36 C 292/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného místem podnikání adresa žalovaného o zaplacení částky 14 034,10 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 917,04 Kč s úrokem v kapitalizované výši 341,42 Kč, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 212 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 006,58 Kč za dobu od 23. 12. 2021 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 117,06 Kč, úroku v kapitalizované výši 11 100,27 Kč a úroku z prodlení v kapitalizované výši 27,29 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 249 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 10. 7. 2020 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok ve výši 1 348 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 6 860 Kč, úhradu za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 298 Kč a úhradu za inkaso plateb v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 520 Kč (celkem tedy částku ve výši 26 026 Kč) v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 859 Kč. Žalobkyně požaduje jistinu ve výši 13 006,58 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 1 160,28 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 6 332,15 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 200,89 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za inkaso plateb v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 326,10 Kč a smluvní úrok po splatnosti poslední splátky ve výši 422,27 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení 8,5% p.a. úroku z prodlení z částky 13 006,58 Kč (z jistiny) za dobu od 11. 9. 2021 do 29. 11. 2021 v kapitalizované výši 239,29 Kč a dále 8,5% p.a. úroku z prodlení z částky 13 006,58 Kč za dobu od 23. 12. 2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty za období od 11. 9. 2021 do 29. 11. 2021 ve výši 0,1 % denně z částky 13 006,58 Kč, kterou kapitalizovala částkou 1 027,52 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] smluvně postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] byla dne 10. 7. 2020 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] na jejímž základě se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 1 348 Kč, s úplatou (úhradou za poskytnutí úvěru) ve výši 6 860 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 298 Kč a s poplatkem za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti (inkasní poplatek) ve výši 2 520 Kč (celkem tedy částku 26 026 Kč) splatit ve 14 splátkách ve výši 1 859 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy, druhá splátka je splatná měsíc po úhradě první splátky, nejpozději však dva měsíce od podpisu smlouvy o úvěru a třetí a další splátky jsou splatné měsíc po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Jednotlivé splátky měly být na uhrazení celkové dlužné částky použity dle předpisu splátek uvedeného v příloze [číslo]. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši úvěru. Ve smlouvě bylo rovněž dohodnuto, že úrok představuje pevnou úrokovou sazbu, která může být měněna výhradně písemným dodatkem k této smlouvě. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli splátku dle smlouvy řádně a včas, je žalovaný povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení (smlouva o podnikatelském úvěru [číslo]). [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], dohoda o úplatě, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu).

