36 C 30/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 97 103,61 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 65 164,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 059,26 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do 14. 7. 2021 a ve výši 8,25 % ročně z částky 65 164,15 Kč za dobu od 15. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 939,46 Kč, úroku v kapitalizované výši 11 804,66 Kč, úroku ve výši 13,90 % ročně z částky 67 977,09 Kč za dobu od 15. 7. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 14,99 % ročně z částky 28 229,52 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 757,01 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 170,26 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do 14. 7. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 042,46 Kč za dobu od 15. 7. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 1 613 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazených pohledávek ze smluv o Rychlé půjčce [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum] Smlouvy uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a.s. (dále jen„ právní předchůdce“). Žalované byl v obou případech vyplacen úvěr bezhotovostně nejdříve ve výši 100 000 Kč a následně ve výši 30 000 Kč.

2. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 26. 3. 2018 (smlouva 1) žalobkyně žalovala na jistině 67 977,09 Kč, na kapitalizovaném úroku 8 349,08 Kč za dobu od 16. 4. 2018 do 18. 6. 2021 a dále 13,9% p.a. úrok z jistiny 67 977,09 Kč za dobu od 15. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 31. 5. 2019 do 18. 6. 2021 ve výši 1 277,29 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 8,25 % ročně z jistiny 67 977,09 Kč za dobu od 15. 7. 2021 do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] a. a o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi [právnická osoba] a. a žalobkyní.

3. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 18. 12. 2019 (smlouva 2) žalobkyně žalovala na jistině 28 229,52 Kč, na poplatcích 897 Kč, na kapitalizovaném úroku 3 455,58 Kč za dobu od 15. 1. 2020 do 26. 5. 2021 a dále 14,99% p.a. úrok z jistiny 28 229,52 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 30. 11. 2020 do 26. 5. 2021 ve výši 479,72 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 8,25 % ročně z jistiny 28 229,52 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] a. a o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi [právnická osoba] a. a žalobkyní.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

5. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovanou uvedené smlouvy uzavřel (návrh na uzavření smlouvy o Rychlé půjčce [číslo] ze dne 26. 3. 2018, akceptace návrhu smlouvy o Rychlé půjčce ze dne 26. 3. 2018, návrh na uzavření smlouvy o Rychlé půjčce [číslo] ze dne 18. 12. 2019, akceptace návrhu smlouvy o Rychlé půjčce ze dne 18. 12. 2019), žalovaná na jejich základě vyčerpala částku v celkové výši 130 000 Kč (100 000 Kč + 30 000 Kč) a uhradila 64 835,85 Kč (59 895,11 Kč - souhrnný výpis pohybů na účtě [číslo] 4 940,74 Kč - souhrnný výpis pohybů na účtě [číslo]), a že [právnická osoba] a.s. jako postupitel žalované pohledávky postoupila [právnická osoba] a.s. jako postupníkovi a ta následně žalobkyni (rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr ze smlouvy 1, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z údajů poskytnutých žalovanou v návrhu na uzavření smlouvy ze dne 26. 3. 2018, podle kterého pobírala čistý měsíční příjem 28 000 Kč. Výdaje žalované uvedeny nebyly. Žalovaná dále uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, je zaměstnaná jako administrativní pracovník v oboru činnosti obchod. Žalovaná v návrhu na uzavření smlouvy uvedla, že má měsíční splátky jiných úvěrů ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd. Při hodnocení žalované byl porovnáván její deklarovaný příjem 28 000 Kč a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Právní předchůdce žalobkyně z interních/externích zdrojů zjistil, že žalovaná měla v době podání žádosti další závazky, ale kapacita splácet byla pořád dostatečná. Listiny, z nichž by vyplýval příjem, výdaje a míra zadlužení žalované, žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila.

7. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr ze smlouvy 2, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z údajů poskytnutých žalovanou v návrhu na uzavření smlouvy ze dne 18. 12. 2019, podle kterého pobírala čistý měsíční příjem 20 000 Kč a nezbytné výdaje žalované byly uvedeny částkou 2 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, je zaměstnaná jako manuální pracovník v oboru činnosti pohostinství. Žalovaná v návrhu na uzavření smlouvy uvedla, že má měsíční splátky jiných úvěrů ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd. Při hodnocení žalované byl porovnáván její deklarovaný příjem 20 000 Kč a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Právní předchůdce žalobkyně z interních/externích zdrojů zjistil, že žalovaná měla v době podání žádosti další závazky, ale kapacita splácet byla pořád dostatečná. Listiny, z nichž by vyplýval příjem, výdaje a míra zadlužení žalované, žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. <i>10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 13. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil.

14. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

15. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. To, zda je reálné splacení dluhu je přitom výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, nebo nikoli.

18. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. Jak bylo uvedeno v bodu 6 a 7 rozsudku, žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce ověřoval před uzavřením smlouvy o úvěru příjmy, výdaje a míru zadlužení žalované, neboť nepředložila důkaz o tom, že se její právní předchůdce úvěruschopností žalované vůbec zabýval. V návrhu na uzavření smlouvy ze dne 26. 3. 2018 žalovaná sice uvedla čistý měsíční příjem 28 000 Kč a v návrhu na uzavření smlouvy ze dne 18. 12. 2019 čistý měsíční příjem 20 000 Kč, ale nebyly předloženy důkazy, z nichž by deklarovaný příjem vyplýval. Nadto v návrhu na uzavření smlouvy nejsou ani uvedeny výdaje žalované. Žalobkyně uvedla, že při hodnocení úvěruschopnosti žalované byl porovnáván příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. V jaké výši byly tyto výdaje odhadnuty, neuvedla. Současně neuvedla, v jaké výši byly zjištěny další závazky žalované. Žalobkyně tak neprokázala, že se její právní předchůdce úvěruschopností žalované zabýval.

20. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé uvedení údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

21. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně je povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalované zjišťovala, ale že jí uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy posouzena byla, ale důkazy o tom nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti tak neprokázala.

22. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěry ve sjednaných splátkách, a proto jsou obě spotřebitelské smlouvy absolutně neplatné. Z absolutně neplatných smluv nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 130 000 Kč (100 000 Kč + 30 000 Kč) poníženou o provedené úhrady v celkové výši 64 835,85 Kč (59 895,11 Kč + 4 940,74 Kč). Soud tak žalovanou zavázal k zaplacení částky 65 164,15 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

23. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 40 104,89 Kč (100 000 Kč – 59 895,11 Kč - smlouva 1) a z částky 25 059,26 Kč (30 000 Kč – 4 940,74 Kč - smlouva 2), když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky ze smlouvy 1 vyzvána prohlášením o okamžité splatnosti a výzvou k uhrazení dluhu ze dne [datum], podle které byla povinna dluh zaplatit okamžitě. Výzva byla žalované odeslána 23. 6. 2021 a podle § 573 o. z. byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 28. 6. 2021 (pokud poslední den lhůty připadl na sobotu, neděli nebo svátek, byl posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den). Dne 29. 6. 2021 nastala splatnost částky ve výši 40 104,89 Kč (100 000 – 59 895,11) a počínaje 30. 6. 2021 je žalovaná v prodlení a tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,25 %). Soud proto úrok z prodlení za dobu od 31. 5. 2019 do 18. 6. 2021 zamítl a v souladu s jejím návrhem přiznal zákonný úrok z prodlení pouze za jí požadované (kratší) období jdoucí od 15. 7. 2021 do zaplacení. K úhradě dlužné částky ze smlouvy 2 byla žalovaná vyzvána prohlášením o okamžité splatnosti a výzvou k uhrazení dluhu ze dne [datum], podle které byla povinna dluh zaplatit okamžitě. Výzva byla žalované odeslána 31. 5. 2021 a podle § 573 o. z. byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 3. 6. 2021. Dne 4. 6. 2021 nastala splatnost částky ve výši 25 059,26 Kč (30 000 – 4 940,74) a počínaje 5. 6. 2021 je žalovaná v prodlení a tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,25 %). Soud proto úrok z prodlení za dobu od 30. 11. 2020 do 26. 5. 2021 zamítl a v souladu s jejím návrhem přiznal zákonný úrok z prodlení pouze za jí požadované (kratší) období jdoucí od 15. 6. 2021 do zaplacení.

24. Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, náleží jí tedy podle § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalované právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán poměrem částky 126 958,38 Kč (97 103,61 Kč + kapitalizovaný úrok 11 804,66 Kč + úrok vyčíslený dle žaloby do dne 6. 4. 2022 ve výši 10 317,50 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 1 757,01 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby do dne 6. 4. 2022 ve výši 5 975,60 Kč) a částky 69 251,85 Kč (65 164,15 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle výroku I. do dne 6. 4. 2022 ve výši 4 087,70 Kč) vyjádřeným v procentuální výši 54 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 8 % (54 % - 46 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 20 160,50 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 3 886 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 12 550 Kč (2,5× 5 020 Kč dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč (tj. 3× 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby) a částky 2 824,50 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 1 613 Kč (8 % z 20 160,50 Kč) je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně.

25. Soud z důvodu neúčelného vynaložení nepřiznal žalobkyni náklady řízení v souvislosti s podáním ze dne [datum], jímž došlo k doplnění žaloby, neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě. Rovněž ostatní náklady řízení, které souvisely se zastoupením žalobkyně advokátem a které žalobkyně uplatňovala u každé žaloby zvlášť, soud žalobkyni nepřiznal, neboť všechny žalované nároky mohly být uplatněny jednou žalobou a nejde tudíž o náklady řízení, které by byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva.