36 C 29/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o zaplacení částky 6 160 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 068 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 5. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 092 Kč a úroku z prodlení ve výši 172,5 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 5. 12. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi ní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru na podporu a rozvoj podnikání číslo [spisová značka], na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 810 Kč a poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč do 40 dnů od odeslání finančních prostředků žalované. Žalovaná na svůj závazek ze smlouvy neuhradila ničeho. Podle článku VIII smlouvy o úvěru tak vznikl žalobkyni nárok na a) smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky do zaplacení, b) náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v důsledku prodlení žalované a c) smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení. Žalovaná částka 6 160 Kč představuje zůstatek neuhrazené jistiny ve výši 3 000 Kč, neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 810 Kč, neuhrazeného poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a neuhrazených poplatků (náhrady účelně vynaložených nákladů) za upomínky ve výši 550 Kč. Z žalované jistiny požadovala žalobkyně ode dne následujícího po splatnosti úvěru (od 5. 12. 2019) smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně až do zaplacení.

2. Provedeným dokazováním soud zjistil, že účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání číslo [spisová značka] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 810 Kč a s poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč (celkem tedy částku 4 110 Kč) do 40 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru žalované. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že v důsledku prodlení žalované (článek VIII. odst. 1 písm. b) smlouvy) vzniká žalobkyni nárok na zaplacení účelně vynaložených nákladů, a to za odeslání jedné doporučené upomínky částku ve výši 250 Kč a za odeslání jedné sms upomínky částku ve výši 50 Kč. Podle článku VIII smlouvy o úvěru ocitne-li se žalovaná v prodlení s úhradou dlužné splátky úvěru, má žalobkyně vůči žalované nárok a) na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení, b) na náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v důsledku prodlení žalované s úhradou dlužné částky z úvěru, které jsou specifikovány v sazebníku, který tvoří nedílnou součást smlouvy a c) na smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení (smlouva o úvěru ze dne [datum]). Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč převodem na její bankovní účet dne 25. 10. 2019 (potvrzení o platbě, sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]). Jelikož žalovaná neuhradila dlužnou částku z úvěru ve lhůtě splatnosti, odeslala jí žalobkyně v rozmezí od 7. 12. 2019 do 14. 10. 2020 23 sms zpráv s žádostí o úhradu dluhu (kniha odeslaných sms). Jelikož žalovaná ve stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradila, žalobkyně dopisem ze dne [datum] žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky (výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum] včetně podacího archu). [právnická osoba] sdělením ze dne [datum] odkázala na statistiku [obec] [anonymizována dvě slova] dostupné na internetových stránkách [obec] [anonymizována dvě slova], ve veřejné databázi [příjmení] (sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]). Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že při výši úvěru 5 000 Kč (což je minimum poskytované [právnická osoba]) v době uzavření smlouvy o úvěru (25. 10. 2019) poskytovala banka úvěry v průměru za úrok v rozmezí základní sazby 6,9 % - 17,9 % ročně (sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]). [právnická osoba] sdělením ze dne [datum] sdělila, že v říjnu 2019 by obvykle úročila úvěr ve výši 3 000 Kč roční úrokovou sazbou ve výši 16,9 % (sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]). Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR dostupných na internetových stránkách [obec] [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami živnostníkům činila v době uzavření smlouvy o úvěru 5,33 % ročně (přehled [anonymizováno] ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, databáze časových řad [příjmení], tabulka B1 .1.2, UK 14, živnostníci, fixace sazby do 1 roku včetně). <i>3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>4. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>5. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.</i> <i>6. Podle § 1968 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 9. Skutkový stav zjištěný dokazováním soud právně posoudil tak, že mezi účastníky byla podle § 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované převodem na její účet peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovanému podle citovaného ustanovení vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, a to do 40 dnů od odeslání finančních prostředků žalované (tj. do 4. 12. 2019). Žalobkyně v řízení prokázala, že žalované poskytla úvěr ve výši 3 000 Kč. Nevrátila-li jej v dohodnutém termínu, soud ji k tomu zavázal tímto rozsudkem.

