36 C 295/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 905,28 Kč s příslušenstvím o zaplacení 90 564, 52 s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 92 912,94 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 547,83 Kč za dobu od 21. 6. 2020 do 13. 8. 2020, s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 82 796,07 Kč za dobu od 14. 8. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 90 266,67 Kč za dobu od 14. 8. 2020 do 24. 8. 2020 a dále z částky 92 212,94 Kč za dobu od 25. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 297,85 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 297,85 Kč za dobu od 14. 8. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 138,38 Kč, úroku ve výši 22,9 % ročně z částky 2 646,27 Kč za dobu od 14. 8. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 946,27 Kč za dobu od 14. 8. 2020 do 24. 8. 2020 a dále z částky 259,01 Kč za dobu od 25. 8. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 29 197 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky jednak ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] (dále jen banka) a žalovaným dne [datum] (dále jen smlouva 1), jednak ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi týmiž účastníky dne [datum] na dálku prostřednictvím internetového bankovnictví (dále jen smlouva 2). Žalovaný obě zápůjčky řádně nesplácel, proto je banka obě 13. 8. 2020 zesplatnila.

2. Na základě smlouvy 1 poskytla banka žalovanému 110 000 Kč a žalobkyně z této smlouvy požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 82 796,07 Kč (poskytnutá jistina ve výši 110 000 po odečtení zaplacených úhrad ve výši 27 203,93 Kč), poplatků za pojištění z dlužných splátek za měsíce duben 2020 až srpen 2020 ve výši 5× 165 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny ve výši 87 191,28 Kč za dobu od 13. 8. 2020 do 31. 10. 2020 kapitalizované částkou 6 943,45 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 19,9 % ročně z jistiny ve 87 191,28 Kč za dobu od 21. 6. 2020 do 13. 8. 2020, smluvního úroku ve výši 19,9 % ročně z jistiny 82 796,07 Kč a dobu od 14. 8. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 90 564,62 Kč (jistina, smluvní pokuta a poplatek za pojištění) za dobu od 14. 8. 2020 do zaplacení.

3. Na základě smlouvy 2 poskytla banka žalovanému 5 000 Kč a žalobkyně z této smlouvy požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 2 646,27 Kč (poskytnutých 5 000 Kč po odečtení úhrad ve výši 2 353,73 Kč), poplatků za pojištění za měsíce duben až srpen 2020 ve výši 5× 8 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % ročně z částky 3 714,53 za dobu od 13. 8. 2020 do 10. 10. 2020 kapitalizované částkou 219,01 Kč, smluvního úroku ve výši 22,9 % ročně z jistiny 3 714,53 Kč za dobu od 15. 6. 2020 do 13. 8. 2020 kapitalizovaného částkou 138,38 Kč, 22,9% p.a. smluvního úroku z částky 2 646,27 Kč za dobu od 14. 8. 2020 do zaplacení, 8,25 p.a. úroku z prodlení z částky 2 905,28 Kč (z jistiny, smluvní pokuty a poplatku za pojištění). za dobu od 14. 8. 2020 do zaplacení.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

5. Žalobkyně prokázala, že jí banka postoupila pohledávky z obou smluv o zápůjčce a postoupení oznámila žalovanému (postupní smlouva z [datum] včetně příloh, oznámení op postoupení pohledávky z [datum] včetně poštovního podacího archu). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <b>uzavření smluv o zápůjčce</b> 6. Písemně učiněný návrh na uzavření smlouvy 1 podepsaným žalovaným banka akceptovala, smlouva 1 tak byla řádně uzavřena dne 9. 4. 2018 (viz návrh a akceptace smlouvy). Dne 9. 4. 2020 byla zápůjčka ve výši 110 000 Kč připsána na účet žalovaného, který ji byl povinen vrátit spolu s 19,9% p.a. úrokem a poplatkem za pojištění ve výši 165 Kč měsíčně v měsíčních splátkách ve výši 2 833 Kč.

7. Smlouva 2 byla podle žalobkyně uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví tak, že žalovaný navrhl bance uzavření smlouvy, svůj návrh stvrdil SMS kódem, který mu byl zaslán na jím sdělené telefonní číslo, a banka návrh akceptovala. Žalobkyně tvrzený kontraktační proces nikterak neprokázala. Nepředložila důkazy o tom, že žalovaný po řádném ověření identity projevil vůli být vázán smlouvou 2. Předložená nepodepsaná smlouva 2, na níž je uveden jen SMS kód, není sama o sobě bez prokázání ověření identity žalovaného a projevu jeho vůle být vázán právě smlouvou 2 dostatečným důkazem o uzavření smlouvy.

8. Soud se dále zabýval otázkou, zda banka před uzavřením obou smluv řádně prověřila schopnost žalovaného zápůjčku splácet. <i>9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 13. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.

14. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

15. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. <b>smlouva 1</b> 19. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet zápůjčku 1, měla banka k dispozici výpis z účtu, který vedla žalovanému od února 2018 a na který byla před uzavřením smlouvy 1 připsána mzda za únor 2018 ve výši 17 865 Kč. Žalovaný měl k účtu povolený kontokorent ve výši 5 000 Kč, který měl v té době téměř vyčerpán (- 4 988,59 Kč) a na účtu tedy neměl žádný disponibilní zůstatek. Až na 5tisícový kontokorent nebyl zadlužen (v registru dlužníků neměl v té době žádný záznam) a jeho mzda ve výši téměř 18 000 Kč, při zohlednění životního minima na bydlení a živobytí (3 410+3 158) a výdajů ve výši 5 000 Kč skýtala dostatečnou záruku, že žalovaný bude schopen částkou 2 833 Kč měsíčně zápůjčku splácet. Žalovaný byl bezdětný, neměl vyživovací povinnosti a bydlel u rodičů (viz protokol o ověření úvěruschopnosti) Žalobkyně tak v případě smlouvy 1 posoudila úvěruschopnost žalovaného správně.

20. Ve smlouvě 1 se žalovaný zavázal vrátit jistinu ve výši 110 000 Kč, zaplatil však jen 27 203,93 Kč. Pro prodlení žalovaného se splácením zápůjčky banka zápůjčku v souladu s čl. 6 písm. b) smlouvy 1 dne 13. 8. 2020 zesplatnila (viz zesplatnění a poštovní podací arch). Zaplacení neuhrazené části jistiny ve výši 82 796,07 Kč se žalobkyně domáhala po právu, proto soud žalobě v této části vyhověl.

21. Vedle jistiny se žalovaný ve smlouvě 1 zavázal k zaplacení 19,9% p.a. smluvního úroku. Za dobu od 21. 6. 2020 do zesplatnění 13. 8. 2020, kdy žalovaný již splátky nehradil, žalobkyně důvodně požadovala uhradit úrok počítaný z jistiny dlužné v té době ve výši 87 191,28 Kč, proto soud zavázal žalovaného k zaplacení úroku v kapitalizované výši 2 547,83 Kč. Od 14. 8. 2020 do zaplacení je žalovaný povinen platit 19,9% p.a. úrok z neuhrazené jistiny ve výši 82 796,07 Kč, k jehož úhradě soud žalovaného zavázal též.

22. V souladu s čl. 6 písm. c) smlouvy 1 a v mezích stanovených § 122 odst. 2, 3 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně požadovala za prodlení žalovaného s úhradou zesplatněné jistiny zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 87 191,28 Kč za dobu od zesplatnění 13. 8. 2020 do 31. 10. 2020. Z přehledu splátek vyplývá, že dluh na jistině činil 87 191,28 Kč jen do 17. 8. 2020, kdy žalovaný uhradil 4 395,21 Kč, čímž se dluh na jistině snížil na 82 796,07 Kč Smluvní pokuta ve výši 0,1 % ročně tak žalobkyni přísluší za období od 13. 8. 2020 do 17. 8. 2020 z jistiny ve výši 87 191,28 Kč a za období od 14. 8. 2020 do 31. 10. 2020 z jistiny ve výši 82 796,07 Kč, což po kapitalizaci představuje částku 6 645,60 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal, a ve zbytku ohledně částky 297,85 Kč žalobu zamítl.

23. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit poplatek za pojištění ve výši 165 Kč za každý měsíc, přičemž poplatek byl zahrnut do splátky. Z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že od dubna 2020 splátky zápůjčky nehradil, žalobkyně se tak zaplacení poplatku za měsíce duben až srpen 2020 (5 měsíců) ve výši 5× 165 Kč domáhala důvodně, proto soud žalovaného k zaplacení částky 825 Kč též zavázal.

24. Přiznané nároky v celkové výši 90 266,67 Kč (jistina 82 796,07 Kč, smluvní pokuta 6 645,60 Kč a poplatek za pojištění 825 Kč) byly splatné k 13. 8. 2020, kdy byla zápůjčka zesplatněna, a počínaje dnem následujícím je žalovaný s jejich zaplacením v prodlení. Žalobkyni dle § 1970 o. z. přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené nař. vlády č. 351/2013 Sb. (8,25 %). Počínaje dnem 14. 8. 2020 až do zaplacení tak soud žalovaného v souladu s návrhem zavázal k zaplacení 8,25% p.a. úroku z prodlení z částky 90 266,67 Kč. Úrok z prodlení soud nepřiznal ze zamítnuté smluvní pokuty ve výši 297,85 Kč. <b>smlouva 2</b> 25. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy 2, na jejímž základě banka žalovanému poskytla a na účet dne 11. 11. 2019 připsala částku 5 000 Kč, banka opět mohla čerpat informace z účtu, který žalovanému vedla. Stejně jako před uzavřením smlouvy 1 měl i před uzavřením smlouvy 2 žalovaný vyčerpán kontokorentní úvěr k účtu, na účtu tak neměl žádný disponibilní zůstatek. V té době již žil ve čtyřčlenné domácnosti a měl jednu vyživovací povinnost (viz protokol o ověření úvěruschopnosti). V červenci 2019 mu sice bylo na účet připsáno odstupné ve výši 76 520 Kč, avšak obratem ho ještě tentýž měsíc zcela vyčerpal. V červnu 2019 byla žalovanému na účet připsána mzda za květen 2019 ve výši 18 981 Kč. Od 15. 8. do 31. 9. 2019 byl v pracovní neschopnosti. Za srpen mu byly na účet připsány dávky nemocenského pojištění ve výši 8 892 Kč a za září 2019 ve výši 17 212 Kč. Není tedy pravdou, že by žalovaný měl před uzavření smlouvy 2 pravidelný příjem ze zaměstnání ve výši 25 000 Kč, jak banka uvedla v protokolu o ověření úvěruschopnosti.

26. Žalovaný pravidelně čerpal úvěry či zápůjčky (25. 6. 2019 připsána na účet zápůjčka ve výši 3 500 Kč, 15. 7. 2019 6 200 Kč, 15. 8. 2019 6 200 Kč, 4. 11. 2019 6 200 Kč). Přes vyplacené odstupné a pravidelné zadlužování však vykazoval účet žalovaného záporný zůstatek. Banka sice opět v dostatečné míře zohlednila výdaje na bydlení (6 590 Kč), na živobytí (3 410 Kč), další žalovaným tvrzené výdaje ve výši 2 000 Kč a měsíční splátky dluhů ve výši 8 388 Kč, tj. celkové měsíční výdaje ve výši 20 388 Kč, ale vycházela z vyšších příjmů (25 000 Kč), než žalovaný ve skutečnosti měl. Žalovaný neměl pravidelnou měsíční mzdu vyšší než 20 000 Kč ani před uzavřením smlouvy 2, ani po jejím uzavření, protože měnil své zaměstnání, což je z výpisu z účtu patrné, ale banka to nevzala v potaz. Z výpisu z účtu je zřejmé, že před uzavřením smlouvy 2 byly výdaje žalovaného vyšší než jeho příjmy, pravidelně se proto zadlužoval, aby byl schopen hradit svou spotřebu, a jen díky zadlužení byl schopen své dluhy splácet. Příjmy žalovaného byly ve skutečnosti nižší, než bankou uvedených 25 000 Kč a nestačily na úhradu bankou vypočtených výdajů ve výši 20 388 Kč. Závěr banky, že žalovaný je schopen úvěr splácet, proto nebyl správný.

27. Žalobkyně tedy úvěruschopnost žalovaného u smlouvy 2 správně nevyhodnotila. Smyslem posouzení úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku, je nejen nezbytné podklady shromáždit, ale i je pečlivě vyhodnotit, což se v případě žalovaného nestalo, neboť zápůjčka mu byla poskytnuta, přestože jeho příjmy nepostačovaly na úhradu výdajů, které byl schopen dočasně hradit jen za cenu zadlužení. Žalovaný se postupně zadlužoval, aby pokryl svou spotřebu, což zavdávalo důvod k pochybnostem, že jakmile již nedosáhne na další úvěr, nebude schopen své dluhy splácet.

28. Lze tedy uzavřít, že banka nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, a posouzení úvěruschopnosti u smlouvy 2 řádně neprovedla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy.

29. U smlouvy 2 tedy soud shledal hned dva důvody, pro které k ní nelze přihlížet a nevyplývají z ní pro účastníky žádná práva a povinnosti. Žalobkyně neprokázala, že smlouva 2 byla řádně uzavřena (viz bod 6 rozsudku), pokud by řádně uzavřena byla, je absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytnutých 5 000 Kč tak byl žalovaný povinen vrátit z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2993 o. z.). Podle tvrzení žalobkyně žalovaný na tuto zápůjčku uhradil 2 353,73 Kč, proto ho soud ze smlouvy 2 zavázal k zaplacení zbylé částky 2 646,27 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, neboť nároky na zaplacení smluvního úroku, poplatků a smluvní pokuty nevznikly.

30. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaný byl k úhradě dlužné jistiny poprvé vyzván oznámením o zesplatnění ze dne 13. 8. 2020, podle kterého byl povinen dluh zaplatit nejpozději do 10 dnů od vyhotovení výzvy. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě 14. 8. 2020 a podle § 573 o. z. byla žalovanému doručeno třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 19. 8. 2021 10denní lhůta stanovené k úhradě dluhu žalovanému marně uplynula 24. 8. 2020 a ode dne následujícího je v prodlení a žalobkyni vzniká od 25. 8. 2020 nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nař. vlády č. 351/2013 (tj. 8,25 %). Soud tak zavázal žalovaného k zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % z dlužné jistiny ve výši 2 646,27 za dobu od 25. 8. 2020 do zaplacení a ze zamítnutých nároků úrok z prodlení zamítl.

31. Žalobkyně v řízení v převážné míře uspěla, její neúspěch vyhodnotil soud jako nepatrný a dle § 142 odst. 3 o.s.ř. jí přiznal náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení.

32. Žalobkyně uplatnila nároky ze smluv o zápůjčce samostatně, byť byly ve stejný den zesplatněny, ve stejný den žalobkyně vyzývala žalovaného k jejich úhradě a ve stejný den byly podány návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu. Uplatňovat nároky ze smluv o zápůjčce samostatně nelze za této situace považovat za účelný postup, a jelikož dle § 142 o.s.ř. lze v řízení neúspěšnou stranu zavázat jen k náhradě účelně vynaložených nákladů řízení, soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení, která by jí příslušela, kdyby nároky ze smluv o zápůjčce od počátku uplatňovala společně. Přiznaná náhrada nákladů řízení ve výši 29 197 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 4 023 Kč (3 623+400), odměnu za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 19 440 Kč, tj. 4×4 860 (počítáno ze 90 564,52+2 905,28) dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění z [datum], návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a účast u jednání; za doplnění návrhu soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť skutečnosti v něm uvedené měly a mohly být uvedeny již v návrhu, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 4× 300 Kč § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za uvedené úkony právní služby, náhradu za promeškaný čas odpovídající pětině z 4× 100 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 4 započaté půlhodiny strávené na cestě k jednání z [obec] do [obec] a zpět, náhradu jízdních výdajů odpovídající pětině částky 426 Kč za cestu k jednání z [obec] do [obec] a zpět (64 km) vozidlem zn. Volvo [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 8,3 l /100 km při ceně motorové nafty 27,20 Kč (§ 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb. a sazbě základní náhrady 4,40 Kč/km (§ 1 písm. b) vyhl. č. 589/2020 Sb.) a 21% DPH ve výši 4 369 Kč z přiznané odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Soud tak zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení ve výši 29 197 Kč, kterou je žalovaný v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

33. Zástupce žalobkyně se zúčastnil [datum] pěti po sobě jdoucích jednání nařízených ve věci sp. zn. 36 C 236/2021, 36 C 249/2021, 36 C 251/2021, 36 C 252/2021 a 36 C 295/2021, proto soud v projednávané věci přiznal žalobkyni jen pětinu jízdních výdajů a náhrady za promeškaný čas.