4. Dle sdělení [obec] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] by [obec] [anonymizována dvě slova] úročila úvěr ve výši 14 000 Kč, pokud by smlouva o úvěru byla podepsána dne 10. 7. 2020 a úvěr byl poskytnut úvěrovanému jako fyzické osobě – podnikateli zapsanému v živnostenském rejstříku, úrokovou sazbou ve výši 4,88 % ročně (sdělení [anonymizováno] ze dne [datum] včetně databáze časových řad [příjmení], tabulka B1 [číslo], UK 12, živnostníci). [právnická osoba] sdělením ze dne [datum] sdělila, že podnikatelské úvěry v tak malé výši neposkytují. Minimální výše úvěrů pro podnikatele je 50 000 Kč. Jedinou výjimkou je produkt startovací kontokorentní úvěr k běžnému účtu s úvěrovým rámcem mezi 20 000 Kč až 50 000 Kč, přičemž úroková sazba takového kontokorentního úvěru byla v červenci 2020 ve výši 16,9 % (sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]). Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že při výši úvěru 14 000 Kč v době uzavření smlouvy o úvěru ([datum]) poskytovala banka úvěry v průměru za úrok v rozmezí základní sazby 6,9 % - 17,9 % ročně a sazbu při včasném splácení (dle rizikovosti klienta) 5,9 % - 15,9 % (sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]). [právnická osoba] sdělením ze dne [datum] odkázala na statistiku [obec] [anonymizována dvě slova] dostupné na internetových stránkách [obec] [anonymizována dvě slova] (sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]). Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že takto nízké úvěry banka neposkytuje. [právnická osoba] při výši úvěru 14 000 Kč v červenci 2020 poskytovala úvěry s průměrnou úrokovou sazbou 14,06 % ročně (sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]). [právnická osoba] splátkové úvěry ke dni 10. 7. 2020 neposkytovala (sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]). <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Podle § 2392 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>9. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.</i> <i>10. Podle § 1968 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 13. Na rozdíl od žalobkyně soud smlouvu uzavřenou dne 10. 7. 2020 mezi společností [právnická osoba] coby úvěrujícím a žalovaným coby úvěrovaným právně posoudil jako smlouvu o zápůjčce dle ustanovení § 2390 o. z. Obligatorní náležitostí smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. je závazek úvěrujícího poskytnout peněžní prostředky na požádání úvěrovaného, tzn. smlouva o úvěru je uzavřena před poskytnutím peněz a až teprve když úvěrovaný požádá, je úvěrující povinen za dohodnutých podmínek peníze poskytnout. Pojmový znak smlouvy o úvěru - žádost úvěrovaného o poskytnutí finančních prostředků po uzavření smlouvy - v projednávaném případě chybí. Z žalobkyní předložených důkazů vyplývá, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí finančních prostředků ve výši 14 000 Kč vyplněním formuláře nazvaného„ žádost o úvěr pro podnikatele“, v němž současně popsal své příjmy a výdaje. Na základě těchto informací se právní předchůdce žalobkyně rozhodoval, zda s žalovaným smlouvu uzavře a finanční prostředky mu poskytne či nikoliv. Z obsahu formuláře„ žádost o úvěr pro podnikatele“ a z obsahu smlouvy vyplývá, že vyplnění„ žádosti o úvěr pro podnikatele“ předcházelo samotnému uzavření smlouvy. Žalovaný v něm prohlašoval, že nezamlčel žádné skutečnosti, které by mu v případě uzavření smlouvy o úvěru bránily plnit svůj dluh vůči úvěrujícímu řádně a včas a které by mohly mít jakýkoliv vliv na rozhodnutí úvěrujícího o poskytnutí úvěru. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že dlužník poskytuje informace o své finanční situaci před uzavřením smlouvy o úvěru. Ani smlouva žádnou následnou žádost žalovaného o poskytnutí finančních prostředků nepředpokládala. Žádost o úvěr tedy nemůže být považována za žádost úvěrovaného o poskytnutí finančních prostředků po uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu ustanovení § 2395 o. z., ale je svou povahou návrhem žalovaného na uzavření smlouvy. Za tohoto skutkového stavu však v projednávaném případě absentuje pojmový znak úvěrové smlouvy - žádost úvěrovaného o čerpání úvěru adresovaná úvěrujícímu na základě úvěrové smlouvy, která je předpokladem čerpání úvěru. Bez ní úvěrující finanční prostředky neposkytne, přestože úvěrová smlouva byla uzavřena. Uvedené vystihuje rozdíl mezi smlouvou o úvěru a smlouvou o zápůjčce, která je naopak uzavřena až poskytnutím finančním prostředků. V projednávané věci byly finanční prostředky poskytnuty v hotovosti po podpisu smlouvy bez dalšího, tedy aniž by o ně musel žalovaný žádat. Tento skutkový stav odpovídá pojmovým znakům smlouvy o zápůjčce, nikoliv smlouvě o úvěru.

14. Dále se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce postoupila společnost [právnická osoba] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, dohodou o úplatě, potvrzením o zaplacení úplaty, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

15. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 13 006,58 Kč, úroku ve výši 1 160,28 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru (úplaty) ve výši 6 332,15 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 200,89 Kč a inkasního poplatku ve výši 2 326,10 Kč s tvrzením, že žalovaný dosud zaplatil celkem 2 000 Kč, přičemž tato částka byla započtena částkou 993,42 Kč na jistinu, částkou 187,72 Kč na úrok, částkou 527,85 Kč na úplatu, částkou 97,11 Kč na náklady na vyhodnocení úvěru a částkou 193,90 Kč na inkasní poplatek. Žalobkyně tvrdila, že poplatek za poskytnutí úvěru (úplata) představuje paušální úhradu kryjící sekundární náklady původního věřitele jako odměna zaměstnanci, náklady na vyhotovení dokumentace, stupeň případné rizikovosti žalovaného, jakož i jiné administrativní náklady. Náklady na vyhodnocení úvěru dle tvrzení žalobkyně představují paušální úhradu kryjící náklady původního věřitele na prověření bonity žalovaného, zpracování těchto údajů, čas zaměstnance, energie, popř. poplatky za výpisy z různých rejstříků. Poplatek obecně představuje náhradu či odměnu za poskytnutou "službu". V daném případě poplatky představují odměnu za uzavření a správu smlouvy o zápůjčce, tedy za nezbytné úkony související s přenecháním peněžních prostředků (prověření dlužníka, uzavření smlouvy, vyplacení peněz a správa splácení dluhu). Tyto poplatky tedy svou povahou a účelem nepředstavují nic jiného než odměnu za poskytnutí peněžních prostředků tedy úrok. Je-li poskytování půjček předmětem podnikání věřitele, což je případ i společnosti [právnická osoba] představuje úrok obchodní marži, z níž věřitel hradí své náklady a vytváří zisk. Žádnou službu či mimořádné náklady při sjednávání a správě smlouvy, které by měly být hrazeny nad rámec úroku formou poplatku, žalobkyně netvrdila. Soud tedy dospěl k závěru, že odměna za poskytnutí zápůjčky ve výši 14 000 Kč na 14 měsíců byla sjednána ve výši 9 506 Kč (1 348+6 860+1 298), což představuje úrok ve výši 57,91 % ročně, tj. úrok, který téměř dvanáctinásobně převyšoval sazbu úroků z úvěrů poskytnutých bankami živnostníkům, která činila podle statistiky [obec] [anonymizována dvě slova] v době uzavření smlouvy o zápůjčce 4,88 % ročně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, resp. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ze dne 15. 5. 2012). Právě porovnání výše sjednaného úroku v této věci s běžnou úrokovou mírou, vede soud k závěru, že se zjevně příčí dobrým mravům, když sleduje ničím neodůvodněné a zřejmě nepřiměřené obohacení věřitele. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku obsažené v citované smlouvě je neplatné podle § 588 o. z. Protože důvod neplatnosti tkví jen v nezákonném určení výše úroku, změnil soud podle § 577 o. z. výši úroku tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání vztahu mezi účastníky, za který je s ohledem na již popsané okolnosti případu, na místě považovat úrok ve výši 1 348 Kč (tj. úrok ve výši 8,02 % ročně). Soud měl po provedeném dokazování v souladu s tvrzeními žalobkyně za to, že žalovaný k úhradě jistiny zápůjčky zaplatil částku 993,42 Kč a k úhradě příslušenství zaplatil částku 1 006,58 Kč. Na jistinu ve výši 14 000 Kč tak žalovanému zbývá uhradit částku 13 006,58 Kč a na smluvní úrok ve výši 1 348 Kč zbývá žalovanému uhradit částku 341,42 Kč (výrok I). V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 8 351,90 Kč, tak soud žalobu zamítl (výrok II).

16. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení odměny za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 326,10 Kč, přičemž tato odměna dle tvrzení žalobkyně představovala náklady věřitele spočívající v osobním inkasu jednotlivých splátek v bydlišti dlužníka. Jde tedy o synallagmatický právní vztah, v němž povinnosti věřitele osobně u dlužníka inkasovat jednotlivé splátky zápůjčky odpovídá povinnost dlužníka zaplatit za to věřiteli dohodnutou odměnu. Vznik nároku na zaplacení takové odměny je tedy podmíněn splněním dohodnuté služby ze strany věřitele. Aby tedy bylo možno zodpovědně uzavřít, zda žalovanému povinnost k zaplacení uvedené odměny ve výši 2 326,10 Kč vznikla či nikoliv, muselo by být ze strany žalobkyně tvrzeno a současně v tomto řízení prokázáno, že žalovanému byla tato služba skutečně v plném rozsahu poskytnuta. Žalobkyně však nic takového netvrdila, neboť neuváděla, zda a kdy konkrétně se pověřená osoba dostavila k žalovanému za účelem inkasa dohodnuté splátky, přičemž ani neoznačila a nepředložila důkazy, z nichž by takové skutečnosti vyplývaly. Protože se svou neúčastí u jednání soudu dne [datum] vzdala možnosti být ze strany soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzvána k doplnění rozhodných tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání, uzavřel soud, že vznik povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 326,10 Kč nebyl prokázán. S ohledem na shora uvedené, soud žalobu ohledně částky 2 326,10 Kč jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