10. Žalobkyně se dále v řízení domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 810 Kč a poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. Soud obě dohodnuté platby spojené s poskytnutím úvěru právně kvalifikoval jako úrok, když obě tyto platby svou povahou a účelem představují peněžitou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Je-li poskytování úvěru předmětem podnikání věřitele, což je případ i [právnická osoba] představuje úrok obchodní marži, z níž úvěrující hradí své náklady a vytváří zisk. Žádnou službu či mimořádné náklady při sjednávání a správě smlouvy, které by měly být hrazeny nad rámec úroku formou poplatku, žalobkyně netvrdila. S ohledem na znění § 2395 o. z. je nutno dovodit, že žalobkyni coby věřiteli z úvěrové smlouvy náleží úroky z úvěru, neboť zaplacení úroků je definičním znakem úvěrové smlouvy. Soud tedy dospěl k závěru, že odměna za poskytnutí úvěru ve výši 3 000 Kč na 40 dnů byla sjednána ve výši 1 110 Kč (810+300), což představuje úrok ve výši 329 % ročně. Takto sjednaná výše úroku se však zjevně příčí dobrým mravům, když představuje úrok, který mnohonásobně převyšuje sazbu úroků z krátkodobých úvěrů pro živnostníky poskytovaných bankami, která dle údajů zveřejněných ČNB činila v době uzavření smlouvy (říjen 2019) 5,33 % ročně. Okolnost, že úvěr poskytl nebankovní subjekt ani případná vyšší míra zadlužení, která dlužníka nutí k uzavření smlouvy o úvěru s nebankovním subjektem, nezakládá právo věřitele požadovat nepřiměřeně vysoké smluvní úroky. Za v souladu s dobrými mravy lze považovat pouze požadavek věřitele na přiměřenou výši úplaty za poskytnutí peněz bez ohledu na situaci dlužníka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, resp. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ze dne 15. 5. 2012). Ve smlouvě dohodnutá výše úroků z úvěru je zcela nepřiměřená a zjevně se příčí dobrým mravům a nic na tom nemění okolnost, že žalovaná není spotřebitelem a výše úroku byla určena ve smlouvě. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku obsažené v citované smlouvě je neplatné podle § 588 o. z. Protože důvod neplatnosti tkví jen v nezákonném určení výše úroku, změnil soud podle § 577 o. z. výši úroku tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání vztahu mezi účastníky, za který je s ohledem na již popsané okolnosti případu na místě považovat roční úrokovou míru ve výši 5,33 %, v tabulce B1 .1.2, konkrétně podle ukazatele UK 14 úvěry pro živnostníky, fixace sazby do 1 roku včetně. Žalobkyni tedy vzniklo právo na zaplacení úroku ve výši 5,33 % ročně z poskytnuté jistiny ve výši 3 000 Kč za dobu od 25. 10. 2019 do 4. 12. 2019 v kapitalizované výši 18 Kč (3 000 Kč, 0533/365 dní) a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 1 092 Kč (1 110-18), soud žalobu zamítl.

11. Jelikož žalovaná neuhradila dlužnou částku ani do 15. kalendářního dne od počátku prodlení, vzniklo žalobkyni podle článku VIII. odst. 1 písm. c) smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 50 % z dlužné částky, proto soud zavázal žalovanou k zaplacení částky ve výši 1 500 Kč (50 % z 3 000 Kč).

12. Žalobkyně se dále v řízení domáhala zaplacení nákladů za upomínku ze dne [datum] ve výši 250 Kč a nákladů za SMS upomínky (6× 50 Kč) s poukazem na článek VIII. odst. 1 písm. b) smlouvy o úvěru, v níž bylo právo účtovat náklady za upomínky dohodnuto. Soud shledal žalobu i v této části důvodnou a k zaplacení částky v celkové výši 550 Kč představující dluh na upomínečném žalovanou zavázal.

13. Nesplacený úvěr byl splatná dne 4. 12. 2019. Protože žalovaná neuhradila částku 3 000 Kč (přiznaná jistina) k datu její splatnosti, dostala se dnem následujícím po splatnosti (5. 12. 2019) s úhradou do prodlení, čímž žalobkyni podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení. Žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 3 000 Kč za dobu od 5. 12. 2019 do zaplacení s poukazem na článek VIII. odst. 1 písm. a) smlouvy o úvěru. Takto sjednaná výše úroku z prodlení se však s přihlédnutím k faktu, že pro případ prodlení byla mezi stranami smlouvy sjednána již smluvní pokuta ve výši 50 % z celkové dlužné částky, zjevně příčí dobrým mravům, když představuje úrok z prodlení ve výši 182,50 % ročně, tj. úrok, který mnohonásobně (zde více než osmnáctkrát) převyšuje zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení.

14. Smysl úroku z prodlení lze nacházet v jeho motivační a sankční funkci. Podle přesvědčení soudu byla v projednávané věci žalovaná dostatečně motivována ke splnění peněžitého dluhu a pro případ jeho nesplnění včas byla dostatečně sankcionována již ujednanou smluvní pokutou ve výši 50 % poskytnutého úvěru. Takto stanovená výše smluvní pokuty přitom s ohledem na běžnou úrokovou míru z úvěrů rovněž zajišťuje reparaci případné škody vzniklé tím, že žalovaná svůj dluh včas nesplní (§ 2050 o. z.). Ujednání o povinnosti platit pro případ prodlení se splněním peněžitého dluhu úrok ve výši 0,5 % denně, tj. 182,5 % ročně se tak v tomto ohledu již vymyká účelu, který jinak obecně institut úroku z prodlení sleduje, a kterým je (stejně jako u smluvní pokuty) jednak pod hrozbou majetkové sankce motivovat dlužníka ke splnění dluhu a v případě prodlení se splněním této povinnosti jej jednak sankcionovat a současně tak kompenzovat újmu, která věřiteli zpožděnou platbou vzniká. Právě porovnání výše dohodnutého úroku z prodlení v této věci s běžnou úrokovou mírou a s výší úroku z prodlení stanovenou citovaným nařízením vlády, vede soud k závěru, že se zjevně příčí dobrým mravům, když na místo účelu stanoveného zákonem sleduje spíše ničím neodůvodněné a zřejmě nepřiměřené obohacení věřitele. Pokud jde o námitku žalobkyně, že žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru dobrovolně a se sjednanými sankcemi byla obeznámena a výslovně s nimi souhlasila, přičemž sankce byly obsaženy přímo ve smlouvě, pak soud uvádí, že zásada smluvní volnosti není bezbřehá, i zde je nutno dbát na zásadu přiměřenosti a právě proto, aby její neomezené využití nezpůsobovalo zjevné nespravedlnosti, je zde celá řada korekčních institutů. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku z prodlení obsažené v citované smlouvě je neplatné podle § 588 o. z. Protože důvod neplatnosti tkví jen v nezákonném určení výše úroku z prodlení, změnil soud podle § 577 o. z. výši úroku z prodlení tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání vztahu mezi účastníky, za který je s ohledem na již popsané okolnosti případu, kdy má být pro případ prodlení placena smluvní pokuta, na místě považovat úrok z prodlení odpovídající svou výší sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. úrok z prodlení ve výši 10 % ročně.

15. Žalobkyni tedy náleží právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 5. 12. 2019 do zaplacení. S ohledem na shora uvedené pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl co do úroku z prodlení úroku z prodlení ve výši 172,5 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 5. 12. 2019 do zaplacení.

16. Žalobkyně ve věci uspěla ze 41 % (v souhrnu uplatnila nároky ve výši 13 195 Kč a při kapitalizaci úroku z prodlení ke dni rozhodnutí soudu uspěla s částkou 5 453,40 Kč). Právo na náhradu nákladů řízení odpovídající poměru úspěchu a neúspěchu v řízení příslušelo žalované (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.