soud k závěru, že se zjevně příčí dobrým mravům, když na místo účelu stanoveného zákonem sleduje spíše ničím neodůvodněné a zřejmě nepřiměřené obohacení věřitele. Pokud jde o námitku žalobkyně, že žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru dobrovolně a se sjednanými sankcemi byla obeznámena a výslovně s nimi souhlasila, přičemž sankce byly obsaženy přímo ve smlouvě, pak soud uvádí, že zásada smluvní volnosti není bezbřehá, i zde je nutno dbát na zásadu přiměřenosti a právě proto, aby její neomezené využití nezpůsobovalo zjevné nespravedlnosti, je zde celá řada korekčních institutů. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku z prodlení obsažené v citované smlouvě je neplatné podle § 588 o. z. Protože důvod neplatnosti tkví jen v nezákonném určení výše úroku z prodlení, změnil soud podle § 577 o. z. výši úroku z prodlení tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání vztahu mezi účastníky, za který je s ohledem na již popsané okolnosti případu, kdy má být pro případ prodlení placena smluvní pokuta, na místě považovat úrok z prodlení odpovídající svou výší sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. úrok z prodlení ve výši 10 % ročně.

15. Žalobkyni tedy náleží právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 5. 12. 2019 do zaplacení. S ohledem na shora uvedené pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl co do úroku z prodlení úroku z prodlení ve výši 172,5 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 5. 12. 2019 do zaplacení.

16. Žalobkyně ve věci uspěla ze 41 % (v souhrnu uplatnila nároky ve výši 13 195 Kč a při kapitalizaci úroku z prodlení ke dni rozhodnutí soudu uspěla s částkou 5 453,40 Kč). Právo na náhradu nákladů řízení odpovídající poměru úspěchu a neúspěchu v řízení příslušelo žalované (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.