17. Žalobkyně dále požadovala zaplacení 15% úroku ročně z částky ve výši 13 006,58 Kč za období od 11. 9. 2021 do 29. 11. 2021 v kapitalizované výši 422,27 Kč s argumentací, že úroky se platí za dobu od přenechání peněžních prostředků zápůjčitelem do vrácení půjčených peněžních prostředků. Není-li doba, za kterou se mají platit úroky smluvně upravena, vydlužitel je povinen platit úroky do doby skutečného splacení zápůjčky. V daném případě však byla výše úroku sjednána pevnou částkou. Článek„ splatnost úvěru a výše úroku“ rovněž obsahuje ujednání, dle kterého zápůjční úroková sazba představuje pevnou úrokovou sazbu, která může být měněna výhradně písemným dodatkem ke smlouvě. Ujednání o povinnosti žalovaného platit úrok ve výši 15 % ročně za dobu od splatnosti poslední splátky do zaplacení neobsahuje. Jistina tak byla dle smluvních ujednání úročena pouze do splatnosti poslední splátky úrokem ve výši 1 348 Kč (viz shora), proto soud zamítl žalobu ohledně smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 006,58 Kč za dobu od 11. 9. 2021 do 29. 11. 2021 v kapitalizované výši 422,27 Kč (výrok II).

18. Čtrnáct předepsaných splátek se žalovaný podle smlouvy o zápůjčce a v souladu s § 607 o. z. zavázal zaplatit v následujících termínech. První splátka byla splatná dne 10. 8. 2020 a ty následující ve dnech 10. 9. 2020, 12. 10. 2020, 12. 11. 2020, 14. 12. 2020, 14. 1. 2021, 15. 2. 2021, 15. 3. 2021, 15. 4. 2021, 17. 5. 2021, 17. 6. 2021, 19. 7. 2021, 19. 8. 2021 a 20. 9. 2021 (pokud připadl poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující).

19. Nesplacená zápůjčka byla splatná dne 20. 9. 2021 (splatnost poslední splátky). Protože žalovaný neuhradil částku 13 006,58 Kč (přiznaná jistina) k datu její splatnosti, dostal se dnem následujícím po splatnosti s úhradou této částky do prodlení, čímž žalobkyni podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení z ní ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, tj. v roční výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (tj. 8,5 % ročně). Úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 006,58 Kč za dobu od 21. 9. 2021 do 29. 11. 2021 činí 212 Kč a k zaplacení této částky soud žalovaného výrokem I zavázal. Jelikož se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení za období od 11. 9. 2021 do 29. 11. 2021 v kapitalizované výši 239,29 Kč, soud ve zbývajícím rozsahu co do úroku z prodlení ve výši 27,29 Kč žalobu zamítl (výrok II). Žalobkyni dále náleží právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 006,58 Kč za dobu od 23. 12. 2021 do zaplacení (výrok I).

20. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, a to za každý den prodlení. S ohledem na skutečnost, že ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo ve smlouvě samotné, nelze jej považovat za skryté či neočekávané ve smyslu judikatury Ústavního soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky 13 006,58 Kč za dobu od 11. 9. 2021 do 21. 11. 2021 v kapitalizované výši 1 027,52 Kč. Protože se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením částky ve výši 13 006,58 Kč v době od 21. 9. 2021, vznikla mu za tuto dobu povinnost zaplatit z uvedené částky smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, což představuje částku 910,46 Kč (13 006,58 Kč Kč×0,001×70 dní). Vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 027,52 Kč, soud žalobu ohledně částky 117,06 Kč (1 027,52 Kč – 910,46 Kč) částečně zamítl.

21. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč za jednu osobní návštěvu pracovníka věřitele u žalovaného dne [datum]. V souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., by byla žalobkyně oprávněná si účtovat částku 1 200 Kč. Žalobkyně nicméně požadovala pouze částku 217 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal.

22. Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, proto jí podle § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalovanému přísluší právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán poměrem částky 25 932,08 Kč (14 034,10 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 11 441,69 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 239,29 Kč + náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč) a částky 14 687,46 Kč (13 917,04 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 341,42 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 212 Kč + náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč) vyjádřeným v procentuální výši 56 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 12 % (56 % - 44 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 071 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 750 Kč (2,5× 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby) a částky 221 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 249 Kč (12 % z 2 071 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

23. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podala více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 36 C 297/219, 36 C 210/2021 a 36 C 264/2022). Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2016, č.j. 27Co 221/2015-104). Soud z důvodu neúčelného vynaložení nepřiznal žalobkyni odměnu za zastoupení advokátem v souvislosti s úkonem právní služby spočívajícím ve vyjádření žalobkyně k výzvě soudu ze dne [datum], neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě.